Čtyři měsíce války. Ani jedna strana nemá sílu na průlom, říká analytik

Ukrajina krvácí už čtyři měsíce; ruský prezident Vladimir Putin zahájil útok na suverénní území svého západního souseda právě 24. února. Seznam Zprávy přinášejí přehled toho nejdůležitějšího, včetně vyhlídek na budoucnost a analýzy aktuální podoby konfliktu.

Hlavním dějištěm války na Ukrajině je již několik týdnů východ země, kde leží proruskými separatisty ovládané regiony. Podle výzkumného pracovníka Peace Research Center Prague při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěcha Bahenského se tamní situace však v posledních týdnech v podstatě nemění.

„Stále je to spíše opotřebovávací válka než manévrová, což znamená, že se obě strany stále snaží té druhé uštědřit co největší ztráty. V tuto chvíli to nevypadá, že by některá ze stran měla sílu na velký průlom,“ vysvětlil expert, s jehož odborným pohledem redakce vývoj války sleduje dlouhodobě.

Teritoriální změny, ke kterým na Donbase dochází, jsou nyní velmi malé, a to jak ze strany Ukrajiny, tak Ruska. Ve zmiňované opotřebovávací válce navíc platí, že lidé mají velmi špatnou představu o tom, jak se vlastně situace vyvíjí. V takovém konfliktu pak rozhoduje množství materiálu, lidí a munice. To je ovšem něco, o čem svět ví poměrně málo.

„V podstatě si myslím, že Ukrajina se snaží o lokální protiútoky, nicméně třeba protiútok u Charkova, do kterého se vkládali velké naděje, de facto skončil, zdá se,“ popsal v rozhovoru Bahenský. „U Chersonu k nějakým omezeným úspěchům došlo, nicméně protiofensiva je pravděpodobně stále poměrně daleko od osvobození města.“

„Rusku se sice daří postupovat u Severodoněcku a podle posledních informací uzavřelo kapsu v oblasti Zolote, nevypadá to ale na to, že by v dohledné době úplně odřízlo třeba Lysyčansk a uzavřelo celý severodoněcký výběžek fronty mezi Popasnou z jihu a ve směru z Izjumu ze severu. I kdyby se to povedlo, rozhodující nebude nutně to, kolik území Rusko obsadí, ale kolik ukrajinských vojáků by obklíčilo a kolik techniky a vybavení by Ukrajina ztratila,“ nastínil bezpečnostní analytik.

Lidé v posledních měsících od ukrajinské strany viděli větší otevřenost ohledně armádních ztrát. Bahenský ovšem upozorňuje na to, že Ukrajina má na jedné straně kvůli morálce a udržování optimismu zájem své ztráty spíše snižovat. Na druhou stranu jí jde o to přesvědčit Západ, že potřebuje zbraně – nyní a ve velkém, k čemuž mohou informace o vysokých ztrátách přispět.

„Myslím si nicméně, že ta čísla kolem sta mrtvých denně v oblasti Severodoněcku nebyla vůbec nereálná. Mám ale určité pochybnosti o tom, do jaké míry to bude udržitelné dlouhodobě. Problém totiž bude, že ofenzivní operace budou vyžadovat lépe vycvičené vyzbrojené vojáky než operace defenzivní,“ sdělil český odborník.

Nezodpovězeno zůstává, zda Ukrajina neztrácí velké množství těch vojáků, kteří byli součástí dobře vycvičené a vyzbrojené pravidelné předválečné části armády a kteří se jim budou špatně nahrazovat. Ukrajině v takovém případě totiž bude o to déle trvat vycvičit nové vojáky a dostat je na úroveň výcviku a výzbroje, která jí umožní vést větší ofenzivní operace proti Ruskem kontrolovanému území.

„Zároveň i Rusko samozřejmě ztrácí síly. V tuto chvíli má pravděpodobně výrazně menší ztráty, než mělo v první fázi války, a to díky tomu, že postupuje velmi metodicky a opatrně. Zároveň ale pro tento pomalý postup spotřebovává obrovské množství munice. Otázka tak je, kolik má ještě Rusko munice na to, aby tohle tempo dělostřelecké palby udrželo,“ popsal dále Bahenský.

„Myslím, že to ale nikdo nevíme. Řadu analytiků – a i mě samotného – překvapilo, kolik té munice vlastně mají. Dlouho se hovořilo o překvapivé ruské nekompetenci na začátku války. Tohle je na druhou stranu dost nepříjemné překvapení.“

V momentě, kdy Rusko bude muset municí šetřit, jeho šance na další zisk území se dramaticky sníží. „Z průběhu dosavadních ukrajinských protiofenziv se mi nezdá, že by Ukrajina měla v dohledné době kapacitu na to, aby někde provedla opravdu velkou protiofenzivu a osvobodila například Cherson nebo zcela vytlačila Rusy od Charkova,“ dodává analytik.

Že se v tuto chvíli díváme na patovou situaci, však Bahenský říkat nechce. Fronta se totiž i nadále bude vyvíjet a nadále bude docházet ke střetům. Minimálně nějakou dobu však nyní ani od jedné strany nemusíme vidět žádné skutečně velké strategické zisky území.

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v celé Evropě k 21. červnu zaregistroval více než 5 milionů jednotlivých uprchlíků z Ukrajiny. Co se týče přechodů ukrajinských hranic směrem ze země, číslo je momentálně vyšší než 8 milionů. Nejčastěji lidé odcházejí do Polska a Ruska.

V Česku podle odhadů momentálně pobývá na 300 tisíc ukrajinských uprchlíků, převážně žen s dětmi, a 77 tisíc z nich si již našlo i práci. Ministerstvu vnitra nicméně stále chybí očištěná data o počtu válečných uprchlíků z Ukrajiny, kteří v Česku zůstali a neputovali dál na západ.

Pohyb přes ukrajinské hranice již úřady zaznamenaly také druhým směrem a od 28. února již UNHCR eviduje více než 2,8 milionu přeshraničních přechodů na Ukrajinu. Jak ale upozorňuje sám úřad, údaje mohou být kolísavé a nemusí nutně naznačovat udržitelnou návratnost, jelikož situace v zemi zůstává velmi nestabilní a nepředvídatelná.

S některými z těch, kteří se na Ukrajinu rozhodli vrátit z Německa, mluvila stanice Deutsche Welle (DW). „Z racionálního pohledu je to tu rozhodně bezpečnější, protože člověk nemůže vědět, jak bude Rusko jednat,“ okomentovala svůj odjezd Svitlana, která cestuje se svými dvěma dcerami. Důvodem, proč se navzdory obavám na Ukrajinu vrací, jsou právě dcery a jejich stesk po přátelích a rodině.

Postrádání domova i samotné Ukrajiny zmiňují i jiní Ukrajinci na autobusovém nádraží v Berlíně, kde kvůli situaci na východě Evropy vyrostlo uprchlické centrum. „Můj manžel je voják a momentálně je v nemocnici. Kromě nás nemá nikoho,“ uvedla pro DW další oslovená žena, která na kameře vystupuje se psem v náručí.

Kromě nabídky azylu prchajícím Ukrajincům se Česká republika angažovala i na jiných frontách. Podle informací Ministerstva obrany z průběhu tohoto týdne již Česko na Ukrajinu poslalo vojenskou a humanitární pomoc v hodnotě více než 3,7 miliardy korun. Podrobnosti k darovanému materiálu nicméně veřejnosti známy nejsou, úřady je odmítají vydat s tím, že jde o citlivé informace podléhající vysokému stupni utajení.

Na úterním zasedání sněmovního branného výboru pak ministryně obrany Jana Černochová (ODS) oznámila, že Česko požádalo Evropskou unii o proplacení zaslaného materiálu za 3,2 miliardy korun. Prostředky na vojenskou pomoc Kyjevu jdou totiž z takzvaného Evropského mírového nástroje, jehož cílem je podporovat armády partnerských států.

Daný fond o objemu zhruba pěti miliard eur, tedy více než 123 miliard korun, zřídily a doplňují členské země mimo rozpočet EU. Peníze z něj se používají na úhradu dodávek zbraní, které členské státy poskytnou Ukrajině ze svých zásob.

Stranou ovšem od prvních dnů války nestojí ani čeští občané a sbírky na podporu Ruskem napadené země hlásí závratné sumy vybraných finančních prostředků. Například organizace Člověk v tísni hlásí vybrání téměř dvou miliard korun. Ty mění třeba v potraviny nebo pitnou vodu.

Ve veřejném prostoru se nicméně začalo skloňovat slovní spojení, které naznačuje, že na scénu po čtyřech měsících od ruské invaze přichází únava ze stále probíhajícího konfliktu. Seznam Zprávy již téma probraly dříve s bezpečnostní expertem Janem Ludvíkem; podobný názor jako on zastává i Bahenský.

„Nejsem si jist, jestli únava je to správné slovo. Nemám ho v tomto případě moc rád, jelikož je podle mého hodně zjednodušující. Ztrácíme o válku zájem, což je přirozené. Lidé si zvyknou, zaběhnou do nového normálu a přestanou věnovat tolik pozornosti něčemu, co se jich sice nepřímo týká, ale každodenní život to zásadně neovlivňuje,“ vysvětlil svůj postoj druhý oslovený odborník.

Co lidé naopak intenzivně pociťují, je inflace a případné další ekonomické problémy s válkou spojené. Za kritické období by momentálně mohl platit blížící se podzim, kdy nastane topná sezóna a hlavní roli získají vysoké ceny plynu. Kolem podzimu se ovšem očekává i to, že ruská ekonomika začne mít kvůli uvaleným sankcím větší problémy.

„Myslím si, že tam se skutečně ukáže, jak velký má Evropa zájem na tom, aby Ukrajina zvítězila nebo minimálně opět získala hranice z 23. února,“ uvedl Bahenský. „Zájem veřejnosti nicméně opravdu opadá. To, že opadá, ale nemusí automaticky znamenat, že opadne i zájem západních států Ukrajinu podporovat. V některých ohledech to naopak může některým zemím rozvázat ruce.“

Často opakovaným tématem války na Ukrajině je také možnost ruské mobilizace. Podle Bahenského je však tento scénář dlouhodobě nepravděpodobný. Své přesvědčení během rozhovoru podpořil například tím, že Rusko nyní ztrácí méně vojáků a zdá se, že se mu nějakým způsobem daří verbovat lidi skrze velké finanční bonusy nebo navyšování věkového limitu tak, aby se mohli zapsat i starší jedinci.

„V podstatě bych asi souhlasil s některými analytiky, podle kterých to nyní vypadá tak, že Rusko sází na to, že to s touto omezenou mobilizací dotáhne až do podzimu, kdy by mohla ochabnout vůle v Evropě – a možná také v Americe – podporovat Ukrajinu a nadále vyvíjet tlak na Rusko,“ podotkl český bezpečnostní analytik.

„Neznamená to, že by pak západní pomoc nutně skončila, Rusko ale zřejmě minimálně věří v lepší vyjednávací pozici. V posledním měsíci jsem neviděl nic, co by mi řeklo, že skutečné vyhlášení války nebo mobilizace jsou více pravděpodobné než před měsícem.“

Válka na Ukrajině zanechává viditelné rány, jejichž přeměna v blednoucí jizvy bude stát čas i finance. Podle agentury Bloomberg, která se odkazuje na šéfa Evropské investiční banky Wernera Hoyera, bude na obnovu země potřebovat zahraniční podporu ve výši až jednoho bilionu eur.

„Uvádím bilion, protože jsem ve veřejném prostoru viděl částky, které považuji za zcela nerealistické vzhledem k míře destrukce na Ukrajině,“ řekl Hoyer na tiskové konferenci ve Frankfurtu nad Mohanem. Uvedl také, že v poskytnutí financí Ukrajině bude muset Evropa „sehrát největší roli“.