Čína najela na smírčí tón. Sjednoťme se a bude klid, navrhuje Tchaj-wanu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mohlo by se zdát, že napětí mezi Čínou a Spojenými státy po návštěvě Tchaj-wanu americkou předsedkyní Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiovou dosáhlo bodu varu. Ani tentokrát však není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Ve Washingtonu leží na stole návrh zákona, který by sice značně utužil vztahy mezi USA a Tchaj-wanem, zároveň by však – poprvé v historii – reálně narušil desetiletí tolerování politiky jedné Číny.

Návrh zákona o tchajwanské politice, takzvaný Taiwan Policy Act, administrativa amerického prezidenta Joea Bidena kvůli pnutí s Pekingem odložila už několikrát. Jeho myšlenkou má být posílení obranné schopnosti Tchaj-wanu a prohloubení americké vazby na ostrov, uvádí server Politico.

Už cestu Nancy Pelosiové označil Peking za provokaci a snahu uhnout od amerických závazků v oblasti politiky jedné Číny. Návrh zákona by ovšem „převrátil čínsko-americké vztahy a myslím, že důsledky by byly velmi vážné“, uvedl pro South China Morning Post Lü Siang, odborník na americko-čínské vztahy z Čínské akademie sociálních věd.

Největší pozornost upoutává navrhované označení Tchaj-wanu jako „významného spojence mimo NATO“. To by znamenalo, že by ostrov byl považován za jednoho z nejbližších globálních partnerů Washingtonu, zejména v oblasti obchodu a bezpečnostní spolupráce.

To „by se rovnalo uznání svrchovanosti Tchaj-wanu. Znamenalo by to, že by USA zcela opustily svou politiku vůči Číně,“ uvedl Lü. „Uznání svrchovanosti Tchaj-wanu znamená uznání jeho nezávislosti a v důsledku toho by Čína musela jednou provždy vyřešit tchajwanskou otázku.“

Analytici se shodují, že je takové oficiální lejstro v podobě návrhu zákona daleko větší výzvou než cesta Pelosiové.

„Pokud se Washington bude v otázce Tchaj-wanu ubírat současnou cestou, myslím, že by to fakticky vedlo k určitému druhu obnovení vojenského spojenectví USA a Tchaj-wanu,“ řekl Wu Sin-po, děkan čínského Institutu mezinárodních studií na Fudan University. „To by bylo vnímáno jako přímé zpochybnění samotného základu pro navázání americko-čínských vztahů a Čína by téměř jistě reagovala ostřeji než tentokrát.“

Návrh zákona, který je označován za „nejkomplexnější restrukturalizaci politiky USA vůči Tchaj-wanu“ od roku 1979, kdy Peking a Washington navázaly oficiální vztahy, se snaží posílit obranyschopnost ostrova prostřednictvím bezpečnostní pomoci ve výši 4,5 miliardy dolarů a slibuje podporu jeho účasti v mezinárodních organizacích.

Představuje „jasný vzkaz Pekingu, aby nedělal stejné chyby jako ruský prezident Vladimir Putin na Ukrajině“, uvedl předseda zahraničního výboru amerického Senátu Bob Menendez, který v červnu předložil zákon spolu s republikánským senátorem Lindseyem Grahamem.

Takto neustálé čínské hrozby prožívají sami Tchajwanci:

Přijetí navrhované legislativy by znamenalo „radikální změnu“ v postoji Washingtonu vůči citlivé tchajwanské otázce – zřejmě nejdůležitějšímu bodu v americko-čínských vztazích, dodal Lü.

Další očekávaný krok ze strany Číny by se mohl projevit jako vyslání stíhaček nad ostrov nebo odvolání velvyslance v USA, což by bilaterální vztahy fakticky jen dál zhoršilo.

Pokud jde o vyhlídky na zlepšení čínsko-amerických vztahů, jsou odborníci pesimističtí. Po amerických volbách v polovině volebního období pravděpodobně obě komory Kongresu ovládnou republikáni, což by mohlo vést k zavedení dalších protchajwanských právních předpisů.

Andrew Mertha, ředitel programu čínských studií na Johns Hopkins School of Advanced International Studies, uvedl, že návštěva Pelosiové a bezprecedentní vojenská reakce Číny dostaly Bidenovu administrativu do „strašlivé situace“.

„Bude pro něj politicky nemožné odmítnout navýšení pomoci Tchaj-wanu vzhledem k tomu, že v Kapitolu panuje v otázce Číny dvoustranický jestřábí postoj, který Pelosiová nyní ještě více upevnila,“ řekl. „Peking to však bude považovat za další oslabení politiky jedné Číny, a to v návaznosti na Bidenovy výroky z posledních měsíců o obraně Tchaj-wanu.“

Ne všichni však Taiwan Policy Act přikládají takovou důležitost. „Vztahy mezi Čínou a USA se zhoršují již několik let, dávno předtím, než byl tento zákon představen a než předsedkyně Pelosiová navštívila Tchaj-wan,“ domnívá se Matt Abbott z Chicagské rady pro globální záležitosti. „Ačkoli mnohá ustanovení tohoto zákona nepochybně rozruší čínskou vládu, přesto obsahuje formulaci, která výslovně potvrzuje, že nemá být vykládána jako obnovení diplomatických vztahů s Tchaj-wanem. Rovněž se poznamenává, že nemění postoj vlády USA k mezinárodnímu statusu Tchaj-wanu.“

Nový americký návrh zákona není jediným dokumentem, který se takto v polovině týdne řeší. Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu a Informační úřad, které spadají pod Státní radu Pekingu, ve středu publikovaly bílou knihu s názvem „Tchajwanská otázka a sjednocení Číny v nové éře“.

Příručka má být výrazem „největší upřímnosti“ Pekingu k mírovému sjednocení s Tchaj-wanem. V bílé knize nechybějí pasáže omílající nároky Čínské lidové republiky na ostrov a odsuzující snahy o „nezávislost Tchaj-wanu“.

Dokument je rozdělen do pěti částí, které jedna po druhé zdůrazňují odhodlání Pekingu s ostrovem se sjednotit. Důraz však kladou na posílení komunikace a zaujímají poměrně vstřícný přístup.

Dokument rovněž uvádí, že zahraniční země mohou po sjednocení nadále rozvíjet hospodářské a kulturní vztahy s Tchaj-wanem. Tyto země by mohly na Tchaj-wanu zřídit konzuláty nebo polooficiální zastoupení, zatímco mezinárodní organizace by mohly se souhlasem čínské centrální vlády zřídit na ostrově kancelář.

„Budeme pracovat s největší upřímností a vynaložíme maximální úsilí, abychom dosáhli mírového sjednocení,“ stojí v dokumentu. „Nezřekneme se však použití síly a vyhrazujeme si možnost přijmout veškerá nezbytná opatření. Tím se chceme bránit vnějšímu vměšování a všem separatistickým aktivitám. V žádném případě to není namířeno proti našim čínským spoluobčanům na Tchaj-wanu,“ píše se dále. „Pouze budeme nuceni přijmout drastická opatření v reakci na provokace separatistických elementů nebo vnějších sil, pokud někdy překročí naše červené linie.“

Dokument tak nepřímo naráží na „některé síly“ ve Spojených státech, které se snaží „zneužít Tchaj-wan jako pěšáka proti Číně“. Sjednocení by dle ideální představy Pekingu mělo probíhat podle modelu „jedna země, dva systémy“ (jehož funkčnost si lze představit na příkladu Hongkongu).

Nedlouho po vydání smířlivé bílé knihy čínská armáda oznámila, že „úspěšně splnila“ nejrůznější úkoly vojenského cvičení poblíž Tchaj-wanu. Čínská lidová armáda účinně otestovala „bojové schopnosti jednotek“, uvedla armáda v krátkém prohlášení s tím, že další bojová cvičení budou probíhat podle „změn situace v Tchajwanském průlivu“.