Čtyři scénáře války na Ukrajině. Jeden z nich by zasáhl i Česko

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu uplynuly tři roky.

V zemi stále umírají lidé a každý den dochází k několika desítkám válečných střetů. S nástupem staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa nicméně konflikt získal novou dynamiku: Bílý dům usiluje o co nejrychlejší ukončení války.

Podle jeho posledních výroků se ale zdá, že pro příměří či konec konfliktu je ochoten jít na ruku Vladimiru Putinovi. Svědčí o tom alespoň jeho slova z minulého týdne, kdy prohlásil, že válku začala Ukrajina a Volodymyr Zelenskyj je diktátor. A že ukrajinský prezident nemusí sedět u jednacího stolu.

Američtí představitelé také Rusku ještě před zahájením jednání naznačili, že si může nechat okupovaný Donbas a Krym a že se Ukrajina nestane členem Severoatlantické aliance.

Jak by se mohl konflikt dál vyvíjet, přibližujeme ve čtyřech různých scénářích, které okomentovali politický geograf Libor Jelen z Přírodovědecké fakulty UK a Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Druhý jmenovaný ale hned na začátku upozornil, že roli hraje obrovská spousta vnějších faktorů, které mohou potenciální vývoj situace radikálně změnit.

„Když se teď díváme na to, jak se chovají Američané, nevíme, jak se bude válka vyvíjet. Na ruské straně válčení financuje Čína, které to brutálně vyhovuje. Kdyby jeden z těchto vnějších aktérů vypadl, může to celkový obraz hodně změnit,“ připomíná geopolitické pozadí konfliktu.

„To je myslím dost pravděpodobná varianta. I vzhledem k tomu, že požadavky, které mají obě strany na ukončení konfliktu, jsou nyní neslučitelné,“ říká Libor Jelen s tím, že podobný stav nastal po válkách i v Gruzii a Moldavsku.

„Vznikají nám tak jakési deviantní formy státnosti, které jsou jednoduše zneužitelné z třetích stran, v tomto případě z Ruska,“ vysvětluje.

Rusko by v takovém případě na těchto územích uplatňovalo svůj vliv. Ukrajina přirozeně s jejich okupací nesouhlasí, a tak se dá očekávat, že by nešlo o stabilní řešení a že by se konflikt po nějaké době opět rozhořel.

„Z hlediska zkušeností, které máme z Gruzie a Moldavska, bych takový scénář viděl spíše jako výhodu pro Rusko,“ myslí si Jelen.

V případě, že Trumpovi vyjednavači selžou a k žádné dohodě nedojde, se nabízí otázka, pro koho bude pokračování války obtížnější. Jinými slovy, komu nahrává čas.

„Pokud bereme válku čistě mezi Ruskem a Ukrajinou - tedy bez dalšího zapojení Severní Koreje a západních zemí - je vyčerpávající pro obě strany. Rusko ztrácí mnohem více vojáků a techniky, to je doložitelné, i když ztráty má i Ukrajina. Rozdíl ale vidím v tom, že pro Putina tyto ztráty nejsou důležité. Dokonce ani nevytváří společenský tlak, jak si někteří myslí, že se Rusové začnou bouřit, až uvidí hromady vracejících se rakví. To se ale neděje. Pro Ukrajinu je naopak každý ztracený voják hůře nahraditelný a ve společnosti vytváří mnohem větší odezvu, než je to v případě Ruska,“ poukazuje Libor Jelen na bezohledný styl ruského válčení.

K tomu se přidává také ekonomický aspekt války. „I když má Rusko zdánlivě nevyčerpatelné lidské i surovinové zdroje, sankce do značné míry fungují. Těžko se odhaduje, kam až může jeho ekonomika klesnout… Cynicky řečeno, v Rusku může být vždy ještě hůře,“ myslí si.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má v tomto směru užší manévrovací prostor a bez pomoci Západu pro něj bude financování dalšího pokračování války obtížné. Expert odhaduje, že Rusko dokáže nejméně jeden další rok ve válčení pokračovat.

Jan Šír poukazuje na fakt, že válka je z podstaty věci dynamickým fenoménem a nelze vyloučit ani její eskalaci. „Eskalovat se dá směrem nahoru, tedy použitím zbraní, které dosud použity nebyly. Anebo zahrnutím dalších aktérů do války, tedy jejím rozšířením,“ říká.

„Rusku nejde jenom o Ukrajinu. Dává jasně najevo, že mu jde o návrat do doby rozdělení Evropy. Záleží na tom, jak moc budou chtít toto své vidění světa prosadit. Ale že jde o trajektorii jejich politiky, o tom bych moc nepochyboval.“

Oba experti u variant počítajících s vítězstvím jedné, nebo druhé strany připomínají, že jde o relativní dojem.

Pro Rusko může vítězství znamenat ovládnutí celé Ukrajiny a změnu režimu v Kyjevě, za jistých okolností to ale může být i zakonzervování současného stavu a územní zisky po roce 2022. 

Stejně tak Ukrajina sice mluví o potřebě návratu k hranicím před rokem 2014, ve výsledku ale může prezentovat i jako výhru dobytí jen těch území, které ztratila po únorové invazi (tedy bez Krymu a části Donbasu), anebo dokonce to, že se ubránila a nadále existuje jako nezávislý stát.

Vítězství Ruska by ale podle Libora Jelena znamenalo změnu povahy mezinárodního systému. „Zatím je to tak, že až na nějaké excesy platí nadnárodní instituce a normy, které byly vytvořené po druhé světové válce. Mezi ty základní patří akceptování teritorií vymezených státními hranicemi, a to nyní Rusko očividně porušuje. Pokud by tento incident prošel, byl by to signál, že normy už nefungují,“ říká.

Obdobný názor má i Jan Šír: „Šlo by o přepsání evropské bezpečnosti ve smyslu rozbití všech západních struktur a rozšíření ruské zóny vlivu na půlku Evropy včetně České republiky. V tomto novém mezinárodním řádu by neplatilo mezinárodní právo, ale každý by měl to, co si urve.“

V případě dobytí celé Ukrajiny by podle Jelena bylo ohroženo minimálně Moldavsko a v budoucnu i baltské státy, byť jde o členy NATO. I on je ale přesvědčen, že s jídlem roste chuť. Zároveň by se vytvořila jakási koalice revizionistů, kde by byla i Čína, která současné dění sleduje v souvislosti s možným útokem na Tchaj-wan.

Libor Jelen upozorňuje na ukrajinské proklamace, které jednoznačně hovoří o návratu k hranicím z roku 2014, tedy před ruskou anexí Krymu a části Donbasu.

Zároveň si ale myslí, že vojenská výhra Ukrajiny není příliš pravděpodobná. A i když to dosud Volodymyr Zelenskyj neřekl, dost možná se prý pomalu smiřuje s tím, že oblasti okupované od roku 2014 se už Ukrajině nevrátí. I proto, že v nich žije velká část Rusů, nejen rusky mluvícího ukrajinského obyvatelstva.

„Buď by musela nastat varianta à la Benešovy dekrety, nebo by se těm lidem dalo ukrajinské občanství a začlenili by se do Ukrajiny. S tím by se ale pravděpodobně těžko smířili,“ myslí si expert s odkazem na ruskou propagandu, která neustále líčí Ukrajinu jako nacistický stát.

Pokud by tedy přistupovali Ukrajinci k jednání z pozice rovného partnera a chtěli za něco vyměnit část Kurské oblasti, kterou obsadili, nabízela by se území okupovaná až po invazi v únoru 2022, míní Libor Jelen.

Tři roky ruské války ve fotografiích:

Politický geograf uvádí ještě jednu situaci, která by mohla ke kompromisu vést - smrt Vladimira Putina. „Netvrdím, že by hned byl mír. Umím si ale představit, že noví vládci budou přistupovat k válce jinou optikou, protože se nebudou muset trápit tím, že ji zahájili a že vyhlásili nějaké cíle. Mohli by říci, že Rusko je ohrožené a že oni ho umí bránit, což už dokázali, a teď se mohou dohodnout na míru.“

Jan Šír je k možnosti „rozumného kompromisu“ skeptický. „Nejdříve je potřeba si definovat, co takový rozumný kompromis znamená. Putin má genocidní plány, chce Ukrajince vyhladit. Cokoliv menšího než ruská prohra znamená, že se uzákoní právo na vraždu a každý bude vědět, že může zabít souseda, aniž by mu něco hrozilo. To je návrat do pravěku,“ varuje politolog. „Děsí mě, když slyším evropské debaty o výměnách území za mír. Úplně se v nich ztrácí fakt, že na těch územích žijí lidé,“ uzavírá.