Covid vyklidil pole, lidé dál víc umírali. Důvod je záhadou

Nejnovější data Eurostatu ukazují, že letošní únor se stal prvním měsícem od rozjezdu pandemie, v němž Evropská unie v průměru nezaznamenala žádná nadměrná úmrtí. Takzvaná nadúmrtí se do záporné hodnoty, konkrétně minus dvě procenta, dostala poprvé od února 2020, po kterém následovalo 36 měsíců se zvýšenou nadúmrtností.

Rekordní nadúmrtnost země EU podle Eurostatu postihla v listopadu 2020, kdy zemřelo o 40 procent víc obyvatel, než by se dalo očekávat na základě dat o úmrtnosti z let 2016-2019. Mezi další velmi tragické měsíce patří duben 2020 (+25 %), prosinec 2020 (+29,7 %), duben 2021 (+21 %) a listopad 2021 (+27 %).

Čísla za únor můžou působit jako velký milník, a jak píše portál Politico, můžou mít vliv i na debatu států, zda je nutné šíření covidu-19 nadále považovat za pandemii. Zpráva Eurostatu ovšem nikterak nezaručuje, že vysokým nadúmrtím v EU odzvonilo a že se v dalších měsících situace nemůže změnit k horšímu.

Průměrná nadúmrtnost v Evropské unii byla letos v únoru 2,3 procenta pod dlouhodobým únorovým průměrem. Dvě třetiny zemí neměly vůbec žádnou, ze zemí, které pozitivní nadúmrtí zaznamenaly, vyčnívá Kypr (12,5 %), Řecko (12,3 %) a Island (10,7 %).

Naopak nejméně oproti průměru umírali lidé v Litvě (-22,8 %), na Slovensku (-14,9 %) a v Rumunsku (-12,6 %).

Předpovídat, co bude dál, se dá jen velmi těžko. Ukázal to ostatně už loňský rok, v němž byla nadúmrtí i navzdory rapidnímu poklesu evidovaných úmrtí v souvislosti s covidem poměrně vysoká. V řadě zemí to mezi odborníky vzbudilo debaty s ústřední otázkou, proč v roce 2022 umíralo tolik lidí, když covid-19 už zdaleka tak nezabíjel. Experti ale stále nedošli k jasné odpovědi.

Například loni v prosinci byl průměr nadúmrtí v Evropské unii na necelých 20 procentech, což není daleko od jednoho z nejtragičtějších měsíců pandemie (duben 2021). Mezi prosinci se pak ten loňský přiblížil k pandemickému konci roku 2021 (+23,7 %).

Černý konec loňského roku prožilo Německo, kde nadúmrtí vzrostla o více než třetinu (38,2 %) nebo Rakousko s třicetiprocentním nárůstem. Evidovaných úmrtí na covid bylo přitom ve státech EU loni v prosinci násobně méně než v letech 2020 a 2021. 

Ne všude ale zakončili rok 2022 smutně. Například v Lichtenštejnsku byla nadúmrtnost v prvním pandemickém prosinci na hodnotě 117,8 procenta, v loňském roce klesla na -16 procent. V Bulharsku klesla nadúmrtí z 74,3 v roce 2020 na -4,3 procenta a v Rumunsku z 45,2 na -11,2 procenta.

V grafice můžete překlikávat mezi jednotlivými lety .

Neobyčejně vysoká byla podle Eurostatu nadúmrtnost i loni v létě. Průměr EU byl v červenci a srpnu ostatně dokonce podstatně vyšší než v pandemických letech.

Nejde přitom jen o evropský trend. O přetrvávající vysoké nadúmrtnosti – i přes minimální úmrtí na covid – se loni diskutovalo například i ve Velké Británii, USA a dalších zemích.

Co to znamená? Z rozhovorů s odborníky oslovenými redakcí Seznam Zpráv v první řadě vyplývá, že jasnou odpověď zatím neznají a že na cestě za odpovědí leží mnohá úskalí. Možných vysvětlení je mnoho a skutečná příčina je pravděpodobně kombinací vícera z nich.

„Pokud bychom čekali pro rok 2022 stejné počty zemřelých jako pro roky 2015–2019, pak by naše očekávání mohlo být podhodnoceno již jen tím, že do vyššího věku, kde je také vyšší riziko úmrtí, postupně přechází početně silnější věkové skupiny, tedy roste počet osob v nejvyšším věku. I pokud by nedošlo ke změně rizika úmrtí, již jen prostý nárůst počtu osob ve vysokém věku by vedl k nárůstu počtu zemřelých,“ uvedla pro Seznam Zprávy příklad demografka z Přírodovědecké fakulty UK a Národního institutu SYRI Klára Hulíková Tesárková.

Předně je třeba uvést na pravou míru, jak moc vysoká vlastně loni úmrtnost byla. Když zůstaneme v Evropě a nebudeme se zaměřovat jen na nejhorší měsíce, nadúmrtí bylo za rok 2022 11 procent, což je o tři procentní body méně než v roce 2021 a necelý procentní bod méně než v roce 2020. 

Úmrtí na covid ale bylo výrazně míň. Zatímco vloni na koronavirus v zemích EU podle serveru Our world in data zemřelo přes 280 tisíc lidí, o rok dříve to bylo více než půl milionu. Loňský rok měl pozitivnější čísla i oproti prvnímu pandemickému roku, který přinesl o 108,5 tisíce obětí více.

Nabízí se vysvětlení, že nadúmrtí z loňska jsou buď neevidovaná úmrtí na covid, nebo souvisejí s ostatními dopady pandemie, jako je například zanedbaná péče či vliv lockdownu na imunitní systém. A právě s touhle myšlenkou padáme přímo do první pasti.

Proč? Táhnoucí se dopady pandemie sice na nadúmrtí v roce 2022 nepochybně měly vliv, zaměřit se ale na jen na ně a vyvozovat z toho nějaké závěry je velmi krátkozraké.

Například z mapy nadúmrtí z minulého prosince by někdo mohl vyčíst, že příčinou zvýšené nadúmrtnosti jsou nejspíš samotná protipandemická opatření, protože třeba v Německu, kde se lockdown přísně dodržoval, jsou čísla nejhorší, zatímco ve východní Evropě, kde to tak nutně nebylo, byla nadúmrtnost minimální.

Takhle to ale nejde. Na úmrtnost má vliv obrovské množství faktorů, které tato a jí podobné hypotézy zcela pomíjejí. Ignorují třeba zvýšenou úmrtnost v důsledku zdravotních následků samotného covidu, kterých je prokazatelně celá řada.

A navíc ani zdaleka nejde jen o pandemii, covid a lockdowny. Existuje mnoho dalších faktorů a rozhodně nejsou zanedbatelné. Například zmiňovaná letní vysoká míra nadúmrtí mohla být umocněna zvýšeným počtem případů úmrtí v důsledku mimořádných veder. Na konci roku zase v Evropě řádila chřipková epidemie, která se na statistikách velmi pravděpodobně podepsala.

„Na konci roku 2022 a počátku roku 2023 se v řadě zemí Evropy objevila silná vlna sezonní chřipky, obdobně jako na přelomu let 2016-2017,“ vysvětlila Seznam Zprávám demografka z Přírodovědecké fakulty UK a Národního institutu SYRI Dagmar Dzúrová.

Dalším problémem je i podle ní pomíjení rozdílného věku populací různých zemí. „Porovnání nadúmrtnosti mezi zeměmi v sobě skrývá zásadní problém demografické nesrovnalosti struktur srovnávaných populací z hlediska věku. Samotné stárnutí populace – rostoucí počet a podíl osob v nejvyšších věkových skupinách – může způsobovat nárůst počtu zemřelých. Bez jakýchkoli úprav je porovnání celkového počtu úmrtí problematické i v rámci jednoho státu, neboť i tam může dojít k proměně věkové struktury,“ řekla Seznam Zprávám.

Zanedbaná péče nebo ekonomické a sociální problémy zapříčiněné lockdowny samozřejmě svůj vliv na zvýšenou úmrtnost měly. Problém je v tom, že ve hře je tolik různých faktorů, že míru jejich vlivů v tuto chvíli podle demografů v podstatě nejde odlišit.

Jak vysvětluje Hulíková Tesárková, například vliv zanedbané péče během pandemických let i dopadu sociálních a dalších problémů byl loni možný a očekávatelný. Zrovna v konkrétním případě prosincových čísel ho ale za hlavní příčinu lze těžko považovat. „Neprojevilo by se to rychlým nárůstem a následně po zhruba měsíci nebo dvou rychlým propadem na původní hodnoty. Takový faktor by působil spíš dlouhodoběji a pozvolněji,“ upřesňuje demografka s tím, že jako pravděpodobnější vysvětlení se jeví chřipka, i když ani tím si nemůžeme být zcela jistí.

Dzúrová ukazuje na možný sekundární vliv pandemie. „Chřipka může vést k úmrtí prostřednictvím respiračních komplikací, jako je pneumonie, ale také kardiovaskulárních komplikací, jako jsou infarkty a mrtvice. To platí zejména pro starší osoby a osoby s chronickými zdravotními komplikacemi, včetně osob oslabených takzvaným dlouhým covidem.“ A jak připomíná, v řadě populací včetně té naší je proti chřipce nízká proočkovanost.

Podle Kláry Hulíkové Tesárkové bude nejspíš jasněji, až budou dostupná detailnější data o zemřelých, především pak údaje o příčinách smrti. Ta ale zveřejňuje Český statistický úřad obyčejně ve druhém pololetí následujícího roku, pro rok 2022 tedy až někdy po létě.

Když to shrneme, na vysokých nadúmrtích v loňském roce se tedy nějakou měrou zřejmě podepsaly následující faktory: sezonní vlivy v podobě úmrtích spojených s letními vedry a silnou zimní chřipkovou sezonou, zanedbaná prevence a omezená zdravotní péče v období pandemických vln, negativní dopady dlouhodobého covidu-19 na imunitu a životně důležité orgány a již dříve existující sociální a ekonomické problémy umocněné protipandemickými opatřeními.

Opakovaně se na dezinformační scéně objevuje i hypotéza, že za zvýšená nadúmrtí můžou vakcíny proti covidu-19. Nic takového se ale nepotvrdilo. Detailně se otázce věnoval například britský statistický úřad, který s odkazem na data z Anglie uvádí, že úmrtnost mezi očkovanými a neočkovanými je i při odečtení úmrtí na samotný covid „podobná“ a dokonce „lehce nižší“ u očkovaných třemi dávkami nebo boosterem ve srovnání s neočkovanými.

Hrozí podobné vlny nadúmrtí i do budoucna bez ohledu na to, jak vyspělé zdravotnictví v zemi je? Kvalitní lékařská péče může mít dvojí efekt. „Vyspělé zdravotnictví je jen jedna strana mince, ta druhá strana mince je v sociální rovině,“ připomíná Dzúrová. „Příliš mnoho na kvalitu zdravotní péče spoléháme, a málo se o svoje zdraví staráme. Zabránit dalším obdobným zdravotním krizím lze z velké části cílenou informovaností a zodpovědným, nikoliv rizikovým či destruktivním, chováním.“