Podívejte se, co všechno už odkrylo sucho ve světových řekách

Neúprosné vlny veder a nedostatek deště způsobují vysychání řek ve Spojených státech, Evropě, Asii i na Blízkém východě. Extrémní počasí způsobuje lidem, kteří jsou na řekách závislí, ať už kvůli pitné vodě, zavlažování plodin, energii, nebo přepravě zboží, mnohé těžkosti.

Pozitiva ale mohou najít třeba archeologové. Obnažená koryta řek a jezer totiž odkrývají mnohé poklady, které běžně nejsou k vidění – od prehistorických stop dinosaurů přes starověký most v Římě až po sochy Buddhy.

Vyschlé řeky ale také vyvrhují artefakty, které připomínají nelehké časy. Vraky lodí v Itálii a Srbsku oživují vzpomínky na druhou světovou válku, „hladové kameny“ podél břehů řek v Německu i České republice varují před špatnou úrodou a nedostatkem potravin.

Vysychající řeka v americkém Texasu odhalila prehistorické stopy dinosaura. O jednom z posledních objevů, které má extrémní sucho na svědomí, informoval deník The Times.

Podle odborníků jsou stopy staré 113 milionů let a patří Acrocanthosaurovi, vzdálenému příbuznému Tyrannosaura rexe.

Stopy, které se nacházejí ve státním parku Dinosaur Valley, byly od roku 2000 skryté pod vodou a několika vrstvami sedimentu. Když ale nedávno Texas zasáhlo sucho a stavy vody v řece Paluxy, která parkem protéká, se významně snížily, stopy se opět objevily.

Trasa nedávno objevených stop, které se přezdívá „stezka osamělého strážce“, je dlouhá asi 30 metrů, což z ní činí jedno z nejdelších uskupení dinosauřích stop na světě. Podle správce parku Jeffa Davise se navíc jedná o jedny z nejzachovalejších stop na světě.

Acrocanthosaurus byl velkým dvounohým dravcem. Největší exempláře vážily přibližně 3,6–4,4 tuny a dosahovaly délky 11 metrů.

Klesající hladina vody v čínském veletoku Jang-c’-ťiang odhalila na jihozápadě Číny zatopený ostrov s trojicí soch Buddhy. Odborníci se domnívají, že mohou být až 600 let staré. S odkazem na čínská státní média o tom informoval server CNN.

Sochy se nacházejí v nejvyšším bodě ostrovního útesu zvaného Foyliang, který byl pravděpodobně postaven v období dynastií Ming a Čching. Jedna ze tří soch zobrazuje mnicha sedícího na lotosovém podstavci.

V místě nádrže Valdecaňas ve španělské provincii Caceres mají teď turisté možnost vidět kruhové seskupení kamenů, kterému se přezdívá „španělský Stonehenge“ a bývá obvykle schované pod vodou , upozorňuje stanice BBC.

Kamenný monument, které se oficiálně jmenuje Dolmen de Guadalperal, pochází pravděpodobně z doby 5000 let před naším letopočtem. Archeologové jej objevili v roce 1926.

Za diktatury Francisca Franca byla ovšem oblast zatopena v rámci projektu na rozvoj venkova. Od té doby byl „španělský Stonehenge“ spatřen pouze čtyřikrát. Naposledy letos, když hladina vod v Caceresu klesla o celých 28 %.

Podobný objev Španělsko hlásilo už na jaře tohoto roku. Ve španělské Galicii, která leží na hranicích s Portugalskem, klesla hladina přehrady na historicky nejnižší úroveň a odkryla „vesnici duchů“.

Vesnice Aceredo byla zatopena v roce 1992, když musela ustoupit vodní nádrži. Nyní se po více než 30 letech z vody opět vynořila.

Někteří z jejích bývalých obyvatel se na místo vracejí, aby si vesnici, kde léta žili, znovu připomněli. Rozpadlé ruiny také přitahují davy zvědavých turistů.

Objevy starověkých staveb hlásí také Itálie. Nízká hladina řeky Tibery v Římě odhalila ruiny starověkého mostu, který měl nechat postavit císař Nero kolem roku 50 našeho letopočtu, aby mohl snáze navštěvovat svůj majetek na pravém břehu řeky, včetně vily své matky Agrippiny.

Část zbytků mostu měli obyvatelé Říma možnost zahlédnout už dříve. Nyní ale klesla hladina řeky na neobvyklou úroveň a ruiny, které se nacházejí pod moderním mostem Viktora Emanuela II., odhalila v dosud nevídané podobě.

Hladina řeky Dunaj letos dosáhla nejnižších úrovní za poslední téměř století a odhalila trupy desítek německých válečných lodí, které se potopily během druhé světové války poblíž srbského přístavu Prahovo. Některé z nich v sobě i po letech ukrývají výbušniny.

Tato plavidla patřila ke stovkám lodí, které v roce 1944 podél Dunaje potopila černomořská flotila nacistického Německa při ústupu před sovětskými vojsky. Trupy plavidel dodnes představují nebezpečí pro lodní dopravu.

„Německá flotila za sebou zanechala velkou ekologickou katastrofu, která ohrožuje nás, obyvatele Prahova,“ uvedl podle agentury Reuters Velimir Trajilovič, 74letý důchodce, který v oblasti žije a o německých lodích napsal knihu.

V současné době je možné pozorovat u srbských břehů ostatky celkem 20 německých válečných lodí. Předpokládá se, že s pokračujícím suchem budou následovat další, píše stanice BBC.

Lodě potopené během druhé světové války odkryla také italská řeka Pád. Plavidla s názvy Zibello a Ostgilia šla podle agentury AP ke dnu v roce 1943, za války měla převážet dřevo.

Historici o poloze vraků věděli už dlouho. Podle italského tisku čněly v sušších sezónách nad hladinu už od přelomu tisíciletí. Letos se ale vraky ukázaly skoro celé.

Poblíž italského města Mantova byla ve vysychajícím korytu řeky nalezena také nevybuchlá munice z druhé světové války. Bombu, která se dříve potopila, odborníci bezpečně odpálili v červenci. Z vesnice poblíž Mantovy předtím museli evakuovat asi tři tisíce obyvatel.

Sucho, které je podle expertů Evropské unie patrně nejhorší za 500 let, v Evropě odkrylo také „hladové kameny“. Lidé na ně v minulosti během sucha vyryli vzkazy, které mají sloužit jako varování pro budoucí generace před těžkostmi, jako jsou špatná úroda, nedostatek potravin a hlad.

Podobné kameny jsou k vidění například v Německu, ale i v Česku. „Uvidíš-li mě, plač“ stojí na jednom z kamenů, který tkví na břehu řeky Labe poblíž Děčína.

Hladový kámen poblíž Děčína je jedním z desítek podobných, které lemují středoevropské řeky. Na kamenech jsou vyryta data a iniciály lidí.

Nejstarší čitelný letopočet na děčínském kameni je 1616. Stopy po nápisech vztahujících se k dřívějším suchům, například k letům 1417 a 1473, časem z velké části zmizely. Zaznamenáno je také deset pozdějších suchých let, a to mezi lety 1707 a 1893.

Na kamenech viditelných v německém Wormsu a Rheindorfu jsou zase vyryta data 1947, 1959, 2003 a 2018, píše agentura Reuters.