Hamás při bleskovém útoku využil fatální chyby armády i Netanjahua

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O hranici mezi Izraelem a Pásmem Gazy se mluví jako o jedné z nejstřeženějších na světě. Přesto přes ni v sobotu ráno pronikly desítky členů teroristického hnutí Hamás a rychle začaly rozsévat smrt v nedalekých izraelských sídlech.

Nic takového až dosud obyvatelé židovského státu nezažili: „Situace je jiná než dříve, už se necítíme bezpečně. Armáda nebyla připravená… Nevíme proč,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy obyvatelka města Aškelon, které leží v bezprostřední blízkosti Pásma Gazy.

Proč jindy skvěle připravené bezpečnostní složky židovského státu selhaly, vysvětlili Seznam Zprávám dva experti z Bar-Ilanovy univerzity, která je na rozdíl od některých dalších akademických institucí považována za spíše pravicovou či středovou: „Izraelská vojenská rozvědka se domnívala, že Hamás nemá zájem na eskalaci, protože vyjednával o navýšení množství pracovníků přicházejících do Izraele z Pásma Gazy. Byly důkazy o tom, že nějaký útok plánují, ale nebyly brány tak vážně, jak měly být,“ řekl Jonathan Rynhold, šéf oddělení politických studií univerzity.

Rynhold potvrzuje i druhou linku, o níž se v médiích rovněž psalo, a tou jsou geopolitické souvislosti, konkrétně možnost mírové smlouvy mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. Mluví se hlavně o vlivu Íránu: „Z pohledu Íránu a Hamásu by normalizace vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií oslabila jejich pozice – ztráta Izraele jako společného nepřítele sunnitských i šíitských Arabů je něco, co si nepřejí,“ myslí si Rynhold.

Politolog poukazuje nejen na špatný úsudek armády, ale i na chybu na straně vlády Benjamina Netanjahua. „Když ministr obrany řekl, že vývoj v Izraeli podněcuje jeho nepřátele k tomu, aby udeřili, premiér ho vyhodil a odmítl se sejít s představiteli obranného aparátu. Netanjahu nechtěl, aby se kontroly nad Gazou zmocnila Palestinská samospráva, raději chtěl mít Palestince rozdělené, aby čelil menšímu diplomatickému tlaku,“ poukazuje na selhání nejdéle sloužícího izraelského premiéra.

Na to, že „Bibi“, jak se Netanjahuovi přezdívá, preferoval Hamás před samosprávou vedenou umírněným Mahmúdem Abbásem, upozornil v rozhovoru pro Le Figaro i Ami Ajalon, bývalý šéf tajné služby Šin bet. Velká část odpovědnosti jde podle něj za vládou. „Izraelská vláda udělala vše pro to, aby Fatah a Palestinská samospráva nebyly partnerem (k mírovým jednáním, pozn. red.), protože daly moc Hamásu. Ano, teď nám nezbývá nic jiného než zničit Brigády Izzadína Kásama (vojenské křídlo Hamásu, pozn. red.). Měli bychom ale zcela změnit naši politiku, abychom si vytvořili palestinského partnera,“ řekl Ajalon.

V podobném duchu se nese i editorial deníku Haarec: „Není pochyb o tom, že odpovědnost za strašné neštěstí padá v první řadě na Netanjahua a jeho vládu, nejhorší vládu v historii Izraele.“

Další z oslovených expertů Ziv Bohrer, vedoucí přednášející mezinárodního práva na právnické fakultě Bar-Ilanovy univerzity a výzkumný pracovník Beginova-Sadatova centra pro strategická studia, zažívá konflikt s Hamásem z velké blízkosti: „Bydlím ve městě ležícím asi 40 kilometrů od Gazy. Do mého města bylo vystřeleno téměř 40 raket, čtyři z nich dopadly do města. Dým z jednoho výbuchu jsme viděli z okna, další raketa způsobila výpadek elektřiny na čtyři hodiny. Od začátku přespáváme s dětmi v krytu. Znám lidi, jejichž rodinní členové přišli o život,“ řekl na začátku online rozhovoru.

I on mluví o selhání dlouhodobé izraelské strategie, která spočívala v omezených střetech s Hamásem, které vždy po čase skončily dohodou a obdobím relativního klidu. Tyto omezené střety jsou ale minulostí, teď podle něj čeká Izrael dlouhá a krvavá válka: „Bylo by rozumné, aby měla izraelská vláda za cíl svrhnout Hamás. Válka je nyní nevyhnutelná, bude dlouhá, myslím minimálně pár měsíců a bude ji provázet obrovské zničení Gazy a nevyhnutelně i obrovské ztráty životů na palestinské straně. Odhadl bych je na desítky tisíc obětí, většinou civilistů, což je dáno hustým obydlením oblasti a taktikou Hamásu.“ Tisíce obětí ale očekává i na izraelské straně.

Motivaci Hamásu podniknout prakticky sebevražedný útok – vůdci organizace museli vědět, že odveta bude smrtící – vidí v kombinaci dvou faktorů. Jedním je předpoklad Hamásu, že izraelská společnost je kvůli vnitřním problémům oslabená, a že jí proto zasadí bolestivý úder. „V tom uspěli,“ přiznává.

Oslabení společnosti je podle něj způsobeno volbou populistického lídra: „My máme už prakticky 14 let stejného vůdce, Netanjahua. Jeho taktikou je se systematicky vyhýbat závažným problémům uvnitř společnosti. A to se týká školství, policie a do jisté míry už i armády. Takové věci se stávají, když si zvolíte populistické politiky, kteří jen vzácně řeší systémové a strukturální problémy. Když máte tak dlouho vůdce, který problémy zametá pod koberec, jednou vyvřou a explodují,“ říká Bohrer.

Druhým důvodem je podle něj fakt, že se Hamás ocitl na křižovatce a musel si vybrat, zda fungovat jako klasická vláda – mající pod sebou extrémně chudé a frustrované obyvatelstvo a nepřející si uzavřít mír s Izraelem –, anebo se vrátit k časům ozbrojené milice. Hamás si bohužel zjevně vybral druhou variantu.

Prohlášení izraelské vlády, že se s Hamásem vypořádá na 50 let nebo na celé generace, považují ale oba experti za plané politické proklamace: „Ochromit Hamás na 50 let? To je úplný nesmysl. Možná se po tom výroku bude někdo cítit na pět minut lépe, to je tak všechno,“ říká Rynhold.

Ziv Bohrer si přitom nemyslí, že by válku nějak moc ovlivnilo to, zda měl na celou akci vliv Írán. Izrael ho podle něj v tuto chvíli stejně bombardovat nebude, naopak se bude snažit omezit válku jen na území Pásma Gazy. Existuje totiž nebezpečí, že by se k Hamásu přidalo i hnutí Hizballáh a ostřelovalo by sever země. Tomu se budou chtít Izraelci vyhnout, válka na dvou frontách by nepochybně přinesla ještě mnohem více obětí.

„Naše vláda křiklounů se nevypořádala s hrozbou dostatečně profesionálně, více se soustředila na bombastická prohlášení, než aby podnítila diskuzi o vážných věcech. Vláda nehledala konsenzus, a povzbudila tak nepřátele k tomu, aby udeřili,“ doplňuje Rynhold.

V médiích se v úterý objevily dokonce i zprávy o údajném varování před blížícím se útokem, které měl Netanjahu dostat od egyptských tajných služeb, ale ignoroval je. Premiér tyto zprávy popřel, později je nicméně potvrdilo vícero zdrojů.

Oba politologové se shodují v tom, že příprava pozemní invaze zabere nějaký čas. Jonathan Rynhold je přesvědčený, že až k ní dojde, bude už ve vládě zasedat i opoziční vůdce Benny Ganc, který má jako generál s bojovými operacemi velké zkušenosti.

Naopak druhá velká opoziční strana vedená Jairem Lapidem se nejspíš nepřipojí: „Přirozený instinkt izraelské společnosti velí, aby se velké opoziční strany spojily do jednoho kabinetu. Jedna z nich je ochotná se připojit bez podmínek, druhá s podmínkou oslabení extremistických prvků ve vládě. A Netanjahu z nepochopitelných důvodů nevyjednává, jediným důvodem mohou být politické kalkulace. A ty by měly teď jít stranou,“ myslí si Ziv Bohrer. „A už jsme zase u populismu,“ uzavírá své hodnocení.

Pro úplnost je třeba dodat, že půl dne po Bohrerových slovech pověřil Likud premiéra vyjednáváním o vládě velké koalice.