Dárfúr se blíží opakování své krvavé minulosti, obává se expert

Konflikt v Súdánu mezi vládními jednotkami v čele s armádním lídrem a hlavou státu Abdalem Fattáhem Burhánem a vůdcem milicí RSF (Jednotek rychlé podpory) Muhammadem Hamdanem Dagalem nebere konce. Dosavadní jednání a pokusy o příměří mezi armádou a odbojnými milicemi nebyly úspěšné.

Zemí zmítá násilí. Zemřelo na 705 osob, dalších 5300 osob utrpělo zranění. Svůj domov podle dat Světové zdravotnické organizace opustilo nejméně milion lidí, citoval server Al-Džazíra. Ti, co zůstali, a především obyvatelé metropole Chartúm živoří v nejistotě za zvuků každodenního ostřelování. Šíří se zprávy o tom, jak bojovníci okupují a loupí v domovech civilistů. Chybí humanitární pomoc.

„Boje jsou na mrtvém bodě. Obě strany si nicméně myslí, že dokážou vyhrát,“ komentuje situaci afrikanista Jakub Zbýtovský z Univerzity Hradec Králové. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak se konflikt vyvíjí a co lze čekat dál. Největší problémy podle něj mohou nastat v Dárfúru; oblasti, která byla v roce 2003 dějištěm etnických čistek, při nichž bylo povražděno přes 300 tisíc lidí.

Jak byste po více než čtyřech týdnech bojů hodnotil situaci na bojišti? Dá se říct, kdo vyhrává?

Přesně to říct nelze. Na základě reportů a analýz můžeme říct, že se ani jedna strana neposouvá. RSF drží pouze velkou část Dárfúru, zóny v Chartúmu a centrální Súdán. Naprostou většinu území má nicméně pod kontrolou súdánská armáda. Boje jsou tak na mrtvém bodě. Obě strany si nicméně myslí, že dokážou vyhrát.

Je nutné si uvědomit, že jak súdánská armáda, tak jednotky RSF jsou navržené tak, aby se doplňovaly. Zatímco armáda má převahu v těžké technice, RSF v té lehké.

Převaha těžké techniky u súdánské armády má ovšem svá úskalí. Jednotky jsou poměrně nemobilní a nedokážou například uplatnit taktiku „udeř a uteč“. Zároveň ani nemají tolik zkušeností s tím, čím bojují.

RSF je naopak úderná jednotka. Díky tomu, že se zformovala z jednotek Džandžavíd v Dárfúru, má větší bojové zkušenosti. Milicím nicméně zase chybí vybavení, aby dlouhodobě udržely obranné pozice. (Milice Džandžavíd podle mezinárodních organizací páchaly v západosúdánském Dárfúru zločiny proti lidskosti, pozn. red.)

Proč opětovně selhávají pokusy o uzavření příměří? Co to o konfliktu vypovídá?

O vnitřním tlaku na oba lídry.

Velitel armády Burhán je pod tlakem dalších generálů a vysokých armádních představitelů. Ti jsou spíše příslušníci „staré gardy“, která podporovala bývalého prezidenta země Umara Al-Bašíra. Existuje tedy riziko, že pokud by Burhán přistoupil na mírové dohody s tím, že by súdánská armáda nemusela vyhrát, mohlo by dojít na obměnu vojenských představitelů a k moci by se dostali podporovatelé Bašíra.

Dagalo z RSF zase může čelit rostoucímu vlivu svého předchůdce, velitele Džandžavídu a jedné z nejmocnějších osobností v Dárfúru Musy Hilala. Bojí se, že by se mohl stát jeho vyzyvatelem. Pokud by Dagalo připustil prohru, jeho dominantní pozice by mohla být ohrožena.

Otázkou také je, jak moc pevnou ruku Dagalo nad všemi svými jednotkami drží. Ne všichni ho totiž musí nutně poslouchat. A to je také problém.

Fotky z Chartúmu ukazují město proměněné v bojiště:

Nejnovější, týdenní příměří vešlo v platnost v pondělí večer. Může být jiné než ta předchozí?

Tentokrát by mohlo vypadat slibně. Jeho součástí totiž je i mezinárodní monitoring. Z důvodu geografické blízkosti a spojenectví s USA bude stát především na bedrech Saúdské Arábie. Ta bude pravděpodobně dbát na to, aby potřebná humanitární pomoc bezpečně mířila tam, kam má, a aby byl dodržován klid zbraní v civilních oblastech.

Z toho, co vidíme „na papíře“, je to zatím nejslibnější dohoda. Ale uvidíme, jak se to bude v následujících dnech vyvíjet.

V souvislosti s jednotkami RSF se také hovořilo o pomoci ruských vagnerovců. Víte o jejich možném zapojení něco více?

Moc se toho nezměnilo. Vyšetřování na základě satelitních snímků již dříve ukázalo, že vagnerovci jednotkám RSF pomoc – především materiální – dodali. Jejich role je však v tuto chvíli marginální. Experti, co konflikt v Súdánu sledují, upozorňují, že se jejich role v konfliktu přeceňuje.

Vagnerovci navíc nemají zájem Súdán destabilizovat. Mají v něm totiž ekonomické zájmy v podobě těžby zlata. (Více o zlatém bohatství vagnerovců v Súdánu zde, pozn. red.)

Pokud by se konflikt přelil do dalších zemí, například do Středoafrické republiky, také by jim mohl značně ekonomicky uškodit. Navíc největším podporovatelem Dagala jsou dlouhodobě Spojené arabské emiráty, které v zemi sledují své vlastní zájmy. Milice podporují finančně a technicky je zásobují.

Především z Chartúmu se šíří zprávy o rabování ze strany milicí RSF. Bojovníci pronikají, okupují a loupí v domovech civilistů a infrastrukturních objektech včetně budov zahraničních ambasád. Proč?

Tímto způsobem milice RSF operují. Jiný způsob nájezdů neumí. Vojáci se ukrývají v domovech civilistů a dalších objektech po městě také proto, aby nemohli být konfrontováni v přímých bojích, kde by byli v nevýhodě.

Tím, že súdánská armáda disponuje především těžkou technikou, tak má v městském prostředí poměrně těžké podmínky boje. Pokud tedy nechce zničit vlastní město.

Hovoří se také o častých útocích na humanitární konvoje. Proč k nim ze strany RSF dochází?

Opět je to pokračování jejich strategie. RSF mají problémy udržet si území, což je mimo oblast Chartúmu problematické. Vnímají to tedy jako další vidinu, jak získat materiál. Jiný specifický důvod v tom nevidím.

Angažují se v konfliktu i jiní mediátoři než USA a Saúdská Arábie?

Zcela jistě OSN. Nicméně ta svou pozornost aktuálně soustředí na jiné konflikty. Snažila se také Africká unie, byť ta výsledky v otázce diplomatických řešení nemá, jak můžeme vidět i s ohledem na jiné africké konflikty.

Mezivládní úřad pro rozvoj (IGAD) se na zprostředkování jednoho z příměří podílel, nicméně nebylo dodrženo.

Hodně se také spoléhalo – a stále spoléhá – na Egypt jako na klíčového regionálního hráče. Společně s USA a Saúdskou Arábií se dále angažuje Spojené království a kontroverzní Spojené arabské emiráty.

Jak z diplomatického pohledu, tak z pohledu mediátora je ale zcela jistě nejsuverénnější Saúdská Arábie.

Jak se bude podle vás konflikt vyvíjet dál?

Těžké předpovídat. Obě strany mají přibližně stejný počet příslušníků, a tudíž i stejné bojové schopnosti. Ani jedna zároveň nedokáže dosáhnout velkého pokroku. Záležet tedy bude i na krocích okolních zemí.

Jak jsem zmiňoval, čeká se, jak se k diplomatickému řešení postaví aktuálně zdrženlivější Egypt, který je jinak podporovatelem Burhána, a také na to, jak se budou obě strany přizpůsobovat na bojišti.

Největší problémy mohou nastat v Dárfúru. Zatímco v Chartúmu se toho moc nezmění – boje budou zkrátka dále silné –, tak z tohoto západního regionu se šíří zprávy, že se do konfliktu zapojují i další polovojenské jednotky nearabských obyvatel. Tím by se oblast mohla přiblížit válečnému konfliktu v Dárfúru v roce 2003, což by byl problém především pro RSF.

V tomto regionu tak podle mě může situace eskalovat nejvíce a možná se i přelít do občanské války. Podhoubí pro dlouhodobý konflikt je tu totiž nejkomplikovanější a nejvýbušnější.