„Chtěl jsem jen přežít.“ Uprostřed nepálské zkázy se dějí i „zázraky“

V místech, kterými se prohnala povodňová vlna, nezůstalo nic. Žádné silnice, domy, elektřina, telefonní signál ani internet. Níže po proudu povodeň strhla vpusť vodní elektrárny Trišuli a poté i samotnou budovu.

„Pamatuji si, že ani v letech 2010 a 2011, kdy se po celém Nepálu pravidelně vypínala elektřina, naše vesnice nezůstala bez proudu ani jednou. Teď je ve tmě celý okres,“ vzpomíná Arjun Poudel, který rozsahu zkázy stále nemůže uvěřit.

„Viděl jsem to ve středu večer na vlastní oči. Nejen moje vesnice, ale celý okres pohltila tma. Můj soused stál u záchranářského vrtulníku mířícího do armádního výcvikového střediska v Battaru a prosil, aby ho vzali na palubu. ‚Strýce a tetu odnesla voda,‘ opakoval. ‚Jejich telefony jsou hluché. Ani nevím, co se děje s mým vlastním domem.“

Povodeň odnesla i silnici do okresního města a spolu s ní i spojení se zbytkem země. Tržiště, které místní zásobovalo potravinami, zmizelo. „Pole, která jsme obdělávali, jsou pryč. A dokonce i obilí, které mají rodiny ještě uskladněné doma, už nemají kde semlít na rýži nebo mouku, protože zmizely i mlýny,“ dodává Poudel.

Nedaleká nemocnice v Baghtaru je najednou příliš vzdálená. „Když teď někdo onemocní, asi mu nezbude než zemřít doma,“ naříká jeden z vesničanů. „Jak ho vůbec dostanete do nemocnice? Není silnice. Není most. Žádné auto se nikam nedostane.“

Odpověď na otázku, za jak dlouho se do zasažených nepálských vesnic vrátí život, nikdo nezná. Ani zda ještě někdy budou takové jako dříve.

Rozsah zkázy ale neznamená, že pátrání skončilo. I po desítkách hodin záchranáři dostávají z trosek a odříznutých míst další živé lidi.

Povodeň zasáhla osm vodních elektráren a jejich zaměstnance. V tunelech jedné z nich však našly útočiště stovky dělníků a místních obyvatel. Nepálská armáda podle úřadu premiéra zachránila 350 lidí „za extrémně riskantních a náročných podmínek“ při nepříznivém počasí a rychle stoupající hladině vody.

V pátek se na sociálních sítích objevila videa, na kterých vojáci posouvají v kluzkém bahně plném trosek muže z tunelu a odnášejí je ze strmého svahu na zádech dolů.

Na jiném videu kolujícím na sociálních sítích je zachycena záchrana asi dvouleté holčičky, kterou lidé vytahují z trosek při vědomí.

Za „zázrak“ média označují záchranu 94leté Gunakeshari Boharaové, jediné známé přeživší z vládního pečovatelského domu, který příval vody a bahna srovnal se zemí. Záchranáři ji našli zavalenou troskami a bahnem. Žena trpící demencí byla silně dezorientovaná a v šoku a nedokázala záchranářům říct ani své jméno.

„Stalo se tolik tragédií, ale tohle je neobyčejný zážitek. Pacientka nedokáže vysvětlit, jak přežila. Pravděpodobně se nikdy nedozvíme, co se stalo. Je to zázrak,“ řekl podle The Times lékař z traumatologického centra v Káthmándú.

Právě tam se mezitím shromažďují příbuzní pohřešovaných a hospitalizovaných. V centru byly vyvěšeny seznamy lidí, které se podařilo dohledat, i těch, po nichž se stále pátrá.

Ti, kteří povodni unikli, mluví o „druhé šanci na život“. Zároveň ale popisují výjevy, které jim z paměti jen tak nezmizí.

Prakash Gautam byl ve středu ráno v Timure. „Najednou se ozval ohromný rachot. Během několika okamžiků se celé tržiště ponořilo do tmy a oblohu zakryl černý mrak,“ popsal. „Vyběhl jsem z pokoje, aniž bych věděl, co vlastně dělám. Netušil jsem, kam mám jít ani kterým směrem utíkat. Chtěl jsem jen přežít.“

Středeční noc strávil v lese spolu s dalšími přeživšími. Jedli balíčky instantních nudlí, které jim shodil vrtulník nepálské armády. Do bezpečí se dostali až následující ráno. „Teprve když jsem nastoupil do vrtulníku, skutečně jsem uvěřil, že jsem přežil,“ řekl Gautam.

Tulsimu Bahadurovi Bhandarimu se před vodou utéct nepodařilo. Z hor se náhle přihnala masa černého bahna a vody a během několika okamžiků pohltila celou osadu.

„Domy se začaly jeden po druhém hroutit. Vůbec jsem netušil, odkud se ten černý proud vzal ani co se děje,“ popsal z nemocničního lůžka. „Když se všechno začalo bortit, rozběhl jsem se. Síla vody mě ale zasáhla a prudce odhodila.“

Právě to mu nakonec zachránilo život. Proud ho vymrštil směrem ke svahu místo do rozbouřené řeky. „Kdyby mě proud neodhodil ke svahu, dnes bych tu nebyl,“ řekl. „Tak jsem přežil.“

Síla povodně byla podle svědků tak velká, že některé prchající lidi zasypávala pískem a bahnem. „Vlna je dostihla při útěku a pohřbila je. Záchranáři je později vyprostili a dopravili sem,“ popsal Ram Kumar Rana, který v nemocnici pečuje o zraněné příbuzné.

„Voda pořád stoupala. V tom chaosu malé děti propadly panice, pobíhaly kolem a křičely. Některé upadly a zlomily si ruce,“ dodal.

Stovky dalších však voda odnesla desítky až stovky kilometrů po proudu. Těla se nyní objevují v okresech vzdálených od místa katastrofy a místním márnicím dochází kapacita.

Márnice v Nuwakotu, Dhadingu a Nawalparasi část ostatků převážejí do sousedních okresů. V Chitwanu počet nalezených obětí překročil kapacitu nemocnic natolik, že úřady zřizují provizorní prostory pro jejich uchovávání.

Záložní plán počítá i s využitím elektrického krematoria v Devghatu. Rozklad těl se úřady snaží zpomalovat pomocí klimatizací a suchého ledu. Z neidentifikovaných ostatků jsou odebírány vzorky DNA a odesílány na analýzu do Káthmándú. Tam, kde je možné člověka poznat podle obličeje, policie zveřejňuje fotografie, aby mohli příbuzní své blízké identifikovat.

Navzdory rozsahu katastrofy Nepál zatím odmítl nabídky několika zemí na vyslání zahraničních pátracích a záchranných týmů. Své jednotky nabídly mimo jiné Indie, Čína, Spojené státy, Británie, Japonsko, Jižní Korea, Srí Lanka a Bangladéš.

Nepálská vláda se ale po konzultaci s armádou a dalšími bezpečnostními složkami rozhodla, že pátrací a záchrannou operaci povedou domácí síly. „Naše bezpečnostní složky provádějí pátrací a záchranné operace. Prozatím takovou pomoc nepotřebujeme,“ řekl Reuters mluvčí ministerstva zahraničí Lok Bahadur Chhetri.

Důvodem je mimo jiné zkušenost se zemětřesením v roce 2015. Tehdy do země během několika dnů dorazilo velké množství zahraničních záchranných týmů a podle dnešních nepálských představitelů vznikaly problémy s jejich koordinací a logistikou, někdy i určitá konkurence mezi jednotlivými zahraničními skupinami. Káthmándú proto nyní nechce tento model opakovat.

Zahraniční pomoc chce vláda přijímat prostřednictvím takzvaného one-door mechanismu, tedy jednoho centrálně koordinovaného kanálu. V této fázi preferuje především finanční a materiální pomoc. Další mezinárodní podporu chce využít zejména při obnově a rekonstrukci.