Čtyři předpovědi: Tak vidí výzvy roku 2022 zahraniční novináři

Redakce Seznam Zpráv oslovila kolegy ze zahraničí se třemi otázkami, které dávají stručný vhled do toho, jaký může být svět v roce 2022.

Své odpovědi poskytl Wojtek Stobba, stálý zpravodaj Polského rozhlasu v Praze; tuto pozici zřídil rozhlas loni v listopadu. Stobba pokrývá dění v Česku a na Slovensku.

Jinou perspektivu nabízí novinářka a výzkumnice Ja-čchiou Wang z organizace Human Rights Watch; mezinárodní nevládní organizace, která zkoumá dodržování lidských práv ve světě a za lidská práva se zasazuje.

Nechybí pohled nejbližšího souseda: Lukáše Onderčanina, jenž píše pro slovenský deník SME. Jako redaktor zahraniční sekce se věnuje hlavně střední Evropě a také Ukrajině, Rusku a evropským otázkám. Letos získal slovenskou Novinářskou cenu za reportáž o svobodě médií v orbánovském Maďarsku. Vydal knihu o Čechoslovácích v kyrgyzském družstvu Interhelpo.

A konečně jsou tu také odpovědi od Ruslanase Iržikevičiuse, šéfredaktora litevského zpravodajského portálu Lithuania Tribune.

Wojtek Stobba: V naší části světa bude velkou výzvou vyžadovat respekt k základním demokratickým svobodám a hodnotám. Čili něco, co jsme po roce 1989 nezískali jednou provždy, i když už jsme to chtěli brát jako samozřejmost.

Ja-čchiou Wang: Jak svět odpoví na rostoucí autoritářství a agresi Číny.

Lukáš Onderčanin: Největší výzvou dalšího roku bude podle mě to, aby ve veřejném a internetovém prostoru nevyhrály konspirace a dezinformace. Zejména poslední rok bylo vidět, jaký dopad mají hoaxy na chování lidí a například ochotu naočkovat se. Pokud společnost úplně propadne dezinformacím, ztráta důvěry ve stát nebo vědu pro nás může mít dlouhodobé negativní následky.

Ruslanas Iržikevičius: V roce 2021 bude největší výzvou bezpečnostní situace kolem Ukrajiny. Tato krize se může vyvíjet mnoha různými směry, které je těžké předvídat. Shromáždění ruských vojsk u ukrajinských hranic je nejdražší tiskovou zprávou či prohlášením v dějinách lidstva.

Prezident Putin a kremelský establishment jsou přesvědčeni, že je nejlepší čas získat zpět sféry vlivu v bývalém SSSR a východní Evropě. Ukrajina se vzdaluje od ruského vlivu směrem na Západ a toto je ztracený pokus Kremlu prohlásit, že Ukrajina zašla příliš daleko a my ji zastavíme. Existuje mnoho způsobů, jak ji zastavit, a jedním z nich je varianta bleskové války. Rychlý útok a rychlý ústup poté, co za sebou zanechají popel a krev. I když je to z krátkodobého a střednědobého hlediska nebezpečné, z dlouhodobého hlediska by to mohlo fungovat: Ukrajinská politika by se velmi zamotala, její rostoucí ekonomika by značně utrpěla a morálka obyvatelstva by šla dolů.   Pro Kreml by Ukrajina ve statusu „šedé zóny“ byla ideálním výsledkem, pokud by se tím oddálil pochod Ukrajiny směrem na Západ. Ke kinetické válce možná nedojde, ale napětí se bude udržovat po celý rok 2022. Ano, je to drahé, ale Rusko si to při vysokých cenách energií může dovolit.

Další významnou obavou Litvy je Bělorusko: s touto zemí je naše nejdelší hranice. Směřuje to k situaci, kdy tato hranice s Běloruskem změní status a stane se hranicí s Ruskou federací.

Wojtek Stobba: Moje obavy vzbuzuje čím dál tím větší napětí mezi Východem a Západem, hrozba eskalace konfliktů a už existující hybridní konflikty a také eskalace požadavků a očekávání Ruska vůči západnímu světu.

Velkým problémem jsou také prohlubující se dezinformace, což obzvlášť zdůraznila pandemie. Bohužel nevidím efektivní nástroj pro boj s tímhle fenoménem – tedy takový, který by se dostal i k těm méně uvědomělým příjemcům informací.

Ja-čchiou Wang: Nejvíce mě znepokojuje pokračující zhoršování situace v oblasti lidských práv v Číně.

Lukáš Onderčanin: Obavy mám z dění v nedemokratických režimech a z toho, že na něj jako Evropská unie, státy, ale i jako jednotlivci neumíme adekvátně reagovat. Že i běžní lidé často rezignují na to, co se děje například v Bělorusku, nebo zpochybňují omezování lidských práv v Číně z důvodu toho, že je byznys důležitější.

Ruslanas Iržikevičius: Již jsem zmínil Ukrajinu a Bělorusko. Další částí, která mě znepokojuje, je napjatá situace v Jihočínském moři kolem Tchaj-wanu. Nevíme, do jaké míry Moskva a Peking koordinují svá strategická rozhodnutí. Přesto by problémy na rusko-ukrajinské hranici mohly vyvolat agresi Čínské lidové republiky proti Tchaj-wanu, i když analytici tvrdí, že Čína by mohla být připravena zaútočit na Tchaj-wan od roku 2025. Přesto může světová geopolitická situace diktovat Pekingu a potažmo Moskvě odlišné motivy pro její postup na Ukrajině.

Wojtek Stobba: Patřím k těm, kdo věří vědě, proto mě nebylo potřeba přemlouvat či přesvědčovat k očkování. Spoléhal jsem, že stejně bude postupovat i velká část společnosti, ale pletl jsem se. Zvítězil egoismus, považování zájmů jednotlivce nad zájem celku, také ždímání politického kapitálu na takových postojích. Po dvou letech pandemie už asi každý z nás zná riziko spojené s covidem-19 a pozitiva vyplývající z očkování proti této nemoci. Každý je sám odpovědný za své činy, ale ve chvíli, kdy neodpovědnost jedněch komplikuje život druhým – například těm, kteří už mnoho měsíců čekají na operaci nebo zákrok –, je potřeba konat. I proto, aby se ulevilo lékařům, podporuji povinné očkování pro rizikové skupiny; pro ty, kdo se nejčastěji dostávají do nemocnic. Líbí se mi také nápad, který v jednu chvílí zvažovali na Slovensku, aby se neočkovaní finančně spolupodíleli na své léčbě covidu-19.

Chtěl bych, aby byl rok 2022 posledním rokem pandemie. Zároveň si uvědomuji, že stopy, které pandemie zanechala na ekonomice, vzdělávání a společenských vztazích, budeme pociťovat ještě mnoho let.

Ja-čchiou Wang: Očkování velké části populace je zásadním krokem k omezení pandemie. Ale v případě Číny otevírá stanovení procentuálního cíle naočkované populace bez jasné ochrany lidských práv možnost úřadům zneužívat kvóty k vynucení očkování. A přesně to se v posledních měsících odehrává po celé zemi.

Taktika nuceného očkování čínské vlády, která dalece přesahuje „pověření“, o nichž se diskutuje v jiných zemích, obavy skeptiků očkování pravděpodobně neuklidní. Místo toho nejspíš vzbudí nedůvěru. Mezinárodní právo na ochranu lidských práv umožňuje vládám vyžadovat očkování lidí – nikoli však fyzickou silou nebo nepřiměřeným nátlakem.

V některých případech čínské úřady nepoužívají fyzickou sílu, ale spoléhají na jiné donucovací taktiky, aniž by nabízely pravidelné testování nebo jiné přiměřené možnosti. V Min-che úřady oznámily, že odříznou dávky sociálního zabezpečení, důchodu nebo zdravotního pojištění každému, kdo odmítne očkování. V Chu-lu-tao školy podmínily zápis studentů očkováním celé rodiny žáka, včetně rodičů, sourozenců a prarodičů. Neočkovaní obyvatelé sítí v Sia-čchangu si stěžovali, že je místní úředníci obtěžovali tím, že jim neustále telefonovali, navštěvovali jejich domovy nebo je nutili chodit do vládních zařízení, aby je vyslýchali. Vláda v Nan-čchangu uvedla, že zaplatí těm, kteří nahlásí neočkované sousedy. Místní úřady také pronásledovaly ty, kteří nucené očkování kritizovali.

Lukáš Onderčanin: Jsem už méně optimistický, než jsem byl na začátku roku. Očekávám, že zřejmě budeme mít ještě i další jaro a další zimu nějakou formu omezení.

Co se týká povinného očkování, očekávám ohledně tohoto tématu hlavně ve střední Evropě politický boj. Pokud však politici uvidí, že ve vysoce proočkovaných zemích je hospitalizací málo a ekonomiku jim neničí lockdowny, zřejmě nakonec budou muset k povinnému očkování přistoupit.

Ruslanas Iržikevičius: Litva povinné očkování proti covidu-19 nezavede, alespoň ne v dohledné době. I já jsem velkým zastáncem očkování proti covidu-19, ale myslím, že bychom měli počkat, jaké změny přinese varianta omikron. Možná to bude znít zlomyslně a hrozně, ale když se na to podíváme zpětně, omikron by pro nás mohl být tím nejlepším vánočním dárkem. Takže se připravme, dodržujme doporučení a s povinným očkováním počkejme a uvidíme. Ať omikronová vlna pomine. A očkujte se, zachraňuje to životy.