Katar a Číňanky v soláriích. Cokoli, jen nepsat o protestech

Protesty v Číně ovládly hlavní zprávy světových médií, samotní čínští novináři jsou však sdílní daleko méně. Bouřící se davy prakticky ignorují.

Místo toho pondělní titulní strany zaplnily volby na Tchaj-wanu, solární elektrárna v Kataru nebo statistika o rostoucím počtu uživatelek solárií. Po noci plné nepokojů věnovala televize CCTV většinu dopoledního zpravodajství plánovanému startu kosmické lodi Šen-čou-15 k čínské vesmírné stanici.

Vlna protestů proti nekončícím proticovidovým opatřením v nejméně desítce čínských měst vypukla poté, co při čtvrtečním požáru v autonomní oblasti Sin-ťiang zahynulo podle oficiálních údajů 10 lidí. Nebýt však tak přísných covidových omezení, lidé by před ohněm a dýmem zřejmě zvládli utéct.

„Zdá se, že úřady i státní média tuto vlnu protestů spíše přehlížejí a šíření informací mezi lidmi vláda z velké části cenzuruje. Když už, tak jsou v médiích reflektována spíše rekordní čísla nakažených v poslední době a potřeba společnými silami čelit vážnosti situace, což v podstatě umožňuje udržovat a dále zpřísňovat již tak napjatá opatření,“ říká pro Seznam Zprávy David Gardáš, analytik projektu Sinopsis.

„To je vcelku běžné, když se stane něco náhle a čínská propaganda úplně neví, jak zrovna reagovat. Čeká se na oficiální verzi, tím pádem jsou události v čínském tisku ignorované,“ doplňuje pro Seznam Zprávy analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Filip Šebok.

Některá čínská média v pondělí otiskla aspoň přísliby, že se strategie nulového covidu vyladí. Někteří analytici to interpretují jako jemné přitakání protestům. Podle Šeboka může být právě určité zmírnění jednou z očekávaných reakcí čínské vlády.

„Neděje se to tak často, ale například po protestech v Sin-ťiangu jsme viděli, že úřady oznámily vítězství politiky nulového covidu. Ale i odjinud máme zprávy, že protesty mohou přinést nějaké uvolnění opatření. Jde ale o hrozně rychle vyvíjecí se situaci, takže se těžko odhaduje, co bude dál,“ podotýká Šebok.

Řada médií, včetně deníku People's Daily, naopak zveřejnila úvodníky vyzývající k „neochvějnému dodržování“ politiky nulového covidu, která je podle nich jedinou správnou cestou. Na titulní straně deníku Global Times se objevilo varování před „extrémně náročnou zimou“.

Mnozí protesty označují za „největší od náměstí Nebeského klidu v roce 1989“.

„Přestože co do počtu účastníků se nemohou ani zdaleka vyrovnat těm z roku 1989, jsou současné protesty v jistém ohledu přelomové. Demonstrace před pandemií byly často mířeny spíše na lokální vlády a úředníky, případně na pro režim relativně neškodné otázky, jako jsou práva zvířat,“ popisuje Gardáš.

Otevřená kritika nejvyššího vedení země ve veřejném prostoru, jakou jsme mohli vypozorovat v posledních dnech, je podle něj nevídaná. „Protestující si nepochybně uvědomují riziko, s jakým do protestů jdou, a jejich ochota čelit případným následkům a perzekuci ze strany režimu jen podtrhuje frustraci a napětí ve společnosti,“ dodává.

Podle Filipa Šeboka to však nutně neznamená, že by se Si Ťin-pching musel bát o svou budoucnost.

„Podle mého je teď ještě příliš brzy cokoli tvrdit, sesazení Si Ťin-pchinga je však spíš nepravděpodobné. To, co se děje, je samozřejmě bezprecedentní, ale stále jsou ty protesty relativně malé. Čína v posledních 10 letech vyvinula takové kapacity možností státu na represe a sledování lidí, že bych byl překvapený, kdyby se protesty nadále šířily a byly úspěšné,“ hodnotí možný vývoj do budoucna.

O politické reakci má ale představu jasnější. „Myslím, že bude dost tvrdá. Zřejmě nedojde k přímé policejní represi, ale například ty účastníky protestů, kteří vykřikovali protivládní hesla, bezpečnostní složky zanedlouho identifikují. A tam bych čekal, že ta reakce bude zásadnější,“ říká Šebok.

Ani David Gardáš nepředpokládá odvolání generálního tajemníka. „Nespokojenost populace by mohlo zmírnit symbolické odvolání některého z vysoce postavených politiků či úředníků, do jejichž gesce spadá zavádění protipandemických opatření. Logicky se nabízí také postupné uvolnění těchto opatření. To ale nelze udělat skokově – zčásti kvůli možným rizikům pro zdravotní systém, především ale kvůli potenciální ztrátě tváře Si Ťin-pchinga,“ říká.

Pokud by se šmahem odstoupilo od politiky, kterou od počátku pandemie osobně vytrvale prosazuje, nabouralo by to jeho reputaci a kredibilitu do budoucna.

„Režim navíc otevřeně vyhlásil válku proti viru a mobilizoval pro tyto účely celou společnost v duchu masových kampaní známých již z éry Mao Ce-tunga. To mimo jiné znamená, že protestující eventuálně mohou být vykreslení jako škodlivé živly znemožňující efektivní boj s pandemií a ohrožující národní bezpečnost a stabilitu, což by ospravedlnilo použití silových prostředků k jejich potlačení a nápravě situace,“ říká Gardáš.

Odborníci tak zatím nepředpokládají, že by se současné protesty rozrostly v celostátní převrat. „To, že nespokojenost Číňanů běžně nevidíme, neznamená, že někde pod povrchem neexistuje. Lidé nicméně vědí, co jim hrozí. A tak bych čekal, že protesty budou spíš ustupovat než narůstat na intenzitě. Vláda třeba může přijít s nějakým opatřením, které lidem zakáže se potkávat, takže si nemyslím, že je reálné, aby to pokračovalo dál.“

Ani tentokrát nezůstávají pozadu „alternativní“ výklady toho, co protesty vyvolalo. Netřeba ani zabředávat do čínských sociálních sítí – stačí otevřít Twitter. Například uživatelka s 16 tisíci sledujícími vystupující pod jménem Li Čchien-ji spekuluje, že protesty v Šanghaji zorganizovala americká ambasáda.

„Trošku to připomíná události roku 1989, které čínská strana také podávala jako konstrukt Západu. Je zajímavé, že tato uživatelka na jednu stranu vyzdvihuje schopnosti čínského bezpečnostního aparátu, ale banner podle ní vyrobila CIA nebo americká ambasáda,“ komentuje twitterové vlákno Gardáš. Uživatelce připadá podezřelé například i to, že se mezi protestujícími vyskytli i tzv. lao-waj – cizinci.

„To samozřejmě hned neznamená, že jde o agenta či rovnou organizátora akce. Je celkem pochopitelné, že mnozí cizinci žijící v současnosti v Číně podporují tamní občany, kteří usilují o zrušení drakonických opatření,“ dodává Gardáš. Upozorňuje také na to, že by nepodceňoval aktivity čínské komunistické strany na sociálních sítích.

Podle Filipa Šeboka narativ z twitterového vlákna může odpovídat propagandistické interpretaci dění. „Ta je užitečná celku a absolutně delegitimizuje celý ten proces tím, že říká, že jde nějakým způsobem o plánovaný organizovaný zločin ze zahraničí,“ říká Šebok.

Protesty v Číně tak podle odborníků zřejmě nenabydou revolučních rozměrů, byť atmosféra houstne. „Co se doslýchám od blízkých žijících v Číně, tak nespokojenost obyvatel roste. I ti, kteří dříve striktní opatření podporovali, momentálně přehodnocují svůj názor a zpochybňují nutnost vládního přístupu. Zda tento posun v čínském kolektivním vědomí bude strana reflektovat, či nikoliv, ukáže až další vývoj,“ uzavírá David Gardáš.