Vlna převratů se valí Afrikou. Má společného jmenovatele: Francii

„Éra Franceafrique je za námi,“ pronesl slavnostně letos v březnu francouzský prezident Emmanuel Macron při návštěvě gabonské metropole Libreville. Jeho slova měla znamenat pro Francii a její africké partnery - zároveň bývalé kolonie - nové nastavení spolupráce.

Prezident Macron tehdy chtěl své africké partnery přesvědčit, že skončilo období, kdy se Elysejský palác vměšoval do politického dění v těchto zemích. Došlo k tomu nicméně v době, kdy vliv, ale i obliba Francie napříč africkými zemi klesala, nadále klesá, a často končí převratem.

Těmi „nejčerstvějšími“ jsou červencový armádní puč v Nigeru a jen o několik týdnů později srpnový převrat v Gabonu. Mimochodem, v zemi, kde Macron s „přelomovým“ proslovem o několik měsíců dříve vystoupil.

Od roku 2020 tak v regionech střední a západní Afriky došlo, včetně toho gabonského, k již osmému puči (Mali, Burkina Faso, Čad, Guinea, Niger, Gabon), píše agentura Reuters.

Tyto převraty mají mnoho společného. Mimo jiné, že za nimi stojí armádní představitelé, kteří se vymezují proti v zemích silně přítomnému francouzskému vlivu. Právě na ten poukazují jako jeden z důvodů, proč se často rozhodnou vzít vše do svých rukou.

„Francie si v těchto zemích udržovala loutkové vlády, protože to byly země bohaté na nerostné suroviny…Dlouhodobě se ukazuje, že francouzská neokoloniální politika je neudržitelná,“ vystihuje podstatu problému pro Seznam Zprávy afrikanista Jan Záhořík z katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni.

Podle něj tak byl jedním ze zásadních motivů pro převraty v těchto zemích právě desítky let dlouhý francouzský vliv nejen ekonomický, ale i politický, skrze lídry zemí. Důsledkem nicméně bylo, že toto partnerství zemím ani místním lidem téměř nic nepřineslo.

„Problém je v tom, že běžný smrtelník nikdy neměl pocit, že by se ho francouzská slova o rozvoji demokracie jakkoliv dotkla. Takže nyní nastal čas, dá se říct, ke konečnému zúčtování s francouzskou koloniální politikou,“ popisuje dále český expert.

Naopak Francie profitovala z těchto zemí i po konci kolonialismu. Vystihuje to například právě dnes velmi pejorativně vnímaná francouzská politika Franceafrique.

„Paříž (i po konci kolonialismu) stále pravidelně zasahovala do vnitřních záležitostí svých bývalých kolonií a po desetiletí si udržovala vliv prostřednictvím obchodních a politických vazeb v rámci neoficiální politiky,“ píše francouzská stanice Radio France International.

Pro kontext - sedm z devíti frankofonních států západní Afriky stále používá jako svou měnu CFA frank, který je navázaný na euro a garantován Francií, což je dědictvím francouzské hospodářské politiky vůči jejím koloniím, uvádí britská BBC.

Aby tuto měnu mohly země užívat, musí mít 50 procent svých devizových rezerv uložených ve francouzské centrální bance. Zatímco Paříž tvrdí, že tento systém podporuje hospodářskou stabilitu, experti uvádí, že umožňuje Francii mít kontrolu nad ekonomikou zemí, které měnu používají, a obohacuje se tak na africkém bohatství, píše americká CNN.

Přestože vinit Francii přímo z převratu nelze, poukazují odborníci na provázanost dlouhodobého francouzského působení v těchto zemích a rostoucí nespokojeností, která vyústila právě už poněkolikáté v převrat.

„Převraty jsou jakýmsi vyvrcholením desítek let trvajících snah Francie o udržení si svého vlivu v těchto zemích prostřednictvím loutkových či loajálních vlád…Francie je doslova ztělesněním tzv. neokolonialismu,“ popisuje Záhořík.

V mnoha případech puče také urychlila nespokojenost armády a obyčejných lidí v boji proti v regionech se rozpínajícím islamistickým skupinám. Shodou okolností v boji proti nim jim od roku 2013 měly pomoci francouzské jednotky, i když se tak nakonec nestalo.

Africké společnosti se navíc v posledních letech dynamicky proměňují. „Dochází k určité generační obměně, kdy mladí důstojníci, kteří většinou stáli za převraty, přehodnocují pozici vůči Francii i s ohledem na to, jak se Afrika mění geopoliticky, ekonomicky a demograficky. Každá africká země má mladou populaci a lidé jsou unavení francouzskou nadvládou, když vidí, že Číňané nebo Turci investují v Africe a přináší jim to výhody. Nikdo ale nevidí výhodu přítomnosti Francouzů,“ dodává afrikanista Záhořík.