Článek
Po návštěvách v Pchjongjangu a Hanoji z minulého týdne za sebou šéf Kremlu Vladimir Putin zanechal překreslenou mapu světa. Moskva se vzhledem k částečnému uvržení do mezinárodní izolace vrací ke spojenectvím z dob studené války.
Posun v čase připomínaly i kulisy, které ruského diktátora zejména v KLDR vítaly. Města zahalená do komunistické rudé, plakáty s portréty Putina a děti mávající vlaječkami.
Vřelé přivítání a velmi přátelská prohlášení pak demonstrovaly mezinárodní podporu, kterou ruský režim potřebuje ve chvíli, kdy velká část zemí odsoudila jeho invazi na Ukrajinu a čelí sankcím i diplomatickému vyloučení.
Vedle ukázky spojenectví ale během návštěv hrály důležitou roli i bezpečnostní dohody, které usnadní Moskvě pokračovat ve válce na Ukrajině.
Během návštěvy v Pchjongjangu podepsali lídři dohodu o partnerství, která předpokládá vzájemnou pomoc v případě agrese. Návštěva sloužila také k domlouvání dalších dodávek zbraní, jimiž KLDR zásobuje ruskou agresi už delší dobu.
Setkání Kim Čong-una s Vladimirem Putinem
V červnu 2024 se osobně setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, kterému vyjádřil podporu při postupu ve válce na Ukrajině. Podepsali společnou dohodu o partnerství, podle které si státy mají vzájemně pomoci, pokud by na ně někdo zaútočil.
Smlouva představuje významnou podporu pro Kimův izolovaný režim. A také pro Putinovo úsilí vybudovat protidemokratickou a protizápadní mezinárodní alianci v opozici vůči Spojeným státům, což je cíl, který sleduje také Peking.
V případě Vietnamu se dohody o spolupráci jeví jako méně jednoznačné. Prezidenti si sice slíbili, že mají zájem na posílení vzájemných vztahů, podepsali smlouvy o vzdělávání nebo energetice a ve společném prohlášení pak vyzdvihli důležitou roli obrany a bezpečnosti ve vzájemných vztazích, konkrétní dohoda jako u KLDR v této oblasti ale na stole není.
Vietnam na jedné straně patří k zemím, které ruskou válku vůči sousednímu státu neodsoudily, a tvrdí, že zaujímá ke konfliktu neutrální postoj. Na té druhé ale loni posílil diplomatické vztahy se Spojenými státy, které pro něj zůstávají nejvýznamnějším obchodním partnerem.
„Putinova cesta do Asie byla do jisté míry silnou připomínkou historických vojenských vazeb Ruska, respektive Sovětského svazu. Severní Korea, Vietnam nebo třeba Indie jsou jen některé ze zemí, které byly po desetiletí silně závislé na ruském vybavení, což vytvořilo vazby v oblasti výcviku a údržby, díky nimž je Moskva v regionu hluboce zakotvena,“ okomentoval pro Seznam Zprávy význam návštěv sinolog z projektu Sinopsis David Gardáš.
Postrašit Západ
Nepřekvapivě se tak Putinovy návštěvy setkaly s kritikou ve Washingtonu. Americké velvyslanectví ve Vietnamu už před Putinovým příjezdem zdůraznilo, že „žádná země by neměla dávat Putinovi prostor pro propagaci jeho agresivní války (na Ukrajině) a umožňovat mu normalizovat jeho zvěrstva“.
Vzhledem k dlouhodobé hrozbě, kterou KLDR představuje, a nevyzpytatelnosti režimu jsou obavy nicméně namístě.
„Tento vztah KLDR s Ruskem je nejvážnější hrozbou pro Spojené státy od korejské války. Její dopad na evropskou bezpečnost je zřejmý, vezmeme-li v úvahu miliony nábojů a desítky balistických střel, které Rusko na bojišti používá,“ vysvětlili v analýze, která vyšla v think-tanku Center for Strategic and International Studies, odborníci na Koreu Victor Cha a Ellen Kimová.
Setkání s Kim Čong-unem a tento pakt o spolupráci navíc přichází ve stejnou dobu, kdy na Ukrajinu začínají proudit dlouho očekávané americké zbraně a ruší se některá opatření, která omezovala možnosti jejich použití proti cílům na ruském území.
Prohlubováním spolupráce s KLDR Moskva podkopává i snahy Rady bezpečnosti OSN (kde sama zasedá), která na asijský stát naléhá kvůli jeho jadernému programu.
Právě propojení dvou jaderných velmocí, které se nezdráhají s těmito zbraněmi chrastit a zároveň stojí v opozici vůči Spojeným státům, přispívá k neklidu v západních metropolích.
Ukázat svaly Pekingu
Skepticky se ale na posilování Moskvy na východě Asie dívá zřejmě i Peking. Tamní komunisté si v posledních letech udržují pozici regionální velmoci i tím, že ovlivňují politiku menších států, jako je právě Vietnam a Severní Korea.
V posledních několika letech se nicméně v Indo-Pacifiku odehrává geopolitické soupeření mezi Spojenými státy a Čínou, především kvůli čínským nárokům na Tchaj-wan a stále častěji také kvůli zvýšené čínské militarizaci v Jihočínském moři.
Do této rovnice je po Putinově cestě potřeba připsat i Rusko jako další velmi nevyzpytatelnou proměnnou. Sbližování se severokorejským lídrem a podpora jeho zbrojení tak mohou Číně, která staví svou zahraniční politiku mimo jiné na zachování stability na Korejském poloostrově, způsobovat komplikace.
Utužení vztahů s Kimem tak sice na jedné straně naznačuje snahu vyděsit Spojené státy, ale stejně tak ukazuje i Číně, že se Rusko chce vymanit ze své nevýhodné pozice v jejich spojenectví.
„Někteří analytici mají za to, že i to byl Putinův kalkul. Utužil pouto s Kim Čong-unem jednak proto, aby potrápil Spojené státy a jejich spojence, a jednak dal najevo frustraci čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi, že nedělá více pro to, aby pomohl Rusku zvítězit na Ukrajině,“ podotýká Gardáš.
Jaký je vztah Číny a Ruska?
Na pozadí prohlášení obou zemí, které hlásají přátelství bez hranic, se totiž ukazuje prohlubující se závislost Moskvy na Číně v důsledku invaze na Ukrajinu. Peking je nyní nejdůležitějším partnerem Moskvy na globální scéně a poskytl jí diplomatické i ekonomické záruky poté, co ji západní země odstřihly.
Vzkaz i zemím globálního Jihu
Možnosti, kde budovat spojenectví, se totiž Putinovi po začátku války značně zúžily. Agrese v sousední zemi vážně poškodila vazby Moskvy s mnoha klíčovými aktéry v asijsko-pacifickém regionu, od Japonska a Jižní Koreje po Singapur a Filipíny.
Putin byl navíc v poslední době vynechán z mnoha globálních shromáždění a v důsledku zatykače Mezinárodního trestního soudu mu v řadě zemí teoreticky hrozí zatčení.
Afrika není jasně vymezená vůči konfliktu na Ukrajině
Afrika si v aktuálně probíhající válce na Ukrajině hledá svou pozici. Přestože afričtí lídři volají po míru, jejich vyjádření jsou spíše rezervovaná. V kontextu dění posledních let na kontinentu se není čemu divit.
Partnery si tak Moskva snaží pěstovat i v zemích takzvaného globálního Jihu. Právě jim by mohl Putin podle Gardáše posílat svými návštěvami v Asii vzkaz.
„Poté, co Putin rozpoutal válku na Ukrajině, Kreml vytrvale vypráví o solidaritě s „globálním Jihem“ v opozici vůči „neokolonialistické“ politice Západu, zejména Spojených států. Svou cestou a akcentem na tyto narativy se tak snažil získat politické body v rozvojových zemích,“ vysvětluje odborník ze Sinopsis.
O získání politické přízně se v těchto zemích snaží Moskva dlouhodobě, v minulosti i tam ruští představitelé zamířili. Takovým příkladem mohou být i červnové návštěvy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Guineji a Čadu.
Nejen v těchto zemích chce Moskva pro sebe získat zejména bohaté zdroje nerostných surovin, ale také cennou podporu jednotlivých států na mezinárodním poli. V neposlední řadě pak i vzhledem k západním sankcím představují velkou plochu pro export. Na oplátku jim nabízí dovoz obilí, o který v důsledku války na Ukrajině země z velké části přišly, i další suroviny.
