Článek
Proslavit se vedením vojenských operací a pak zamířit do politiky. Tuto cestu už v Izraeli prozkoumala řada generálů. Někteří s větším, jiní s menším úspěchem. Z dosavadních 22 šéfů izraelské armády se na vysoké politické posty dostalo hned 14 z nich. Nechyběl mezi nimi zavražděný mírotvůrce Jicchak Rabin, expremiér Ehud Barak nebo nynější ministr obrany Benny Ganc.
Právě posledně jmenovaného generála vystřídal ve funkci náčelníka generálního štábu v roce 2015 Gadi Eisenkot. Nyní se cesty obou mužů, kteří k sobě mají blízko, opět protnuly. Eisenkot totiž oznámil, že se připojí k volební koalici Modrobílých vedených právě Gancem a strany Nová naděje, již vede ministr spravedlnosti Gideon Saar.
Generálů si Izraelci cení
Nedá se ale očekávat, že by Eisenkotův vstup do politiky znamenal vítězství ve volbách: „Generálové nemají v očích izraelské veřejnosti takovou přitažlivost jako dříve,“ řekl serveru Ynetnews profesor Gideon Rahat, vedoucí katedry politologie na Hebrejské univerzitě.
„Kdysi nastupovali a vyhrávali (volby) hned, ale to se nestalo od roku 1999. Stále jsou však vysoce ceněni velkou částí izraelské společnosti,“ vysvětluje Rahat atraktivitu Eisenkota. O náčelníka štábu stál na kandidátce své strany Budoucnost existuje centristický premiér Jair Lapid. Šéf vlády však neuspěl.
Abbás pobouřil svět, druhý den své výroky mírnil
Mahmúd Abbás
Velké pobouření vyvolal svým výrokem při návštěvě Německa palestinský prezident Mahmúd Abbás. Když byl na tiskové konferenci otázán, zda odsoudí teroristický útok na izraelské sportovce na mnichovské olympiádě, odpověděl, že Izrael spáchal na „50 holocaustů“. Německý kancléř Olaf Scholz později tweetoval, že ho Abbásova slova znechutila. Poté, co se na šéfa palestinské autonomie snesla kritika z mnoha míst, vydal ve středu prohlášení, v němž píše, že „holocaust je nejodpornějším zločinem moderní lidské historie“.
Nové středopravicové uskupení, které po příchodu 62letého Eisenkota vzniklo, jde do voleb (už pátých v řadě během necelých tří let!) pod názvem Strana národní jednoty. Cíl je jednoznačný - zabránit návratu Benjamina Netanjahua k moci, tedy nejdéle vládnoucího izraelského premiéra, ale také muže souzeného za korupci a podvody.
Eisenkot se možná poučil ze zkušenosti svého přítele a politického spojence Gance. Ten vstoupil po volbách před třemi lety do vlády s Netanjahuem s tím, že si v půlce mandátu vymění pozice a Ganc se stane premiérem. Toho se ale nedočkal, protože Netanjahu vyvolal kvůli rozpočtu nové volby ještě před plánovanou rotací.
Eisenkot obsadí po dohodě s Gancem a Saarem třetí místo kandidátky, která se kromě dosavadních voličů bude snažit nalákat i bývalé stoupence osadnické strany Jamina, jejíž lídr a předposlední izraelský premiér Naftali Bennett v podzimních volbách nekandiduje. Z Jaminy také do nového uskupení zamířil ministr pro náboženské záležitosti Matan Kahana, jenž se stal devítkou kandidátky.
Generál Eisenkot v lednovém rozhovoru pro deník Maariv naznačil, že jeho hlavním programem bude řešit konflikt s Palestinci. Prohlásil, že jednostátní řešení, v němž by žily vedle sebe oba národy, by znamenalo „konec sionistické vize“.
„Je tohle to, co chceme? Copak nevidíme, co se stane v příštích 10 až 20 letech? Odsouváme problém na příští generace. Nebo dáváme ve skutečnosti přednost oddělení se od Palestinců?“ položil si řečnickou otázku, z níž jasně vyplývá, že je pro stahování se z okupovaných území. V tom však bude jen těžko hledat společnou řeč s voliči Jaminy nebo Nové naděje, kteří se často rekrutují z řad izraelských osadníků.
Krátká válka s Islámským džihádem
Poslechněte si podcast a prohlédněte si galerii věnovanou posledním událostem v Pásmu Gazy:
Nový muž na izraelské politické scéně také tvrdí, že jedinou existenční hrozbou pro židovský stát je jeho vnitřní rozkol, ne tedy Írán nebo Hizballáh, jak říká Netanjahu.
Možná i kvůli rozdílným názorům na řešení konfliktu s Palestinci mluví nově vzniklá koalice o svých plánech jen mlhavě - cílem je podle ní sestavení stabilní a široké vlády, ukončení politické krize a rozdělení izraelské společnosti. Nechybí ani povinná témata bezpečnosti, ekonomiky a vzdělání.
Šance obou bloků jsou vyrovnané
Eisenkot tedy sice s největší pravděpodobností nezamíří na nejvyšší post v budoucí vládě, přesto ale jeho angažmá může volby rozhodnout. V průzkumech totiž oba dva bloky (jeden tvoří Netanjahuův Likud, ultraortodoxní strany a pravicoví extremisté, druhý vede Lapid a sdružuje podobně širokou koalici, jako vládne dnes) vycházejí zhruba vyrovnaně.
V poslední době se jazýček vah nakláněl spíše na stranu Netanjahua, protože dosavadní koalice by přišla o osadnickou stranu Jamina, jež se nejspíš neprobojuje do Knesetu. V kampani je tak nesmírně důležité každé křeslo a od Eisenkota si jeho spojenci slibují, že přesvědčí část zklamaných voličů Jaminy nebo i některé voliče Likudu.
Pokud Eisenkotův vstup do politiky výrazně posílí Gancovy naděje stát se premiérem, měl by Netanjahu ve volbách více protivníků, což by mu výrazně zkomplikovalo situaci. On, který se prezentuje jako „pan bezpečnost“ a všechny protivníky označuje za slabé a zlu ustupující levičáky, může jen těžko napadat dva bývalé šéfy armády za to, že nerozumějí bezpečnostní politice státu.
