Článek
Čínská státní média označila stavbu přehrady na dolním toku řeky Yarlung Tsangpo za „bezpečný projekt, který upřednostňuje ekologickou ochranu“. Plánovaná vodní elektrárna by mohla vyrábět až třikrát více energie než přehrada Tři soutěsky, která je v současnosti největší vodní elektrárnou na světě, píše BBC.
Podle Pekingu přispěje k cílům země v oblasti klimatické neutrality. Ochránci lidských práv a ekologové však vyjádřili obavy z dopadů obřího projektu.
Mezi ně patří skutečnost, že výstavba přehrady, o které se mluví již minimálně čtyři roky, by mohla vést k vysídlení tamních komunit a také k výrazné změně přírodní krajiny a poškození ekosystémů, které patří k nejbohatším a nejrozmanitějším na Tibetské náhorní plošině.
V případě přehrady na Yarlung Tsangpo čínské úřady sice zdůraznily, že projekt nebude mít velký dopad na životní prostředí, neuvedly však, kolik lidí by přesídlil. Vodní elektrárna Tři soutěsky si vyžádala přesídlení 1,4 milionu lidí.
Přehrada by Číně také umožnila kontrolovat nebo odklonit tok přeshraniční řeky, která teče na jih do Indie a dále do Bangladéše. Zpráva z roku 2020, kterou zveřejnil australský think tank Lowy Institute, uvádí, že „kontrola nad těmito řekami (na Tibetské náhorní plošině) ve skutečnosti dává Číně možnost dusit indickou ekonomiku“.
Krátce poté, co Čína oznámila své plány na projekt přehrady v roce 2020, uvedla agentura Reuters, že i indická vláda zkoumá možnost výstavby velké vodní elektrárny a přehrady, „aby zmírnila nepříznivý dopad čínských přehradních projektů“. Čínské ministerstvo zahraničí už dříve reagovalo na obavy Indie a v roce 2020 uvedlo, že Čína má „legitimní právo“ přehradit řeku a že zvážila dopady na dolní tok.
Další nejistotou projektu je místo výstavby, které se nachází na hranici tektonických desek náchylných k zemětřesení. Čínští vědci také dříve upozornili na obavy, že tak rozsáhlé hloubení a výstavba ve strmé a úzké soutěsce zvýší četnost sesuvů půdy. „Sesuvy půdy vyvolané zemětřesením a proudy bahnitých hornin jsou často nekontrolovatelné a budou také představovat velkou hrozbu pro projekt,“ uvedl v roce 2022 vedoucí inženýr z geologického úřadu provincie S'-čchuan.
Sliby, ze kterých nic nezbylo
Čína postavila v tibetských oblastech už několik přehrad - což je v regionu, který Peking od jeho anexe v 50. letech minulého století kontroluje, důležité téma. Začátkem letošního roku stovky Tibeťanů protestovaly proti plánům na výstavbu přehrady a vodní elektrárny Gangtuo, která by vysídlila několik vesnic a zatopila starobylé kláštery s posvátnými památkami. Peking však uvedl, že místní obyvatele přestěhoval a odškodnil a starobylé nástěnné malby přemístil do bezpečí. Shromáždění skončilo zatýkáním a bitím, uvedla BBC z ověřených zdrojů.
Aktivisté již dříve sdělili BBC, že přehrady jsou příkladem vykořisťování Tibeťanů a jejich půdy ze strany Pekingu. Převážně buddhistický Tibet dlouhodobě čelí represím.
V roce 1950 tibetskou hranici překročili čínští vojáci pod záminkou „osvobození“ a o rok později představitelé Tibetu pod tlakem podepsali dohodu, díky které Čína zemi ovládla. Zavázala se, že zachová její politický i náboženský systém, dohodu o respektování tibetské společnosti ale nedodržela.
ČT24 uvádí, že v následujících letech zemřely desítky tisíc lidí při hladomoru i represích, čínská armáda zničila tisíce tibetských klášterů a v roce 1965 prohlásil Peking Tibet za čínskou autonomní oblast. Tento stav ani dnes tibetská exilová vláda neuznává.
K dalším masovým protestům se Tibeťané odhodlali v roce 2008, kdy Čína hostila letní olympijské hry. Protesty vzbudily ohlas i v Evropě a v Severní Americe, situace v Tibetu se přesto nezměnila. Čína nadále tvrdí, že zemi osvobodila od feudálního řádu a nadvlády mnichů a že se na území zvedla gramotnost populace a vzrostla životní úroveň. Tibet dnes spravuje místní samospráva, o jejím obsazení ale rozhoduje Peking.
Čína v uplynulém desetiletí vybudovala podél toku řeky Yarlung Tsangpo hned několik vodních elektráren, a to ve snaze využít sílu řeky jako zdroj obnovitelné energie. Řeka protéká nejhlubším kaňonem na světě a v jedné části klesá o 2 000 metrů v krátkém úseku pouhých 50 kilometrů, což nabízí obrovský potenciál pro výrobu vodní energie.
Dramatická topografie řeky však představuje také velkou technickou výzvu - a tato je zdaleka největší a nejambicióznější z dosavadních čínských přehrad. Kolosální stavba by si vyžádala vyvrtání nejméně čtyř 20 kilometrů dlouhých tunelů v pohoří Namčhe Barwa, které dosahuje až sedmi tisíc metrů nadmořské výšky. Podle odhadů úřadu pro vodní zdroje v Čchung-jie by projekt mohl stát až bilion jüanů (více než 3 biliony korun).
