Článek
Mělo by Finsko provést lustraci podobnou té, jíž prošly bývalé státy Varšavské smlouvy?
Debatu v nejmladší členské zemi Severoatlantické aliance odstartovaly spisy, které se do Finska dostaly v roce 1990, několik měsíců po pádu Berlínské zdi. Týkají se seznamu Finů, kteří během studené války spolupracovali s východoněmeckou tajnou policií Stasi. Tématu se tento týden obsáhle věnoval britský deník The Times.
Autor textu Oliver Moody v článku připomíná, že Finsko muselo - kvůli půl století v geopolitické pasti mezi Západem a Sovětským svazem - se Sověty mnohdy uzavírat nepříjemné kompromisy. Také proto se nechtělo dlouhou dobu v podobných záležitostech příliš vrtat.
Válka, kterou na Ukrajině rozpoutal ruský vládce Vladimir Putin, však pro Finsko znamenala zvrat. Země se stala členem NATO a zbytky její neutrality jsou ty tam.
Ke zúčtování se spisy Stasi teď vyzval například finský prezident Sauli Niinistö, ministryně zahraničí Elina Valtonenová nebo šéfka vládní nacionalistické strany Praví Finové Riikka Purrová.
K otevření spisů vyzval vládu i zelený politik a favorit lednových prezidentských voleb Pekka Haavisto. „Nikomu by neuškodilo, kdyby vláda změnila zákon a tento druh informací zveřejnila,“ řekl britským novinám.
O finské politice
Finsko má novou vládu. Premiér Petteri Orpo si za své koaliční partnery vybral spíš pravicovější strany, a dal tak přednost nacionalistické Straně Finů před sociální demokracií bývalé premiérky Marinové.
30 let zvěstí
Co v utajovaných dokumentech je, ví jen úzký okruh lidí – současní a bývalé důstojníci finské zpravodajské služby SUPO. Kolem obsahu dokumentů Stasi proto kolují zvěsti už desítky let.
Tajné službě komunistického Německa se navíc během pádu režimu podařilo většinu usvědčujících dokumentů zničit, a proto není jasné, co vše v zahraničí podnikala.
„Ve Finsku se z dokumentů nejčastěji skloňuje Tiitinenův seznam, který Helsinky dostaly v roce 1990 od západoněmecké rozvědky. Pojmenovaný je po tehdejším šéfovi finské SUPO Seppu Tiitinenovi,“ píše berlínský korespondent Oliver Moody. „Předpokládá se, že obsahuje 18 až 20 jmen údajných finských kontaktů Stasi z dob studené války.“
Údajná kopie seznamu byla zveřejněna před dvěma desetiletími ve finskojazyčných novinách ve Španělsku. Její pravost ale nelze podle žurnalisty ověřit.
Stasi byla navíc proslulá sestavováním nepřesných, nebo přímo vyfabrikovaných podrobností a seznam má sám o sobě, tedy bez kontextu, malou důkazní hodnotu.
Dalších 50 Finů pod krycími jmény mají podle odborníků obsahovat takzvané Rosenholzovy soubory. Jde o rozsáhlé sbírky chybějících záznamů o zahraničních aktivitách Stasi, které původně získala CIA. Finsko dostalo jejich kopii začátkem 21. století.
Dokumenty vedly k předběžnému vyšetřování asi 10 finských občanů kvůli podezření ze spolupráce se Stasi. Veřejně se ale probíralo jen jméno významného diplomata a experta na zahraniční politiku Alpa Rusiho. Své jméno nakonec očistil.
Rusi, nyní historik a hostující profesor na litevské Univerzitě Vytautase Velkého, věří, že se stal obětí politicky motivovaného honu na čarodějnice. Podle něj se obsah souborů tají, aby se ochránily jiné, vysoce postavené osoby.
Do jaké míry se Stasi skutečně podařilo proniknout do finského establishmentu, zůstává nejasné.
Ze spisů Stasi dostupných v Berlíně vyplývá, že se komunistická tajná služba zajímala především o vojenské a technologické informace. Zdroje, které se snažila získat ve Finsku, byly obvykle poměrně nízko postavené. Větší ryby lovila KGB.
Mohlo by vás zajímat
Předsedkyně vlády severoněmecké spolkové země čelí parlamentnímu vyšetřování kvůli tomu, že chtěla skrytě financovat dostavbu plynovodu Nord Stream 2 z ruských peněz.
Podezřelí již existují
Utajování spisů Stasi ve Finsku vyvolalo spekulace, že se tají, aby se ochránili mocní jedinci. V té souvislosti se pravidelně objevuje jméno samotného Seppa Tiitinena, někdejšího ředitele kontrarozvědky SUPO, který původní soubory v 90. letech obdržel.
Později čelil nařčení, že byl dvojitým agentem KGB. Tiitinen jakékoli špehování pro kteroukoli zahraniční zpravodajskou službu popírá.
Další prominentní postavou, která je předmětem dohadů, byla politička Tarja Halonenová. Na konci 90. let byla ministryní zahraničí a v letech 2000 až 2012 první prezidentkou země. Otevřeně v té době prosazovala vřelé vztahy s prezidentem Putinem.
Počátkem 70. let byla Halonenová zástupkyní vedoucího skupiny, která lobbovala u finské vlády za rozšíření diplomatického uznání NDR, což vedlo kritiky k domněnce, že mohla být naverbována východoněmeckou rozvědkou. Exprezidentka obvinění opakovaně odmítla.
„Halonenová jednoduše nenáviděla americkou politiku. Nicméně si nemyslím, že by byla někdy tak hloupá, aby se zapojila do nějakých špionážních operací,“ říká novinář Jarmo Makela, který s političkou v té době pracoval.
Vyrovnávání s minulostí
Albánie zpřístupnila 20 milionů spisů tajné policie Sigurimi. Složky přináší podle ředitelky archivu svědectví o brutalitě režimu. Někteří lidé do nich ovšem kvůli obavám z minulosti nahlédnout ani nechtějí.
Odhalení spisů se ale nyní dostává do slepé uličky. Zatímco několik vysoce postavených ministrů finského kabinetu je jednoznačně pro zveřejnění, vláda se zdráhá nařídit kontrarozvědce SUPO, aby dokumenty zveřejnila.
Služba zas tvrdí, že zveřejnění spisů by mohlo poškodit její důvěryhodnost a ohrozit soukromí jednotlivců. Soudy s ní souhlasí.
Patovou situací by mohla pohnout změna zákona. Druhou možností je umožnit vědcům přístup k dokumentům, a inspirovat se tak cestou Dánska.
Ať už bude výsledek jakýkoli, ve Finsku se vytváří tlak na vyrovnání se s minulostí, podotýkají The Times. „Myslím si, že lustrace přijde. Bude to ještě nějakou dobu trvat. Dokumenty, které máme v současné době k dispozici, byly víceméně prostudovány, ale nevypovídají o celém příběhu. Takže ho potřebujeme znát i z jiných stran,“ míní novinář Makela.
