Článek
/Od zvláštního zpravodaje na Ukrajině/
„Před rokem tu byla jen tráva a památník vojákům z druhé světové války. Teď je tu pohřbeno asi 400 hrdinů současné války,“ popisuje pětadvacetiletá právnička Krystyna Vizinská ze Lvova. „Nejprve sem lidé pohřbívali padlé spontánně, protože na vedlejším hřbitově už nebylo místo. Pak vláda vytvořila projekt, aby to mělo nějaký řád,“ vysvětluje.
Vlevo jsou nejnovější hroby. Leží na nich čerstvé květiny. Na křížích jsou pár dnů stará data úmrtí. Na fotografiích se usmívají mladí muži v uniformách. Někteří sedí v ozbrojených autech, tancích, jiní obsluhují dělostřelectvo.
Na fotografiích jsou převážně muži v uniformách, podle Krystyny se ale nejedná o vojáky, ale o obyčejné lidi odsud: učitele, řidiče, inženýry, dělníky, umělce, kteří šli bránit svou zem. Kolem hrobů mlčky postávají jednotlivci i hloučky pozůstalých. Převažují mladé ženy.
Krystyna mě vede do jednadvacáté řady. „Zvláštní náhoda, že? Tatínek se jednadvacátého narodil a leží v jednadvacáté řadě,“ pronese mimoděk. Její tatínek Mykola Vizinskyj byl známý umělecký kovář a léta pracoval v České republice.
Dřevěný kříž, kolem něj obtočený přívěsek s krucifixem, papírová holubice míru a fotografie devětačtyřicetiletého světlovlasého usměvavého muže. Snímek vznikl na Krystynině svatbě tři měsíce před Mykolovou smrtí. Náhrobek má – jak se na uměleckého kováře sluší – krásné kování. Mezi větvičkami leží bonbony a sladkosti. Ukrajinská tradice.
Mykola Vizinskyj byl zavražděn ruskými vojáky měsíc před svými padesátými narozeninami.
U hrobu je lavička. Krystyna se posadí a vypráví.
„V den, kdy nás napadli, si tatínek zabalil batoh a řekl mamince: dnes jsou Rusové u Kyjeva, zítra můžou být u Lvova. Máme děti a rodinu, musím jít a bránit vás a naši zemi. Maminka je velmi emocionální, takže to tehdy dost oplakala,“ popisuje Krystyna.
Mykola si vzal vojenskou knížku, pas a přihlásil se do nejbližšího náborového centra. Protože byl šikovný a trpělivý, po pár měsících výcviku ho přiřadili k pyrotechnické jednotce. Měl na starosti odstraňování min a čištění území.
Počátkem října mu končila rotace a na pár týdnů se měl vrátit z fronty domů. Krystyna si vzala dovolenou. V sobotu s ním mluvila po telefonu, v neděli se už neozval.
„Tatínek rád dělal překvapení, tak jsem si myslela aha, objeví se bez ohlášení. Celý dům jsem měla uklizený a čekala jsem. V neděli nic a v pondělí telefonát od někoho z armády, v němž mi řekli, co se stalo,“ a utírá si slzy.
„Nejlepší tatínek, významný umělec, inspirující, chytrý člověk, hrdina,“ popisuje Krystyna svého otce.
„Jeho jednotka byla někde u Kramatorsku. Dobývali zpět Rusy okupovaná území. Ten den tam zemřelo hodně lidí. Tatínek čistil nějaké pole a jedna z min vybuchla. On zemřel na místě, jeho kolega o dva týdny později v nemocnici.“ Všichni z jednotky byli překvapení, že se to stalo zrovna jemu. Byl přece tak opatrný a puntičkář.
Jeho trpělivost a smysl pro detail byly oceňovány i v České republice. Vytvořil například interiér soukromého domu v Lounech.
Mykola Vizinskyj pracoval jako umělecký kovář i v Česku.
Před nasazením na Ukrajině vytvořil například interiér soukromého domu v Lounech, který můžete vidět na snímcích.
Známí i dcera Vizinského popisují jako pečlivého puntičkáře.
Jako talentovaného umělce ho oceňuje i pamětní deska na houfnici, kterou ukrajinským vojákům zasponzorovaly Vizinského dcera a manželka.
Dílo Mykoly Vizinského.
Dílo Mykoly Vizinského.
Po pohřbu Krystyna s maminkou Majou udělaly zvláštní věc: zasponzorovaly houfnici, která slouží u Kramatorsku. Mykola na ní má svou pamětní desku.
„K uctění památky Mykoly Vizinského. Zemřel na frontě 2. října 2022 ve věku 49 let při obraně své vlasti. Úžasná duše, kamarád, můj vzor, neuvěřitelně talentovaný umělec, milující manžel a otec dvou dětí.“ píše se na ní.
Vojáci z fronty jim poslali toto video.
Záběry houfnice, na kterou přispěly Krystyna s Majou.Video: Seznam Zprávy
