Článek
V letošním roce budou mít v národních volbách možnost hlasovat asi čtyři miliardy lidí, vypočítal deník The Washington Post. Dost možná je to rekord. Co do počtu voličů se sobotní prezidentské a parlamentní volby na Tchaj-wanu v této záplavě ztratí, ale může to být hlasování, které ovlivní vývoj celé planety.
Peking se netají ambicemi dosáhnout připojení ostrova, který považuje za svou vzbouřeneckou provincii. A objevují se i náznaky, že by mohl použít sílu. Něco takového by nevyhnutelně vedlo k intervenci Spojených států, což by mohlo mít dalekosáhlé důsledky.
Čínští komunisté mají v tchajwanských volbách své favority a volby se tak snaží různými cestami ovlivnit. Občany ostrova zaplavují dezinformacemi a zastrašují je manévry, jako je třeba narušování vzdušného prostoru Tchaj-wanu.
„Dávají tím najevo, že tam jsou, a mám trochu pocit, že se tak snaží i normalizovat svou přítomnost,“ uvedla pro Seznam Zprávy analytička Simona Fantová z projektu Sinopsis, který se zabývá Čínou. „Mám pocit, že Čína tímto chce postupně posouvat hranice dál, a bojím se, že se snaží o to, aby si jednoho dne, kdy by – nedej bože – nastala invaze, toho lidé všimli co nejpozději.“
Sinoložka v rozhovoru také vysvětluje, jak je to s pročínským směřováním některých z kandidujících stran, a rozebírá i další témata, která ve volbách hrají důležitou roli.
Proč by se Evropané, jmenovitě Češi, měli zajímat o volby na Tchaj-wanu?
Tchaj-wan je důležitý stát. Jednak proto, že je to náš demokratický partner, ale i proto, že je důležitým ekonomickým partnerem. Důležitý je ale i strategicky: je vnímán jako brána do Indopacifiku a ve chvíli, kdy by ho Čína získala, bude mít snažší přístup do tohoto regionu, kde svým způsobem vytyčují vliv Spojené státy.
To všechno nás samozřejmě zajímá, protože ve chvíli, kdy tam volby vyhraje strana, se kterou se nám bude dobře jednat, je to pro nás výhodné i v těchto tématech. Ve chvíli, kdy volby vyhraje nějaký nespolehlivý partner, budeme mít potíže.
Čínská komunistická strana na Tchaj-wanu nikdy nevládla
- V Číně a na Tchaj-wanu fungují od konce občanské války v roce 1949 dvě samostatné vlády. Peking však ostrov považuje za svou vzbouřeneckou provincii a dlouhodobě se snaží omezit jeho mezinárodní aktivity. Soupeří spolu o vliv v tichomořské oblasti.
- Napětí v posledních letech opakovaně eskaluje a Peking nevyloučil možnost použití síly k získání ostrova.
- Ačkoli je Tchaj-wan oficiálně uznán jen hrstkou národů, jeho demokraticky zvolená vláda udržuje silné obchodní a neformální vztahy s mnoha světovými mocnostmi. Diplomatické styky mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem neprobíhají po oficiální linii. Americký zákon Taiwan Relations Act však zajišťuje ostrovu ochranu a poskytuje prostředky k jeho obraně.
Nemyslím si, že by tam měl volby vyhrát někdo, kdo by byl pročínský, jak je to i často nepřesně rámováno. Nejde tu říct, že jedna strana je pročínská, zatímco druhá je protchajwanská. Považuji to za velké zjednodušení.
Jak to tedy s tamními stranami a jejich kandidáty je?
Když Japonsko prohrálo druhou světovou válku, USA svěřily správu ostrova do rukou Čínské republiky, kterou v té době vedla strana Kuomintang (KMT) a která měla tehdy poměrně velké potíže. Když došlo na občanskou válku s komunisty, KMT prohrál a utekl na Tchaj-wan. Tam zavedl nepříjemný autoritativní režim, potlačoval prvky tchajwanské identity a ostrov prezentoval jako součást Číny.
Až do pozdních osmdesátých let byl KMT jedinou povolenou stranou. Od té doby se však nějakým způsobem demokratizoval a dnes funguje jako standardní volitelná strana. Když se podíváme do historie, KMT skutečně byl pročínský v tom smyslu, že hlásal, že se chce vrátit pod Čínu. Už v 60. letech však tohle bylo pasé a dnes je to zcela mimo hru. Nikdo relevantní v té straně tohle neříká.
Druhou stranou je Demokratická pokroková strana (DPP), která vznikla v 80. letech z tzv. mimostranického hnutí, které chtělo, aby existovala politická síla, jež by se rovnala KMT. Původně vznikla s cílem, aby Tchaj-wan byl de iure i de facto samostatným státem, a dnes je druhou velkou relevantní stranou na Tchaj-wanu.
Takže tvrzení o tom, kdo je a není pročínský je lepší brát s rezervou?
Určitě. Okamžité vyhlášení nezávislosti ani připojení k Číně dnes není předmětem diskuze. Tamní strany musí fungovat v demokratickém prostředí a potřebují být volitelné, takže tomu přizpůsobují i svůj program. V praxi je tak KMT pročínský spíše jen tím, že mluví například o podpoře Tchajwanců, kteří v Číně podnikají.
DPP naopak říká, že se s Čínou musí jednat jako se sobě rovnou a bez ústupků, jelikož vždy, když se Číně ustoupilo, Tchaj-wan z toho nic nedostal. Místo toho podporuje spíše dobré kontakty s partnery v Evropě a v USA.
Trochu jste teď nastínila, jak by po vítězství těchto stran vypadaly vztahy s Čínou, co ale vztahy s USA, které jsou v tomto regionu také tématem?
Základ těchto vztahů by zůstal nezměněný. Pokud by vyhrál KMT, myslím, že by byly tendence nedělat podobná gesta, jako byla třeba návštěva předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na ostrově. Někteří členové strany to tehdy i kritizovali jako příliš velkou provokaci Číny. Podstatné věci, jako je nákup zbraní či spolupráce v dalších oblastech, by podle mě zůstaly stejné.
Kdyby vyhrála DPP, což se podle průzkumů nejspíše i stane, myslím, že byl by zachován současný trend, včetně snah dělat různá gesta, která Tchaj-wan zviditelňují. I nadále by tak probíhalo soustředění na neoficiální vztahy nejen se Spojenými státy, ale také s těmi evropskými, jako je Česko nebo Litva.
Pokud tedy vyhraje DPP, jakou můžeme čekat reakci Číny?
Určitě nebude nadšená – o DPP mluví jako o separatistech, což není fér argument, jelikož Čínská lidová republika Tchaj-wan nikdy nespravovala. Nejspíše pak bude pokračovat i ve zvyšování vojenského tlaku, tedy v narušování vzdušného a námořního prostoru, což je hodně vidět na vnějších ostrovech poblíž Číny. Jedná se hlavně o psychologickou operaci; když bude vidět čínská přítomnost, na lidi to bude vytvářet určitý tlak.
Čekám, že zároveň bude Tchaj-wanu v mnoha oblastech odpírat dialog. S Cchaj Jing-wen, nynější prezidentkou, se například odmítali bavit a často k tomu měli zcela malicherné záminky.
„Přípravy“ na válku o Tchaj-wan
Válka na Ukrajině nepřišla zčistajasna. Stejně tak by neměla překvapit další agrese, jež je na spadnutí. Tentokrát v Asii. Už víme, že Tchaj-wan proti Číně nebude sám. Z Ukrajiny je tak vzácný zdroj zkušeností i pro USA.
V posledních dnech se objevovaly zprávy o špionážních balonech Číny nad Tchaj-wanem. Jak si to vyložit? Zastrašuje Čína Tchaj-wan?
Určitě, Čína Tchaj-wan před volbami zastrašuje vždy. Pokaždé, když jsou volby, Čína dělá určité manévry, jako je třeba zmiňované narušování vzdušného prostoru ostrova. Dávají tím najevo, že tam jsou, a mám trochu pocit, že se tak snaží i normalizovat svou přítomnost.
Když se podíváme na statistiky, ještě před několika lety byly průlety čínských letadel nad dělicí čárou v Tchajwanské úžině velmi vzácné. Postupně jich ovšem začalo přibývat a nyní jsou na denním pořádku. Mám pocit, že Čína tímto chce postupně posouvat hranice dál, a bojím se, že se snaží o to, aby si jednoho dne, kdy by – nedej bože – nastala invaze, toho lidé všimli co nejpozději.
Tento nastolený standard je nicméně velmi vyčerpávající, jelikož když dojde k narušení vzdušného prostoru, musí se aktivovat určité obranné systémy a je drahé je udržovat v chodu. Čína se tak tímto způsobem snaží ovlivňovat i tchajwanské veřejné mínění.
Předpokládám, že svou roli tady hraje i čínská dezinformační kampaň?
Přesně tak. Tchaj-wan je největším příjemcem dezinformací na světě a do jisté míry je to často usnadněné jazykem. Tchajwanská čínština se od té čínské do určité míry liší, ne ovšem příliš výrazně. Někdy tak není úplně těžké ten jazyk napodobit a často ani nejde o kvalitu, nýbrž o kvantitu, kdy Čína jednoduše hrne dezinformace směrem na Tchaj-wan.
Funguje tohle čínské zastrašování? Podepisuje se to na výsledcích voleb?
Mám pocit, že někdy funguje přesně opačně. V posledních volbách tchajwanská prezidentka nevedla natolik přesvědčivě, aby jasně obhájila svou pozici. Jakmile přišel čínský tlak, byla schopná si svůj přístup vůči Číně obhájit a nakonec vyhrála.
Nemusíme se ale bavit jen o Tchaj-wanu. Na nás Čína také vytvářela velký tlak, abychom s Tchaj-wanem nenavazovali kontakt. I tady mám ale pocit, že to fungovalo spíše naopak.
Poslechněte si podcast 5:59 věnovaný Tchaj-wanu
Západní vlády včetně té české hledají nové nastavení vztahů s Čínou. Tamní režim sice stupňuje své mocenské ambice, na obou stranách ale stále převažuje pragmatismus. V případě Česka zaujala nedávná cesta poradce premiéra do Pekingu. Volí vláda správnou cestu?
Kromě vztahů s Čínou, jaká jsou hlavní témata, na základě kterých se budou Tchajwanci u voleb rozhodovat?
Je důležité tu připomenout, že budou jak volby parlamentní, tak i prezidentské, a výsledky jsou lehce nejisté. Zdá se, že prezidentem bude William Lai z DPP, po parlamentních volbách ale bude nejspíše nutné tvořit koalice, což se dosud nestalo. Tchaj-wan byl totiž zemí, kde se u moci střídaly dvě velké strany. Bude tedy zajímavé to sledovat.
Parlamentním volbám většinou dominují vnitrostátní témata. Řeší se zdravotní systém, kdy KMT velmi tepe DPP třeba za to, jakým způsobem zvládala pandemii koronaviru. Tchaj-wan je sice země, která ji obecně zvládla dobře, KMT ale poukazuje třeba na ne zcela transparentní podporu vývoje domácí vakcíny.
Zároveň se také řeší ekonomika. I když je tamní inflace nízká, lidé to stále vnímají a jsou na to citliví. Potýkají se s vyššími životními náklady či s tím, že koupit si byt je velmi drahé. V Tchaj-peji je to pro mladé prakticky nemožné, přestože přetrvává větší sociální tlak na to, aby v momentě, kdy se budou brát, ten byt již měli, jelikož pronájem není vnímán jako ideální řešení.
V předchozích volbách byla poměrně vysoká volební účast. Očekáváte ji i letos?
Ano, zájem o volby je tam velký. Tchaj-wan navíc neumožňuje volbu ze zahraničí, takže v době voleb tam Tchajwanci ve vysokých počtech často cestují třeba ze Spojených států, kde je největší zámořská/zahraniční tchajwanská komunita. Tamní společnost je ostatně i dost angažovaná v různých občanských spolcích a dokáže sjednoceně vyjádřit nespokojenost.
