Američané v obavách z Číny obnovují staré základny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spojené státy a jejich spojenci na jedné straně a Čína na straně druhé tiše svádějí mocenský boj o vody Indo-Pacifiku. Strategicky významným regionem procházejí klíčové námořní trasy, jež jsou zásadní pro mezinárodní obchod.

Asijská moře jsou také bohatá na přírodní zdroje i na dlouhodobé územní spory. To všechno podtrhuje soupeření o vliv mezi Washingtonem a Pekingem.

Každá z velmocí k tomu přistupuje odlišně.

Komunistická vláda pečlivě zvažuje každý svůj krok s cílem nevyvolat otevřený konflikt. „Využívá takzvanou salámovou metodu – tedy postupné posouvání hranic a navyšování svých nároků prostřednictvím nevojenských prostředků, které mu umožňují dosahovat strategických cílů bez vyvolání přímé konfrontace,“ popisuje pro Seznam Zprávy analytik a sinolog David Gardáš z projektu Sinopsis.

Washington se v reakci na to dlouhodobě snaží svou přítomnost v Tichomoří posílit například prostřednictvím aliančních vazeb. Indopacifičtí spojenci ale podle britského deníku The Guardian budou chtít slyšet konkrétní ujištění od staronového prezidenta Donalda Trumpa, který v otázkách, jako je například Tchaj-wan, zatím neodhalil karty. A když byl v únoru na svůj postoj dotázán, odmítl odpovědět.

Jasným signálem, že USA považují Indo-Pacifik za klíčový region 21. století, je i obnova základen v Mikronésii, na Filipínách a v oblasti Guam–Mariany.

Peking v posledních dekádách masivně investuje do námořních i jiných kapacit. Jeho hlavní výhodou je obrovská průmyslová základna a schopnost masově produkovat válečné lodě v krátkém čase.

Podle Gardáše je tak čínské námořnictvo již největší na světě co do počtu lodí. Disponuje pokročilými torpédoborci, moderními ponorkami, hypersonickými zbraněmi a roste i počet letadlových lodí. Investuje navíc i do asymetrických prostředků, jako jsou protilodní balistické rakety, elektronický boj či využití umělé inteligence.

Slabinou naopak zůstává omezená schopnost operovat v globálním měřítku (na rozdíl od USA), nízká interoperabilita s ostatními flotilami a minimální reálné bojové zkušenosti.

Přesto Číňané nedávno opět upoutali pozornost, když server Naval News zveřejnil záběry nového plavidla pro speciální účely, jež se podle analytiků zdá být koncipováno pro obojživelný útok.

Peking má údajně v loděnici v Kuang-čou na jihu Číny pět takových lodí. Je možné, že mají mít civilní využití, ale jejich konstrukce je podle serveru mnohem větší než u podobných civilních plavidel, a proto činí tuto verzi nepravděpodobnou.

V té souvislosti se objevily zmínky o Tchaj-wanu, jemuž Peking dlouhodobě vyhrožuje vojenskou intervencí. A zveřejněné záběry podle Naval News ukazují, jak by mohla vypadat.

Výstavba takto specializovaných plavidel je jedním z ukazatelů, které obranní analytici sledují, aby včas varovali před potenciální invazí. Odborníci předpokládají, že pokud dojde k čínské invazi na Tchaj-wan, stane se tak do roku 2027. Ve stejnou dobu prezident Si Ťin-pching završí třetí funkční období v čele Komunistické strany Číny.

„Rok 2027 je významný symbolicky – sté výročí založení Lidové osvobozenecké armády a mezník v jejím modernizačním plánu. Schopnost a ochota či dokonce rozhodnutí k invazi jsou však rozdílné věci,“ říká analytik Gardáš.

„Vojensky by do té doby mohla Čína skutečně vybudovat dostatečné kapacity pro blokádu, omezený výsadek nebo raketové útoky, ale plnohodnotná invaze vyžaduje enormní logistickou a koordinační připravenost pro překonání zhruba 150 kilometrů širokého průlivu. Zůstává i otázka vnitřní legitimity – brutální útok by mohl v očích globálního jihu zničit pracně budovaný čínský obraz ‚mírumilovné velmoci‘,“ podotýká.

Námořnictvo ale není jedinou strategií Pekingu. V regionu rovněž úspěšně a prakticky nepozorovaně přeměňuje útesy v umělé ostrovy s letišti a infrastrukturou a základnami pro raketové systémy. A když vodami proplouvají lodě cizích mocností, vojenská letadla provokativně testují vzdušné obranné linie i trpělivost sousedů.

Geopolitický vliv Číny v oblasti může výrazně posílit i nedávno schválená výstavba první hlubinné stanice pro výzkum ekosystémů na dně Jihočínského moře, napsal začátkem dubna server South China Morning Post.

Oblast, kterou na cestě do vysoce vytížených přístavů v jihovýchodní Asii prochází zhruba 30 procent světového námořního obchodu, patří k nejspornějším na planetě. Není divu. Podle americké neziskové organizace Council on Foreign Relations ukrývá 11 miliard barelů ropy, přes pět bilionů kubických metrů zemního plynu a desetinu světových zdrojů ryb.

Na toto bohatství si činí nároky hned několik zemí – Filipíny, Vietnam, Čína, Brunej, Tchaj-wan a Malajsie.

Oceánský průzkum Peking dlouhodobě rozvíjí i ve vodách daleko od svých břehů. Získaná data mají široké využití - od vědeckých studií až po vznikající průmysl hlubinné těžby. Pro americké spojence představuje hrozbu právě využívání civilního výzkumu čínskou vládou pro vojenské účely.

„Pokud tato data mohou mít pro čínskou armádu nějakou hodnotu a chce k nim mít přístup, dostane je,“ řekl pro The Wall Street Journal Matthew Funaiole, vedoucí projektu China Power v Centru pro strategická a mezinárodní studia.

Data, která Peking shromažďuje po celém světě, včetně údajů o proudech, teplotě a slanosti, mohou mít široké využití. Detailní skenování mořského dna může například poskytnout informace o viditelnosti námořních min a přesnosti sonaru.

Pochopení mořského dna a toho, jak se zvuk šíří vodou v různých hloubkách, je rozhodující pro to, zda lze ponorky najít, nebo zda zůstanou skryté. Největším limitem jaderných ponorek totiž překvapivě není výkon, ale hluk, a to jak uvnitř, tak vně ponorky.

Průzkum dna je pak klíčový i pro mapování tras podmořských kabelů. Čínská výzkumná loď Tchan Suo I Chao, která nedávno obeplula Austrálii, podle The Guardian už dva týdny křižuje mezinárodní vody a zaměřuje se právě na podmořské komunikační kabely, klíčovou infrastrukturu, díky níž mohou Australané posílat vše od e-mailů až po přísně tajné vojenské informace.

Čínský „zájem“ o podmořské kabely ostatně prošetřuje i Tchaj-wan, a to kvůli údajné lednové sabotáži, kdy měla čínská loď přeseknout internetový kabel tažením kotvy po dně.

Zmíněné průzkumy vyvolávají stížnosti vlád v daném regionu. Peking tvrdí, že jeho námořní výzkumné aktivity jsou plně v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, která zavedla právní režim pro světové oceány. Z úmluvy vyplývá, že pobřežní státy mají pravomoc nad výzkumem ve svých výlučných ekonomických zónách, které sahají 200 námořních mil od pobřeží.

Nutno podotknout, že průzkumy pro vojenské účely provádí i námořnictvo Spojených států, jehož oceánografické lodě se pravidelně pohybují v blízkosti Číny. Podle analytiků jsou jeho snahy jasněji odděleny od vědeckého výzkumu. Washington, který úmluvu uznává, ale neratifikoval ji, navíc tvrdí, že na vojenské průzkumy se dokument nevztahuje.

Co se americké strategie týče, klíčovými pilíři jsou uskupení QUAD (USA, Japonsko, Austrálie, Indie), AUKUS (USA, Austrálie, Velká Británie) a rozšiřování bilaterálních obranných dohod, zejména s Filipínami, Japonskem a Jižní Koreou.

Stranou ale v dlouhodobé soutěži s Čínou o vliv v asijsko-pacifickém regionu nezůstává ani obnova starých základen. Řeč je například o té na ostrově Tinian, která proslula svou strategickou polohou a sloužila jako letiště pro bombardování Japonska za 2. světové války.

Ze satelitních snímků jednoho ze tří hlavních ostrovů Severních Marian, které zveřejnily server Newsweek nebo The War Zone, je patrné, že v severní části Tinianu je znovu vidět letiště North Field s přistávacími dráhami.

Obnova North Field a vylepšení mezinárodního letiště Tinian mají za cíl rozšířit schopnost sloužit jako odkloněná základna, zejména v případě, že by Andersenova letecká základna na nedalekém Guamu byla z jakéhokoli důvodu vyřazena z provozu.

„Naši letci na Tinianu úspěšně rozšiřují naše možnosti Agile Combat Employment, aby posílili odstrašení, zvýšili flexibilitu a v případě potřeby rychle vytvořili bojovou sílu,“ řekl loni v dubnu náčelník generálního štábu letectva generál David W. Allvin. „Jsou to průkopníci pokroku v našem manévrovacím schématu v Indo-Pacifiku.“

Americká armáda zároveň řeší v rámci programu Rocket Cargo Vanguard i obnovení základny na Johnstonově atolu v Tichém oceánu, kde by se testovaly technologie pro budoucí mise zaměřené na přepravu nákladu pomocí raket z jednoho místa na Zemi na jiné mnohem rychleji, než je v současnosti možné, píše server The War Zone.

Počátkem roku 2024 vyšlo najevo, že Pentagon oslovil společnost SpaceX s cílem zakoupit pro citlivé a vysoce rizikové mise systémy nosných raket Starship.

Na neobydleném ostrově se stále nachází velká uzavřená ranvej o délce přes 2700 metrů a další opuštěná infrastruktura. Základna přitáhla v posledních letech určitou pozornost, protože se objevily návrhy na její znovuaktivování v rámci projektů rozsáhlé modernizace letišť v Pacifiku jako nouzové přípravy na válku s Čínou.

Na případný střet s Pekingem se připravují i největší spojenci USA v oblasti. Japonsko oznámilo, že plánuje rozmístit rakety dlouhého doletu na ostrově Kjúšú v obavách ohledně postoje Trumpovy administrativy vůči jeho bezpečnostním paktům.

Rakety s doletem asi 1000 km by byly schopny zasáhnout cíle v Severní Koreji a pobřežních oblastech Číny, uvedl The Guardian.

„Obnova starých základen v Mikronésii, na Filipínách a v oblasti Guam–Mariany tak funguje jako jasný signál, že USA považují Indo-Pacifik za klíčový region 21. století. Japonské masivní zvyšování výdajů na obranu může tuto skutečnost dále podpořit,“ říká sinolog a analytik Gardáš.

Magazín Newsweek v úterý napsal, že Američané nasadili v západní části Tichého oceánu přelomovou loď třídy Zumwalt, vybavenou stealth technologií. Bojové nasazení plavidla Michael Monsoor, „víceúčelového torpédoborce nové generace“, potvrdil Victor Murkowski, zástupce pro styk s veřejností Sedmé flotily USA. Ten označil plavidlo za „viditelný a mocný symbol“ závazku Spojených států k zajištění „bezpečného a prosperujícího Indo-Pacifiku“.

Není jasné, jak dlouho bude Michael Monsoor v oblasti nasazen. Očekává se však, že příští rok zamíří do loděnice, kde na jeho palubu nainstalují kontejnery pro odpalování hypersonických střel, informoval americký Námořní institut (USNI News).

Tyto kroky mají snahu Čínu odstrašit, Peking je nicméně bere jako důkaz případné eskalace.

„Na jednu stranu se jedná o odstrašující prvek – Čína ví, že v případě pokusu o vojenskou eskalaci bude čelit rozsáhlé a koordinované odpovědi regionálních partnerů. Současně však Pekingu tento vývoj slouží jako jakýsi důkaz kruhem, kdy posilování vojenské obrany druhých zemí – často právě kvůli rostoucím ambicím Číny – interpretuje jako ‚obkličování‘, což dále přispívá narativu o ‚ohrožení zvenčí‘ a k vlastní čínské militarizaci,“ shrnuje Gardáš.