Článek
Už v roce 2019 překonal zanícený francouzský triatlonista Jean-Jacques Savin Atlantský oceán ve speciálním sudu vyrobeném na zakázku. Cesta mu tehdy trvala 127 dní, na facebooku ji sledovaly tisíce lidí a dobrodruh o ní napsal i knihu.
Znovu na plavbu přes Atlantik vyrazil letos na Nový rok, vyplul z jižního cípu Portugalska. Tentokrát chtěl bývalý vojenský výsadkář přistát v Karibiku s 8 metrů dlouhou a 1,7 metru širokou veslicí.
V noci ze čtvrtka na pátek ale dvakrát vyslal nouzový signál a od té doby nenavázal kontakt se svým týmem. Byl tou dobou severně od Madeiry. Portugalská pobřežní stráž v pátek našla jeho loď převrácenou poblíž Azorských ostrovů. Potápěč potom v sobotu objevil Savinovo tělo. Informovala o tom agentura AFP.
„Bohužel tentokrát byl oceán silnější než náš přítel, který tak moc miloval mořeplavbu,“ píše se v prohlášení na Francouzově facebookové stránce. Přesná příčina jeho smrti zatím není známá.
Už krátce po startu nepříznivý vítr přinutil dobrodruha změnit plán cesty, trasa se mu prodloužila o 900 kilometrů. Ještě ve středu Savin hlásil silné dmutí a vítr a poznamenal, že musel místo elektrického odsolovače vody začít používat ruční. „Připravuje mě to o energii, ale věřte, nejsem v nebezpečí,“ psal na facebooku.
"I lived my dream." Jean-Jacques Savin spent 127 days alone floating across the Atlantic in a giant barrel. We talked to him about staying sane, eating foie gras, dodging ships and using "la toilette." https://t.co/VXWptwmYPO
— The New York Times (@nytimes) May 11, 2019
Savin plavbu přes Atlantský oceán označoval za způsob, jak se vysmát stáří. Minulý týden v pátek na palubě oslavil 75. narozeniny. Proto si s sebou také vzal mandolínu, foie gras a šampaňské.
Před cestou se cítil bezpečněji než naposledy. Na palubě měl sledovací zařízení, díky němuž byl celou dobu vidět na radarech nákladních lodí plujících v blízkosti, které předtím v sudu neměl.
První cestu přes Atlantik si Savin užíval. „Psal jsem si deník, hodně jsem četl, cvičil,“ vyprávěl. Díky okénku v podlaze mohl během 4500 kilometrů dlouhé plavby sledovat ryby a párkrát prý zahlédl i delfíny. Při cestě spoléhal jen na mořské proudy.
Oranžový sud, v němž Savin tenkrát plul, měl 3 metry na délku a průměr něco přes 2 metry. Postavili ho tak, aby odolával nárazům vln i útokům mořských živočichů, například kosatek. Přístroje na palubě poháněla elektřina ze solárních panelů.
V původní verzi článku bylo uvedeno, že Savin vnímal plavbu jako způsob jak se ve stáří smát, ve skutečnosti to považoval za možnost jak se stáří vysmívat. Za nepřesnost se omlouváme.
