Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když před čtvrt rokem šéf zpravodajského výboru americké Sněmovny reprezentantů Mike Turner pronesl, že Kongres má nové informace o vážné hrozbě pro bezpečnost USA, spustila se smršť článků o údajné Ruskem vyvíjené protisatelitní zbrani.
Americká média přicházela s informacemi od nejmenovaných zdrojů, podle nichž Spojené státy se členy Kongresu i evropskými partnery sdílely zpravodajské informace o „nových ruských jaderných schopnostech“, které by mohly být použity ve vesmíru.
Zaznělo také, že má jít o hrozbu vážnou, ale ne bezprostřední, protože daná zbraň ještě nemá být připravená k použití.
Tehdy se jako nejsmysluplnější vysvětlení neurčitých slov o „jaderných schopnostech“ nabízela varianta konvenční zbraně, například laserové, ale s jaderným napájením, což nakonec připustil i jeden zdroj, který měl zprávu pro Kongres číst.
O tři měsíce později se ale zdá, že všechno je jinak.
Opravdová jaderná zbraň?
Z výroků náměstkyně amerického Úřadu pro kontrolu zbrojení, odstrašení a stabilitu Mallory Stewartové i z článku deníku Wall Street Journal (WSJ) odvolávajícího se na zdroje obeznámené s případem vyplývá, že Rusko podle USA skutečně vyvíjí zbraň schopnou způsobit na nízké oběžné dráze jaderný výbuch.
Moskva už ji přitom má testovat. Začátkem února 2022 (19 dní před invazí na Ukrajinu) měla vypustit na oběžnou dráhu satelit, který má nést minimálně některé z komponentů zbraně. Samotná jaderná nálož na něm zatím není.
Má jít o satelit Kosmos 2553, o němž Rusko oficiálně tvrdí, že slouží vědeckému výzkumu. Jeden ze zdrojů zařízení označil za prototyp obávané zbraně, všichni ostatní se ale takového označení podle WSJ vyvarovali s tím, že „Rusko ještě není tak daleko“, aby se dalo mluvit o prototypu.
Jaderné zbraně ve vesmíru
Jaderná zbraň ve smyslu něčeho, co by mělo na oběžné dráze způsobit nukleární výbuch, nedává podle expertů hned z několika důvodů smysl.
Pro Seznam Zprávy to už před časem obsáhle shrnula dvojice expertů na vesmírnou politiku Nikola Schmidt z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) a Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Že se jaderná zbraň pro ničení satelitů nepřítele nehodí, je podle nich známo už z historie. V 60. letech totiž nukleární zbraně ve vesmíru opakovaně otestovaly Spojené státy.
Veto v Radě bezpečnosti
Pokud zbraň Rusko dokončí a vyšle na oběžnou dráhu, měla by podle informací WSJ být schopná zničit v podstatě veškeré satelity na nízké oběžné dráze (Low Earth Orbit, LEO).
Právě tam se přitom v současnosti hromadí většina veškerých satelitů. Blízkost k Zemi je výhodná hned z několika důvodů včetně menších nákladů spojených s výnosem zařízení, lepšího rozlišení satelitních snímků či například toho, že do LEO ještě sahá zemské magnetické pole, které družice chrání před kosmickým zářením.
Podle jednoho ze zdrojů by zbraň LEO učinila nepoužitelnou asi na dobu jednoho roku.
WSJ k tomu připomíná, že Spojené státy spolu s Japonskem minulý měsíc vznesly návrh na Radu bezpečnosti OSN k hlasování o znovupotvrzení závěrů dohody mezi USA a Sovětským svazem z roku 1967, která použití jaderných zbraní ve vesmíru zapovídá.
Rusko, které vývoj protisatelitní zbraně popírá, hlasování vetovalo s tím, že dohoda by měla zapovědět použití veškerých zbraní ve vesmíru a ne jen zbraní hromadného ničení.
Minulý týden Washington přišel s veřejným prohlášením, podle kterého Rusko na oběžnou dráhu letos 16. května vyslalo další satelit Kosmos 2576, „který je schopný útočit na jiné satelity“. Jak to ale souvisí, či nesouvisí se zprávami o jaderné satelitní zbrani, zatím není jasné.
Rusko může blafovat
Pokud se zprávy zakládají na realitě, existují podle Nikoly Schmidta, experta na kybernetickou a vesmírnou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV), dvě možnosti, jak by Rusko mohlo jadernou zbraň ve vesmíru využít.
První je odstrašení, kdy by Moskva například mohla hrozit zničením amerických satelitů, pokud by kvůli podpoře USA prohrávala válku na Ukrajině.
Další možností je skutečné použití zbraně k napáchání škod na oběžné dráze. V takovém případě nicméně platí výše zmíněné – s nejvyšší pravděpodobností by se tím Rusko připravilo i o vlastní satelity a satelity svých politických partnerů, jako je například Čína.
„Můžeme se dohadovat, zda celá situace není jen ruské blafování směřující k deterenci s politickými cíli,“ nastínil Schmidt další možnost, která by mohla dávat smysl.
V každém případě má situace podle něj už nyní zásadní diplomatické dopady. Kosmickou smlouvu označil za stěžejní mezinárodní úmluvu, na níž „stojí vesmírná bezpečnost“ a to, že Rusko vetovalo rezoluci, která měla tuto smlouvu potvrdit, bychom neměli brát na lehkou váhu.
„Rusko s oblibou dekonstruuje mezinárodní řád. Touhle provokací může Rusko dosáhnout dekonstrukce a relativizace mezinárodního řádu,“ dodal Schmidt.
