Cílené útoky zabily v Gaze mnoho novinářů, říká šéf Reportérů bez hranic

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nemyslím, že by americká politika měla táhnout svět ke dnu,“ říká v rozhovoru šéf Reportérů bez hranic Thibaut Bruttin v reakci na zastavení programu zahraniční pomoci USAID, o kterém rozhodla administrativa Donalda Trumpa.

Organizace, již sedmatřicetiletý Francouz vede, spočítala, že se toto opatření dotkne 6200 novinářů a 707 médií z celého světa. „Sedm z těchto médií je ukrajinských,“ dodává.

V rozhovoru pořízeném v pátek v Praze mluví Thibaut Bruttin i o zabíjení novinářů v Pásmu Gazy a o nové evropské legislativě o svobodě médií, která by měla vyřešit problémy, k nimž nyní dochází na Slovensku a v Maďarsku. „Je důležité, aby ji Evropská komise prosadila, protože jinak je v sázce důvěryhodnost EU,“ varuje.

Slyšel jsem, že se chystáte otevřít kancelář Reportérů bez hranic v Praze. Proč zde a proč teď? Česko figuruje poměrně vysoko ve vašem žebříčku svobody tisku…

Rozhodnutí ještě nepadlo, ale tuto možnost zkoumáme. Myslíme si, že je důležité, že je Česká republika v indexu svobody tisku na 17. místě. Mohla by to být oblast, ze které bychom mohli pracovat i na ostatních zemích regionu. Být v Praze znamená mít dobrou pozici, protože vidíme, že těžiště a politická váha se s válkou na Ukrajině přesunuly na Východ. Máme svou kulturu a identitu, ale myslíme si, že je důležité mít také perspektivu českých novinářů a obecně středoevropských novinářů.

A proč nyní? Je důležité pracovat v politickém kontextu - je tu samozřejmě Robert Fico (slovenský premiér, pozn. red.) a vidíme i to, co se děje kolem Viktora Orbána (maďarský premiér, pozn. red.). Na podzim jsou navíc volby v České republice.

Střední Evropa je v posledních letech laboratoří, kde se testují věci, které jsou v rozporu s novinářskou etikou a potřebami veřejné diskuze - mám na mysli například deep fake na Slovensku, ale také populistickou rétoriku politiků a také násilí a vraždy, vzpomeňte na Jána Kuciaka. Musíme se zajímat o to, co se zde děje a je důležité tu být.

V Maďarsku a na Slovensku nyní vládnou nacionalističtí vůdci a zvláště od Roberta Fica nyní slyšíme velmi často útoky proti novinářům. Jak vidíte situaci v těchto dvou zemích?

Pro nás jsou důležité dvě věci: za prvé by měla existovat regulace, která umožňuje a chrání zpravodajská média, a za druhé to, že veřejný diskurz by měl být vykonáván zodpovědně.

Jako Reportéři bez hranic zveřejňujeme světový žebříček svobody tisku. Posuzujeme přitom pět ukazatelů: bezpečnostní, právní, ekonomický, sociální a politický. V tom politickém jsme zaznamenali pokles o téměř 10 %. Znamená to, že tu máme politické hráče, často vlády, kteří používají svá slova způsobem, jenž jde proti novinářům.

Jinými slovy, cílem není být zvolen navzdory odporu médií, ale být zvolen právě proto, že politik napadá média. Jde o politickou strategii, která byla vyzkoušena u nás a která se rozvíjí i ve Spojených státech. Jasně to vidíme, a proto jsme velmi znepokojeni.

Přesuňme se na Blízký východ. Palestinci mluví o tom, že izraelská armáda zabila v Pásmu Gazy už desítky novinářů, Izrael vždy oponuje, že šlo o lidi navázané na teroristy. Jaký na to máte názor?

Tamní aktéři, ať už jde o Hamás nebo izraelské obranné síly, nemusí být právě spolehliví, pokud se jedná o žurnalistiku. My jsme ale organizace se čtyřicetiletou historií a metodikou a vždy hledíme na kvalitu novinářů, které hájíme. Kontrolujeme, zda jsou skutečně novináři, zda dodržují novinářskou etiku. Dbáme také na okolnosti, za kterých byli zabiti - jsou tam novináři, kteří zemřeli při bombardování, to ale neznamená, že byli nutně jeho cílem.

Další novináři se ale stali terčem útoků. U řady z nich jsme provedli velmi složité vyšetřování a je zcela jasné, že když novinář přijede autem, auto má novinářské označení, na ulici nejsou žádná jiná vozidla, lidé mají na sobě neprůstřelné vesty s nápisem PRESS a najednou je na toto novinářské vozidlo vypálena střela, jsou právě novináři terčem. Například ti z televize Al-Džazíra, protože pořizují kritické zpravodajství, které se Izraeli, ale třeba i palestinským orgánům, nelíbí.

A jsme svědky obvinění izraelských ozbrojených sil, že onen novinář byl spojen s Hamásem apod. Důkazy, které nám poskytují, jsou často buď nepřesné, nepravdivé nebo zmanipulované. Byli jsme svědky toho, že novináři pracující pro renomovaná média byli obviněni z toho, že byli inženýry Hamásu, když jim ještě nebylo ani 12 let. Nic z toho tedy není věrohodné.

Během tohoto konfliktu zemřelo mnoho novinářů a mnoho z nich se stalo terčem útoků. Je důležité to říci. Izraelská žurnalistika ale také trpěla, protože v tamním tisku došlo k tisícům zásahů ze strany vojenských cenzurních úřadů.

Důležité je připomenout i to, že zahraničním novinářům bylo zabráněno v pokrývání událostí. A to je systém, který zavedla izraelská armáda.

Zmínil jste i kroky proti izraelským novinářům. Jak se díváte na krok Netanjahuovy vlády, která zakázala, aby státní instituce zadávaly inzerci v deníku Ha'arec? Je to ještě legitimní krok?

Rozhodně ne. Domníváme se, že Netanjahuova vláda vede ofenzivu proti novinářům, kteří se ještě odvažují kriticky informovat o krocích kabinetu. Před rokem došlo k pokusu o podobnou legislativní ofenzivu, kterou Kneset zamítl. Kvůli vyostření konfliktu jsme nyní byli svědky jejího návratu.

Když jste zmiňoval cílené vraždy novinářů, napadá mě zpravodajka Al-Džazíry Širín abú Aklahová, která byla zabita v roce 2022. Byl to takový případ?

Širín abú Aklahová je ikonický případ. Na vaši otázku ale nejsem schopen odpovědět, protože neproběhlo žádné nezávislé a spolehlivé vyšetřování. Izraelská armáda v tomto případě neodvedla svou práci, přestože je to armáda demokratické země, která by měla mít odpovědnost.

USA, i když šlo o americkou občanku, nevyvíjejí potřebný tlak na své izraelské spojence, aby objasnili, co se stalo. Všechna novinářská vyšetřování se ale shodují v jednom - ve chvíli, kdy byla zasažena v táboře v Džanínu, nebylo možné nevidět, že šlo o novinářku.

Reportéři bez hranic také monitorují ruskou propagandu. Dá se říci, kde působí nejsilněji?

Problém s ruskou propagandou je v tom, že je mezinárodní, i proto se jí věnujeme. Využívá lidské zdroje, taktiky i narativy na celém světě. A je zajímavé, že například v Latinské Americe nebo v Africe používají dekoloniální diskurz. Naopak na Ukrajině už o dekolonizaci nemluví. Jejich diskurz je nestabilní. Což dokazuje, že mají jakýsi soubor nástrojů a že používají to, co zrovna mají po ruce, podle svých zájmů.

Myslíme si, že je důležité dělat fact-checking, že je důležité odsouzení věcí, které šíří ruská propaganda. Ale to nestačí. Je třeba pochopit, jak to funguje. Musíte předvídat jejich strategii a taktiku. Musíte přesně rozumět rozpočtům, lidem, územím, na kterých šíří svůj narativ.

Je to něco, co poškozuje schopnost lidí získávat informace, ale také to podkopává důvěryhodnost žurnalistiky. Cílem těch lidí není mít pravdu nebo se mýlit, ale zasévat pochybnosti. A to je velmi, velmi nebezpečné. Protože to podkopává samotný základ žurnalistiky, kterým je podávat zprávy o faktech, zjišťovat pravdy, jakkoli mohou být někdy relativní, ale dělat to metodicky. Zjištěná fakta mají sloužit jako základ pro veřejnou diskuzi.

V Praze absolvujete schůzky s českými představiteli. Jak se podle vás český stát staví k boji proti propagandě a fake news?

V České republice i v regionu s tím mají zkušenosti. To je pro nás zajímavé. A lituji, že země západní Evropy více nenaslouchaly tomu, co se děje na Východě. Mám na mysli i pobaltské státy. Před několika lety jsem tam byl a udělalo to na mě velký dojem. Ve Finsku mají zase velmi silnou schopnost informační odolnosti. A myslím, že v rámci Evropské unie jsme tyto hlasy neslyšeli dostatečně. Proto jim chceme být blíže.

Za druhé si myslíme, že je důležité mobilizovat českou diplomacii. Česká diplomacie je ohromným nástrojem pro obranu lidských práv. Věřím, že Češi vědí, co jsou to lidská práva. Viděli, jak padl tvrdý režim a vznikly nové svobody a věřím, že se na Českou republiku můžeme spolehnout, pokud se rozhodne být jednou z tváří obrany žurnalistiky na mezinárodní úrovni.

Vezmu jeden příklad, bylo to za režimu Bašára Asada. Byla tam česká diplomatka (velvyslankyně Eva Filipi, pozn. red.), která zastupovala mj. zájmy Spojených států amerických. Měla důležitou roli při zjišťování, zda ten či onen člověk ve vězení je novinářem.

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zastavila financování USAID, která podle vašeho zjištění platila 6200 novinářů a 707 médií na celém světě. Dá se to označit za boj proti demokracii?

Myslíme si, že je opravdu důležité, aby si američtí veřejní činitelé uvědomili, co dělají. Potenciálně se totiž podílejí na utišení hlasů, které mají zásadní význam pro odolnost společností v mnoha zemích.

Co se stane? Pravděpodobně dojde k tomu, že tyto hlasy zaniknou. Nahradí je jiné, které mají prakticky neomezené rozpočty a přijímají rozkazy z Ruska a Číny. To nebude sloužit strategickým zájmům Spojených států a už vůbec to nebude sloužit demokracii. A jak moc, to vidíme právě v tomto regionu. Mnohá média byla zčásti nebo zcela financována Spojenými státy.

Rozhodnutí, které bylo přijato, je nyní pozastaveno na 90 dní, přičemž webové stránky USAID jsou zablokovány, pobočky také a lidé se nemohou dostat ani do kanceláří. Jsme v absurdní situaci - nemyslím, že by americká politika měla táhnout svět ke dnu.

Nově jste zveřejnili zprávu o stavu svobody médií v zemích EU…

Jedná se o příspěvek ke zprávě Evropské komise o právním státě. Vyzýváme evropské instituce, aby se ujaly své odpovědnosti tváří v tvář úpadku svobody tisku a útoku na nezávislost médií v mnoha zemích Evropské unie.

Velmi dlouhou dobu se Evropská unie domnívala, že jakmile jednou dosáhnete statusu členského státu, existuje určitá minimální úroveň kontroly toho, co se v daných zemích děje. Že to dnes nestačí, vidíme tváří v tvář excesům v podobě útoků na veřejnoprávní média, tomu, co se děje na Slovensku a v Maďarsku. Proto vyzýváme Evropskou komisi, aby projevila politickou odvahu - je to opravdu důležité. A jednou z velkých zkoušek bude implementace evropské legislativy týkající se svobody médií.

Tato legislativa stanoví velmi jasná pravidla, která musí být zanesena do národních právních předpisů. Legislativa byla navržena tak, aby vyřešila řadu problémů, které vidíme na Slovensku a v Maďarsku: proto je důležité, aby ji Evropská komise prosadila, protože v sázce je důvěryhodnost Evropské unie.