Čína nemůže plně podpořit Ukrajinu. „Putinův pád je pro ni nejhorší scénář“

Moskva od pondělí hostí šťastné třídenní shledání „starých dobrých přátel“, jejichž přátelství „nemá hranic“. Když si ale prezidenti Ruska a Číny Vladimir Putin a Si Ťin-pching užijí objetí, usmějí se pro fotografy a vymění si před novináři veškeré vřelosti, probíhají za zavřenými dveřmi jednání, jejichž výsledky zajímají celý svět.

V posledních týdnech například západní představitelé vyjádřili obavy, že Čína zvažuje poskytnutí zbraní ruské armádě. Peking toto tvrzení nicméně popřel a místo toho obvinil USA z prodlužování války tím, že poskytuje zbraně Ukrajině.

Jen během prvního dne návštěvy lídři stihli jednat více než čtyři hodiny a čínský vůdce prohlásil, že jeho země má s Ruskem „podobné cíle“. Svému ruskému protějšku pak Si Ťin-pching také vyjádřil podporu do příštích prezidentských voleb a podle informací ruských médií ho pozval do Číny.

Kvůli přetrvávající válce na Ukrajině je ruský prezident izolovaný od značné části světa, zejména však té západní, která pevně stojí za napadenou Ukrajinou. Rozdíly se ještě prohloubily, když Mezinárodní trestní tribunál (ICC) v pátek vydal na Putina zatykač za válečné zločiny týkající se nezákonného přesunu ukrajinských dětí do Ruska.

Navzdory partnerství se Čína k evropskému konfliktu snaží přistupovat opatrně a bez jasné podpory Rusku. Jak ale pro Seznam Zprávy vysvětlil sinolog a analytik projektu Sinopsis David Gardáš, čínský postoj je od začátku označován spíše jako „proruská neutralita“, přičemž slovo neutralita označuje pouze proklamace čínských představitelů.

„Reálný stav věcí se má tak, že Čína straní Ruské federaci hned v několika rovinách, ať již je to skrze podporu na diplomatické scéně, dále skrze přebírání a šíření ruských narativů ohledně války a jejích příčin, tak i skrze ekonomickou výměnu, která loni dosáhla rekordních hodnot a má dále růst,“ přiblížil odborník.

Zatímco navenek se tak Čína snaží, aby její postoj vypadal nestranně a objektivně, nejen státem kontrolované zpravodajství vypráví trochu jiný příběh. Tamní média se již rok drží prokremelského pohledu a značný prostor v nich patří i obviňování Západu z rozpoutání celého konfliktu. Nemluví navíc vyloženě o „válce“ a už vůbec by je nenapadlo mluvit o „invazi“ na Ukrajinu.

Již před výpravou Si Ťin-pching nicméně avizoval, že jeho cesta „bude cestou přátelství, spolupráce a míru“, a do Kremlu s ním přijel i návrh na řešení situace. Vzhledem ke všemu výše nastíněnému se ale západní lídři na jeho stylizaci do role mírotvorce koukají se skepsí a například USA se obávají, že čínský prezident pouze zopakuje výzvy k příměří, které by v závěru prospělo jen Moskvě.

Podle Gardáše je „v širší geopolitické rovině pro Čínu důležité mít spojence, se kterým se domáhá takzvaného multipolárního světového řádu“, ve kterém se společně vymezují vůči Západu, a především pak právě Spojeným státům. Výhodné je navíc pro Si Ťin-pchinga i zajištění severní hranice ČLR nebo ekonomická spolupráce zemí.

Jak ale upozorňují někteří experti, hlavním spojencem Číny je především Čína sama a jediné zájmy, které jí nakonec leží na srdci, jsou ty její. Důležité proto je položit si otázku, co by země z jednotlivých závěrů – ať už v případě momentálních jednání, nebo celého konfliktu na Ukrajině – měla.

„Je třeba mít na paměti, že Si Ťin-pchinga a Vladimira Putina pojí pevné osobní vazby, které se promítají také do prohlubující se kooperace na úrovni států. V tomto ohledu je tedy nejhorším scénářem výrazná porážka Ruska vedoucí potenciálně až k pádu Putinova režimu a jeho nahrazení prozápadnějším státníkem,“ uvedl český analytik.

Čínský korespondent BBC Stephen McDonell pak zmiňuje například i výklad, podle něhož válka nahrává geopolitické strategii Pekingu. Kreml totiž spotřebovává zdroje NATO a čím déle válka trvá, tím menší část západní veřejnosti by se mohla chtít zapojit do další války. Právě s tím by pak Čína mohla kalkulovat ve spojitosti s potenciální invazí na Tchaj-wan.

Potenciální podpora trvání války však má pro Čínu také stinnou stránku. Jak upozorňuje i Gardáš, své preference se země zdráhala zhmotnit v přímé vojenské podpoře Rusku kvůli obávám, že protiruské sankce se přelijí i na čínské hospodářství. Peking stojí o přístup na euroamerické trhy, jejichž ztrátu poškozená ruská ekonomika nevykompenzuje.

Pokud by ale Si Ťin-pching s „mírovým“ poselstvím v Moskvě uspěl, byl by to pro něj už druhý zářez tohoto druhu. Jeho výlet do Moskvy totiž následuje jen několik dní poté, co Čína dosáhla významného diplomatického vítězství, když zprostředkovala nečekané sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem, a pomohla tak oběma rivalům obnovit diplomatické vztahy.

Státní návštěva v Rusku je podle mnohých ovšem jasným projevem podpory, kterou čínský vůdce svými kroky vyjádřil už dříve. Čína například zvýšila nákupy ruské ropy a zemního plynu, čímž pomohla Kremlu doplnit příjmy omezené sankcemi. Ostatně Putin v úterý slíbil export plynu do Číny ještě navýšit: do roku 2030 jí chce dodat nejméně 98 miliard metrů krychlových zemního plynu a 100 milionů tun zkapalněného plynu.

Do Ruska by podle očekávání mohly putovat různé součástky do vojenského vybavení nebo civilní stroje, které lze využít i k vojenským účelům.

Aby Rusko dosáhlo svého cíle a porazilo Ukrajinu, potřebuje dnes zbraně, ale i peníze a ekonomickou záchrannou síť, která mu pomůže posílit západními postihy poškozené hospodářství. Očekává se proto, že na programu třídenního jednání v ruské metropoli bude mimo jiné i již zmiňovaná ropa, plyn, energovody a další možnosti, kterými by Čína hodila Rusku záchranné lano.

Podle novináře Dmitrije Muratova, laureáta Nobelovy ceny míru, si Putin dnes buduje svůj vlastní protizápadní svět a z Ruska se snaží udělat součást společné pevnosti právě s Čínou, ale také Indií, některými částmi Latinské Ameriky a Afriky. Už jen kvůli válce na Ukrajině však v tomto bloku nehraje prim.

„Bilaterální vazby mezi Moskvou a Pekingem jsou v současnosti na nejlepší úrovni od 50. let, tedy od dob Stalina a Mao Ce-tunga. Co se od té doby ale určitě změnilo, je rozložení sil mezi oběma aktéry. Není pochyb o tom, že Rusko ve vzájemných vztazích tahá za kratší konec provazu,“ vysvětlil sinolog Gardáš s tím, že události posledního roku tuto mocenskou asymetrii jen zvýraznily.

Číně podle něj může tato nově nabytá dominance pochopitelně vyhovovat, zatímco Rusko momentálně není ve stavu, kdy by s tím mohlo cokoliv dělat. Si Ťin-pching tím i do jisté míry kontroluje další vývoj situace.

„Samotný výsledek současného jednání těžko předjímat,“ upozorňuje Gardáš. „Důležité bude také to, zda se následně uskuteční hovor s Volodymyrem Zelenským a co tato vůbec první přímá komunikace se Si Ťin-pchingem od počátku invaze přinese. Ve světle výše uvedených skutečností ale nelze očekávat, že by Čína měla výraznější zájem na plné podpoře ukrajinských požadavků a znovunastolení územní reality před únorem minulého roku, či dokonce před rokem 2014 a tehdejší anexí Krymu.“

Spekulace o potenciálním telefonickém rozhovoru mezi Čínou a Ukrajinou zesílily zejména kvůli Si Ťin-pchingově návštěvě Moskvy. I když Zelenskyj kvůli sbližování s Rusy nešetří kritikou na adresu lídrů Maďarska nebo Německa, s čínským lídrem evidentně hraje dlouhou diplomatickou hru a k takovým krokům se neuchyluje.

Podle serveru Politico má totiž dobré důvody, proč nechce Číňany nerozhněvat. Zelenskyj usiluje o to udržet Peking na své straně jako investora, obchodního partnera i potenciálního prostředníka spíše než ho od sebe odstrčit a riskovat, že Čína schválí velký vývoz zbraní ruským silám. V příštích letech by navíc nadité čínské kapsy mohly významně přispět k obnově Ukrajiny po ruské devastaci.

Ačkoliv telefonát zatím nebyl oficiálně potvrzen, například poradce pro národní bezpečnost USA Jake Sullivan by takový rozhovor prý uvítal: „Domníváme se, že Čínská lidová republika a sám prezident Si by měli slyšet také ukrajinskou perspektivu, a ne pouze ruskou.“