Co všechno hrozí Ukrajině po stažení válečné pomoci USA

Pomalu, a pak najednou. Citát z Hemingwayovy prvotiny, v češtině známé jako Fiesta, byl původně odpovědí jednoho ze ztracených mladých veteránů zákopů první světové války na otázku, jak došlo k jeho bankrotu.

Občas se ale používá i k popisu vývoje válečných konfliktů. Například Mocnosti Osy totiž svou válku prohrály velmi podobným způsobem: fronty se celé roky měnily pomalu, a pak najednou přišel kolaps. Tak rychlý, že německá veřejnost, včetně Adolfa Hitlera, nedokázala uvěřit tomu, že ve hře nebylo spiknutí nějakých skrytých nepřátel Německa.

Skutečnost byla ovšem taková, že německé vrchní velení si dobře uvědomovalo, že zemi prostě došly síly. Obě strany konfliktu celé roky bojovaly v podstatě vyrovnaný boj, ve kterém měřítkem úspěchu nebyly obsazené kilometry, ale zničená technika i lidé – tedy „opotřebení“, řečeno záměrně eufemistickou odbornou terminologií.

O 100 let později probíhá v Evropě válka, jež je také převážně „opotřebovávacího“ charakteru. Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 byla pokusem o rychlé vítězství, který velmi rychle neuspěl a postupně se změnil v zákopovou válku, v níž má obrana obvykle značnou výhodu díky minám, dělům a především dronům.

Ruská strana má nepochybně v řadě aspektů v tuto chvíli navrch, síly obou stran jsou ovšem stále relativně vyrovnané. Rychlé zhroucení ukrajinské a tím méně ruské armády v dohledné době zřejmě nehrozí. Byť především ve Washingtonu, ale i v jiných od bojiště vzdálených místech došlo k dramatickým událostem, jež vyvrcholily zastavením americké pomoci Ukrajině, přímo do průběhu války se tyto události těžko rychle propíšou. A to i přesto, že americká pomoc napadené zemi pro ni byla zatím naprosto zásadní.

Washington oznámil rozhodnutí pozastavit vojenskou pomoc tři dny poté, co došlo k ostrému střetu mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským. Bílý dům pak v pondělí 3. března uvedl, že „pozastavuje a přezkoumává“ svou vojenskou pomoc, aby se ujistil, že ukrajinské vedení je „odhodláno“ k mírové dohodě.

Za poslední tři roky činila vojenská podpora USA dle ministerstva zahraničí 65,9 miliardy dolarů. Kongres sice vyčlenil téměř 175 miliard dolarů, ale pouze část z nich šla přímo na Ukrajinu. Část byla použita na jiné účely, například na výcvik ukrajinských jednotek v USA.

Americká podpora byla rozsáhlá – od dodávek dělostřeleckých granátů a obrněných vozidel až po poskytnutí sofistikovaných systémů protivzdušné obrany, mobilních mostů odpalovaných z vozidel, protitankových min a raket dlouhého doletu.

Ale zahrnovala také spoustu méně nápadných, ovšem stejně důležitých aspektů. Šlo například o pomoc s opravami a servisem amerických zbraní nebo podporu ukrajinského zbrojního průmyslu, například výroby dronů či digitálních systémů pro řízení boje. V některých případech šlo o oboustranně zajímavou spolupráci, protože americká strana profitovala ze zkušeností z boje.

Klíčovou součástí americké pomoci také od začátku konfliktu bylo sdílení zpravodajských informací. Americké ozbrojené síly mají k dispozici nejen satelity, ale také průzkumná letadla a drony, jež pravidelně monitorovaly ruský vzdušný prostor a území. Důležitou roli to mělo hrát i při monitorování letu ruských bombardérů, které vypouštějí bomby či střely na ukrajinské území.

Zatím není zcela jasné, jak obě tyto oblasti - údržba i špionáž - byly přesně dotčeny, ale zřejmě v obou případech alespoň k částečnému zastavení pomoci došlo. Spojené státy také údajně výslovně zakázaly spojencům (alespoň tedy Velké Británii), aby s Ukrajinou sdílela informace, které dostanou z amerických zdrojů.

Postoj USA je v tomto případě tedy poměrně agresivní a dopady mohou být značné. Ale s přesným hodnocením si počkejme na další informace. V tomto přehledu se budeme věnovat především tomu, jak by Ukrajině chyběly americké zbraně.

Čistě účetně jejich podíl na ukrajinské výzbroji v tuto chvíli činí zhruba 20 procent z celkového objemu (například dle vyjádření pro agenturu AP). Dalších 25 procent připadá na evropské dodávky, zbytek si pak pokrývá údajně ukrajinský průmysl sám. Dodejme, že číslo je nejspíše zavádějící, protože do ukrajinské výroby se budou počítat také malé drony, jež jsou ovšem z velké části skládány z čínských dílů.

Ukrajinské síly tedy na americkou pomoc nespoléhají v takové míře, jak by třeba i prohlášení Donalda Trumpa mohla naznačovat. Přesto je jejich podíl veliký – a navíc částečně nenahraditelný.

Pro hrubou představu: Washington poslal ke konci roku dle vlastních údajů na Ukrajinu více než dvě stě houfnic ráže 155 mm a tři miliony odpovídajících dělostřeleckých nábojů pro tato děla. Dále pak 72 menších houfnic ráže 105 milimetrů s milionem granátů, několik set minometů s několika sty tisíci kusů munice. V dodávkách bylo mimochodem také zhruba 500 milionů kusů střeliva do ručních zbraní a granátů.

Washington také poskytl více než 10 000 Javelinů, protitankových střel, jež se v prvních týdnech války staly symbolem ukrajinského odporu proti ruské invazi. Velký vliv na průběh války měly dodané raketomety HIMARS, kterých bylo celkem 40.

Významnou roli hrají i americkou armádou vyřazená vozidla - jako 300 kusů bojových vozidel Bradley, přibližně 900 obrněných transportérů M113 nebo několik tisíc dodaných vozidel Humvee.

Spojené státy také dodaly tři systémy Patriot, jež jsou v podstatě jedinou téměř spolehlivou obranou proti ruským balistickým střelám (i když tři systémy zdaleka nestačí na pokrytí Ukrajiny, jen několika vybraných malých oblastí). Důležité byly i dodávky dalších systémů protivzdušné obrany, která je pod neustálým ruským tlakem.

Americkou armádu pomoc s některými výjimkami, například obecně „nedostatkových“ systémů Patriot, nestála tolik, kolik by se mohlo na pohled zdát. Šlo buď o starší nebo nadbytečné vybavení. To důležité by se mělo postupně nahrazovat novějšími kusy.

Něco podobného platí i pro Ukrajinu – nezanedbatelnou část amerického vybavení by asi postupně mohla nahradit jiným. Jak poznamenal na sítích vojenský analytik Michael Kofman, přímo na frontě ukrajinská armáda na americké zbraně příliš nespoléhá.

Její hlavní taktikou je „opotřebení do hloubky“ – obrana, která nečeká na Rusy na jednom předem jasném místě, ale postupně jim ubírá síly už od chvíle, kdy jsou na kilometry daleko od pozic obránců.

Hlavní díl ruských ztrát připadá přitom na pásmo do 30 kilometrů od fronty a největší díl práce odvádějí drony, které vznikají přímo na Ukrajině (z čínských dílů, jak jsme už zmínili). Na jejich výrobu by případné zastavení americké vojenské pomoci nejspíše velký vliv nemělo – ale třeba zastavení přístupu k systému Starlink už ano.

Tradiční dělostřelectvo je nepochybně také stále důležité, ale ani v tomto ohledu by se Ukrajina nejspíše neocitla v úplně beznadějné situaci. Obě strany jsou v současnosti v tomto ohledu poměrně vyrovnané a evropští spojenci by alespoň teoreticky mohli velkou část amerického výpadku pokrýt. Přičemž EU plánuje v roce 2025 vyrobit kolem 2 milionů dělostřeleckých granátů a některé kroky posledních dní naznačují, že by to mohlo být i více.

Ale zatím by v pásmu podél fronty změny asi nebyly veliké, ve větších vzdálenostech ano. Například systémy HIMARS jsou dnes pro Ukrajinu zdaleka nejflexibilnější a nejlepší možností, jak zasahovat cíle v pásmu do 80 kilometrů od fronty. V létě 2022 to byly často velké sklady ruské munice, dnes jsou skromnější - jako třeba cíle typů koncentrace vojáků, systémů protivzdušné obrany, velitelských stanovišť a tak dále.

Důležitou roli hraje také systém ATACMS, tedy rychlé balistické střely s doletem kolem 300 kilometrů. Ukrajina jich zřejmě má k dispozici velmi omezené množství, takže na průběh války nemají zásadní průběh, ale ruskou armádu už samotná přítomnost těchto zbraní nutí například stáhnout některé možné cenné cíle (jako letadla či bojové vrtulníky) do větší vzdálenosti od fronty. A v boji je Rusové nemohou využívat tak efektivně - už třeba proto, že ztrácí čas zbytečnými cestami do boje a z něj.

Kyjev má ještě k dispozici britské a francouzské rakety dlouhého doletu Storm Shadow a Scalp (a v dohledné době možná i německé Taurusy), ale to jsou střely s plochou dráhou letu – a tak jsou podstatně pomalejší a protivník je má větší šanci zachytit. Navíc Ukrajina dle vyjádření ukrajinského vojenského analytika Pavla Narožneho pro Financial Times používá současně s evropskými střelami i americké „klamné“ střely ADM-160 Mald.

Jde v podstatě o sofistikované falešné cíle, jež mají přitáhnout pozornost ruské obrany a zmást ji. „Obvykle nejprve vypustíme čtyři nebo pět těchto klamných střel, než vypálíme Scalp,“ řekl Narožnyj a dodal, že Ukrajina je schopna podobné klamné střely vyrobit, pokud je USA přestanou dodávat.

Ale zároveň jde o příklad toho, jak různorodá americká pomoc Ukrajině byla a jak v některých případech má důležitý vliv, jenž na první pohled není zřejmý. I když by tedy Ukrajina možná mohla postupně americké vybavení - až na některé výjimky - nahradit, nebylo by to rozhodně hned a v některých případech by to trvalo dlouhé měsíce, možná roky.

Po celou dobu by pak ukrajinská armáda nejspíše krvácela ještě rychleji než dnes a v „opotřebovávací“ válce s Ruskem by tedy prohrávala rychleji než dosud. A to v situaci, kdy ukrajinské síly jsou z hlediska schopnosti nahrazovat své ztráty za invazními silami pozadu.

I proto se dá asi očekávat, že ukrajinský prezident udělá vše pro to, aby si pověstně ješitného Donalda Trumpa pokusil získat. Když se to nepovede, nebude to totiž znamenat nejspíše okamžitou porážku, ale projeví se to na počtu zraněných a mrtvých na ukrajinské straně. Protože ať si ve Washingtonu myslí administrativa, co chce, tím, kdo může válku určitě ukončit, je Vladimír Putin. A ten se k tomu v současné situaci nezdá mít mnoho důvodů.