Čína válku neukončí, ale krotí alespoň nejhorší scénář

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Minulý týden odstartovalo jedno nevšední evropské turné, jehož hlavní hvězdou není zpěvák či hudební skupina, nýbrž čínský vyslanec Li Chuej.

Jeho první zastávkou byla Ukrajina a následně Polsko, jako další cíle pak byly ohlášeny i Německo, Francie, Rusko a dodatečně také Brusel. Moskvu, která by měla být jeho poslední zastávkou, podle nejnovějších informací navštíví ještě do konce tohoto týdne.

Výprava přišla v návaznosti na dubnový hovor ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga. Lídři se tehdy spojili vůbec poprvé od loňského února, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, a Čína prostřednictvím telefonátu dala znovu najevo svůj zájem stát se prostředníkem ve zprostředkování mírových rozhovorů mezi oběma stranami.

Na Ukrajině se Li Chuej setkal s tamním ministrem zahraničních věcí Dmytrem Kulebou, který zdůraznil, že jeho země nepřijme mírový plán, který by znamenal ztrátu ukrajinského území nebo zmrazení konfliktu.

Vedoucí kanceláře prezidenta Andrij Jermak pak delegaci detailně seznámil s desetibodovým mírovým plánem, který Zelenskyj představil již loni v listopadu a jehož součástí je třeba úplné stažení ruských vojsk z ukrajinského území.

Čínský diplomat svým hostitelům na oplátku „vysvětlil čínský postoj k politickému řešení ukrajinské krize“ a upozornil, že na její řešení „neexistuje žádný všelék“.

„Všechny strany musí začít u sebe, vybudovat si vzájemnou důvěru a vytvořit podmínky pro ukončení války a pro mírová jednání,“ stojí v oficiálním prohlášení čínského ministerstva zahraničí k návštěvě.

Poté, co na více než rok spojení Kyjev–Peking ohluchlo, vyvolává nynější jednání Číny hned několik otázek. Začal se Si Ťin-pching odvracet svého „starého dobrého přítele“ Vladimira Putina? Může Čína ve svých snahách uspět? A je vůbec pro Ukrajinu tím správným prostředníkem?

Čínský přístup k evropskému konfliktu je často označován jako „proruská neutralita“. Čína se totiž sice snaží ke konfliktu přistupovat opatrně a bez jasné podpory Rusku, její tíhnutí k Putinově režimu ale nelze ignorovat. Ruské federaci straní například skrze podporu na diplomatické scéně, skrze přebírání a šíření ruských narativů ohledně války a jejích příčin nebo skrze ekonomickou výměnu, která loni dosáhla rekordních hodnot.

Právě obchod pak definuje i převážně pragmatický vztah, který v době před válkou Čína udržovala s Ukrajinou. Podle Michala Lebdušky z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), který se na východoevropskou zemi specializuje, byla Čína v zahraničním obchodě pro Ukrajinu dokonce jedním z největších partnerů.

„Z čínského pohledu byla Ukrajina – jako celý region východní Evropy, ve kterém v minulosti hodně sázeli třeba na Bělorusko – součástí jejich projektu tzv. Nové hedvábné stezky, a byla tedy jakousi bránou do Evropy, kterou se Čína mohla zkusit dostat ekonomicky dál, směrem do Evropské unie,“ dodal pro Seznam Zprávy odborník.

Vzhledem k absenci hlubších diplomatických vztahů i vzájemné náklonnosti jsou obchodní vazby nejspíše i jedním z důvodů, proč Ukrajina na Čínu nezanevřela poté, co se země plně nevymezila proti ruské invazi, jako tomu bylo v případě jiných států. Po válce by totiž Čína a její firmy mohly být zdrojem investic, jež pomohou s obnovou země.

Jak navíc připomněl analytik Lebduška, Čína je přece jenom velkým hráčem na světovém poli, a Ukrajina si tak svým dosavadním přístupem může nechávat otevřená vrátka pro budoucí navazování vztahů. Dalším důvodem by ale mohla být také jistá naděje, že Čína vytvoří tlak na Rusko směrem k ukončení války. K tomu ji ostatně vyzývají i další země.

K vytváření tlaku na Rusko je ale prozatím daleko. Jak například čínské úřady avizovaly již před cestou svého vyslance do Evropy, Li Chuej má nyní za úkol spíše shromažďovat a předávat informace mezi stranami, než aby je k něčemu přesvědčoval. I když by se tedy mohlo zdát, že Si Ťin-pching se vlivem nejnovějších událostí od Putina začíná odvracet, je lepší zůstat nohama na zemi.

„Zatím nic neukazuje na to, že by Čína jakkoli měnila svůj přístup vůči konfliktu na Ukrajině a k Rusku,“ upozornila Ivana Karásková z AMO, kde působí jako analytička se zaměřením na Čínu a Tchaj-wan. „Spíše zvýšila své snahy, aby byla vnímána jako aktivnější hráč, který se snaží o získání dostupných informací a případné jednání s oběma stranami.“

Podle sinologa a analytika projektu Sinopsis Davida Gardáše se tak Peking i nadále snaží vytvářet obraz neutrálního aktéra, který je však při bližším pohledu pouze iluzorní. Od počátku ruské invaze totiž Čína podporuje Moskvu hned v několika rovinách – mediální i cenzurní, diplomatické, ekonomické a dalších.

„Některé nedávné kroky, jako například dlouho očekávaný a čínskou stranou odkládaný hovor generálního tajemníka Si Ťin-pchinga s prezidentem Zelenským, se rozhodně nematerializují ve změněném přístupu ke konfliktu. Ostatně neměnný postoj opakovaně potvrzuje i sama čínská diplomacie,“ dodal Gardáš.

Přetrvávající pouto zemí „drahých přátel“, kteří spolu na jedné ze vzájemných návštěv dokonce dělali palačinky, pak dokládá také průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) z přelomu roku. Podle něj 79 % Číňanů vnímá Rusko pozitivně a 42 % si myslí, že konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou musí být co nejdříve zastaven, i kdyby to mělo znamenat, že Ukrajina předá kontrolu nad některými svými oblastmi Putinovi.

Číně se každopádně musí nechat například to, že klade důraz na zákaz využití jaderných zbraní v konfliktu, čímž krotí opakované výhrůžky z úst nejvyšších ruských představitelů, že by válka mohla sklouznout k nejhoršímu scénáři. Pro Čínu by takový vývoj neznamenal nic dobrého, stejně jako výrazná porážka Ruska, která by vedla až k pádu Putinova režimu a případnému nahrazení ruského prezidenta prozápadnějším státníkem.

V rámci vlastních zájmů, které Číně leží na srdci nejvíce, je totiž pro Si Ťin-pchinga důležité mít v širší geopolitické rovině spojence, se kterým se domáhá takzvaného multipolárního světového řádu, v jehož rámci se společně vymezují vůči Západu.

To se navíc odráží i v názorech veřejnosti obou zemí. Podle již zmiňovaného průzkumu ECFR si 45 % Číňanů myslí, že USA stojí za Ukrajinou proto, aby bránily „západní dominanci“, a v případě evropské podpory je stejného názoru 40 % obyvatelů Číny. Těmto hodnotám se ze zapojených zemí nejvíc přiblížilo právě Rusko.

Od otevřené vojenské podpory však Čínu podle sinologa Gardáše odrazuje možnost nekontrolovatelné eskalace konfliktu a případné rozšíření sankcí na vlastní hospodářství. Přesto některé nedávno uniklé dokumenty upozorňují, že Peking by k vojenské podpoře přistoupil v případě významného útoku Ukrajiny nebo sil NATO na území Ruska.

„Konflikt, který vojensky zaměstnává kapacity Západu a současně staví Rusko do čím dál závislejší pozice na Číně, ať již politicky, či ekonomicky, ovšem pro Peking není zcela bez výhod,“ přidal další pohled na věc Gardáš. „Čína tak mimo jiné získává možnost soustředit se na své priority – především modernizaci armády a posílení své role v globálním finančním ekosystému na úkor západních aktérů.“

S tím souhlasí i analytička Karásková, podle které každý konflikt, který odvádí pozornost Spojených států z indo-pacifické oblasti a rozptyluje pozornost věnovanou Číně, je čínským vedením vnímaný jako užitečný. Země totiž může spoléhat i na to, že s trvající válkou na Ukrajině bude klesat podpora zemí a sníží se míra ochoty angažovat se v nějakém dalším konfliktu, jako je hojně probíraná potenciální invaze Číny na Tchaj-wan.

Vzhledem k celému seznamu důvodů pro a proti se nabízí otázka, co si vlastně Čína od své snahy sjednat mírová jednání slibuje. Jednou z odpovědí je třeba prestiž mírového prostředníka, kterou již okusila v březnu, kdy zprostředkovala nečekané sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem, a pomohla tak oběma rivalům obnovit diplomatické vztahy.

„V tomto případě Číně hrálo do karet pragmatické vyjednávání s dvěma autoritářskými režimy, řešení ruského válečného tažení na Ukrajině má nicméně velmi odlišný charakter,“ upozornil na podstatný detail sinolog Gardáš.

Zapomenout v tomto směru ale nemůžeme ani na to, jak situaci vlastně vnímá sama Ukrajina. Když totiž Čína před časem přišla s pokusy o navržení mírového plánu, setkaly se na Ukrajině s ne úplně pozitivní reakcí. To bylo dáno mimo jiné tím, že plán navrhoval okamžité zastavení bojů, které by de facto stále znamenalo okupaci ukrajinského území.

Ukrajina přitom za výchozí bod jakéhokoli dialogu s Ruskem považuje bezpodmínečné stažení ruských ozbrojených sil ze své půdy.

„Ten plán byl zároveň i nesmírně vágní, velmi stručný a nebylo v něm moc konkrétních věcí. Nějaká jeho realizace pak v podstatě ani nebyla možná, protože si jeho jednotlivé body protiřečily,“ přiblížil dosavadní čínské snahy analytik Lebduška.

Vzhledem k tomu, že Čína s Ukrajinou mezi sebou nemají tak silné vazby a Si Ťin-pching z výše nastíněných důvodů nevychází jako zrovna spravedlivý prostředník, se odborník navíc nedomnívá, že by představa, že zrovna Čína bude tím, kdo zprostředkuje ukončení války na Ukrajině, byla realistická. Do hry by tak mohli vstoupit zcela noví hráči.

„Mezi dalšími možnými prostředníky se skloňovalo například Turecko – geostrategicky významná země, která je členem NATO a která současně udržuje poměrně otevřené vztahy s Moskvou,“ nabídl dalšího adepta sinolog Gardáš. „S iniciativou pak minulý týden přišla také skupina šesti afrických států v čele s Jihoafrickou republikou.“

Jak ruský prezident, tak i jeho ukrajinský protějšek už měli k setkání s africkými lídry svolit. Ani africká potenciální pomoc ale není bez háčku. Právě Jihoafrická republika totiž sama sebe sice označuje jako nestranný stát, z pohledu západních zemí tomu tak ale není. Důvodem jsou třeba nedávná obvinění ze strany USA, podle kterých africká země Rusku dodává zbraně.

Zda se tak aktivity všech těchto aktérů zhmotní v reálném a udržitelném řešení konfliktu na Ukrajině, zůstává otázkou. Jisté ovšem je, že vzhledem k aktuální situaci na bojišti, se Ukrajinci nehodlají přiklonit k závěru, ve kterém by se vzdali některého ze svých území nebo se spokojili s dočasným zamrznutím konfliktu, k němuž došlo už v roce 2014 po ruské anexi Krymu.