Čína si půjčováním peněz podmaňuje svět. Z dlužníků dělá své provincie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky ze Srí Lanky/

V centru Kolomba je horké poledne. U pobřeží se povalují rodiče s malými dětmi, demonstranti pokřikují mezi projíždějícími auty, další se schovávají ve stínu stanů. Za tím vším, na zašedlém horizontu, se rýsuje projekt budoucnosti.

„Jo, jo, Čína, Čína,“ říká mi nezaujatě lámanou angličtinou muž na okraji protestního tábora GotaGoGama. Tábora, který měsíce žádal konec nenasytného srílanského prezidenta Gotabaji Radžapaksy. „Čína, Čína, Čína…,“ ukazuje, zatímco se otáčí kolem vlastní osy a nedbale označuje náhodné budovy v okolí.

„My jsme prakticky čínská provincie,“ doplňuje ho jazykově zdatnější kamarád.

Víc k tomu nemají co říct. Kohokoli se tady na ostrově ptám na čínské investice, jen kroutí hlavou.

Projíždíme autem kolem pobřeží, které lemují výškové budovy. Naleštěné, moderní, mnohé z nich atypické. „Co v nich je? Kdo tam bydlí?“ ptám se srílanského řidiče. „Nikdo, tyhle jsou prázdné. Na tohle lidé nemají peníze,“ krčí rameny. „Ale třeba jednou budou,“ dodává jen pár minut poté, co vykládal o dopadech nejhorší ekonomické krize, která Srí Lanku za posledních 70 let potkala.

Krize na Srí Lanku nepřišla zčistajasna. O finančních problémech ostrova se šuškalo desetiletí. S vypuknutím pandemie však devizové rezervy Srí Lanky pod horou dluhů opět rapidně klesly a bylo jasné, že je načase říct si o pomoc.

Oslovit Mezinárodní měnový fond (MMF) se však zdálo být jako komplikovaný krok, který by navíc vyžadoval bolestivá úsporná opatření. S lákavou nabídkou – zaplácnout staré dluhy novými půjčkami – se ozvala Čína. Srí Lanka souhlasila a v letech 2020 a 2021 jí čínské banky poskytly nové úvěry ve výši 3 miliard dolarů.

Bublina však dle očekávání praskla. Zdrcující dluh v kombinaci s inflací přesahující 50 procent a nerozumnými vládními kroky uvrhl Srí Lanku do krize, kdy země pro nedostatek zahraniční měny nemá ani na zaplacení dovozu primárních položek.

Mezinárodní odborníci varují, že podobný osud čeká i další zadlužené země - od Laosu ve jihovýchodní Asii po Keňu ve východní Africe. „Země s vysokou mírou zadlužení a omezeným prostorem pro politiku budou čelit dalšímu napětí. Jako varovný signál nehledejte nic jiného než Srí Lanku,“ řekla o víkendu během jednání ministrů financí G20 výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Kristalina Georgievová.

O týden dříve dosáhla nespokojenost obyvatel vrcholu. Demonstranti vtrhli do sídel neoblíbeného premiéra Ranila Vickremesingheho a ještě méně populárního prezidenta Gotabaji Radžapaksy. Tomu se nakonec podařilo uprchnout do Singapuru. Jeden z hlavních požadavků demonstrantů se po měsících naplnil. Gotabaja Radžapaksa rezignoval.

Poslanci však novým prezidentem Srí Lanky ve středu zvolili Ranila Vikremesingeho, který dříve demonstrantům přislíbil rezignaci na post premiéra.

S koncem Gotabaji Radžapaksy však problémy ostrova nezmizely. Srí Lanka je v bankrotu, není schopná platit za dovoz základních surovin a pohonných hmot. Zásoby cizí měny jsou prakticky na nule. Kvůli prudce rostoucí inflaci potřebuje značná část z 22 milionů obyvatel země potravinovou pomoc. Školy jsou opět zavřené, běžní Srílančané čekají celé dny v kilometrových frontách na pohonné hmoty.

Nezmizel ani neúnosný zahraniční dluh.

Zahraniční dluhové závazky Srí Lanky za letošní rok přesahují 7 miliard dolarů.

Asi 10 procent dluží Srí Lanka Číně, jejíž hotovost ostrov lákala zejména od roku 1997. Tehdy Světová banka Srí Lanku povýšila na zemi s nižšími středními příjmy, a připravila ji tak o růstové granty určené na infrastrukturu v zemích s nízkými příjmy.

„Od té doby si Srí Lanka stále častěji půjčovala od soukromých mezinárodních kapitálových trhů prostřednictvím vydávání státních dluhopisů, což vážně přispívá k prekérnosti platební bilance země,“ řekl pro Deutsche Welle Dr. Muttukrishna Sarvananthan, vývojový ekonom. „Taková půjčka na kapitálovém trhu je bezpodmínečná, s relativně vysokými úrokovými sazbami a mnohem kratší dobou splácení.“

Vzhledem ke geopolitickým zájmům Číny a Indie o Srí Lanku navíc administrativa Gotabaji Radžapaksy nabyla dojmu, že se obejde bez pomoci MMF, doplnil Dr. Wa Wijewardena, bývalý náměstek guvernéra centrální banky Srí Lanky.

Srí Lanku v roce 1983 zachvátila občanská válka mezi organizací Tamilští tygři a dalšími místními ozbrojenými skupinami proti srílanské vládě. Tamilští tygři se snažili na severu a východě ostrova, který byl obývaný Tamily, vytvořit samostatný stát. Válka trvala dlouhých 26 let a stála život až 100 tisíc lidí.

Před tehdejším prezidentem vyčerpané země Mahindou Radžapaksou, bratrem Gotabaji, stál nelehký úkol – uzdravit ekonomiku země. A obrátil se na Čínu. Ta má se Srí Lankou bohatou historii, zvláště spojována je pak přímo s klanem Radžapaksů.

Srí Lanka byla mezi prvními nekomunistickými zeměmi, které uznaly Čínu po skončení občanské války na jejím území. Když Gotabaja Radžapaksa, tehdejší ministr obrany ve vládě svého bratra Mahindy Radžapaksy, plánoval kampaň, která měla porazit Tamilské tygry, byla to Čína, kdo mu poskytl zbraně.

Tentokrát však ústředním bodem plánu Mahindy Radžapaksy bylo přetvoření jižní pobřežní metropole Hambantota v prosperující přístavní metropoli konkurující Kolombu.

Odborníci varují, že na první pohled lákavé půjčky z Číny mají vážná úskalí, o čemž se už přesvědčily i mnohé nejen asijské, ale také evropské či africké země. Čína poskytuje obrovské půjčky zemím, u nichž je zjevné, že nemohou splácet, na projekty, které mnohdy už na první pohled nemají šanci uspět. Nesplácení je pak pro Čínu příležitost k šíření vlastního vlivu.

Stačí vzpomenout příběhy černohorské dálnice či keňské „železnice vedoucí nikam“.

V posledním desetiletí Čína půjčila Srí Lance přes 5 miliard dolarů. Čínská stopa se tak rozrostla po celé zemi skrze projekty zahrnující silnice, letiště, přístavy, železnice, elektrárny nebo kriketový stadion. Mnohdy šlo o dary pro Radžapaksy spíš než o infrastrukturní projekty na podporu země.

Takovým příkladem za všechny je výstavba mezinárodního letiště Mattala Radžapaksy poblíž Hambantoty na jihu Srí Lanky. Financovala jej především čínský půjčka s vysokým úrokem. Letiště bylo ve ztrátě už od svého otevření.

Srí Lanka se stala klíčovou destinací čínské iniciativy Pásu a stezky, což je dlouhodobý plán Si Ťin-pchinga na propojení Číny se zbytkem světa.

Podle kritiků však Srí Lanka vyhodila peníze na projekty s nízkou návratností. Vzpomeňme třeba přestavbu přístavu v Hambantotě, který si nakonec nevydělával ani na splácení dluhu.

Vláda, neschopná splácet hypotéku, tak v roce 2017 předala přístav do čínských rukou.

„Čínské společnosti jej převzaly na 99 let, protože vláda Srí Lanky nebyla schopna splácet dluh za ztrátový projekt, který byl ekonomicky neživotaschopný. Do konce roku 2016 projekt přístavu nashromáždil ztráty ve výši 300 milionů dolarů. V červenci 2017 tak byla vláda nucena podepsat dohodu o předání přístavu Číně,“ řekl pro ThePrint Ashok K. Kantha, bývalý vysoký komisař na Srí Lance a velvyslanec v Číně.

Přístav Hambantota se zdá být jako ukázkový případ, kdy se země pro své dluhy promění v loutku Pekingu a hrozí jí, že přijde o končetinu – Peking dotlačil Srí Lanku k půjčce od čínských bank na zaplacení projektu, který neměl šanci na úspěch. Peking tak požadoval přístav jako zástavu, což donutilo srílanskou vládu, aby předala území čínské firmě.

Jako odstrašující případ využívala Hambantotu už administrativa Donalda Trumpa. V roce 2018 bývalý viceprezident Mike Pence nazval situaci kolem přístavu „diplomacií dluhové pasti“ a důkaz čínských vojenských ambicí – spekulovalo se také o vybudování čínské vojenské základny na jihu Srí Lanky.

Čínská komunistická strana není jediná, kdo se nařčením z vytváření „dluhových pastí“ brání. Podle pátrání serveru The Atlantic jsou čínské dluhové pasti v případě přístavu Hambantota dost možná pouhý mýtus. Podle jeho výzkumu byly čínské banky ochotny restrukturalizovat podmínky stávajících půjček a ve skutečnosti nikdy nezabavily aktiva v Hambantotě.

Americký časopis The Atlantic získal přístup k tisícovce dokumentů, které potvrzují, že o projekt měla původně zájem Kanada. Sama vypracovala studii, zda má přístav potenciál vydělávat. Přestože došla k závěru, že Hambantota životaschopná bude, kvůli obavám z evropské konkurence se projektu vzdala. A tak bratři Radžapaksové, kteří v Hambantotě vyrůstali, nabídli prázdné místo Spojeným státům či Indii. Obě země však odmítly, a tak se obrátili na Čínu, píše The Atlantic.

Radžapaksové slíbili, že do regionu přivezou velké lodě, což byla po tsunami v roce 2004 obzvlášť naléhavá potřeba.

China Eximbank souhlasila s financováním a China Harbor získala zakázku. Bylo to v roce 2007, šest let předtím, než Si Ťin-pching představil iniciativu Pásu a stezky. Srí Lanka byla stále v poslední a nejkrvavější fázi dlouhé občanské války a svět byl na pokraji finanční krize.

„Získat během války komerční půjčky ve výši až 300 milionů dolarů nebylo snadné. Ve stejném roce vydala Srí Lanka také svůj první mezinárodní dluhopis s úrokovou sazbou 8,25 procenta. Obě rozhodnutí by vládu opět pronásledovala,“ řekl pro The Atlantic Saliya Vikramasurija, bývalý předseda Sri Lanka Ports Authority (SLPA).

Mahinda Radžapaksa však místo vyčkání na první fázi projektu, která podle jeho poradců měla generovat příjmy, svéhlavě prosadil fázi dvě a přeměnil Hambantotu na kontejnerový přístav. V roce 2012 si Srí Lanka půjčila od China Eximbank dalších 757 milionů dolarů, tentokrát za sníženou úrokovou sazbu ve výši 2 procent.

Radžapaksa přístav pojmenoval po sobě. V roce 2014 už ale byla Hambantota ztrátová. Další volby už Mahinda nevyhrál – i kvůli rostoucím obavám lidí z vlivu Číny. Nahradil jej Maithripala Sirisena.

Strmé platby za mezinárodní státní dluhopisy, jež tvořily téměř 40 procent zahraničního dluhu země, přivedly vládu Siriseny téměř okamžitě do hrozných fiskálních potíží. V době, kdy Sirisena nastoupil do úřadu, Srí Lanka dlužila více Japonsku, Světové bance a Asijské rozvojové bance než Číně.

Guvernéři centrálních bank pod vedením Radžapaksy i Siriseny se v mnohém neshodli, ale oba pro The Atlantic uvedli, že Hambantota a čínské finance obecně nebyly zdrojem finanční tísně země.

Příběh o přístavu Hambantota je však jen kapkou v moři čínských investic, půjček a projektů na Srí Lance – zadlužení se Číně analytici považují za jednu z hlavních ingrediencí současných ekonomických problémů Srí Lanky.

Čínu nakonec víc než nevýdělečná Hambantota lákal potenciál přístavu v Kolombu. Během návštěvy čínského prezidenta v roce 2014, tedy rok od oficiálního uvedení Pásu a stezky, byl představen projekt Port City Colombo (PCC).

PCC se rozkládá na 269 hektarech půdy rekultivované z Indického oceánu. Jedná se o největší přímou zahraniční investici na Srí Lance. Peking od získání půdy pro projekt investoval již 1,4 miliardy dolarů. Obavy začal budit téměř okamžitě.

V první řadě – aby Srí Lanka získala potřebnou půdu, potřebovala, aby China Harbor Engineering Company (CHEC) investovala 1,4 miliardy dolarů. Na oplátku firma na 99 let získala 43 % půdy.

„Jedním potenciálním negativem v okolí Port City je skutečnost, že jeho zákony umožňují významný prostor pro daňové prázdniny. U některých investorů existuje možnost daňových prázdnin v délce až na 40 let,“ řekl Deshal de Mel, ekonom společnosti Verite. První fáze projektu bude pravděpodobně dokončena do roku 2027.

Spojené státy varovaly, že příliš tolerantní obchodní pravidla Port City Colombo přímo lákají ke zneužití – takové podnikatelské prostředí je prý ideálním prostředím pro praní špinavých peněz a „další druhy zločinu“.

Znepokojení z projektu vyjádřila především Indie. I jí vadí „extrateritoriální a laxní jurisdikce“ PCC a obává se, že se Kolombo stane „centrem pro praní špinavých peněz a mimozákonné aktivity“, uvádí server ThePrint. Vzhledem k rostoucí čínské přítomnosti v oblasti Indického oceánu však vidí projekt zejména jako „vážnou hrozbu“ pro svou námořní bezpečnost.

Na otázky Seznam Zpráv ohledně spolupráce s Čínou a plánů na splácení dluhů srílanští poslanci redakci po třech týdnech zaslali krátkou odpověď: „Dejte nám čas“.

MMF nyní říká, že vývoj na ostrově bedlivě sleduje. „Doufáme ve vyřešení současné situace, které umožní obnovení našeho dialogu o programu podporovaném MMF,“ uvedla organizace s tím, že oficiální diskuse se srílanskými úřady nekončí.

Analýzy Seznam Zpráv: