„Policie je součástí problému,“ říká expert. Proč Haiti vládnou gangy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Haiti už od února zmítá nová vlna násilí mezi policií a gangy, jejichž příslušníci se snaží ovládnout co největší území, získat politický vliv i přízeň Haiťanů, kterým slibují vyvedení z chudoby.

Momentálně podle odhadů kontrolují asi 80 procent více než milionové metropole Port-au-Prince.

„Mnoho lidí, kteří by sloužili v armádě, je nyní v ganzích. Policie je slabá. Má něco kolem 9000 příslušníků, kteří nemohou zvládat násilnou a extrémně nestabilní společnost se zhruba 11 miliony obyvatel,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Radek Buben, vedoucí Střediska ibero-amerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

„Řada jejích členů různě s gangy spolupracuje,“ přidává na adresu policie. „Na Haiti se policie bohužel musí brát jako součást problému, nikoli nástroj jeho řešení.“

Situace je i po týdnech nepřehledná a násilí neutichá, i když se minulý čtvrtek ozbrojeným složkám podařilo zneškodnit Ernsta Julmeho, významného lídra gangu Delmas 95.

Nepokoje navíc v jedné z nejchudších zemí planety vedly ke zhoršení (už tak špatné) humanitární situace.

„Rozbuškou současné eskalace a ovládnutí centra země konfederacemi gangů byla cesta premiéra Ariela Henryho do Guyany a Keni a zjevná reálnost příjezdu mezinárodních sil, jež by vliv gangů oslabily,“ uvádí Buben.

Připomíná, že právě během premiérovy cesty do Keni gangy za pár dnů obsadily a uzavřely mezinárodní letiště, rabovaly přístavy, zaútočily na desítky policejních stanic a z věznice osvobodily asi 4600 vězňů (jejich útěku jsme se věnovali zde).

Premiér Henry v africké zemi domlouval možný příjezd tisícovky policistů, kteří měli vést mezinárodní síly podporované OSN právě v boji proti gangům. Jejich vůdci se zalekli, ještě víc přitvrdili a premiérovi dali ultimátum: Buď rezignuje, nebo bude následovat ještě horší násilí.

V metropoli Port-au-Prince byl proto začátkem března vyhlášen nouzový stav.

Podle odhadů na Haiti operuje zhruba 200 gangů, přičemž polovina z nich přímo v hlavním městě, jak uvádí zpravodajský server Al-Džazíra.

Dominantní postavení mají dvě hlavní koalice. Jednou je G9, v jejímž čele stojí bývalý policista Jimmy Chérizier, přezdívaný Barbecue. Tou druhou je G-Pep, kterou vede Gabriel Jean-Pierre.

Ještě relativně nedávno spolu bojovaly o vliv v jednotlivých čtvrtích, loni na podzim se ale spojily. Podle Williama O’Neilla, experta OSN pro lidská práva na Haiti, je k tomu vedla právě chystaná vojenská spolupráce haitské vlády s Keňou. Jak dlouho spojenectví vydrží, nelze předvídat.

Gangy, které stojí za masovými vraždami, sexuálním násilím i únosy, jsou navíc v obecné rovině úzce napojené na policii. „Premiér Henry nikdy nebyl potvrzen ve funkci. Země nemá od vraždy Jovenela Moïseho prezidenta a mnozí vůdci gangů jsou buď napojeni na ekonomické a politické elity země, nebo mají sami politické ambice,“ upozorňuje Buben. Moïse byl přitom zavražděn v červenci 2021, tedy před téměř třemi lety.

Zatím došlo k ustanovení členů přechodné rady. Ta má před volbami (které by se měly konat, až se situace v zemi uklidní) převzít pravomoci hlavy státu. Toto řešení má podporu nejen ostatních karibských zemí, ale i USA.

Vůdci gangů nicméně s tím, aby se situace řešila za pomoci partnerů zvenčí, nesouhlasí. „Haiťané si zvolí, kdo jim bude vládnout,“ prohlásil například lídr G9 Barbecue.

Složení rady odmítá i Guy Philippe, strůjce puče z roku 2004, při němž byl svržen prezident Jean-Bertrand Aristide.

Iberoamerikanista Buben popisuje Philippeho jako „ambiciózního paramilitára a gangstera“, který se na politickém násilí podílí už od 80. let. „Ostatně jeho gerila – a zároveň gang – se již v polovině první dekády stala politickou stranou a Philippe kandidoval na prezidenta. Později byl zvolen senátorem a nakonec až do loňského roku pobýval ve vězení v USA za podíl na pašování drog,“ líčí.

Z Port-au-Prince přicházejí zvěsti o chaosu, násilí a tvrdých střetech mezi ozbrojenými složkami a příslušníky gangů. Reportéři z místa například informují o hromadících se mrtvých tělech na ulicích.

Ulrika Richardsonová, humanitární koordinátorka OSN pro Haiti, minulý týden vylíčila, že každodenní realitu definují zátarasy a střelba, píše německý zpravodajský server Deutsche Welle.

Jen z Port-au-Prince za poslední dva týdny uteklo 33 tisíc lidí, uvádí zpravodajský server France 24 s odkazem na Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM). Prchající civilisté se často snaží dostat z metropole do provincií a projít skrze cesty, které gangy drží ve své správě.

Personál ze svých zastupitelských úřadů už evakuovaly USA, Německo nebo Francie, jak jsme psali dříve. Cesty ven ze země nicméně často blokují právě gangy.

Ruku v ruce s násilím jde i zhoršující se humanitární situace. Podle dat OSN čelí „akutnímu potravinovému nedostatku“ čtyři miliony lidí, milion z nich pak osciluje na pokraji hladomoru, jak v polovině března napsala agentura AP s odkazem na Jeana-Martina Bauera ze Světového potravinového programu.

Zcela zásadní je dění na Haiti především pro sousední Dominikánskou republiku, která podle Bubna „může čelit řadě důsledků komplexního rozkladu státu“.

„Obavou Dominikánské republiky je prohloubení již tak rozsáhlé haitské migrace, která zasahuje i země, jako je Chile. Vysoké množství Haiťanů nemá žádné doklady, jelikož stát zde nefunguje. Jde o lidi, jejichž traumatické syndromy z toho, co běžně zažívají, jsou obrovské. V některých zemích navíc funguje silný historický antihaitismus.“

Zásadně se také v konfliktu prosazuje Guyana, „která se díky nově objevivší ropě stává ekonomicky a geopoliticky celkem významným hráčem“. „Důležitá je též Kanada, v jejíž frankofonní části žije řada haitských migrantů, či Brazílie,“ říká dále expert z FF UK.

Keňa zatím vzhledem k Henryho rezignaci a „naprostému zhroucení práva a pořádku“ možnost vypravení tisícovky policistů do země pozastavila, uvedl nedávno mluvčí keňské vlády.

„Na Haiti nyní chybí primárně stát, který by plnil alespoň své základní, minimální funkce. Jakákoli politická moc se bude muset prosadit alespoň proti části gangů, tedy těch, jež nedokáže kooptovat a pacifikovat nějakým zapojením do svých struktur,“ uzavírá Radek Buben.