Děsí mě život s cukrovkou. Léky nejsou samozřejmost, říká skejťák z Eswatini

Ahoj, mohl by ses prosím na úvod představit?

Jasně! Čau, jsem Jason a učím v Eswatini (dříve Svazijsko, pozn. red.) děti a mládež skejtovat. V podstatě všechno, co v mojí zemi nějak souvisí se skejtováním, tak se na tom určitým způsobem podílím.

Skejtovat jsem začal díky mámě, protože i ona jezdila na skejtu. Myslím, že tenkrát byla asi jediná žena, která se tomuhle sportu v regionu jižní Afriky věnovala, ale nevím to jistě. Takže skateboarding je kolem mě už od dětství.

První trik jsem zvládl, když mi bylo tak sedm nebo osm. Moc jsem toho ale o skateboardingu nevěděl, protože jsme hodně uzavřená země a neměli jsme přístup k tolika informacím. Jako dítě jsem taky chvíli žil ve Švédsku.

Někdy kolem 11 let jsem začal přemýšlet nad tím, co musím udělat, aby v Eswatini vznikl skatepark nebo proběhla nějaká soutěž. A tak to všechno začalo.

V životě jsem dělal i jiné věci, ale momentálně dávám nejvíc skateboardingu. Jo a taky se téměř celý život potýkám s cukrovkou.

Jak se ti v Eswatini žije?

Mám štěstí, že jsem mohl vycestovat i do zahraničí, protože infrastruktura u nás se rozvíjí velmi pomalu a věci tu strašně trvají. Dlouho jsme třeba neměli silnice. Taky nemáme moc míst ve městě, kde bys mohl trávit čas a některá jsou navíc těžko dostupná.

Problémové je taky zdravotnictví. Například když jsem byl malý, jezdil jsem se léčit s cukrovkou do Jihoafrické republiky, protože to bylo jednodušší. I teď se tu ale občas stává, že si nějaké léky nekoupíš, protože nejsou. Neřekl bych ale, že je naše zdravotnictví nejhorší. Zároveň ale není ani nejlepší.

Nenajdeš tu taky žádný skateshop ani moc míst, kde bys mohl skejtovat. Nicméně poslední dobou je to trochu lepší. Jelikož je nás málo (1,16 milionů obyvatel, pozn. red.), tak si lidé zajedou radši nakoupit do jedné ze sousedních zemí, než aby založili něco vlastního.

Je někdo, kdo tě ve veřejném prostoru v Eswaniti inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?

Mě inspirují především lidé kolem mě a moji kamarádi. Mladí, co se snaží o změnu. Víš, kromě starší generace, která to tady řídí, taky vzniká ta mladší, která se snaží zapojit, představuje nové myšlenky a aktivity.

Jeden můj kámoš je začínající rapper, další řídí internetovou společnost. Jsou to všechno lidé, kteří se rozhodnou vybočit z normálu, o něco usilují a snaží se prosadit. A to mě inspiruje.

Jak bys popsal typického zástupce mladé generace v Eswatini?

My mladí tu nemáme moc míst, kam jít, takže typický mlaďoch buď chodí do školy, je doma, nebo se svými kamarády.

Velká část mládeže taky tráví čas v nákupních centrech, kde jsou obchody i restaurace. Třeba kina tu máme po celé zemi jen dvě. Nic moc dalšího tu není.

Otázka na aktuální téma. Žiješ v zemi, která je jako poslední na africkém kontinentu absolutistická monarchie. Jak to vnímáš?

Já mám naši monarchii rád a nemyslím si, že je to někde lepší. Ano, jsou tu diskuze o tom, jaké by to bylo, kdybychom byli demokratická země, ale každá země má to svoje.

A zároveň si nemyslím, že bychom řešili něco diametrálně jiného než třeba okolní země. Necítím se pozadu, protože v našem čele stojí král, ale možná ostatní by ti řekli něco jiného.

Já osobně ale v souvislosti s absolutistickou monarchií nevnímám nějaký zásadní problém.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?

Asi WhatsApp. Je zásadní pro komunikaci s mými přáteli a taky když řeším práci. Pak taky Instagram a Facebook. Kromě osobního účtu na IG se starám i o účet @eswatiniskateboarding, kde najdeš všechno o skejtování u nás. Snažím se ho taky dostat mezi další a další lidi. A Facebook? Ten mám jen tak pro zábavu.

Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit žít bez nich?

Jo, dokážu. Nicméně záleží na situaci. Ale uvědomil jsem si jednu věc. Jsem teď na telefonu víc závislý, než to bylo dřív, to je pravda. I tak si ale nemyslím, že by život bez sítí byl tak strašný, jak si lidé myslí. Zvládli by to, jen by byli produktivní jiným způsobem. Takže já si myslím, že sítě nejdůležitější nejsou.

Čeho se v dnešním světě nejvíc obáváš?

Řeknu ti to z pohledu cukrovkáře. Hodně dlouho jsem neměl dobrého doktora, šest let jsem dokonce za žádným nechodil. Nedávno ale do Eswatini přijel jeden z nejlepších kubánských endokrinologů, který tu vede projekt na tři roky a ten se teď o mě stará a dělá, co umí.

A říkám ti to proto, že jeden z mých největších strachů je, kam se posouváme ohledně medicíny. Každý žije a přežívá, jak umí. Někde je medicína lepší, někde horší, ale pro mě je každý den děsivý.

I když se snažím být, co se týká mého života, konzistentní, nemám jistotu, že se další den probudím nebo nevím, jestli budu mít k dispozici inzulin. Takže můj život s cukrovkou je to, co mě děsí nejvíc.

Jak by měl podle tebe vypadat svět, kde by sis přál žít?

To je těžká otázka. Pro mě je důležitá jednota a komunita. Ale jasně, to se lehce řekne a hůř udělá. Ale dám ti příklad z Eswatini. Když vím, že budu pořádat skateboardovou událost, mám kámoše hudebníka, co mi tam může zahrát a dalšího, co mi pomůže se sociálními sítěmi. Vím, že se můžeme spojit a vzájemně si pomoct.

Ale kdybych žil třeba jinde, vnímal bych to asi jinak.

Co pro tebe znamená úspěch?

Jít si za svým cílem nejlépe, jak umím. Možnost vrátit rodině to, co do mě investovala, když jsem vyrůstal. Mít na paměti, že můj úspěch se neměří jen bohatstvím. A pokud ano, vždycky chci mít možnost dát něco zpět komunitě.

Co tě v poslední době nejvíc inspirovalo?

Dokument, který je sice už starší, ale já ho měl možnost vidět až teď nedávno. Je to o známém skejťákovi Tony Hawkovi.

Víš, já učím skejtovat i malé děti a vždycky jim říkám, že poznají, zda jsou opravdoví skejťáci, až při pádu. Protože buď se zvedneš a pokračuješ, nebo skončíš. Skejtování je těžké.

A když jsem to dokoukal, uvědomil jsem si, co má všechno Tony Hawk za sebou. Z jakých poměrů se třeba vypracoval. A dospěl jsem k zjištění, že i já jsem na správné cestě. A je jedno, kolik překážek nebo nástrah mě čeká. Ale vždycky se musíš zvednout a jít dál.

Jo a taky mě nedávno inspirovali jedni z mých skejtových žáků, kteří se stěhovali do Namibie. Přišlo mi skvělé, jak jsou nadšení pro věc. A když jsem viděl, jak byli nešťastní z toho, že musí odjet a jak ke mně vzhlíželi, bylo to pro mě nejvíc. Nevěděl jsem, že to takhle cítí. A při loučení s nimi mi došlo, že to, co dělám, dělá děti šťastnými. A to pro mě byla odměna.

Kdybys měl popsat Eswaniti třemi hashtagy, které by to byly?

Jsem předpojatý (smích), takže první bude #eswatiniskateboarding. Což reprezentuje největší skejtové hnutí v zemi, které se snažím dále šířit do světa. Taky často používám #eswatinikultura. Naše kultura… jak bych ti ji popsal. Já sám tu žiju od dvou let, ale narodil jsem se v JAR, takže se o místní kultuře stále snažím vzdělávat.

Ale kultura v Eswatini pro mě reprezentuje, kdybys navštívila jednu z komunit, kde přetrvává tradiční společenské nastavení a hierarchie. Lidé žijí pospolu, pomáhají si a společně farmaří.

Bez minulosti se totiž nikam neposuneš a já nechci svoji kulturu opustit, jen ji chci nějak vměstnat do toho, co dělám já. A třetí bych řekl #eswatinivlajka.

Jaký je podle tebe největší stereotyp o Eswatini?

Že máme nejlepší marihuanu. Nebo aspoň to je to, co mi říkají všichni. Nicméně pěstování i kouření marihuany je u nás nelegální a já jsem toho například nechal už před nějakou dobou.

A taky, a to koluje spíš po jiných afrických zemích, se říká, že jsou lidé z Eswatini líní, a proto je pomalý i náš rozvoj v zemi. A to bych řekl, že je velký stereotyp.

Podle mě tu mají místní jen jiný způsob, jak se o něco snaží, což může být někdy těžké, ale neznamená to, že nic nedělají.

Slyšel jsi někdy o České republice?

Jo slyšel. Víš, všechno, co vím o světě, je skrz skateboarding. Takže o Česku vím, že je mekkou skejtu, především pokud jezdíš street (ježdění na skateboardu v ulicích měst, pozn. red.). Slyšel jsem taky, že je u vás hodně party a že moc neřešíte náboženství.

Co by sis přál, aby Češi o Eswatini věděli, nebo radši nevěděli?

Myslím, že bude nejlepší, když přijedou a zjistí to sami. Ale určitě by se vám u nás líbilo.

Jestli si chceš odpočinout a zkusit jiný způsob života, přijeď. Je to tady opravdu jiné. Dám ti příklad. Když jsem žil ve Švédsku, všichni tam chodili strašně rychle, ale my v Eswatini chodíme pomalu. Když jdeš rychle, nemůžeš si přeci vychutnat okolní prostředí. Takže Eswatini ti pomůže zpomalit.

Řekla bych, že dost lidí má Eswatini spojené především se safari. A je to i jedna z hlavních věcí, co mi vyjede, když si tvou zemi zadám do vyhledávače. Jaká typická zvířata pro safari jsi za svůj život viděl ty?

No tak denně tu můžeš vidět především hospodářská zvířata jako třeba krávy, ale i psy. Ty divočejší uvidíš především v rezervacích, ale není to něco běžného.

Nicméně řeknu ti vtipnou historku. Jednou odsud z místní rezervace převáželi lva do rezervace v JAR a on jim utekl. Než ho chytili, žil v horách rok nebo dva, kde si udělal základnu. Naštěstí se ale nikomu nic nestalo. Ztratilo se jen pár kusů dobytka.