Děti přežily pád letadla a 40 dní v džungli. Teď se o ně hádají příbuzní

Čtyři kolumbijští sourozenci nejdříve přežili pád letadla a následně úplně sami 40 dnů vydrželi v Amazonském pralese. Misi na záchranu tehdy třináctileté Lesly, devítileté Soleiny, čtyřletého Tiena a ani ne roční Cristin loni v květnu a červnu sledovala celá Kolumbie i svět.

Přestože se podařilo děti zachránit, jejich další osud zůstává nejistý. Několik členů rodiny se pře o to, kdo se o ně bude starat.

Jedním z nich je biologický otec mladších dvou sourozenců Manuel Ranoque. Muž, na jehož popud matka dětí Magdalena Mucutuy Valencia i s potomky nasedla na palubu osudového letadla Cessna. Dvě starší děti by chtěl do péče zase jejich biologický otec Andrés Jacobombaire.

Všechny děti chtějí do své péče získat rodiče zemřelé matky – Fátima Valencia a Narciso Mucutuy. Ti tvrdí, že Ranoque – se kterým děti část života žily – představuje pro čtveřici nebezpečí.

„Moje dcera zemřela kvůli němu,“ uvedla pro britský deník The Guardian Fátima Valencia. Její manžel obvinil Ranoquea, že jeho dceru bil. Novinářům několikrát popsal, jak před ním děti utíkaly do džungle, když se jeho násilné projevy začaly zhoršovat.

Šestadvacetiletý Ranoque také od chvíle, co děti zmizely, promlouval pravidelně do kolumbijských médií a měl tam asi největší prostor. Vyjadřoval naději, že se najdou. „Tohle byl celou dobu můj sen,“ komentoval pak jejich záchranu, do hledání dětí se sám zapojil.

Ranoque tvrdil, že uprchl z rezervace Araracuara v odlehlé části Amazonie, kde s rodinou žil, protože mu hrozilo nebezpečí ze strany guerillové skupiny Fronta Caroliny Ramirezové. Rebelové se v regionu podílí na pašování kokainu do Brazílie. Z Bogoty pak varoval před nebezpečím i svou přítelkyni a děti. Přemluvil je, aby odjely za ním.

Rodiče zesnulé Magdaleny nicméně jejímu příteli nevěřili. I proto, že Ranoque měl v okolí pověst násilníka a alkoholika. „Jednou napadl mou dceru mačetou… Jindy se Lesly se svými sourozenci tři dny schovávala v lese, aby je ochránila před bitím, když (Ranoque) přišel opilý domů a začal je bez milosti bít,“ cituje vyjádření otce Narcisa Mucutuye britský deník The Independent s odkazem na agenturu AP.

Ranoqueovu verzi příběhu pak ověřovali novináři z kolumbijské stanice Caracol. Na základě rozhovorů s místními zjistili, že muži žádné rebelské skupiny nevyhrožovaly. Utekl spíše proto, že se bál možných následků ze strany místních kvůli tomu, jak ubližoval své přítelkyni a dětem.

V srpnu byl zatčen a obviněn právě z násilí na rodinných příslušnících, včetně sexuálního napadení. Ranoque zůstává ve vězení a čeká na soud.

Novinářům z britského The Guardianu v dopise napsal, že je nevinný „Otec, který znásilňuje svou rodinu, nedělá to, co jsem udělal já… Kdybych měl co skrývat, nechal bych je shnít v džungli. Byl jsem ale první, kdo se je snažil hledat.“

Přestože mají média zákaz s přeživšími dětmi mluvit, na veřejnost od jejich nalezení postupně vyplouvají další a další informace o tom, jak 40 dnů přežily v drsných a nebezpečných podmínkách Amazonského pralesa. Na základě rozhovorů s příbuznými a známými dětí o nich píše právě The Guardian.

Klíčové byly zejména znalosti a zkušenosti nejstarší sestry Lesly. „Věděla, jak se v džungli bránit… Připravovali jsme ji na to od útlého věku,“ řekl její biologický otec Jacobombaire. S tím souhlasí i její babička Fátima Valencia.

Díky Lesly sourozenci na místě neštěstí posbírali věci nutné k přežití, jako džus, limonádu, sladkosti, nůžky, lékárničku, pleny a kojeneckou láhev. Vždy po pár dnech se skupinka stěhovala a schovávala v kmenech stromů, aby se vyhnula nekonečnému dešti. Děti si stavěly přístřešky a snažily se najít pomoc nebo stezku, která by je dovedla do civilizace. To se jim ale nepodařilo. Přese všechno také děti často trpěly hlady a v noci jim byla zima.

Lesly sbírala dešťovou vodu do prázdné lahve a také sháněla v džungli zralé ovoce. Během pohybu džunglí děti několikrát zaslechly pátrací skupiny ve svém okolí. Jelikož je ale matka varovala před ozbrojenými muži, děti se raději schovávaly. Doufaly, že narazí na neozbrojené domorodce. To se ale nestalo.

Sourozencům tak postupně docházely síly a nemohli pokračovat. Schoulili se v jednom z přístřešků, který Lesly postavila, a připravovaly se na smrt. Záchranáři je našli jen díky nářkům malé Cristin. Ostatní děti, jakkoli vyčerpané, žádné zvuky ze strachu nevydávaly.

Případ je pro Kolumbii výjimečný i z dalšího důvodu. Přiměl k úzké spolupráci skupiny, mezi kterými většinou panuje spíše nedůvěra – vojenské složky a komunity původních obyvatel. The Guardian pro kontext dodává, že k většině násilností mezi státními silami a ozbrojenými skupinami v Kolumbii dochází v chudých venkovských oblastech, čímž velmi trpí právě domorodci.

„My, domorodci, víme, jak se pohybovat v džungli, a rozumíme jedinečným duchům každého území,“ vysvětlila Fátima Valencia, proč bylo zapojení původních obyvatel do hledání zásadní. Při pátrání tak spolupracovalo 113 vojáků a 92 původních obyvatel.

Vojáci například od domorodých dobrovolníků odkoukali, jak pít vodu z kořenů stromů, stavět provizorní přístřešky nebo žvýkat listy koky, aby si zbystřili mysl a dodali energii.

Později se do záchranných misí zapojili i místní duchovní, kteří měli skrze mystické praktiky pomoci děti vypátrat. Fátima Valencia se domnívala, že děti nebylo možné najít kvůli mystické postavě duende. „Ty číhají ve stínech džungle a chtějí svést děti na scestí,“ vysvětlila pro britský deník. „Vezmou vám hlas… a vy nemůžete křičet.“

Původní obyvatelé také s vědomím a podporou armády praktikovali různé rituály, díky kterým se prý náhle zlepšilo počasí nebo záchranáři našli další stopy.

Šaman José Rubio, muž, který byl často konzultován, když se domorodí obyvatelé ztratili v džungli, se pokusil spojit s duchy džungle. „Zeptal jsem se jich, jestli mohu děti hledat, a vysvětlil jim, že jsou moje rodina.“ Brzy dospěl ke stejnému závěru jako Fátima Valencia – děti držel v zajetí duende. Přesto se děti ještě týdny nedařilo vypátrat.

Rubio tak 4. června řekl vojákům, aby mu přinesli yagé, silný psychoaktivní nápoj známý také jako ayahuasca. Její konzumace podle víry Witoto (komunity původních obyvatel, kam patřily i ztracené děti), umožňuje přístup k prastaré moudrosti, která dokáže vyřešit složité problémy. Rubio se domníval, že jde o jediný způsob, jak mohl duende děti propustit.

O pět dní později Rubio nápoj vypil a halucinoval asi 45 minut. Ve vizích se setkal s dětmi i duchem duende. Šaman údajně duchovi řekl, že je tam proto, aby si děti vzal. Duch souhlasil pod podmínkou, že na další členy pátracího týmu sešle kouzlo.

Když Rubio vystřízlivěl, několik domorodých dobrovolníků řeklo, že pociťují příznaky podobné chřipce, včetně bolesti těla a vysoké teploty. Věděl, že rituál zafungoval a řekl, že děti se ještě ten den najdou. Což se stalo.

Lesly, Soleiny, Tiena a Cristin našli dobrovolníci necelých pět kilometrů od zříceného letadla. Zatím zůstávají v péči úřadů. Rozhodnutí o jejich budoucnosti se očekává na jaře.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.