„Ajaj.“ Pohled na množství ledu na Antarktidě znervóznil vědce

Výzkumník amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA) Zachary Labe denně pozoruje vývoj množství mořského ledu v různých částech světa. Zatímco v předešlých letech ho více znepokojovala Arktida, nyní na svém webu pro veřejnost, kde vizualizuje data, stále častěji upozorňuje na Antarktidu.

„Pokud jde o tání a příspěvek k zvedání mořských hladin, momentálně je na špici Grónsko. Na Antarktidě je ale ledu o hodně víc, a z dlouhodobého hlediska je proto ještě znepokojivější,“ říká Labe v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Rekordní tání mořského ledu kolem zamrzlého kontinentu podle něj živí obavu, že v Antarktidě může docházet ke změně dlouhodobého trendu –⁠ doposud stabilní ledové pokrývky na mořích začne ubývat. To by mělo neblahé důsledky pro ekosystémy i další oteplování planety, protože led by méně odrážel světelné záření ze Slunce.

„Mořského ledu v Antarktidě nadále přibývá ve srovnání s průměrem pomalu, což v posledních dnech vede i k prohlubování anomálie. Jasně jde o rekordně nízké množství pro tuto část roku. Ajaj,“ okomentoval Labe poslední aktualizaci vývoje anomálie v množství mořského ledu v Antarktidě:

Jak to s mořským ledem v Antarktidě vypadá v posledních dnech?

Momentálně tam začíná zima, což znamená, že v tomto období ledu v Antarktidě v tomto ročním období přibývá. On sice přibývá i letos, ale o hodně pomaleji, než je běžné. Současné množství mořského ledu je k tomuto datu rekordně nízké a je o hodně nižší, než bylo při předešlých rekordech, což je právě ten důvod, proč o tom teď všichni mluví.

Podíval jsem se na čísla pár minut před tímto rozhovorem a anomálie, tedy rozdíl ve srovnání s průměrným množstvím ledu z předešlých let, i v tuto chvíli nadále roste, je ještě větší než včera. Led tedy v Antarktidě přibývá opravdu velmi, velmi pomalu.

Takže se dá zřejmě očekávat, že zima bude na led velmi chudá a v létě může přijít i absolutní minimum?

Jde o to, že minimum mořského ledu v Antarktidě jsme zaznamenali v předešlých sezonách už dvakrát po sobě. Popravdě je ale velmi těžké předvídat, co bude dál. Na množství mořského ledu v oblasti má vliv mnoho vzorců počasí, které jsou velmi variabilní. Můžeme jen čekat a pozorovat, co bude dál. Teď můžeme s jistotou říct jen to, že nástup zimy je opravdu slabý.

Mořský led na rozdíl od pevninského nepřispívá k růstu hladiny oceánů. Proč na něm záleží?

Je důležitý hned z několika důvodů. V první řadě se mluví o jeho reflektivní funkci. Kvůli ní bývá označován za „ledničku“ planety, protože jde o velkou bílou plochu v podobě zmrzlé mořské vody, na kterou v létě dopadá hodně záření ze Slunce, jehož velká část se za normálních okolností odrazí zpátky do vesmíru. Jak ale mořského ledu ubývá, což je dlouhodobě typické hlavně pro Arktidu (ne Antarktidu), zvyšuje se množství tepla pohlcovaného oceánem a snižuje se množství odraženého záření.

Kromě toho je mořský led důležitý i pro ekosystém. Nejsem biolog, takže k tomu můžu jen ve zkratce říct, že tamní ekosystémy jsou na něm závislé.

V Antarktidě má mořský led ještě jednu unikátní funkci. Můžete si to představit tak, že tvoří de facto ochrannou bariéru. Obklopuje celý kontinent a chrání tak šelfové ledovce (plovoucí na vodě u okraje kontinentu) a tím i kontinentální ledovce před teplou vodou. Když bariéra zmizí, teplá voda se dostává pod šelfové ledovce a může přispívat k většímu tání.

Podle některých vědců sledujících úbytek mořského ledu možná v Antarktidě právě pozorujeme „bod zlomu“ či „změnu režimu“. Co to má vlastně přesně znamenat?

Sousloví „bod zlomu“ má podle mě v klimatické vědě velmi konkrétní význam a já mám pocit, že se dost často používá v rozporu s tímto významem. Hodně lidí bod zlomu chápe jako nějaký nevratný proces. Nemám to spojení moc rád, a proto nechci říct, že nyní sledujeme bod zlomu.

Souhlasím ale s tím, že můžeme sledovat změnu trendu. Jde o to, že Antarktida byla na rozdíl od Arktidy z hlediska množství mořského ledu v horizontu posledních řekněme 40 let stabilní. V posledních několika letech počínaje rokem 2016 to ale neplatí a opakovaně pozorujeme rekordně nízké množství mořského ledu.

Otázkou tedy podle mě je, jestli jsme svědky toho, že se vlivem klimatické změny objevuje nový trend ve vývoji množství mořského ledu v Antarktidě. Podle mě je ale ještě pořád příliš brzy na to, abychom na tuto otázku mohli odpovědět.

Co se týče bodu zlomu –⁠ ten by podle mě znamenal rapidní úbytek ledu, se kterým už se nedá nic dělat, a tam dle mého ještě nejsme. Je klidně možné, že přijde nějaká změna počasí a ledu v Antarktidě ještě letos hodně přibude. Otázka, zda pozorujeme změnu v dlouhodobém trendu, je ale na místě.

Jak to v Antarktidě vypadá se zbytkem ledovců?

Já se při své práci věnuji primárně mořskému ledu. Na web, kam přidávám své vizualizace dat, jsem nicméně zpracovával i něco relevantního k této otázce. Šlo o data ze satelitů GRACE měřících gravitační pole na Zemi, což se dá vztáhnout k množství ledu na určitém území.

Z nich můžeme vyčíst, že od roku 2002, kdy GRACE začaly fungovat, se množství ledu ležícího na antarktické pevnině dlouhodobě snižuje. A to je právě ten led, který nás nejvíc zajímá v souvislosti s hladinou oceánů, protože právě pevninský led ji při tání zvyšuje. Graf v některých obdobích ukazuje i nárůst ledu, což způsobují sezónní cykly, ale dlouhodobě tam je vidět pokles.

Když se mluvilo o tání ledu, byla v centru pozornosti mimo horských ledovců zejména Arktida, která významně taje už dlouhá léta. Dá se říct, že ji Antarktida „dohání“ a může znamenat ještě větší problém?

Pokud jde o tání a příspěvek k zvedání mořských hladin, momentálně je na špici Grónsko. Na Antarktidě je ale ledu o hodně víc, a dlouhodobého hlediska je proto ještě znepokojivější. Opět ale připomínám –⁠ zamrzlý kontinent je pro nás klimatické vědce stále ještě svým způsobem záhadným místem, v oceánu se tam děje spousta divných věcí a přetrvává hodně nejistot. Přispívá k tomu i to, že kvůli extrémním podmínkám je odtamtud i méně dat.

V Arktidě to teď mimochodem vypadá jak?

Tam jsme si ještě jistější v dlouhodobém trendu úbytku ledu v důsledku klimatické změny. Dlouhodobě ubývá co do plochy i do tloušťky. Je ho tam prostě stále méně a víme, že to je klimatickou změnou.

Letošní sezona je nicméně nevýrazná. Nepadají žádné rekordy a v porovnání s několika předešlými roky je letošek řekněme „klidný“. Právě i to je podle mě dobrý příklad přirozené klimatické variability. Dlouhodobě je ale pokles velmi konzistentní a má velký vliv na život lidí i tamních ekosystémů.