Čína staví nejdelší vodní tunel světa. Co to udělá s přírodou, neví

Tunel Jin-ťiang-pu-chan bude dle plánu odvádět vodu z největší přehrady na světě, Tří soutěsek, do řeky Chan, hlavního přítoku řeky Jang-c’-ťiang. Celý projekt odklonu vody z jihu na sever zahrnuje síť měřící 1 400 kilometrů.

Nejdelší vodní tunel na světě se prozatím nachází ve Finsku. Tunel Päijänne se táhne v délce 120 kilometrů ve skalním podloží v hloubce až 130 metrů. Tunel Jin-ťiang-pu-chan bude přibližně dvakrát delší a jeho části povedou až 1000 metrů pod zemí.

Podle zprávy, kterou 8. července zveřejnil státní deník Guangming Daily, bude jeho výstavba trvat deset let a bude stát 60 miliard jüanů (asi 216 miliard korun).

„Tunel Jin-ťiang-pu-chan vytvoří fyzické spojení mezi přehradou Tři soutěsky a projektem odklonu vody z jihu na sever, dvěma kritickými infrastrukturami Číny,“ řekl během pokládání základního kamene na začátku července Niou Sin-čchiang, prezident Changjiang Institute of Survey, Planning, Design and Research.

Čang Siang-wei, ředitel plánovacího oddělení ministerstva vodních zdrojů, dodal, že tunel Jin-ťiang-pu-chan je jen „oponou“ pro další podobné projekty. Čína má v plánu posilovat vodní sítě po celé zemi, píše Guangming Daily.

Vodní zdroje jsou v Číně rozloženy nerovnoměrně. Východ a jih země často postihují záplavy, zatímco hospodářský rozvoj a produkci potravin v západních a severních oblastech sužuje nedostatek vody.

K investicím do rozsáhlých infrastrukturních projektů přimělo Čínu také zpomalení ekonomiky během pandemie. Liang Šu-min, výzkumný pracovník Čínské akademie zemědělských věd zabývající se ekonomikou a rozvojem, uvedl, že celková délka tunelů a kanálů, které se v Číně budují nebo plánují pro odvádění vody, může dosáhnout téměř 20 000 kilometrů.

Zda se tyto projekty promění v realitu, je však dle výzkumníka stále předmětem diskuzí. V následujících 30 letech by projekty stály daňové poplatníky více než 9 bilionů jüanů, což odpovídá přibližně 8 % HDP země za loňský rok.

Vybudování infrastruktury by na druhou stranu mohlo zvýšit roční produkci potravin v Číně o více než 540 milionů tun, což je téměř tolik, kolik činí současná celková zemědělská produkce Spojených států.

Čína v současnosti produkuje 660 milionů tun potravin ročně, více než kterákoli jiná země. Ani to však na uspokojení rostoucí životní úrovně téměř 1,4 miliardy Číňanů nestačí - země ročně dováží více než 100 milionů tun obilí.

Nová infrastruktura pro odvádění vody by mohla přeměnit téměř 750 000 kilometrů čtverečních pusté půdy (téměř desetinásobek rozlohy Česka) na farmy vhodné pro pěstování pšenice, rýže, kukuřice, fazolí a dalších plodin.

„Vzhledem k tomu, že tempo růstu spotřeby potravin se v budoucnu zpomalí (kvůli poklesu populace), může se Čína do roku 2043 stát čistým vývozcem obilí a olejnin,“ napsal Liang v článku zveřejněném v časopise Water Resources Planning and Design, který minulý měsíc vydalo ministerstvo vodních zdrojů.

„A po roce 2050 může čistý roční vývoz potravin dosáhnout více než 100 milionů tun,“ dodal.

Takto rozsáhlý projekt by dle některých vědců přeměnil i čínskou krajinu. Například projekt na odklon vody, který je již v provozu od roku 2014 a poslal 54 miliard metrů krychlových vody z oblasti řeky Jang-c’-ťiang do severní Číny, krajinu proměnil téměř okamžitě. A místy neočekávaně. V některých městech stoupla hladina podzemní vody tak rychle, že se vylila do podzemních parkovišť a krytů.

Čína plánuje také odvádět vodu z tajícího sněhu z Tibetské náhorní plošiny do pouští Gobi a Taklamakan.

„Jedná se o největší vodohospodářské úsilí v dějinách lidstva. Celkový efekt a dopad těchto projektů na životní prostředí ale zůstává z velké části neznámý,“ uvedl dle SCMP geolog z Pekingu, který si nepřál být jmenován kvůli citlivosti této problematiky.

„Globální změna klimatu přispívá k nejistotě, zda si lidé mohou dovolit manipulovat s přírodou nebo ji dokonce ovládat v takovém bezprecedentním měřítku,“ dodal.

Mnohé z těchto projektů na odklonění vody, včetně tunelu Jin-ťiang-pu-chan, povedou skrze velice obtížný terén. Vyvstává tak celý seznam problémů, kterým tuneláři a dělníci čelí, ať už půjde o náročnou práci v hlubinách země, kde se nachází i aktivní zlomové zóny, záplavy, či horka, kterým nedokáží odolávat ani stroje.

Jang Čchi-kuej, vedoucí vědecký pracovník Čchang-ťiangského institutu pro průzkum, plánování, projektování a výzkum ve Wu-chanu, uvedl, že Čína během technologického pokroku v posledních pěti letech většinu těchto technických problémů vyřešila. Nejnovější tunely pro odvádění vody pracují také s umělou inteligencí, dodal Jang.