Co píší v Rusku: Je legitimní udeřit na cíle v zemích, které zásobují Ukrajinu?

V tomto textu najdete:

Byl to rušný den (viz tento online přenos), který Kreml zakončil důstojnou tečkou v podobě oznámení, že zastavuje dodávky plynu Polsku a Bulharsku (detaily v této zprávě).

Ruská média se událostem věnují v mnoha textech, jak dokládá třeba otisk titulní strany online deníku Lenta, který vydává Rambler Media Group, dceřiná společnost státem vlastněné Sberbank.

Nás zaujal hlavní text, v němž se vyhrožuje vlastně všem zemím, které Ukrajině poskytují zbraně, ruským útokem.

Pojďme se na to podívat podrobně.

Článek se opírá o rozhovor, který poskytl BBC a Sky News náměstek britského ministerstva obrany James Heappey. Prohlásil mimo jiné, že považuje za legitimní, aby Ukrajina prováděla údery na území Ruska s cílem narušit jeho zásobování. A řekl, že nevidí problém v tom, pokud by Ukrajinci k útokům na cíle v Rusku používali zbraně dodané královstvím.

Šlo nepochybně o reakci na skutečnost, že poslední dobou přibývá požárů vojenských zařízení, která se v Rusku nacházejí nepříliš daleko od ukrajinských hranic.

Počátkem měsíce Rusko obvinilo Ukrajinu, že způsobila požár v ropném skladu ve městě Bělgorod. Hořelo ve městě Koroljov, které je neoficiálně nazýváno „hlavním kosmickým městem Ruska“, jelikož v něm sídlí celá řada podniků a institucí, jež působí v oblasti raketového a kosmického průmyslu (více zde). Nejméně 17 mrtvých si 21. dubna vyžádal požár ve výzkumném ústavu ministerstva obrany v ruském městě Tver. Ústav podle médií pracoval také na vývoji raket Iskander nasazených proti Ukrajině. V noci na pondělí vzplál sklad paliv a také nádrž s naftou vojenské posádky, která se nachází v jiném místě Brjansku (video zde).

Ukrajina mlčí, nepotvrdila ani nevyvrátila, že by šlo o její útoky.

V Kremlu teď mají jasno v tom, že Ukrajina hraje roli užitečného idiota, který plní zadání západních mocností. V tomto případě Londýna.

Jak se dočteme na Lentě, ruské ministerstvo obrany obvinilo Británii, že Ukrajinu k úderu na Rusko vyprovokovala. Úřad Londýn varoval, že pokud bude nadále Ukrajinu podněcovat k útokům, musí počítat s „odpovídající reakcí“.

„Ministerstvo obrany varovalo, že ruské ozbrojené síly jsou nepřetržitě v pohotovosti k odvetě přesně naváděnými zbraněmi proti rozhodovacím centrům v Kyjevě, kde sídlí ‚poradci z řad poddaných jedné ze západních zemí,“ stojí v článku.

Vyjádřila se také mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová. Na svém účtu na Telegramu uvedla: „Chápeme správně, že v zájmu ‚narušení logistiky vojenských dodávek‘ může Rusko udeřit na vojenské cíle na území těch zemí NATO, které dodávají zbraně kyjevskému režimu?“

Motiv, že si Západ udělal z Ukrajiny páku k vojenskému zastrašování Ruska, se v textu několikrát opakuje. Stejně jako informace o dodávkách zbraní z členských zemí NATO, které chtějí vidět Rusko oslabené. „Západ neuspěje a jeho pomoc nebude zasahovat do ruské speciální operace na území Ukrajiny,“ uvedl k tomu šéf zahraničního výboru dolní komory ruského parlamentu Leonid Sluckij.

Je to stejné, jako jsme popisovali včera: Čtenář by v záplavě výroků o tom, kdo všechno útočí na Rusko, skoro zapomněl, kdo je v této válce agresor.

Čtenář ruských médií musí až obdivovat, jak nápaditě svému publiku stále dokola vnucují myšlenku, že ve válce s Ukrajinou je Rusko tím, na koho se útočí. A kdo se jen brání.

My si ale pamatujeme promluvu ruského prezidenta Vladimira Putina k národu (český překlad zde) z rána 24. února 2022, po které dopadly na suverénní sousední stát první rakety a začali umírat lidé. Viděli jsme nahrávky ruských vojáků plenících ukrajinské domácnosti (zde). Známe tragédie měst jako Buča a Irpiň, děs masových hrobů (zde) a svědectví znásilněných (zde). Známe koneckonců i plány dalšího postupu ruských vojsk (zde), pokud Kreml nelže i v tomto ohledu.

Ale ne, o tom si ruský čtenář (až na výjimky typu „vítězíme, postupujeme“) nepřečte. Místo toho je vytrvale bombardován texty budujícími národní hrdost navzdory zákeřným pokusům Západu rozdělit ruskou společnost.

Na jeden takový článek se podíváme na webu deníku Izvestija. Izvestija je v držení společnosti National Media Group „Putinova dvorního bankéře“ Jurije Kovalčuka.

Text, o kterém je řeč, byl mezi hlavními články v pondělí odpoledne a odvíjel se od výroku, který Vladimir Putin pronesl po jednání kolegia ruské prokuratury. Putin tam „ocenil soudržnost ruské společnosti tváří v tvář pokusům Západu zničit zemi“.

Putin se podle listu Izvestija pozastavil nad výroky diplomatů v Evropě i USA, kteří si přejí, aby Ukrajina porazila Rusko na bojišti. „Protože si uvědomují, že to není možné, přichází do popředí další úkol – rozdělit ruskou společnost, zničit Rusko zevnitř. Ale i tady je háček; nefunguje to,“ poznamenal ruský vůdce.

Ruská společnost podle něj projevuje vyspělost, solidaritu, podporuje ozbrojené síly a jejich úsilí „směřující k bezpodmínečnému zajištění bezpečnosti samotného Ruska a podpoře občanů žijících na Donbasu“.

Pochopitelně o zatýkání kohokoli, kdo by v Rusku projevil odlišný názor na „speciální vojenskou operaci“, zpráva mlčí.

V podobném duchu, tedy jakým útokům Rusko čelí, se nesou i zprávy z bojiště. V hlavní zprávě večera na webu Izvestija se dočteme, že „nacionalisté podminovali hráz Karlovské nádrže v Doněcké lidové republice (DPR), hrozí zatopením šesti osad, kde žije 10 tisíc lidí“.

Navzdory tomu, že Rusko je tu agresor a Ukrajina se na svém území brání, se autor zprávy pozastavuje nad tím, že by místa, do kterých se přesouvají ruské jednotky, mohla být zaminovaná.

V hlavní zprávě večera se tak třeba dočteme, že v Nikolajevské oblasti ozbrojenci územní obrany podminovali polní cesty a okraje silnic u osad Kapustino, Suvorovka a Antonovka. Podle citovaného Michaila Mizinceva, náčelníka Centra řízení národní obrany Ruské federace, tak Ukrajinci učinili proto, aby nebylo možné evakuovat civilní obyvatelstvo. „Takové činy ukrajinských úřadů opět demonstrují jejich nelidský postoj k osudu lidu Ukrajiny a svědčí o naprostém ignorování všech norem morálky a mezinárodního humanitárního práva,“ zdůraznil Mizincev.

Ironií je, že tuto taktiku použili podle zástupců Červeného kříže Rusové v Mariupolu, kde podminovali evakuační trasy (psali jsme zde).

Za všemi těmi útoky nejspíš bude sílící rusofobie, můžeme vyvodit z textu, ve kterém příčiny hledá známá historička a politoložka Natalia Naročnickaja. Připomíná, že „od května 1945 jsou Evropané nuceni oslavovat zemi, která vyhrála válku, ať už komunistickou, nebo imperiální“.

Západ podle ní musel být vděčný, ale na pozadí vděku trpěl po celá desetiletí komplexem méněcennosti. Projevilo se to, když se Rusko „vzbouřilo proti evropskému popírání hodnot, které se tam staly méně důležitými: víry, vlasti, cti, povinnosti, lásky“.

A dále: „Síla Evropy jako celku byla opět vržena proti nám: továrny Švédska a České republiky vyráběly vojenské výrobky pro Hitlera a bůhví kolik (zemí) bylo v nacistické armádě; nemluvě o satelitních zemích: Maďarsku, Rumunsku, Itálii, Finsku. A teď se radostně vrhly jako hyeny na Rusko, jenže Rusko neumírá. Naopak. Ještě neukázalo vše, co může.“

Rusové už do Mariupolu dosadili svou samosprávu a teď tam vozí ruské novináře, kteří mají podat svědectví o tom, jaké útrapy zažívali místní (tedy ti, kteří téměř dvouměsíční běsnění Rusů přežili) z rukou „radikálních nacionalistů“ z praporu Azov.

Poslední obránci Mariupolu statečně vzdorují ruské převaze v poslední državě – průmyslovém komplexu Azovstal. (O jaký objekt jde, jsme popsali v tomto textu.) Komplex je po těžkém každodenním bombardování a ostřelování vážně poškozen, v troskách jsou uvězněni i civilisté, kteří tu hledali bezpečí (více zde), ale o osudu závodu už je rozhodnuto.

Obnovovat se nebude, jak 25. dubna oznámil nainstalovaný starosta města Konstantin Ivaščenko s tím, že ocelárna čelila příliš tvrdým úderům.

List Izvestija nadto cituje dřívější výrok šéfa samozvané Doněcké lidové republiky Denise Pušilina, který prý „slyšel od obyvatel Mariupolu různé názory (na existenci Azovstalu) kvůli znečištění města“. Azovstal podle něj brání tomu, aby se z Mariupolu stalo „skutečné letovisko“.

K tomu ještě dvě poznámky: Při pohledu na absolutní zkázu Mariupolu dostává slovo letovisko zcela nový rozměr.

A je zvláštní, že znečištění z dalších dvou velkých průmyslových podniků ve městě – závodů Iljič a Azovmaš – nevadí. Ty podle citované zprávy obnoveny budou.

Byl to Kreml, kdo na přímé dotazy opakovaně odmítl vyloučit, že by se na Ukrajině mohl uchýlit k jaderným zbraním. Připomeňme si výrok Dmitrije Peskova, mluvčího prezidenta Putina. Ke konci března poskytl rozhovor CNN, v němž několikrát zaznělo, že pokud Rusko pocítí „existenční ohrožení“, užití jaderného arzenálu připadá v úvahu. O pár dní později tuto myšlenku rozvedl (v tomto textu) bývalý ruský premiér a prezident Dmitrij Medveděv.

Pokud jde o použití chemických zbraní, aktuálně se prověřuje podezření, že jich ruští agresoři užili v Mariupolu (více zde).

Přesto se v neděli večer v ruském tisku dočteme, že provokaci zbraněmi hromadného ničení chystají na Ukrajině Spojené státy. Takový text přináší i Rossijskaja gazeta.

List má zvláštní postavení coby oficiální noviny ruské vlády, články jsou bez výjimky poplatné Kremlu. Rossijskaja gazeta je dobře financovaná a ve srovnání s jinými listy podobného formátu levná a dostupná po celé zemi. Ve středu vychází s týdenním televizním programem v nákladu přes 3 miliony kusů, web novin má podle projektu EuroTopics 30 až 40 milionů návštěv.

V článku se píše, že ruské ministerstvo obrany získalo spolehlivé informace, podle kterých připravují Spojené státy na území Ukrajiny provokaci zbraněmi hromadného ničení. Cílem plánu je následně z použití zakázaného arzenálu obvinit Rusko.

„Tento plán již byl vypracován a je reakcí na úspěch Ruska při provádění speciální vojenské operace,“ prohlásil citovaný náčelník vojsk radiační, chemické a biologické obrany ruských ozbrojených sil Igor Kirillov.

Autor textu Jurij Gavrilov připomíná některé momenty, kdy si podle něj představitelé Washingtonu už k podobným obviněním připravovali půdu (šlo zpravidla právě o reakce na různá prohlášení Moskvy).

Kirillov pak pojmenovává tři scénáře možné provokace. „Můžeme hovořit o skutečném použití chemických a biologických zbraní s oběťmi mezi obyvatelstvem. Nebo o zinscenování ‚sabotáže‘ ze strany Ruska v zařízeních vlastněných Ukrajinou, která se podílejí na vývoji součástí zbraní hromadného ničení,“ uvedl generál. Takový scénář lze realizovat v chemických a biologických zařízeních v Charkově a Kyjevě.

Je to známá písnička: Jak jsme popsali v tomto textu, podezření, že Západ podporuje v laboratořích na Ukrajině vývoj biologických zbraní, Moskva v minulosti rozdmýchávala vždy v době, kdy sama čelila obviněním z použití zakázaných látek.

Podle Kirillova rovněž není vyloučena provokace v jaderných elektrárnách. Jako nejpravděpodobnější cíl důstojník označil zařízení v Záporoží, které je pod kontrolou Ruské federace. „Jako důkaz Kirillov uvedl, že 21. dubna bylo na kontrolním stanovišti Národní gardy zastaveno 10 vozidel s nebezpečným zbožím mířícím do jaderné elektrárny a vráceno zpět do Záporoží,“ píše RG.

Záporožskou jadernou elektrárnu, která je považována za největší v Evropě, obsadily ruské síly několik dní po zahájení invaze. Objekt ostřelovaly, začalo hořet, reaktory naštěstí nebyly poškozeny (více zde).

Druhý scénář je označen jako „maximální skryté použití zbraní hromadného ničení v malých objemech“. S takovým scénářem se podle Kirillova uvažovalo v Azovstalu. „Ale příkaz našeho nejvyššího vrchního velitele zrušit útok na podnik zmařil plány Pentagonu na jeho realizaci,“ píše Rossijskaja gazeta.

Pro kontext doplňujeme, že ocelárny Azovstal jsou poslední baštou obránců Mariupolu. Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek nařídil jejich blokádu (vyhladovění) namísto útoku na ně.

Jenže se tak stalo až poté, co jeden z armádních představitelů doněckých proruských separatistů Eduard Basurin ve vysílání ruské televize prohlásil, že bojovníky Azovu je třeba „vykouřit“ chemickými zbraněmi. Server Ukrajinska pravda později s odvoláním na informace ukrajinské rozvědky uvedl, že ruská tajná služba FSB Basurina zadržela – za prozrazení plánů.

Zpátky ke článku: ještě zbývá doplnit třetí možný scénář. Ten je podle ruského generála nejméně pravděpodobný. Šlo by o „otevřené použití zbraní hromadného ničení na bojišti“.

„Spojené státy je s největší pravděpodobností mohou použít ve válečné zóně. Mohou být použity v případě neschopnosti ozbrojených sil Ukrajiny uspět s konvenčními zbraněmi,“ píše RG.

„S takovým scénářem se uvažuje pro Slavjansk a Kramatorsk, které se změnily v pevnostní města,“ upřesnil generál.

Příběh potopené vlajkové lodi ruské Černomořské flotily – křižníku Moskva – je asi nejlepší ukázkou toho, jak o válce na Ukrajině referuje Západ a co o ní svým lidem říká Kreml. Jsou to vážně dva zcela odlišné světy.

Oficiální ruská verze zní, že křižník poškodil požár a výbuch munice. Ukrajinské úřady tvrdí, že křižník zasáhly ukrajinské síly protilodními střelami. A i když zveřejnily i video útoku, vždy se dá argumentovat tím, že jde o podvrh, takže pokud budeme pünktlich, tvrzení obou stran nelze nezávisle ověřit.

Stará pravda ovšem říká, že když se lže, má to být co nejúsporněji, aby se člověk do příběhu nezamotal. V našem případě verzi, kterou opakovaně předkládají čtenářům ruská média, zpochybňuje tvrzení ruského ministerstva obrany, že se podařilo zachránit celou posádku, což bylo odhadem na 500 lidí. Úřad musel od tohoto prohlášení v pátek vycouvat poté, co se veřejně ozvaly ruské matky (psali jsme zde), které postrádají své syny sloužící na křižníku Moskva. Ministerstvo přiznalo, že tedy nějaké ztráty byly.

Jak se s touto informací popasovala média, se podíváme prostřednictvím webu deníku Gazeta.ru, který patří do portfolia státem vlastněné Sberbank.

V samotné zprávě se píše, že při potopení Moskvy minulý týden zemřel jeden námořník a dalších 27 se jich pohřešuje. „Zbývajících 396 členů posádky bylo podle ministerstva evakuováno na lodě Černomořské flotily a odvezeno do Sevastopolu. Ministerstvo obrany poskytuje veškerou nezbytnou podporu a pomoc rodinám a přátelům zesnulých a pohřešovaných,“ píše Gazeta.

V celé zprávě nenajdete informaci, proč šel vlastně křižník ke dnu. Ani důvod, proč ministerstvo náhle popírá svou původní zprávu o tom, že se zachránili všichni. Ujištění, že i námořníci z potopené lodi hodlají dál bojovat v řadách flotily, nicméně nechybí.

K tomu dodejme, že během posledních 24 hodin se na Telegramu proruského média Readovka objevila čísla o ruských ztrátách během dosavadního průběhu invaze. Pocházela údajně z neveřejného brífinku Kremlu a během krátké chvíle ze sítě znovu zmizela (příspěvek je ovšem archivován). V již odstraněné zprávě stálo i to, že na palubě potopeného křižníku Moskva zahynulo údajně 116 námořníků, další stovka se pohřešuje. (Podrobněji v této zprávě o situaci na bojišti.)

Druhou zprávou, na kterou se podíváme v detailu, je původní informace redaktora Timura Chasanova, že francouzský Renault prodává svůj podíl v ruské automobilce AvtoVAZ.

Připomeňme si, že Renault čelil po vyhlášení prvních západních sankcí vůči Rusku ostré kritice, že se odmítá stáhnout z ruského trhu. Ten byl pro Renault s půl milionem prodaných aut ročně druhým největším.

Ke konci března však i Renault oznámil, že přerušuje aktivity v moskevském závodě a zváží i účast v automobilce AvtoVAZ (Volžský automobilový závod), do níž majetkově vstoupil v roce 2008 a majoritu získal v roce 2016 (více zde).

Jak zjistila Gazeta.Ru, Francouzi začali připravovat AvtoVAZ k prodeji ruskému vlastníkovi.

„Již v květnu francouzská společnost přesune většinu zahraničních řídících pracovníků z Toljatti (ústředí AvtoVAZ, pozn. red.) do Moskvy. Zahraniční pracovníci se do závodu nevrátí,“ píše Chasanov s odkazem na své anonymní zdroje. A dále: „Novým vlastníkem ruského automobilového gigantu se může stát dceřiná společnost státní korporace Rostec, nebo struktury ministerstva průmyslu a obchodu.“

Rostec se jeví jako pravděpodobný kupec, Renault je s ruským státním konglomerátem dlouhodobě spojen. A je to další, z dnešního pohledu více než problematický partner. Rostec (obrana, vesmír, technologie) řídí Sergej Čemezov, spojenec ruského vládce Vladimira Putina.

Gazeta.ru se obrátila jak na Renault, tak na AvtoVAZ, ministerstvo průmyslu i Rostec. Nikdo na žádost o informace nereagoval.

Autor nicméně připomíná výrok finančního ředitele skupiny Renault Thierryho Piétona, který v čerstvě publikované čtvrtletní zprávě uvádí, že se „francouzské straně podařilo pokročit v jednání s ruskými úřady ohledně budoucnosti AvtoVAZ“.

V článku se dále píše, že hodnota podílu Renaultu ve Volžském automobilovém závodě může dosáhnout přibližně 1,2 miliardy eur.

Pokud jste se domnívali, že stažení mnoha západních společností z ruského trhu znamená, že se tamní zákazník musí bez mnoha dosud oblíbených položek zkrátka obejít, Moskva to tak nevidí. Dozvíte se to v článku převzatém z deníku Izvestija.

Jeho redakce zjistila, že ministerstvo průmyslu sestavilo seznam zboží firem, jež opustily Rusko, pro které bude povolen paralelní dovoz.

„Ministerstvo průmyslu a obchodu povolilo paralelní dovoz pro smartphony, hodinky a sluchátka Apple, pro Samsung, Nokia, Sony, Siemens, gadgety a elektroniku HP a také tiskárny Huawei a Lenovo, skenery. (…) Celkem se navrhuje prodej více než 50 skupin zboží bez svolení držitele autorských práv, včetně textilu, kožené galanterie, oděvů, kožešin, parfémů, zařízení a mechanických zařízení, telefonů, počítačů a TV zařízení, vozidel a komponentů. V některých odvětvích povolilo ministerstvo paralelní dovoz celé kategorie zboží, v jiných pouze jednotlivých značek.“

Tohle vypadá na speciální operaci na osvobození autorských práv od jejich držitelů.

V zájmu ruských žen i mužů doufáme, že paralelní dovoz bude povolen i na spodní prádlo.

Tedy – možná to nesouvisí. Ale upřímně doznáváme, že trend, který radí ženám pořídit si „bombarďáky z merino vlny“ a mužům „průhledné spodní prádlo a krajky“, jinak než sankcemi vysvětlit neumíme.

Ukrajinská „speciální operace“ Vladimira Putina, které se ve světě říká válka, je po první úspěšné fázi ve druhé úspěšné fázi. Tak si o tom čtou lidé na ruských webech poté, co se Kremlu podařilo vytlačit a zakázat prakticky všechna nezávislá média. Ta, co dál fungují, šíří shodné, státem požehnané informace, které situaci na bojišti vykreslují v růžových barvách.

My se na popis dění, jak je líčen v Rusku, podíváme přes stránky ruské státní agentury RIA Novosti.

Hlavní materiál pojednává o vojenských úspěších na Donbasu. (Právě „osvobození Donbasu“ je avizovanou druhou fází ruského tažení; jak to na bojišti vypadá podle nezávislých zdrojů, jsme naposledy popsali v této zprávě.)

Slovy mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova: „V průběhu dne zasáhly vysoce přesné střely ze vzduchu 14 cílů ozbrojených sil Ukrajiny. V důsledku úderů v oblasti Popasna byly zasaženy: velitelské stanoviště, dva muniční sklady, dvě oblasti koncentrace pracovní síly a ukrajinské vojenské techniky, stejně jako dvě bašty nacionalistů.“

V agenturní zprávě se dále říká, že ruské síly „zlikvidovaly až 120 nacionalistů“, což při pohledu na oficiální ukrajinské kanály také může znamenat bezcitnou popravu zajatců.

Ukrajinské ministerstvo obrany večer zveřejnilo informaci, že získalo audio – odposlech rozhovoru mezi ruskými okupanty, v němž se mluví o rozkazu zabít všechny válečné zajatce v okrese Popasna (Luhanská oblast).

Jak vidíte, v tweetu je vložena i příslušná nahrávka, její pravost lze těžko ověřit.

Rusové si každopádně gratulují, denacifikace pokračuje.

Opakovaně na ruských webech narazíte na články, které ve čtenáři vyvolávají dojem, že za konflikt může Západ, že to Západ útočí a Moskvě nezbývá než se bránit.

Ovšem není v tom sama, podobně si západní politici vyskakují i na Čínu, kterou ponižují a chtějí jí diktovat, jak se má chovat. A ani Peking si to nenechá líbit, jak v jednom z posledních článků k tomuto tématu ujišťuje politický sloupkař RIA Novosti Dmitrij Kosyrev.

Hned v úvodu si půjčuje ságu o Harrym Potterovi s tím rozdílem, že esenci zla v podobě Lorda Voldemorta ztělesňují Spojené státy. A jeho přisluhovače – Smrtijedy – spojenci USA. Voldemort chce zničit světový řád, ale Moskva i Peking jsou připraveny zasáhnout. Protože: „Čína dobře ví, že ukrajinská provokace Západu proti Rusku je současně namířena proti Pekingu.“

Kosyrev se domnívá, že jakmile se západní mocnosti oklepaly z prvního šoku, (který nastal 24. února, kdy ruská agrese začala), začaly řešit otázku, co dál a kdo je skutečný soupeř. „Stále zřetelněji se ukazuje, že nepřítelem je v každém případě Čína,“ píše autor.

Ten pozoruje záměrnou politiku Washingtonu prodlužovat ukrajinský konflikt, nejlépe aby byla Ukrajina nucena bojovat do konce roku 2022. Nebo ještě déle. „Proč je to (podle Washingtonu) potřeba: potřebujeme získat čas na vybudování úplně jiného světa, kde se nejen Evropané postaví proti Rusku, ale také budou Asiaté proti Číně.“

Kosyrev cituje z anglicky psaného čínského tabloidu Global Times, který vychází pod záštitou Komunistické strany Číny; v něm se píše, že pokusy obrátit asijské země proti Pekingu už vidíme. „Ministři zahraničí Japonska a Jižní Koreje byli poprvé pozváni na zasedání NATO, Japonsko se snažili zatáhnout do vojenského bloku AUKUS, zároveň se zintenzivnilo úsilí vyprovokovat Čínu ke zbytečné vojenské akci proti Tchaj-wanu. Závěr čínského článku: Washington se stále více stává zdrojem chaosu a války.“

Sloupkař si půjčuje úryvky i z dalších článků a vyvozuje, že USA sice krátkodobě zaujal konflikt ve východní Evropě, ale hlavní hrozbu vidí Pentagon v Číně, potažmo Tichém oceánu. „Ukrajinský příběh je každopádně s tímto skutečným bojem dvou gigantů neodmyslitelně spjat. A také s otázkou, jaký by měl být zítřejší svět.“

Tak jen doufáme, že se takový svět obejde bez kleteb, které se nepromíjejí.

A do třetice ještě jeden delší text. Tentokrát jde o úvahu na téma, co s lidmi, kteří z Ruska po zahájení „speciální vojenské operace“ uprchli: Mají právo se vrátit?

Autorem je jeden z vrchních propagandistů režimu, novinář Petr Akopov. Vychází z toho, že i když zatím nejde o trend, vyvolává návrat lidí, kteří po 24. únoru odešli, ve společnosti kontroverze: Proč utekli? Proč se vracejí? Jak s nimi zacházet?

Skočme hlouběji o článku, kde Akopov dělí „uprchlíky“ do dvou hlavních skupin: Na obyčejné lidi, a pak ty, kteří si o sobě myslí, že jsou něco víc. U obou skupin analyzuje pochybné důvody, proč Rusko opustily.

„U první skupiny je vše víceméně jasné – hlavně z Moskvy utekli relativně mladí (25-40 let) pracující v kreativní oblasti a žijící ve svém vlastním světě ‚dobrých lidí‘. Ti, pro které by měl být Navalnyj prezidentem Ruska, ale brání mu zlý režim. Utekli, protože se báli odvedení do armády (o čemž se v tomto prostředí hned objevily fámy), báli se uzavření hranic, poklesu životní úrovně, dokonce i jaderné války (tedy útoku na Moskvu – o tom se mezi nimi zcela vážně diskutovalo). Nejsou to žádní bohatí lidé, ani celebrity, ačkoli jejich životní úroveň byla vyšší než průměr. U nich je to jasné: v panice opustili svou vlast, své příbuzné prostě proto, že se báli. Báli se o svůj život, nebo jen o úroveň tohoto života. Nechtějí žít ve ‚velké Severní Koreji‘ (toho se totiž báli – země izolované od okolního světa), a tak utekli. A je zbytečné jim vysvětlovat, že v Rusku nikdy žádná Severní Korea nebude. Tato část naší společnosti žila léta ve fiktivní realitě – mezi ‚zaostalým lidem a tyranskou velmocí‘,“ píše Akopov.

Když se Západ postavil proti Rusku, museli si tito lidé podle něj vybrat. Teď vidí, že žádná katastrofa nenastala a že život v exilu není žádný med. Mají problémy s prací, karty ruských bank jsou v zahraničí blokované a místní (například v Gruzii) nejsou zrovna nadšení z politických emigrantů. „Ostatně to nejsou žádní političtí emigranti, protože je v Rusku nikdo nepronásledoval, nic jim nehrozilo. (…) To je většina těch, kteří odešli, 90 procent. A někteří z nich se skutečně vrátí,“ usuzuje novinář.

Zbylých deset procent této skupiny tvoří podle něj uvědomělí bojovníci proti režimu. „Pracovali v médiích, na univerzitách, čekali na pád moci a pomstu. Také utekli a v zahraničí se přidali k těm, kteří jsou s Ruskem dlouhodobě ve válce. (…) Toto publikum se samozřejmě nevrátí – navíc v následujících měsících se k němu budou přidávat další a další noví ‚borci‘. Je to užitečný proces pro obě strany: naše společnost se očistí a stejně smýšlející lidé se znovu spojí v evropských oblastech.“

Mnohem horší je druhá kategorie, která odešla: bohatí, slavní a vlivní. „Tito lidé v každém případě utekli, zradili, dezertovali. Svou vlast opustili ve chvíli těžké zkoušky, drtivá většina z nich odešla tam, kde již měla majetek… Mohou dokonce upřímně věřit, že je pohánějí ty nejvznešenější úmysly - protest, pacifismus, rozhořčení nad válkou… Ale pro lidi se z nich definitivně stali zrádci. Protože na rozdíl od běžných občanů, kteří prchali kvůli panice, měli bohatí, slavní a vlivní úplně jinou odpovědnost vůči společnosti.“

Pro tyhle lidi podle něj neexistuje nic než pohrdání. A vrátit se nemohou.