Čína staví moderní „Velkou zeď“. Hranici nově hlídají strážní vesnice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čína podle NYT za poslední roky postavila přes 50 nových a rozšířila 100 starších vesnic. Dvanáct osad leží na území, na které si dělá nárok jiný stát. Většina z nich je strategicky položená v přímé blízkosti míst, o která Peking vede spory, nebo kudy vedou schůdné stezky ze sousedních států.

Americký deník proces budování vesnic na hranicích označuje za další typický příklad čínské civilně-vojenské fúze, kdy civilní objekty slouží vojenským či bezpečnostním zájmům.

Stejnou strategii Čína používá například v Jihočínském moři, kde agresivně využívá rybářských lodí. V různých částech světa také buduje například přístavy či jiné projekty „dvojího využití“.

„Tyto civilní osady jsou jednou z cest, kterou Peking chrání svou moc v zahraničí a posiluje domácí vládu,“ napsal NYT s tím, že vesnice se rozprostírají v dlouhém pásu od severozápadu, kde Čína sousedí s Kazachstánem, až na jihovýchod, kde sousedí s Vietnamem.

Nejvíc nových vesnic ale autoři analýzy detekovali na hranicích s Indií, kde v posledních letech opakovaně dochází ke střetům vojáků v oblastech se spornou hranicí, a také na hranici s Nepálem a Bhútánem.

Autoři k závěrům došli na základě analýzy satelitních snímků společnosti Planet Labs. Identifikovat místa, kde vznikají nové vesnice, jim pomohla společnost specializující se na práci s umělou inteligencí RAIC Labs. Po nalezení klíčových míst novináři porovnávali současné satelitní snímky se staršími a hledali informace o konkrétních vesnicích v čínských státních médiích, na sociálních sítích a dalších veřejně dostupných zdrojích.

Nakonec vypátrali, že Čína během posledních několika let zajistila každý dobře dostupný himálajský průsmyk na hranicích s Indií alespoň jednou vesnicí a většinu průsmyků na hranicích s Nepálem a Bhútánem.

S výjimkou jedné vesnice, kde byly už dřív analytiky z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) spatřeny vojenské nákladní vozy, stany a nejspíš i střelnice, osady vypadají jako čistě civilní. Z doplňujících informací, které ostatně Čína ani neskrývá, je ale zřejmé, že vesničky vybudované většinou v odlehlých horských oblastech slouží i necivilním účelům.

Jako příklad lze uvést třeba následující fotografii, na které můžete vidět pochodující pohraniční stráž, která zrovna míjí banner s nápisem: „Obránci naší posvátné země, budovatelé šťastných domovů.“

Nejde přitom o snímek, který na místě potají pořídil zahraniční novinář, nebo jej někdo nekontrolovaně nahrál na sociální sítě. Snímek sdílela státní média, která k němu přidala popisek vyzdvihující důležitost posily obrany hranic. Ozbrojené muže popisek označuje za hlídkující oddíl „policie pro řízení migrace“.

Podobných příkladů by se ale dalo zmínit mnohem víc. Vůbec první se podle NYT objevil v roce 2017, kdy sám prezident Si Ťin-pching prohlásil, že poslal dopis dvěma sestrám žijícím v tibetské vesničce – a poděkoval jim, že pro Čínu „chrání hranici“. V té samé vesnici následně začaly rozšiřovací práce a státem iniciované stěhování nových obyvatel.

Peking se také netají tím, že všem, kdo se do vesnic přestěhují, dá roční finanční příspěvek i možnost přímo se podílet na hlídkách za další příplatek.

Z dokumentů místní samosprávy NYT vyčetly, že noví obyvatelé vesnic dostanou roční příspěvek na živobytí v hodnotě mezi zhruba dvěma až třemi tisíci americkými dolary (46 až 69 tisíc českých korun). Podařilo se jim i telefonicky spojit s jedním místním, který uvedl, že za hlídkování na hranicích dostává 250 dolarů (necelých šest tisíc korun) za měsíc.

Do všech vesnic jsou navíc přivedené nové cesty, elektřina a internetové spojení, což Číně dává možnost v případě potřeby na místo dostat a mít kde utábořit vojenskou sílu. Samotní obyvatelé vesnic pak podle NYT slouží jako „oči a uši“ odrazující případné vetřelce ze zahraničí od pokusů nenápadně překročit hranici.

Celkem 11 vesnic podle NYT leží na území, které si nárokuje Bhútán, a jedna další je za Indií uznávanou hranicí. Řada vesnic je situována v místech, kde v minulosti docházelo k násilným střetům mezi indickými a čínskými vojáky.

Většina vesnic leží vysoko v horách, kde se těžko pěstují zemědělské plodiny a v zimě silnice zapadají vysokou pokrývkou sněhu. Státní média uvádí, že vláda ale místním pomůže zajistit pracovní místa a zpropaguje turismus. Do vesnic lidi láká také na nové školy a lékařská zařízení.

Čínská ambasáda ve Washingtonu k věci NYT sdělila, že při řešení příhraničních sporů „Čína vždy usiluje o nalezení spravedlivých a rozumných řešení prostřednictvím mírových a přátelských konzultací“.

Indie a Bhútán na výzvu ke komentáři NYT nereagovaly.

Deník nicméně připomíná, že Indie už dřív spustila v reakci na čínské aktivity v pohraničí vlastní projekt s cílem oživit stovky opuštěných vesnic poblíž hranic. Podle expertů z CSIS, kteří oblast studují, je ale Čína v těchto snahách před Indií znatelně napřed.

Podle odborníka na Tibet Matthewa Akestera je budování vesnic a stěhování obyvatelstva do nich také součástí takzvaného sociálního inženýrství. Čína podle něj chce zejména v Tibetu transformovat nejen krajinu, ale i populaci. Stěhování tamního obyvatelstva do vládou vybudovaných vesnic totiž může pomáhat s asimilací tibetské menšiny.

NYT k tomu dodává, že ve vesnicích nepřekvapivě spíš než budhistické kláštery najdete bannery propagující Komunistickou stranu Číny a prezidenta. Čína se podle NYT už roky snaží přimět tibetskou menšinu, aby mimo náboženství opustila i tradiční způsob obživy v podobě chovu jaků.