Domů jsme jezdili s tisíci dolarů. Na úplatky vojákům, říká „moravský“ Syřan

Jihomoravské Bořetice se připravují na Vánoce a slavnosti žehnání vína. V jednom ze zdejších stavení se ale řeší úplně jiné věci – nedávný pád syrského diktátora Bašára Asada, zločiny jeho režimu i budoucí osud osvobozené Sýrie.

Šestačtyřicetiletý byznysmen Alaadin Ibo s manželkou Lenkou Kugler mají s Asadovým režimem vlastní zkušenosti a z jeho konce jsou nadšení, i když připouštějí nejistotu a možný chaos, který nyní může nastat.

Alaadinova rodina dříve vlastnila obrovskou továrnu na leštidla na boty, tu jí ale vzal a zbořil režim Háfize Asada. Alaadin a jeho nejbližší poté zemi raději opustili, aby v podnikání a studiích pokračovali v zahraničí.

On sám studoval ve Švýcarsku a později v Oxfordu. Když v roce 2018 udělal režim Asada mladšího gesto a umožnil původním majitelům přihlásit se k části majetku, získala rodina zpět osminu továrny na mýdlo v Aleppu.

„Tu nemohl zničit ani Asad, tamní mýdlo je tradice a rarita,“ líčí pro Seznam Zprávy Lenka Kugler, jejíž manžel už v té době měl švédské občanství a režim ho pokládal za uprchlíka. Převzít majetek si tak musela dojet do vlasti jeho maminka, která žila ve Spojených arabských emirátech. Ty občanství cizincům obvykle nedávají, pro Asadův režim tak byla přijatelnější.

„I tak jste ale museli přijíždět do Sýrie s mnoha tisíci dolarů úplatků pro Asadovy vojáky. Až teď tam můžeme zajet bez obav ze zatčení,“ dodává žena, která kromě translatologie vystudovala i politologii a v minulosti působila ve volebním štábu bývalého šéfa ODS Mirka Topolánka.

„Podnikat v Asadově éře bylo velmi obtížné. Kdokoliv chtěl v Sýrii podnikat, třeba postavit vlakové nádraží, musel mít tamního byznysového partnera, který v tom měl majetkový podíl. Nemluvím o ministerstvu financí, ale o okruhu širší Asadovy rodiny. Tento scénář trval 50 let,“ vysvětluje Alaadin Ibo.

Pokud se někdo režimu postavil, čekalo ho zatčení a pobyt v některé z věznic, kde bylo běžnou výslechovou metodou mučení. Manželé nám při návštěvě ukazují mnoho videí a fotografií dokazujících zločiny Asadova režimu – ostatně o objevu hromadných hrobů jižně od Damašku nedávno informovala i světová média. Mrtvých mohou být až stovky tisíc, uvedla americká televize CNN.

Děsivou sbírku fotografií pořídili syrští povstalci v chladicích místnostech umístěných v jednom z režimních vězení – fotografie umučených lidí se zkřivenými tvářemi, chybějícími částmi obličeje, případně těla určená k vyjmutí orgánů. „Na všech tělech jsou jen čísla, jako v koncentračním táboře,“ poukazuje Lenka Kugler na zrůdnost Asadova režimu.

O tom, co se dělo ve věznicích, teď vypovídají nejen samotní vězni, ale i jejich dozorci a mučitelé. „Měli své rozkazy, mnozí z nich neměli jinou šanci než je plnit. Nakonec byli z Asada znechucení i oni sami… a na konci své éry jim ještě přestal platit,“ dodává k překvapivě rychlému rozpadu Asadova bezpečnostního aparátu syrsko-švédský podnikatel.

Uvnitř nechvalně známé věznice:

Přesto se v Česku občas setkávají s obhájci režimu. „Ještě horší je, že Česká republika poskytovala řadě režimních prominentů politický azyl. Můžu vám dát seznam těch, kteří ho dostali přímo od velvyslankyně Evy Filipi,“ rozhořčuje se nad dnes už bývalou velvyslankyní v Sýrii.

Na to naposledy v roce 2019 upozornil server Hlídací pes, podle něhož se víza na ambasádě v Damašku vydávala „takřka výhradně držitelům diplomatických a služebních pasů“. Bezpečnostní informační služba pak ve své výroční zprávě za rok 2017 napsala, že „ČR se také stala, mj. díky své diplomatické misi v Damašku, vyhledávanou klidovou zónou a vstupní zemí do schengenského prostoru pro některé vysoce postavené zástupce asadovského režimu či jejich potomky, kteří v ČR studují“.

Lenka Kugler později posílá snímky Asadovy sestry Bušry, která navštívila Česko v roce 2017, jeho bratrance Alího Machlúfa a dalších. „Filipi měla k Asadovi velmi blízko,“ tvrdí.

Velvyslankyně loni dostala od padlého diktátora syrské státní vyznamenání. „Já si myslím, že za tu práci, co jsme tam jako celý úřad dělali a co jsme dokázali, i když se to u mě doma, tedy v Černínu, moc neoceňuje, tak to je patřičné,“ vysvětlovala letos v srpnu v rozhovoru pro Galerii osobností na Seznam Zprávách.

Na otázku, zda měla ve funkci možnost nabídnout nějakou protislužbu – například ulevit v době sankcí někomu z prominentů –, odpověděla, že „úplně takhle ne“. „Tyto agendy by tu a tam mohly někomu pomoci. Ale úplně jsme to nedělali.“

Zatímco Lenka Kugler vidí svého muže jako jednu z vlivných postav nastupujícího režimu, on sám mluví skromně. „Mám pár přátel v nové administrativě, i když nevím, jestli se tomu dá už takhle říkat. Všechno je teprve na začátku, možná nějaký vliv mít budeme a vláda se může o naše názory zajímat,“ míní.

Na otázku, zda se neobává vlivu islamistické organizace Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kroutí hlavou.

„Myslím, že Ahmad Šaráa změnil ideologii, každý děláme chyby. Mluvme o tom, co se dělo před 15 lety. Dejme mu šanci a suďme ho až poté, co nesplní své sliby,“ říká o šéfovi HTS, doposud známém pod přezdívkou Muhammad Džulání.

Patnáct let je poněkud přehnaný údaj. S terorismem Islámského státu a jeho vůdcem abú Bakrem Bagdádím se Džulání rozešel později, jeho poslední výroky nabádající k toleranci a slibující Sýrii pro všechny menšiny i náboženství ale znějí nadějně.

Podnikatel si uvědomuje i nebezpečí sporů mezi jednotlivými povstaleckými frakcemi, ale přesto je optimistický. „Může vzniknout chaos a boje na venkově nebo v menších městech, ta velká má ale HTS pod kontrolou. A už s nimi vyjednává svět, například Velká Británie,“ argumentuje.

Londýn nedávno oznámil, že vláda zváží, zda HTS vyškrtne ze seznamu teroristických organizací.

Mezi Syřany vracejícími se do vlasti budou i manželé, kteří už plánují prodej majetku v Česku. Více času dosud trávili v Rakousku a Itálii, v Česku pociťují islamofobii. „Kvůli nemoci jsem měla jednou na hlavě gel, a vzala si proto šátek. Lidé tu hned začali říkat, že mě manžel nutí zakrývat si vlasy. To je přece hloupost,“ říká Lenka Kugler, jež má odhalenou hlavu a je oblečená v tričku s krátkým rukávem.

Konvertitka dostala před pár lety nabídku od někdejšího prezidentského kandidáta Topolánka, jemuž v minulosti pomáhala v kampani. „Když jsem si ale mezi jeho prioritami přečetla, že chce chránit zemi před islámem, řekla jsem ne. Chránit je třeba před extremisty, ne před náboženstvím. Ostatně to, abychom se dobře chovali k ostatním, vyžaduje korán stejně jako bible nebo tóra,“ myslí si.