Děti musíme učit mluvit s těmi, s nimiž nesouhlasí, říká expert na fake news

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poradit politikům, jak snížit negativní dopad dezinformací na liberální demokracii, si klade za cíl tříletý vědecký projekt Reclaim.

V jeho čele stojí Maxmilian Conrad, profesor Fakulty politických věd Islandské univerzity, který promluvil se Seznam Zprávami o vlivu dezinformací a metodách, jak proti nim bojovat.

Jako příklad, kde se státu dobře daří ve vzdělávání dětí tak, aby byly proti fake news odolné, uvádí Bavorsko.

„Je opravdu vidět, jak se mezi osmou a desátou třídou opravdu klade důraz na digitální dovednosti a na mediální gramotnost. Děti také reflektují vlastní konzumaci médií a přemýšlejí o tom, jak sociální média i klasická média ovlivňují jejich politické názory,“ popisuje Conrad v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ve výzkumu s názvem Reclaim se věnujete postfaktické politice. Zaznamenal jste v tomto směru výrazné rozdíly mezi západními zeměmi Evropské unie a postkomunistickými státy?

Co považuji za důležité a co v tomto projektu také analyzujeme, je souvislost mezi postfaktickou politikou a populismem. Zdá se to být samozřejmé, ale málokdy to bylo systematicky zkoumáno. Tuto souvislost vidíme v celé řadě zemí.

Já sám nemohu moc mluvit o zemích střední a východní Evropy, to by spíše věděli naši partneři z těchto států. Analyzuji ale situaci v Německu, kde vidím jasný rozdíl mezi západem a východem. Populistická pravice má velmi silnou podporu na východě země, celostátně pak dosahuje na zisky okolo 20 procent.

Vím, že váš projekt je teprve v polovině, máte už ale pro politiky nějaká doporučení, jak postfaktické politice a s ním spojenému populismu čelit?

V podstatě vycházíme z myšlenky postfaktické politiky a říkáme, že se skládá z mnoha různých jevů. Na konferenci jsme už v souvislosti s doporučeními mluvili o žurnalistice, regulacích, občanství atd.

Pro mě je ale srdeční záležitostí přemýšlení o tom, jak přepracovat občanskou výchovu ve školách. Je třeba najít přístup, který vychází z toho, že informační prostředí se mění, že neexistují jen mainstreamová média a profesionální novinářské výstupy, ale že existuje moře informací, v němž se každý občan musí nějak orientovat.

Je velmi důležité, aby se to děti ve škole učily už od útlého věku. Situaci analyzujeme v sedmi evropských státech a myslím, že některé země v tomto směru odvádějí dobrou práci. Je třeba to zařadit do národních školních osnov a najít cestu, jak zvýšit mediální gramotnost a zvýšit respekt k odlišným názorům. Jde o to, že ve společnosti, kde s někým nesouhlasíte, musíte respektovat jeho názor a v podstatě s ním vést dialog.

Říkáte, že některé země odvádějí dobrou práci. Kde je tedy mediální gramotnost lepší? Odkud si máme vzít příklad?

Jak jsem zmínil, zabývám se hlavně Německem. To nemá jeden, ale šestnáct různých vzdělávacích modelů. Nicméně v Bavorsku se mi zdá, že způsob, jakým řeší dezinformace v občanské výchově, je opravdu pokročilý. Je opravdu vidět, jak se mezi osmou a desátou třídou opravdu klade důraz na digitální dovednosti a na mediální gramotnost. Děti také reflektují vlastní konzumaci médií a přemýšlejí o tom, jak sociální i klasická média ovlivňují jejich politické názory.

Bavorsko je myslím ukázkový případ. Když to srovnám s Islandem, tak tam je to opravdu v plenkách a chybí systematický přístup.

Když se bavíme o postfaktické politice, jaké jsou podle vás hlavní faktory, které k ní vedou?

Patřím k těm, kteří si myslí, že to do značné míry souvisí se sociálními médii. Nebo přesněji s tím, že se zásadně změnilo informační prostředí. Myslím, že vznik internetu a poté i sociálních sítí měl hluboký dopad na způsob, jakým spolu mluvíme. Stále častěji komunikujeme v online světě a to je hodně odlišné od toho, jak mluvíme v offline světě. Polarizace, která se projevuje online, se přenáší i do reálného světa.

A tím se znovu dostávám k občanské výchově. Je důležité, aby se děti učily nejen vyhodnocovat informace a zdroje informací, ale také aby si znovu osvojily dovednost umět mluvit s lidmi, se kterými nesouhlasí. Ta současná polarizace je i něco, co lidem brání zapojit se do politického života a debat, protože nechtějí být terčem nějakých útoků.

Před volbami do Evropského parlamentu zažívá kontinent nárůst krajní pravice. Považujete to za výsledek spíše dezinformací a hybridní války, nebo prostě politické elity nejsou schopny řešit problémy obyčejných lidí, například zemědělců?

Myslím, že roli hraje obojí. Určitě existují předpoklady pro to, aby lidé více věřili fake news. Souvisí to s tím, odkud získávají informace. V budoucnu budeme muset věnovat pozornost tomu, že spousta lidí už nemá jako první zdroj mainstreamová média , ale spíše sociální sítě. A to je samozřejmě oblast extrémně náchylná k manipulaci. Už to není ani Facebook nebo Twitter, ale spíše TikTok, Telegram a další platformy, které asi ani neznám.

Když se podíváte na geopolitickou situaci, konflikty v Gaze a na Ukrajině, nemyslíte, že je liberální demokracie na ústupu?

Je to jeden z názorů, který tady na konferenci zazněl. Myslím, že musíme vždy zdůraznit, co máme na mysli, když říkáme liberální demokracie, na rozdíl od prosté demokracie. Tady často dochází k nedorozuměním. A zde se vracím ke spojitosti mezi populismem a postpravdou.

Populismus, zejména pravicový, je sám o sobě neliberální nebo dokonce antiliberální. Když tedy přemýšlíme o liberální demokracii, máme tendenci zdůrazňovat aspekt jednotlivce, který je zakotven v každé liberálně demokratické ústavě.

Demokracie sice pokračuje, pokud ale zároveň bude pokračovat trend postfaktické politiky, myslím, že máme důvod k obavám. A dezinformace v tom hrají důležitou roli - šířit falešné informace, které pomáhají prosadit antiliberální programy, je nyní velice snadné.