Co když to opravdu udělá? Evropa panikaří z Trumpa v Bílém domě

Podle průzkumů veřejného mínění si Donald Trump jde v amerických primárkách pro nominaci na republikánského kandidáta do boje o Bílý dům. To ale zdaleka není všechno. Jak se totiž zdá, čísla mu momentálně přejí i v případné odvetě s nynějším prezidentem Joem Bidenem, kterého na bojiště pravděpodobně vyšlou demokraté.

Dříve vzdálená představa, že by se do čela USA vrátil kontroverzemi opředený Trump, tak nabírá na vážnosti a podle geopolitického experta Iana Bremmera, který minulý týden vystoupil na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, tato vyhlídka mezi evropskými lídry dokonce vyvolává „naprostou paniku“.

Příkladem toho může být třeba belgický premiér Alexander De Croo, který začátkem roku v Evropském parlamentu varoval, že Evropa musí být připravena se osamostatnit, pokud se Donald Trump do Bílého domu vrátí.

Důvod takových obav je vcelku opodstatněný; mohou za něj hlavně Trumpovy dřívější výroky, které pronášel na veřejnosti i za zavřenými dveřmi. Není to ostatně ani měsíc od toho, co například server Politico přišel s informací, že v roce 2020 Trump varoval, že USA nepřijdou Evropě na pomoc, pokud bude vojensky napadena.

Zdaleka to ale není vše. V minulosti dal Trump také opakovaně najevo, že členy NATO považuje za vyžírky, kteří jen vyčerpávají americké zdroje, a ve své knize Amerika, kterou si zasloužíme z roku 2000 dokonce napsal, že stažení z Evropy by USA ušetřilo miliony dolarů ročně.

Vystoupením USA z aliance opakovaně hrozil i jako prezident a dnes na jeho webových stránkách visí až podezřelá věta, podle níž je třeba „dokončit proces zásadního přehodnocení účelu a poslání NATO“, který byl za jeho vlády zahájen. Jeho tým i Trump sám ale odmítají význam věty upřesnit.

Přestože se odklon USA od Evropy může některým jevit nepředstavitelný, amerikanista Jan Hornát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy i politický geograf Jan Kofroň z Institutu politologických studií stejné instituce se shodují, že Trumpova slova bychom měli brát vážně.

„Nejde jen o to, že sám Trump nevidí přidanou hodnotu bezpečnostního partnerství s Evropou, ale i o to, že jeho voliči mají podobný pohled na věc,“ uvedl pro Seznam Zprávy Hornát s tím, že pro tyto lidi je důležitější spíše to, že jejich prezident „uzavře“ hranice s Mexikem, a odchod z NATO mu tak případně prominou, i kdyby s ním nesouhlasili.

„Segment americké společnosti, který nechce mít s Evropou nic moc společného, vždy existoval a vždy byl relativně silný, ač se to z nedávné historie nezdá. Trump tento segment více mobilizoval a posílil čistě tím, že téma odklonu od evropské bezpečnosti oživil ve veřejné debatě,“ dodal amerikanista.

Důvodem, proč k odchodu USA z NATO nedošlo během Trumpova funkčního období, podle listu The Atlantic je, že se vždy našel někdo, kdo mu takový krok rozmluvil. Mezi těmi měl být například Trumpův tehdejší poradce pro národní bezpečnost John Bolton nebo jeho viceprezident Mike Pence.

Nikdo z nich však v Bílém domě v případě jeho další éry nebude; jejich cesty se s Trumpem rozešly, přičemž v některých případech i dost dramaticky.

Severoatlantická aliance je nejdůležitější americkou vojenskou aliancí už 74 let. Jak demokratičtí, tak i republikánští prezidenti ji považovali za nástroj, který posiluje vliv USA tím, že sjednocuje země na obou stranách Atlantiku a slibuje jim vzájemnou obranu.

Američané z rovnice ale přece jenom vycházejí lépe než jejich spojenci.

„Spojené státy si mohou dovolit vystoupit z NATO – aliance nezajišťuje jejich samotnou existenci. Například pobaltské státy by ale riskovaly svou nezávislost a územní suverenitu, pokud by z NATO vystoupily,“ vysvětlil amerikanista Hornát s tím, že středoevropský kalkul pro udržování existence NATO je tak jednoduše jiný než ten americký.

„Členství v NATO násobí americkou vojenskou sílu, poskytuje logistické výhody, odbytiště pro jejich vojenskou produkci a možné partnery pro konflikt např. s Čínou,“ dodal dále expert.

Podle Hornáta má ale Evropa stále možnost Trumpa přesvědčovat, že pro jeho agendu „Amerika na prvním místě“ je setrvání v NATO i závazek bránit partnery důležitý. Na srdci mu totiž stále leží i udržení velmocenského postavení USA ve světě, což je aspirace, kterou lze jen těžko skloubit s opačným přístupem.

Spoléhat na to je ale pro Evropu příliš velké riziko. Pravda je totiž taková, že pokud by USA jakožto nejsilnější člen z aliance odešly, NATO by ani nemělo stejnou váhu. Nemluvě o tom, že USA jsou jednoznačně dominantním státem, co se týče obranných výdajů, což by pro Evropu znamenalo větší investice, aby se případný odchod USA podařilo vyvážit.

Právě na to upozorňuje Kofroň, podle kterého dvě procenta HDP na obranu, ke kterým se členové NATO zavázali, v takovém případě stačit nebudou. Upozornil ovšem zároveň, že nutnost zvýšit výdaje by se například ve spojení s hrozbou rozpínavosti Ruska lišila od východu na západ, jelikož Španělsko či Portugalsko toto nebezpečí vnímají jinak než třeba Polsko.

„Musela by tu být nějaká diferenciace, můj tip ale je, že u států, které jsou menší a poblíž Ruska, bychom se bavili zhruba o 2,5 či třech procentech HDP,“ upřesnil své odhady.

Zásadním faktorem je zde pak i to, jak rychle zemím poroste ekonomika. Pokud se jim bude dařit dobře, mohou si samozřejmě dovolit vydávat na obranu více a zároveň toho za menší podíl HDP také více nakoupit. Pokud by se ale potýkaly s ekonomickými problémy, situace bude výrazně náročnější.

Možné problémy, které by tato situace pro Evropany znamenala, ale mají i konkrétnější obrysy. Jak totiž dále upozornil Kofroň, Evropě by například přestalo záda krýt americké letectvo, které je absolutní světovou špičkou v mnoha oblastech. USA jsou navíc i jednou z mála zemí, které jsou velmi efektivní ve využívání letectva pro podporu pozemních sil.

„Další rovinou je, že málokdo, včetně Ruska, chce vstoupit do otevřeného konfliktu s USA, a to nejenom kvůli jejich konvenční síle, ale samozřejmě i kvůli tomu, že mají obrovský jaderný deterent,“ dodal dále odborník. „Kdyby USA odešly, zůstanou tu dvě menší jaderné mocnosti – Británie a Francie. Ty si ale minimálně z geografického pohledu mohou ve spojení s Ruskem připadat relativně v bezpečí.“

Čistě hypoteticky by pak scénář rozchodu mohl přinést i změnu celkové bezpečnostní architektury v Evropě. „Některé teorie mezinárodních vztahů argumentují, že mír mezi evropskými státy – nepočítejme do toho Rusko – je primárně dán tím, že jim USA umožňují spolupracovat mnohem více, než by spolupracovaly, kdyby tu USA nebyly,“ uvedl Kofroň.

„Nechci tím říct, že odchod USA povede k západoevropské válce, na americkou přítomnost jsme ale zvyklí od konce druhé světové války, a je tak minimálně obrovskou otázkou, jak přesně by tu pak byla bezpečnostní architektura postavena,“ dovysvětlil úvahy politický geograf.

Oba oslovení odborníci se vzhledem k výše zmíněnému shodují, že by se Evropa měla po mnoha stránkách připravovat na to, co může přijít. Čas na reálnou změnu zde totiž zatím stále je, přestože například po vojenské stránce jsou státy vyčerpané kvůli podpoře válčící Ukrajiny.

Některé snahy o to jsou již dokonce vidět. Thierry Breton, evropský komisař pro vnitřní obchod, například začátkem roku avizoval, že chce zřídit masivní obranný fond ve výši 100 miliard eur, jehož cílem je posílit společné nákupy zbraní a dostat EU do válečné pohotovosti tím, že se zvýší domácí výroba zbraní a munice.

„Minimálně na úrovni jednotlivých států NATO není a nikdy nebylo možné spoléhat, že USA tu vždy budou a vždy budou moct zasáhnout,“ odůvodnil nutnost příprav Kofroň. „Kdyby došlo ke konfliktu v okolí Tchaj-wanu, USA nebudou schopné potlačovat čínské mocenské choutky a zároveň poskytovat v dosavadním rozsahu bezpečnostní luxus Evropanům.“

V případě, že v Bílém domě opět usedne Trump, by ale její lídři měli mít nastavené například i to, jak k nové administrativě přistupovat. Stejně jako před pár lety totiž bude praktikovat diametrálně odlišné vzorce chování, než na které jsou transatlantické vztahy historicky zvyklé.