Kroky, kterým se Ukrajina nevyhne, pokud má získat ve válce převahu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinská armáda během letošní zimy zjevně není v ideální situaci. Po měsících tvrdých bojů se ukázalo, že letní ukrajinská ofenziva nevedla k žádnému velkému úspěchu. Ukrajinské síly zůstávají po celé délce fronty v obraně.

Potřebou „přezkoumat taktiku akcí“ ostatně zdůvodnila kancelář prezidenta Volodymyra Zelenského, proč přistoupila k výměně na nejvyšší armádní příčce. Hlavního velitele ukrajinských ozbrojených sil Valerije Zalužného střídá dosavadní velitel ukrajinských pozemních sil Oleksandr Syrskyj. Zda je o šťastnou výměnu, to se uvidí. Syrskyj není vůbec nová tvář a minimálně mezi částí vojáků se přitom těší podstatně menšímu respektu než jeho předchůdce.

V každém případě přebírá armádní velení v nepříznivé situaci. V první řadě se Kyjev potýká s nepříjemným nedostatkem materiálu, zdaleka nejpalčivěji dělostřelecké munice. Během své letní ofenzivy Ukrajinci údajně vypálili sedm tisíc kusů munice denně, zatímco Rusové pět tisíc. Nyní Ukrajinci vystřelí podle odhadů zhruba dva tisíce kusů munice a Rusové deset tisíc. Z fronty jsou zaznamenány případy ukrajinských houfnic, které měly k dispozici pouze kouřové granáty.

Nepříznivá situace vedla k nové vlně katastrofických článků a předpokladů v západních médiích. Ukrajině podle žádného seriózního vojenského analytika nehrozí rozhodně bezprostřední vojenská porážka či kolaps, zároveň je ovšem zřejmé, že současná situace není dlouhodobě udržitelná.

Tak co dál? Co čekat od roku 2024 v ukrajinské válce a jak se může vyvíjet poté?

Situaci na frontě dnes i nejvyšší ukrajinské velení popisuje jako „pat“. Zároveň je také jasné, že Rusko má v roce 2024 výhodu v množství vojenského materiálu, objemu válečné výroby a také v počtu mužů, které může vyslat do boje.

Ruské výdaje na národní obranu ve výši 10,8 bilionu rublů jsou výrazně vyšší než v předchozích letech a odpovídají oficiálně 6 % hrubého domácího produktu (podle různých odhadů je reálná hodnota 8 % HDP). Rusové také díky kombinaci různých postupů, od verbování vězňů přes nábor dobrovolníků po mobilizace vybraných skupin obyvatel, dokážou do armády naverbovat zhruba 20 tisíc mužů měsíčně a tak nahrazovat vysoké ztráty, a dokonce stavět nové jednotky. A sklady techniky po SSSR stále ještě nejsou prázdné…

Dodejme hned, že Kreml tyto výhody zatím nedokázal nijak zúročit. Ani loňská zimní ruská ofenziva, ani letošní snahy zatím nevedly k žádnému průlomu, ba ani větším změnám na frontě. Rok 2023 skončil tím, že Rusko získalo nepatrně více území než Ukrajina, ale takovým tempem by svého „minimalistického“ cíle, tedy obsazení celého Donbasu, dosáhlo až za několik desetiletí.

Ruská armáda si alespoň zatím v útocích proti připravené obraně nevede nijak dobře, zároveň ale rok 2023 ukázal, že se dokáže kompetentně bránit. Pomohlo i to, že ve srovnání s rokem 2022 měl Kreml k dispozici více mužů: zatímco na konci prvního roku války ruské brigády a pluky často držely frontovou linii dvěma nebo třemi nedostatečně silnými prapory, v létě 2023 se některé pluky bránily se šesti nebo více prapory v první linii a dalšími připravenými v záloze, aby vystřídaly frontové jednotky.

Byť tedy Ukrajině nehrozí rychlá porážka, vítězství se současně zdá být poměrně daleko. Samozřejmě pokud nedojde k nějaké nepředvídatelné události jako zásadní změně v ruské politice, ale na to zjevně nelze spoléhat.

Spojenci Ukrajiny musí zcela jasně počítat s tím, že válka bude dlouhá, a podle toho uvažovat. Skupina významných amerických vojenských analytiků v textu na serveru warontherocks to shrnula slovy, že Západ musí „plánovat na déle než na příštích šest měsíců nebo do další (ukrajinské) ofenzivní operace.“

To vše tedy bohužel s největší pravděpodobností znamená, že rok 2024 bude pro ukrajinské síly rokem spíše „přechodným“. Nejen autoři zmíněné analýzy, ale ani další odborníci nevidí příliš pravděpodobně možnost, že by ukrajinská armáda v letošním roce byla schopná podniknout větší útoky.

Zmíněná skupina vlivných amerických analytiků například výslovně doporučuje, aby se Ukrajina soustředila téměř výhradně na budování svých sil. Jejím cílem by mělo být způsobit Rusku co největší ztráty a přitom současně pracovat na vybudování výhody pro rok 2025.

Mezi první doporučení patří například vybudování nových obranných linií, které by umožnily držet téměř 1000kilometrovou ukrajinskou frontu s nižším počtem mužů. To by umožnilo častější rotace vojáků na frontě a snad i návrat části ukrajinských dobrovolníků do civilu.

Ukrajina už kroky v tomto směru zahájila. Stavbu nových frontových opevnění oznámil například i prezident Volodymyr Zelenskyj. Ale výsledky se na frontě teprve začínají ukazovat, zatím je proto brzy hodnotit, jak velký vliv budou reálně mít. Je také jasné, že Ukrajina dohání ztracený čas. Linie fronty se v roce 2023 po většině své délky prakticky neměnila, a tak podobné kroky mohly být provedeny podstatně dříve.

Ukrajinské bojiště je plné nebezpečí, před kterým nejlépe chrání dobře provedená „střecha nad hlavou“. Nejde přitom jen o stále všudypřítomnou hrozbu ruského dělostřelectva, ale také kamikadze dronů či klouzavých leteckých pum. Pro pěchotu, která musí držet frontu, představuje důkladné opevnění nejlepší obranu proti většině těchto hrozeb.

Pokud mají její síly mít úspěch, Ukrajina bude také muset vyřešit stále palčivější problém mobilizace. Jde pochopitelně o velmi nepopulární krok, ke kterému se ani prezident ani parlament nedokázali zatím odhodlat, ale který zároveň není možné už příliš odkládat.

Podle odhadů armádního velení by bylo zapotřebí mobilizovat dalších 450 až 500 tisíc mužů. Vzrušené debaty v prosinci provázely představený vládní návrh na zpřísnění současných pravidel. Počítal mimo jiného se zákazem cestování či zmrazením majetku. S nelibostí se setkalo také možné zrušení osvobození od služby pro ty, kteří mají lehčí hendikep.

Problém však není jen kvantita. Kyjev bude muset brát podle vojenských odborníků ohled i na průměrný věk branců, pokud chce zvýšit kvalitu ozbrojených sil. Ukrajinská armáda bude mít problém vést útočné operace, pokud se průměrný věk bude i nadále blížit čtyřicítce. Někteří starší mobilizovaní vojáci jsou ve špatné fyzické kondici a mají zdravotní problémy, které omezují jejich schopnost bojovat. Oddíly tedy mohou mít tabulkově správný počet mužů, ale část jejich vojáků v praxi nemůže efektivně vést útoky nebo plnit jiné bojové úkoly.

Ukrajinští politici by také měli podle pozorovatelů vyřešit problém udržitelné rotace. To jednoduše znamená, že vojáci by měli mít možnost si mezi nasazením na frontě dostatečně odpočinout. V ideálním případě by měla každá větší jednotka mít vždy část týmu v boji, další v záloze a další ve výcviku (tedy de facto neustále doplňovat stavy).

Znovu nejde jen o kvantitu. Systém by ideálně měl být nastaven tak, aby v každé jednotce zůstalo zkušené jádro vojáků a velitelů, kteří mohou posloužit jako základ nových útvarů. Aby se neopakovala situace z léta roku 2023, kdy úkol prorazit ruskou obranu připadl v ofenzívě na velmi nové a ještě dostatečně „nesehrané“ jednotky. Jejich nezkušenost je totiž přišla draho.

I západní analytici zároveň připomínají, že výcvik nových vojáků by se měl zlepšit – a do značné míry je to úkol pro armády západní. V praxi se totiž ukázalo, že výcvikové programy armád NATO ještě nestačily zahrnout poznatky z ukrajinské války, nebo jsou uzpůsobené pro jiný způsob boje. Problémem bývá například nedostatečný výcvik ve spolupráci s drony či stavby polních opevnění (například proto, že armády NATO nejsou zvyklé, aby protivník měl silnější dělostřelectvo).

Ukrajinská armáda se v roce 2024 bude zřejmě neustále potýkat s nedostatkem vojenského materiálu. O klíčovém nedostatku dělostřelecké munice jsme se už zmínili, jde ovšem bohužel o problém, který se řeší jen pomalu a nikdy zřejmě nebude vyřešen zcela.

Vše nasvědčuje tomu, že výrazné navýšení výrobních kapacit v západních zemích je otázkou až roku 2025. Navíc ani potom nebude produkce tak vysoká, aby ukrajinské dělostřelectvo mohlo ruské výrazně přestřílet. Mohlo by mu snad umožnit dosáhnout jen podobné intenzity, jakou pálí ruské dělostřelectvo dnes.

Pomalý rozjezd výroby této tradiční zbraně by možná mohlo být možné kompenzovat podporou ukrajinské produkce kamikadze dronů. Ty dnes představují snad ještě důležitější zbraň než dělostřelectvo. Kyjev dokáže tyto zbraně z velké části pokrýt sám, potřebuje především finanční prostředky a dodávky vhodné munice. Ani jedno není tak složité jako výroba munice pro těžká děla.

Analytici píšící pro War on the Rocks také připomínají, že západní zbrojní společnosti by mohly být výrazně aktivnější. Válka na Ukrajině přináší nové problémy a nové technologie, které by si jak západní výrobci, tak potažmo i západní armády měli „osahat“.

Kyjev ovšem nemá prostředky na to, aby dokázal nové inovativní prostředky zaplatit. Některé firmy už na Ukrajině zkouší nové zbraně, ale často jen v omezeném počtu a bez naděje na rychlý rozjezd výroby i v případě úspěchu. Inovace přitom i podle špiček ukrajinské armády budou nezbytné, aby se rovnováha sil na frontě přehoupla na stranu Kyjeva.

Američtí analytici tak navrhují, aby západní armády aktivněji podporovaly programy na vývoj nových prostředků pro ukrajinskou armádu. Jako příklad uvádějí systémy pro elektronický boj, nové typy kamikadze dronů a souvisejících systémů nebo například nové způsoby odstraňování na Ukrajině všudypřítomných min.

To všechno jsou kroky za rámec roku 2024. A do značné míry záleží, zda si Západ vzal ponaučení z vývoje v roce 2023, kdy se ukázalo, že polovičatá snaha v ukrajinském konfliktu nebude stačit.