Co způsobilo tak extrémní teplo posledních let? Vědci už tuší

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Globální teplota v posledních dvou letech vystoupala tak vysoko, že donutila vědce ptát se, co dalšího kromě skleníkových plynů k tomu mohlo přispět.

Nejde přitom jen o to, že rok 2023 a 2024 byly nejteplejší v historii. To s přihlédnutím k vývoji světových emisí skleníkových plynů nebylo tím největším překvapením. Jde o to, že byly „extrémně nejteplejší“.

Teplotní odskok byl v posledních dvou letech tak výrazný, že si ho nemůže nevšimnout ani oko laika.

Přesvědčte se sami třeba v tomto v grafu, který ukazuje vývoj průměrné teploty od roku 1940 do 2024:

Jak se teploty vyvíjely dosud, si můžete prohlédnout na úvodní stránce naší sekce Planeta a klima.

A nebo v této vizualizaci vývoje teplot od NASA:

Zatímco laik může nad touto teplotní propastí mezi posledními roky snadno mávnout rukou, pro klimatology šlo o velkou událost.

Nejde přitom ani tak o to, že předčila očekávání klasických dlouhodobých klimatických modelů, protože u těch se s odchylkami dopředu počítá. Problém je v tom, že rok 2023 a 2024 se odchýlil i od statistických modelů, které se vytváří z roku na rok. Ty jsou zpravidla velmi přesné, protože do následujícího roku je logicky „vidět“ mnohem lépe než do následujících dekád, a to zejména díky dlouhodobým předpovědím střídání periodických chladných a teplých fází tzv. jižní oscilace La Niña a El Niño.

Těchto statistických modelů existuje hned několik a v předešlých letech odhadovaly vývoj klimatu v následujícím roce správně. Jenže v roce 2023 to skončilo.

„Přiznat si, že žádný jiný rok nepošramotil předpovědní schopnosti klimatologů víc než rok 2023, je pro nás studenou sprchou a je to trochu znepokojivé,“ napsal v komentáři pro časopis Nature vlivný klimatolog a autor jednoho z výše zmiňovaných modelů Gavin Schmidt.

V roce 2024 byly teploty rovněž nad očekávání vysoké, ale už ne s tak velkým rozdílem jako 2023. A to i přesto, že průměrnou teplotou loňský rok ten předloňský překonal. Rok 2023 byl nicméně o něco „podivnější“ hlavně kvůli tomu, že teploty začaly růst už od jeho začátku, přestože teplý periodický jev El Niño začal působit až v červenci.

„Rád bych věděl proč, ale nevím to. Pořád ještě vyhodnocujeme, co se stalo, a jestli to znamená posun ve fungování klimatického systému,“ řekl k tomu v roce 2023 Schmidt.

Jak se situace od té doby posunula, rozebrali Schmidt s dalším renomovaným klimatologem Zekem Hausfatatherem ve zvláštní sekci nedávno publikované zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) o stavu klimatu v roce 2024.

Jde o stručný dokument, ve kterém vědci shrnují a analyzují veškerá vědecká zjištění související s tématem. Autoři sami upozorňují, že práce nepřináší žádné definitivní závěry a že otázka zůstává nadále otevřená. Jde ale o nejspíš vůbec první pokus o kvantitativní přiřazení anomálií posledních dvou let konkrétním procesům. Jinými slovy jde sice stále o neúplnou, ale zároveň nejlepší možnou odpověď na otázku, co můžeme říct o příčinách nečekaně silného oteplení v letech 2023 a 2024.

Schmidt ve svých poznámkách k práci hned na úvod vyjasňuje, že zpráva neřeší dlouhodobý trend klimatické změny, protože ten už je velmi dobře známý a prokazatelně způsobený emisemi skleníkových plynů. Místo toho se práce snaží vysvětlit takzvaná rezidua daných let, což v tomto kontextu zjednodušeně řečeno znamená, o kolik se roky 2023 a 2024 odchýlily od dlouhodobého trendu. „Rezidua jsou tu vždycky, protože počasí je variabilní, ale pro rok 2023 a 2024 byla rezidua vyšší než v ostatních letech posledních dekád,“ upozornil Schmidt.

Když to zjednodušíme ještě víc, jde o analýzu toho, co pravděpodobně může za „nadbytečné“ oteplení v letech 2023 a 2024, ne za dlouhodobou klimatickou změnu trvající od začátku průmyslové revoluce.

Výsledek byl následující:

Jak můžete vidět, vědci se pokusili z veškerých dostupných informací odhadnout, jak velkou roli hrál jev El Niño, pokles aerosolů síry v mracích nad oceány v důsledku nové regulace platné od roku 2020 (mechanismus tohoto procesu jsme podrobně popsali zde), pokračující pokles emisí aerosolů ve východní Asii, erupce sopky Hunga Tonga v roce 2022 a neočekávaný dřívější příchod 25. slunečního cyklu.

Co že nám ale výsledné grafy přesně říkají?

Autoři uvádí, že jižní oscilace dohromady s ostatními zkoumanými dodatečnými vlivy pozorovaná rezidua „téměř“ vysvětlují, ačkoliv to platí hlavně pro rok 2024 a už ne tolik pro rok 2023.

„Nadbytečné“ oteplení let 2023 a 2024 tedy zůstává i v roce 2025 přinejmenším částečně nevysvětlené. Skutečnost, že vědci předložené vysvětlení sice docela dobře sedí na rok 2024, ale ne na rok 2023, posiluje obavu, že nějaký důležitý díl do celkové skládačky nadále chybí, na což autory upozorňují i komentáře na sociálních sítích.

Hausfather se Schmidtem si toho jsou vědomi. Ostatně v textu sami zmiňují, že pro definitivní odpověď bude třeba dalšího výzkumu. Vlastní hypotézu, co by mohlo rozdíl v míře „úspěšnosti“ jejich modelu pro jednotlivé roky způsobovat, oficiálně nepublikovali. Hausfather se o ni ale na dotaz Seznam Zpráv podělil.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením podle něj je, že to má co dočinění s omezeným chápáním vlivů jižní oscilace. „Je možné, že minulost není dobrou analogií pro to, co jsme zažili nyní. El Niño tentokrát přišel po nezvykle dlouho trvající fázi La Niña mezi lety 2020 až do 2023. Už existuje několik studií, které naznačují, že právě toto mohlo způsobit výraznější reakci globální teploty,“ napsal Hausfather a dodal, že přesný mechanismus tohoto jevu zatím není známý.

Kromě toho autoři také v samotné zprávě dodávají, že vliv kromě zkoumaných faktorů mohla hrát ještě variabilita saharského písku nad Atlantikem nebo malá plocha mořského ledu v Antarktidě a Arktidě.

Dodejme, že na konci roku 2024 vyšla v časopise Science také studie, která upozornila, že by roli mohlo hrát i nízké množství oblačnosti, přičemž není jasné, jestli jí ubylo v důsledku zmiňovaného úbytku emisí síry z lodní dopravy, nebo zda jde o nějakou neznámou zpětnou vazbu klimatického systému na dlouhodobé oteplování vlivem skleníkových plynů.

Hlavním sdělením zprávy tedy je, že na oteplení předchozích let se mimo emisí skleníkových plynů a jevu El Niño podílel určitě i pokles emisí síry a změna slunečního cyklu, ale pravděpodobně ještě něco dalšího, čemu zatím dobře nerozumíme.

Za zmínku stojí, že potvrzení role emisí síry je podle autorů důležité i proto, že jejich vliv přetrvá a „způsobí drobný skok“ v dlouhodobém zvyšování teplot, se kterým existující projekce zcela nepočítají. Pro měřítko dodejme, že omezení emisí z lodní dopravy podle autorů odkazujících se hned na několik studií z poslední doby mohlo v roce způsobit zvýšení globální průměrné teploty o 0,03 až 0,08 °C a ještě o něco víc v roce 2024.

Za důležité dílčí zjištění vědci označují také posun v pochopení vlivu erupce sopky Hunga Tonga. Po prostudování dostupných výzkumů na toto téma totiž došli k závěru, že ta klima nakonec lehce ochladila prostřednictvím emisí síry. Část vědců se přitom původně domnívala, že mohla klima naopak oteplit kvůli vysokému množství vodní páry (ta se totiž významně podílí na skleníkovém efektu) uvolněnému do atmosféry.

K vyřešení palčivé otázky, zda se globální klima nezačalo oteplovat rychleji kvůli nějakému dosud nepozorovanému jevu, bude tedy jistě potřeba ještě nějaký čas. Nové poznatky ale přinejmenším ukazují, že úsilí vědců nepolevuje.