Co píší v Rusku: Azovstal je náš. Velitele nacistů vyvezl obrněnec

V tomto textu najdete:

Jsou to tři dny, kdy Rusko oficiálně oznámilo, že „osvobodilo“ Mariupol, který obléhalo od 1. března. Pakliže jsme mohli téměř 90 dní sledovat zkázu kdysi vyhledávaného letoviska, jeho proměnu v ruiny a smrt tisíců obyvatel Mariupolu, ruský pohled zůstával prakticky neznámý.

Svým způsobem ojedinělý vhled nyní nabízí v obsáhlém rozhovoru s účastníkem bojů o Mariupol ruský online deník Lenta (externí odkaz zde). Její korespondent Dmitrij Plotnikov vyzpovídal válečného veterána, autora tří knih o válce na Donbasu a blogera Maxima Fomina, který je v Rusku známý pod pseudonymem Vladlen Tatarsky.

Říká například, že v jeho jednotce bylo několik bojovníků, kteří během bitev pozorovali skrze dalekohledy a zaměřovače své vlastní domy. „Stříleli jsme na naše město. Konali jsme zlo, ale museli jsme věřit, že to přinese dobro… Bylo pro nás nesmírně bolestivé vidět tu destrukci, ale chápali jsme, že se tomu nešlo vyhnout.“

V Rusku momentálně není více propírané zprávy, než že skončilo obléhání Mariupolu.

Ukrajinské velení dalo v pátek zbývajícím obráncům tamního metalurgického komplexu Azovstal, který se stal poslední baštou odporu proti ruské agresi, rozkaz zastavit odpor v zájmu zachování jejich života.

I když se informace zdá být jednoznačná, ukrajinská a ruská strana o osudu bojovníků z Azovstalu informují rozdílně. Moskva označuje jejich odchod za kapitulaci a přechod do ruského zajetí, Kyjev za evakuaci.

Nic to nemění na tom, že ukrajinští vojáci v Mariupolu čelili nesmírné početní převaze nepřítele mnohem déle, než kdy mohli Rusové předpokládat. Ruské jednotky zahájily obléhání Mariupolu už 1. března, pár dní po začátku invaze. Tohle se ovšem v ruských médiích nepřipomíná.

Podívejte se, kolik zpráv události věnuje v pátek v noci ruský online deník Lenta, který spadá pod koncern vlastněný státní Sberbank a publikuje jen informace v souladu s oficiální doktrínou.

V hlavní zprávě oznamuje „úplné osvobození areálu závodu Azovstal“ mluvčí a vrchní propagandista ruské armády Igor Konašenkov. Pochopitelně nechybí zmínka, že mnozí z obránců Mariupolu patřili k pluku Azov, který Rusové nejprve označovali za nacionalistický, v posledních týdnech přímo za nacistický.

„Území hutního závodu Azovstal v Mariupolu, v němž byla od 21. dubna zablokována skupina ukrajinských ozbrojenců z nacistické formace Azov, bylo zcela osvobozeno,“ řekl Konašenkov.

Rozlehlé podzemí závodu je podle něj zcela v ruských rukou, celkem podle něj složilo zbraně 2 439 bojovníků ukrajinského praporu Azov a vojenského personálu Ozbrojených sil Ukrajiny.

O „úspěchu“ v Mariupolu už byl informován vládce Kremlu, stojí v další zprávě.

„Ruský ministr obrany Sergej Šojgu informoval ruského prezidenta Vladimira Putina o dokončení operace a úplném osvobození elektrárny Azovstal a Mariupolu od ukrajinských bojovníků,“ píše se v příslušném článku.

Zvláštní pozornosti se dostává veliteli ukrajinského pluku Azov Denisovi Prokopenkovi.

Lenta s odkazem na informace novinářky nejsledovanější televizní stanice v Rusku První kanál (Pěrvyj kanal) Iriny Kuksenkové píše, že se Prokopenko, známý pod přezdívkou Rédis, rovněž vzdal a opustil areál Azovstalu.

„Již dříve se na sociálních sítích objevila videozpráva Denise Prokopenka, v níž oznámil konec odporu. Nejvyšší vojenské vedení Ukrajiny podle něj dalo rozkaz k zastavení obrany Mariupolu. Prokopenko poznamenal, že civilisté a vážně zranění už byli z území Azovstalu evakuováni,“ stojí v článku.

V čerstvějším textu se pak uvádí, že Rusové „museli“ Prokopenka z komplexu vyvézt v obrněném voze, jinak by ho stihl hněv místních. Tedy nikoli proto, že by se snad Rusové báli pokusu Prokopenka osvobodit, dostat z jejich rukou.

Zdrojem informace je opět mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov.

„Dnes, 20. května, se vzdala poslední skupina 531 ozbrojenců. Takzvaný ‚velitel‘ nacistů z ‚Azova‘ byl vyvezen z území závodu ve speciálním obrněném autě. A to kvůli nenávisti obyvatel Mariupolu a touze obyvatel města potrestat ho za četná zvěrstva,“ prohlásil Konašenkov.

Dlouhodobě neutrální Stockholm a Helsinky změnily pod vlivem ruské invaze na Ukrajinu svůj pohled na členství v Alianci; ve středu podaly obě země žádost o vstup do NATO (psali jsme zde).

Změnu postoje Švédska a Finska pochopitelně už mnoho dní rozebírají ruská média zleva zprava. Nejnověji přes odmítavý postoj chorvatského prezidenta, který chce členství severských zemí zablokovat. Dočíst se o tom můžeme třeba na stránkách Kremlem plně ovládané agentury TASS.

Jak bývá zvykem, ve zprávě se dozvíme jen polovinu celého příběhu. Tu, která nejlépe vyhovuje ruskému pohledu na věc. Pokud neznáte podrobnosti, vyvodíte z článku, že chorvatské „ne“ je v podstatě hotová věc. Přičemž přijetí nových zemí do Severoatlantické aliance je podmíněno souhlasem všech stávajících členů; Chorvatsko je členem NATO od roku 2009.

TASS cituje prezidenta Zorana Milanoviće, který „označil možnou integraci zemí do Aliance za ‚nebezpečné dobrodružství‘“. Má proto v úmyslu pověřit velvyslance Chorvatska při NATO, aby hlasoval proti vstupu Finska a Švédska do Aliance, dokud nebude vyřešena volební reforma v Bosně a Hercegovině. A proti se podle něj musí postavit i chorvatští poslanci, pokud jim tedy leží na srdci národní zájmy.

Milanović se odkazuje na Turecko, které svým zamítavým postojem (analýza Seznam Zpráv zde) přimělo vyjednávat západní politiky o problémech, které Ankaru tíží. Dokázalo situaci využít ve svůj prospěch. „A jak se chová Chorvatsko? Úplně opačně. Musíme bojovat za naše zájmy,“ cituje prezidenta TASS.

K tomu dvě vysvětlivky, které v textu nenajdete: Chorvatský prezident nemá v tomto směru pravomoci, zahraniční politika je plně v rukou vlády. Kabinet Andreje Plenkoviće severské země opakovaně ujistil, že Záhřeb podporuje politiku otevřených dveří NATO a jejich přijetí podpoří.

V reakci na Milanovićovy výroky premiér uvedl, že prezident zastává proruské postoje, kdežto vláda plně stojí na straně Ukrajiny.

Druhá vysvětlivka: Také nám není jasné, jak by měly země Aliance tlačit na Bosnu a Hercegovinu, která členem paktu není. Ve sporu o volební legislativu jde (ve velké zkratce) o jiné nastavení parametrů, podle nichž se volí tříčlenné předsednictvo, které je kolektivní hlavou bosenského státu. Bosenští Chorvaté tvrdí, že je současný přepočet znevýhodňuje.

Druhá zpráva pak vyvolává silné obavy o osud obyvatel Kosťantynivky; ukrajinského města ležícího v Doněcké oblasti.

Agentura TASS s odvoláním na informace zveřejněné ruským ministerstvem obrany píše, že ozbrojené síly Ukrajiny připravují v Kosťantynivce provokaci podle scénáře známého z Buči.

Asi není nutné připomínat, že v Buči našli Ukrajinci poté, co město ležící nedaleko Kyjeva zhruba po měsíční okupaci opustily ruské síly, masové hroby. Popravené lidi, zajatce, kteří měli svázané ruce, těla poházená na ulici. (Podrobněji například v této zprávě.)

„Ozbrojené síly Ukrajiny připravují provokaci s popravou obyvatel města Konstantinovka (ruský název Kosťantynivky, pozn. red.) v Doněcké oblasti ozbrojenci oblečenými v ruských vojenských uniformách. Uvedl to ve středu vedoucí Centra řízení národní obrany Ruské federace generálplukovník Michail Mizincev,“ píše TASS.

Mizincev, šéf Národního centra pro řízení obrany (NCUO) a mimochodem muž, který si v Británii vysloužil přezdívku „mariupolský řezník“, údajně vychází z výslechu ukrajinského zajatce. Ten měl prozradit, že masakr chystá „kyjevský režim pod vedením západních kurátorů“. Probíhat to bude tak, že „ukrajinské militanty“ navlečou do uniforem ruských vojáků s bílými páskami na rukávech a za přítomnosti kamer budou popravovat ukrajinské civilisty.

Fotografie a nahrávky tohoto trestného činu včetně těch, které údajně pořídili řidiči náhodně projíždějící kolem, budou následně specialisté z Centra pro informační a psychologické operace ozbrojených sil Ukrajiny šířit do redakcí západních médií a na internetu. Následně: až bude Kosťantynivka okupovaná Ruskem. Nebo tedy, jak píše TASS, po osvobození tohoto města ruskými ozbrojenými silami.

Připomínáme, že podobná obvinění ruská propaganda šíří od začátku války. Stále dokola v různých nuancích opakuje, že za civilní oběti mohou jen a pouze Ukrajinci sami. Popravují vlastní lidi, aby pošpinili Rusko a vyvolali soucit Západu.

V praxi to vypadá tak, že Kyjev zveřejní informace o útocích na civilní obyvatelstvo v některém z ukrajinských měst. Rusko reaguje popřením; na civilisty nikdy neútočilo a neútočí. A pokud skutečně někde jsou oběti, buď jde o podvrh nafilmovaný pro západní média, nebo důsledek toho, že si za zády prostých lidí zřídili své hnízdo nacisté či nacionalisté a své spoluobčany použili jako živé štíty.

Obvykle listujeme stránkami státem řízených agentur či zavedených deníků. Dnes si ale otevřeme populární ruský agregátor zpráv SMI2, který, jak název napovídá, automaticky „nasává“ zprávy partnerských médií v závislosti na jejich oblíbenosti u publika.

SMI2 patří mezi desítku nejoblíbenějších webových zdrojů v Rusku; celkový počet návštěv za minulý měsíc přesáhl 57 milionů. Majoritním vlastníkem společnosti, která agregátor provozuje, je investiční holding Finam ruského miliardáře Viktora Michajloviče Remši. Úspěšného internetového byznysmena, který se v minulosti ohrazoval proti tvrzení, že pomáhá prát špinavé peníze ruským vlivným.

Takhle to na stránkách SMI2 vypadalo v pondělí kolem 21:00 SEČ.

Hlavní zpráva je z kategorie: Když vám někdo řekne jen půlku toho, co se opravdu stalo.

SMI2 přidělilo článku titulek „Bulharsko dalo Polsku lekci, jak přivítat ruského velvyslance“. Šlo o zjevnou narážku na událost, která se stala 9. května na Den vítězství ve Varšavě. Když tam zamířil ruský velvyslanec Sergej Andrejev k pomníku sovětských vojáků, polili ho demonstranti proti válce rudou barvou. Kdežto ruskou velvyslankyni v Bulharsku vítali u podobné ceremonie v Plovdivu potleskem, jak se dozvídáme.

Text „přitekl“ ze stránek státem plně ovládané agentury RIA Novosti a píše se v něm, že diplomatku Eleonoru Mitrofanovovou vítal dav. „Vítězství bude naše,“ křičeli lidé. Ceremoniál začal písněmi „Moje země, moje Bulharsko“ a „Kaťuša“. Po zhlédnutí slavnostního programu paní velvyslankyně, oblečená celá v červeném, položila k pomníku květiny,“ dodává agentura.

Co už se ve zprávě nedočteme: ani v Bulharsku nebyly oslavy konce války tak hladké, jak by se mohlo zdát, viz přiložená zpráva České tiskové kanceláře. A že do Plovdivu diplomatka zamířila i proto, že monumentální skulpturu oslavující sovětské vojáky v centru Sofie už dříve kdosi pomocí dronů pocákal barvami Ukrajiny – žlutou a modrou.

Pojďme na druhou zprávu. Tu s titulkem „Kde by mělo Rusko udeřit, aby vážně vyděsilo Ukrajinu“.

Článek pochází z online deníku Ukraina.ru, který začal fungovat po ruské agresi na Ukrajině z roku 2014 a patří pod mediální holding Rossija segodňa, známý spíše pod anglickou zkratkou RT jako Russia Today. Holding provozuje ruská vláda a patří mu dále i RIA Novosti či nechvalně známý Sputnik.

V textu je citován Oleksij Leonkov, redaktor časopisu Arzenál vlasti. Vystupuje jako vojenský expert, a pokud si rozkliknete jeho medailonek, dozvíte se, že pravidelně poskytuje expertní názory prokremelským médiím jako RIA Novosti, Rossijskaja Gazeta, Svobodnaja Pressa a podobně. Také provozuje telegramový kanál „Maduro není blázen“; pojmenoval si ho tak, protože se podobá venezuelskému prezidentovi.

Takže tento ruský Maduro radí, aby se ruské jednotky soustředily na údery, které mají dlouhodobý efekt. „Můžete zničit velký most a docílit tím, že zastavíte přísun zbraní a paliva. Nebo můžete zničit trakční měnírnu, která na velkém úseku trati zajišťuje železniční dopravu. A pokud vedle toho zničíte i zásoby paliva a maziv, bude to mít mnohem větší účinek,“ radí Leonkov. „A pokud zničíte opravárenská zařízení, kde se dá opravit vojenské vybavení, pak nepřítel, který zůstane bez něj, bude poražen,“ je si jist.

A dále předvídá rozdrcení ukrajinské obrany.

Třetí text, který jsme prostudovali, se snaží vyvrátit poznatky ukrajinských zdrojů a západních zpravodajců o ruském debaklu při pokusu překročit řeku Siverskyj (Severní) Doněc na západ od Severodoněcku přes pontonový most. Ruská motostřelecká brigáda tam minulý týden utrpěla zdrcující ztráty.

„Pokus o překročení této řeky vyjevil překvapující nedostatek smyslu pro taktiku. Satelitní snímky ukázaly poničená ruská vozidla nakupená po obou stranách zničeného mostu. Ukrajinští dělostřelci měli možnost zabít stovky (lidí) a zničit mnoho vozidel díky úderům soustředěným na jedno místo,“ uvedl ve svém zhodnocení bojů na Ukrajině americký Institut pro studium války (ISW).

Ruská strategie byla v tomto případě natolik diletantská, že ji podle ISW začali kritizovat i prominentní ruští vojenští blogeři, kteří do té doby ruským silám fandili (více zde).

V ruském podání v článku s titulkem „Porážka u Bilohrivky: Co se stalo při přechodu řeky Severní Doněc“ se ovšem události odehrály docela jinak. Text pochází z webu The Eurasia Daily news agency (EADaily), za nímž stojí kremelští propagandisté Boris Sorkin a Vigen Akopjan.

„Sociální sítě začaly 13. května šířit informace o těžkých ztrátách spojeneckých sil (ruské armády a vojsk samozvané Luhanské lidové republiky) při přechodu přes řeku Severní Doněc u Bilohrivky. Jako důkaz slouží letecké snímky, na základě kterých se uvádí, že ztráty spojeneckých sil na technice čítají 73 bojových vozidel,“ stojí v úvodu textu s tím, že se tématu hned chytili nejrůznější žvanilové. „V tuto chvíli ‚analytici z pohovky‘ prezentují situaci, jako by spojenecké síly utrpěly při přechodu vážnou porážku, když ztratily taktickou skupinu praporu (BTG) a Ukrowehrmacht přešel do rychlé ofenzivy.“

Jenže je to jinak, jak se dále píše v textu: rozhodně nevěřte snímkům zničené ruské vojenské techniky. „Především: Fotografie bez odkazu na místo a čas mají samy o sobě malou hodnotu,“ nabádá autor textu Alexandr Rostovcev.

Zničené stroje, které jsou na záběrech vidět, beztak budou nejspíš ukrajinské. Nebo je Ukrajinci ukradli: „V průběhu nepřátelské akce bylo zabráno tolik vojenské techniky, zejména ukrajinské, že je i na místě obtížné zjistit, komu to či ono vozidlo patří. A připomeňme, že ozbrojené síly Ukrajiny často podvádějí a na své vybavení aplikují ruské taktické znaky Z, V, O.“

A tak dále. Podobných argumentů, proč šlo nakonec o úspěšnou ofenzivu, text předkládá více. Byť připouští, že nějaké ztráty Rusové utrpěli. „Je třeba poznamenat, že překonávání vodních překážek bylo vždy spojeno s vážným rizikem pro přecházející vojska. Spojenecké síly tváří v tvář zuřivému odporu nepřítele v nejužší části řeky Doněc tedy prokázaly výdrž a hrdinství odůvodněné situací. Nešlo o nesmyslná gesta, ‚potravu pro děla‘, jak tvrdí ti, které baví kydat špínu.“

Co nás zaujalo, je opakované použití výrazu Ukrowehrmacht, ten je pro nás novinkou.