Těla v ulicích, úprk vězňů. V bitvě o milionové město jde také o cenné kovy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rebelové na východě Demokratické republiky Kongo (DRK) jsou na dosah dobytí města Goma.

Podle některých zpráv už ovládli letiště, které je klíčové pro spojení celého regionu se světem. Armáda to nicméně rozporuje.

Dvoumilionové město je centrem oblasti, kde se bojuje po desetiletí a často se v tom angažují i sousední země, jako Rwanda.

Tentokrát je eskalace konfliktu nejvážnější za dlouhé roky. Zároveň jde o region bohatý na suroviny, které využívají i přední technologické společnosti. Goma představuje důležitý dopravní uzel v celé oblasti.

Seznam Zprávy připravily přehled hlavních informací o konfliktu.

Situace je od víkendu nepřehledná. Členové povstalecké skupiny M23 o Gomu bojují s konžskými vojáky, agentura Reuters píše už jen o „kapsách odporu“ ze strany armády a spřízněných skupin.

V ulicích Gomy leží řada mrtvých těl, popsal mluvčí Humanitárního úřadu OSN (OCHA) Jens Laerke s odkazem na pracovníky organizace na místě. „Nemocnice v Gomě jsou podle našich informací přetížené, mají potíže zvládnout příval zraněných lidí,“ dodal.

V přestřelkách byli zranění i zdravotníci nebo malé děti. Jedna z nemocnic Červeného kříže se během 24 hodin ujala více než stovky pacientů s poraněním hlavy a hrudníku způsobeným minometnými střelami a šrapnely.

OSN zaznamenala také zprávy o znásilňování. Sklady se zásobami potravin a zdravotnických pomůcek čelí rabování, z věznic utekly tisíce trestanců. Podle konžského ministerstva zahraničí jen tento měsíc před boji uprchlo z domovů už na 500 tisíc lidí.

Mezinárodní výbor Červeného kříže v souvislosti s boji v úterý varoval i před únikem nebezpečných virů, včetně eboly, která se v regionu šířila. Laboratoř, kde jsou vzorky skladovány, totiž čelí riziku výpadku elektřiny.

Jde o jednu z asi stovky ozbrojených frakcí bojujících na východě DRK. Tvoří ji převážně Tutsiové, kteří argumentují tím, že centrální vláda v Kinshase nechrání jejich práva proti dalším etnikům. Obviňují ji z porušování předchozích mírových dohod.

Název skupiny odkazuje na 23. března 2009 (March 23 Movement), kdy konžská vláda uzavřela mír se stranou CNDP, ke které patřili vojenští rebelové, především právě Tutsiové. Podle dohody měli být povstalci začleněni do armády. Někteří nicméně tvrdili, že podmínky míru byly porušeny, a proto se opět odtrhli.

Nově vzniklá M23 byla aktivní už v letech 2012 a 2013, kdy obsadila i Gomu, podle některých expertů s podporou z Rwandy a Ugandy. Tehdejší násilnosti si vyžádaly více než 100 tisíc obětí a zhruba 800 tisíc lidí kvůli bojům uprchlo ze svých domovů. Skupina čelila obvinění z válečných zločinů. Armáda ji nakonec porazila.

Znovu začala být M23 aktivní v roce 2021, i tentokrát s podporou z Rwandy. Její tažení znovu provázejí podezření z páchání násilností na civilistech, ale skupina postupně ovládla části regionu.

Kořeny tutsijského odporu v DRK sahají až do období genocidy v sousední Rwandě z roku 1994. Když rwandské tutsijské milice zastavily zločiny páchané Hutuy, do Konga ve strachu z odvety uprchly na dva miliony Hutuů. Byli mezi nimi i viníci genocidy, kteří se podle rwandské vlády skryli díky konžské armádě. Konžští Tutsiové přítomnost Hutuů vnímají jako hrozbu.

Oblast je bohatá na nerostné suroviny, jako jsou zlato, kobalt nebo tantal, zkrátka kovy klíčové pro výrobu moderní elektroniky, včetně chytrých telefonů nebo baterií do elektroaut.

Americké úřady hodnotu konžských surovin podle agentury AP odhadly na 24 bilionů dolarů (576 bilionů korun). Jen málo ze zisků ale doputuje k běžným lidem, asi 60 procent z více než 100 milionů obyvatel Konga žije pod hranicí chudoby.

„Silně se tam angažuje Čína, která je v mnoha oblastech silně přítomna a vyváží významnou část vytěžených surovin,“ řekl pro Seznam Zprávy politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Bohumil Doboš.

„Suroviny z oblasti využívají či využívaly i americké společnosti -  asi před měsícem byl kvůli zneužívání dětské práce v regionu zahájen soudní spor vůči společnosti Apple. Stejnou dětskou práci využívá i Čína, ale zatím bez jakýchkoliv právních dopadů,“ pokračoval expert.

Rebelové z M23 například už přes rok kontrolují region Rubaya, kde se těží koltan, z něhož se získává niob a tantal právě i pro výrobu elektroniky. Z tamních dolů podle odhadu OSN rebelové získávají asi 800 tisíc dolarů (skoro 20 milionů korun) měsíčně.

Z jedné strany hrají roli obavy rwandského režimu prezidenta Paula Kagameho, který vládne už od konce genocidy, z bezpečnostního ohrožení země.

„Na východě DRK se skutečně nacházejí skupiny, které by mohly být bezpečnostním ohrožením Rwandy a historicky a personálně vycházejí ze skupin, které genocidu na Tutsiích páchali,“ vysvětlil Doboš. „Nakolik dlouhodobá destabilizace regionu tyto problémy skutečně řeší, je však otázkou.“

Z druhé strany má Rwanda zájem i o konžské suroviny. „Ekonomická rovina je čím dál tím důležitější. Vidíme, že z Rwandy se stává vývozce surovin, které se na jejím území vůbec netěží,“ všímá si politický geograf. Připomíná, že rwandský rozpočet je asi ze 40 procent závislý na zahraniční pomoci, a tak je pro vládu v Kigali každý jiný zdroj vítaný.

S tím, že Rwandu ženou obě motivace, souhlasí i Hassan Khannenje, ředitel Mezinárodního institutu pro strategická studia HORN. „Rwanda byla, je a vždy bude angažovaná v DRK. Je to ve strategickém i národním zájmu Rwandy, není to jen o nerostných surovinách. Nerostné suroviny mají nicméně tendenci přilévat olej do ohně,“ shrnul pro server Deutsche Welle.

Rwanda v nedělním prohlášení nepopřela, že skupinu M23 podporuje. Na tom se už roky shodují jak konžská vláda, tak OSN a lidskoprávní organizace. Rwanda ale odmítá, že by na území Konga byli její vojáci, jak loni tvrdila například expertní zpráva OSN.

Politický geograf Doboš pro to vidí více důvodů. „Zaprvé DRK je jako stát špatně ‚nakreslena‘. Skládá se z fakticky oddělených částí, které spolu historicky nemají moc společného a nejsou ani propojeny dostačující infrastrukturou,“ vysvětlil. Už od dekolonizace má Kinshasa potíže kontrolovat kromě východu i jih země, který je také bohatý na suroviny.

„Špatná organizace a častá nedisciplinovanost konžské armády schopnosti efektivně zasahovat nepřidá,“ přidal Doboš druhý důvod. Jako třetí zmínil historickou propojenost východu DRK s Rwandou a Ugandou. Vliv těchto zemí pak omezuje možnosti Kinshasy.

Na ukončení konfliktu apelují OSN, okolní africké státy a i velmoci jako Francie a USA. Podle Doboše ale svět nemá vůli a možnosti boje zastavit, nedokázala to ani současná mise OSN, ani jednotky Jihoafrického rozvojového společenství (SADC).

„Obě navíc mají v současných bojích ztráty, což značně rezonuje hlavně v Jihoafrické republice, která ztratila již přes deset vojáků,“ všiml si expert.