„Chce to pozitivního Hitlera.“ Oceněná izraelská Češka o konfliktu s Hamásem

Přišla o rodiče, přežila Osvětim i pochod smrti. Od roku 1948 žije Eva Erbenová v Izraeli, kde se teď znovu válčí. Momentálně bydlí ve městě Aškelon nedaleko hranic s Pásmem Gazy. Když teroristé z palestinského Hamásu 7. října zaútočili na Izrael, odletěla téměř třiadevadesátiletá spisovatelka do Česka.

Shodou okolností tu stejně měla program - ve čtvrtek převzala od ministra zahraničí Jana Lipavského cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v cizině.

Když si v Izraeli balila věci, přišel letecký útok. Měla rozbité okno, vypadla elektřina a zůstala po tmě. V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že vinu za vpád teroristů do země nese i vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. „O tom není vůbec pochyby, že to věděl,“ říká. „Současná vláda, která je nezodpovědná, svou politikou tuto situaci vyprovokovala,“ dodává Erbenová.

Až bude možnost, chce se do Izraele vrátit. „Nevím kdy, ale udělám to. Mám tam děti a 15 pravnoučat,“ vysvětluje spisovatelka.

Jak vnímáte současnou situaci v Izraeli? V několika rozhovorech jste řekla, že je to pro zemi katastrofa a jste zklamaná. V čem?

Izrael za těch 75 let zažil tolik válek a nikdy jsem se nebála. Měli jsme vedení, výborné technologie, rozvědku a vše se vždy rychle vyřešilo. Byla jsem si jistá, že jsem doma v zemi, která ohlídá moje děti. Ale teď to nemám.

Současná vláda, která je nezodpovědná, svou politikou tuto situaci vyprovokovala. Ať jde o rozšiřování osad (židovských osad na okupovaném Západním břehu, pozn. red.), útoky ortodoxních židů atd. Vláda na to nereaguje, nezabraňuje tomu, naopak to podporuje v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem, který je zajatcem panů Becal'ela Smotriče a Itamara Ben Gvira (krajně pravicových ministrů z menších koaličních stran, pozn. red.).

Tahle ortodoxní část izraelské společnost má hodně dětí, neplatí daně, nechodí na vojnu a ničí Izrael. Tito lidé by se neměli míchat do politiky, protože opravdu jenom naši zemi ničí.

Říkala jste, že za všech válek jste měla jistotu, že to Izrael zvládne. Teď jí nemáte? Máte strach, že to nezvládne?

Podívejte, nic není jisté, ani Izrael není jistá věc a může zmizet. Ale tato ortodoxní společnost, ale i Hamás mají v sobě „Boha“, který udělá všechno a když všechno umře, taky přijde Mesiáš a bude ráj na Zemi. To já tedy nechci.

Já jsem vděčná Čechům , že zasahují. Podívejte mír mezi Araby a Izraelem už dávno mohl být, kdyby ho uznali. Ani izraelská politika nebyla bezchybná.

Víte nebýt toho komunistického režimu, tak jsme do Izraele nikdy nepřišli, v Čechách nám bylo dobře. Po návratu z koncentračních táborů se k nám v Praze a v Československu chovali nádherně. Pamatuji si, že u Myšáka nám dávali zdarma jídlo. Všechna doprava byla zadarmo. A pak přišel převrat. K odchodu nás přinutila politika, ne touha jít do Svaté země.

Ale tím, že v roce 1948 přišla proklamace nezávislosti státu Izrael, rozhodli jsme se jít. Když jsme dorazili do Izraele, přinesli jsme si to naše Československo, vznikaly české kibucy, které byly jako rodina. Měli jsme ty své buchty, bábovky, kulturu, řeč a po celou tu dobu jsme zůstali Čechy. A žili jsme v jistotě, že k nám nikdo nevtrhne, ale byla to utopie.

Když jsme během šestidenní války zabrali ty arabské vesnice, premiér Ben Gurion řekl, že se to musí vrátit, protože to nepřinese nic dobrého. Ale byly tady vždy nějaké skupiny, které to nechtěly, a tady někde byla chyba. Takhle se nedá žít, vzít někomu půdu. Když chtěl Jicchak Rabin zajistit mír, tak ho zabili. A byli to přesně ti lidé, jako je dnes Itamar Ben Gvir.

Kdy jste začala vnímat, že se něco děje, že jde o tak rozsáhlý útok?

Vůbec jsem to nevnímala. My jsme na rakety v Izraeli zvyklí a já si z nich nic nedělám, protože máme tu naši pokličku (protiraketový štít Iron Dome), která většinu z nich zachytí. Ale teď je to jiné, pravděpodobně mají (v Gaze) lepší techniku asi z Íránu. Šest set raket míří na vás a k tomu sirény. To už je nepříjemné.

Já žiju sama v Aškelonu a když přišla nabídka z Čech, tak hlavně můj syn říkal, ať jedu, protože bude o starost méně. A v Praze můžu mluvit a udělat více pro Izrael. V tu dobu, kdy jsme spolu mluvili, tak spadla do nedalekého parku raketa, zabodla se do země a rozbila mi okno, zároveň zhaslo světlo, ale jelikož bylo k večeru, tak bylo ještě světlo. Začala jsem balit kufr a ve čtyři ráno jsem byla na letišti. Stroj měl nějakou poruchu, takže jsme museli čekat čtyři hodiny na letišti a já vytáhla vanilkové rohlíčky a dámy z ambasády sehnaly kafe.

Kde jste vzala vanilkové rohlíčky?

Moje děti milují vanilkové rohlíčky a můj syn má zanedlouho narozeniny, má je ve stejný den jako já. Takže než vypadla elektrika, pekla jsem vanilkové rohlíčky. Něco jsem tam nechala a část pak vzala s sebou na letiště.

Bála jste se, když začaly dopadat rakety na Aškelon?

Já se nebojím.

A můžu se zeptat, proč?

Myslím na to, jak se strachu vyhnout, protože bát se něčeho je ta nejhloupější věc, strach vás totiž oslabí. Já jsem chtěl být doktorka, přestože jsem to na lékařku nedotáhla, o medicínu se zajímám. A když máte strach, vaše tělo oslábne. Když mi byly asi čtyři roky, dostala jsem památník a tatínek mi tam napsal: „S klidem a rozvahou vládni životem. Tvůj taťka.“ Trvalo mi desítky let, než jsem to pochopila.

A není právě ten neustálý strach z něčeho to, co oslabuje izraelskou společnost?

Ano, ale je to jen půlka. Podívejte se na všechny ty lidi, co demonstrovali proti tomu, jak vláda chce změnit naši ústavu. Mohla udělat drobné změny, ale takhle drasticky ji upravovat… Přestože lidé demonstrovali, vláda na to vůbec nereagovala a neposlouchala je.

Tady jde o uchovaní smyslu naší země a ústavy a tahle vládnoucí skupina ji boří. Premiérovi přišlo vhod udělat něco, aby ty demonstrace utichly a ony teď opravdu skončily. Ale není to kvůli strachu, tři čtvrtě Izraele jsou nešťastné z toho, co se děje a jaká je vláda. Tito politici nejsou Izrael.

Zmínila jste, že izraelský premiér udělal něco, aby ty protesty utichly. Naznačujete, že o nějaké akci věděl?

O tom není vůbec pochyb, že to věděl. Podívejte, tady musela být nějaká šílená zrada na Izrael. Jak se 170 teroristů dostane na balonech přes plot? A ty děti, co se na to dívaly, stříleli jak na běžícím páse, to bylo něco šíleného. Ti lidé museli odněkud startovat, naše rozvědka je na obloze a zemi, vidí všechno, co se děje. Vždycky věděli, že se blíží nějaké nebezpečí a hned to vyřešili.

Já jsem nikdy neměla v Izraeli strach, protože jsem věděla, že si mě hlídá. Moje děti byly všechny na vojně, jeden byl letec, další na Golanech. Nebylo to lehké, ale člověk věděl, že přežije, ale teď ne.

Mluvíte o dětech. Vaše děti absolvovaly vojenskou službu. Byl někdo z rodiny povolán do armády? Bojíte se o ně?

Ano, byl povolán jeden z pravnuků. Neřekla bych, že se o něho bojím, spíš se zlobím. Přišli jsme do Izraele, aby se dětem nestalo to, co nám, aby nezažily zbytečné války. Pro mě to není svatá země, nelíbám podlahu, jako ty ortodoxní skupiny z Ameriky. Izrael je stejná země jako každá jiná, a má zaručit budoucnost dětem.

Život máme jen jeden a ten, co žiji, nechci obětovat na oltář Svaté země. Podívejte se na moderní Izrael, co z něho vyšlo. WhatsApp, Waze, různé léky, mašinka na srdce. Každý antisemita, když s ním něco je, si vezme pilulku bez jakýchkoli myšlenek a neřeší, že mu to vymyslel nějaký Žid v Tel Avivu. To je ten Izrael, který dává světu skvělé věci. To nejsou ti náboženští fanatici.

Zažila jste války. Překvapil vás něčím současný útok?

Tohle není válka. Tam proti sobě stojí vojáci, tanky a letectvo. Tohle byl pogrom. A mě uráží, že se to vůbec mohlo stát. To mi bere důvěru v lidi, kteří teď Izrael vedou.

Pracovala jste jako ošetřovatelka, a to i v táboře, kde jste se snažila láskyplně vést všechny, tedy i arabské děti. Jste s někým z Gazy v kontaktu?

Dneska už ne, ale byli jsme v kontaktu. Aškelon je od Gazy asi 15 kilometrů a byla krátká doba, kdy jsme po odchodu z nemocnice v pátek chodili na kávu. Založili jsme v Gaze pole, kde se pěstovala zelenina s pomocí naší techniky. Když se to sklidilo, odvezlo se to do Izraele na trh. Při jedné dodávce zeleniny došlo k výbuchu, zjistilo se, že bomby byly v tom voze, který to přivezl. A tak se to ukončilo. A veškerý společenský kontakt utichl.

V čem se to podle vás pokazilo?

Moci se tam chopili náboženští fanatici jako Islámský džihád nebo Hamás a ti obyčejní lidé se jich bojí a jsou jejich rukojmí. My, když bombardujeme Gazu, tak shazujeme i letáky nebo upozorňujeme, aby lidé odešli do bezpečných míst. Oni ty rakety umisťují u nemocnic a škol, kde si staví i základny. Hamás odmítá pustit obyčejné lidi, aby odešli a radši je zastřelí, když se pokusí odejít. To je obrovská tragédie. Proč je nenechá odejít? Hamás se musí vymýtit.

Mluví se o pozemní invazi do Gazy. Izraelské letectvo mezitím srovnává oblast se zemí. Případné městské boje budou stát mnoho životů na obou stranách. Dá se ale vůbec Hamás zcela zlikvidovat?

Zlikvidovat se musí myšlenka, zastřelit někoho není východisko. A vymýtit se to dá jenom výchovou dětí, na které máme velký vliv a snadno nasáknou to myšlení. Já bych právě v tomto apelovala na duchovní, oni se tam modlí a je to k ničemu. Bohu je to úplně fuk, co se děje.

Říkám, že by to chtělo nějakého pozitivního Hitlera! Podívejte, jak dokázal nadchnout skoro celé Německo. Kdyby se našel charismatický vůdce, který by řekl, že takhle to dál nejde, že život je vzácná věc, příroda je krásná, svět je pěkný a není potřeba obětovat za něco svůj život…

Jak dlouho podle vás bude trvat, než se společnost z těch událostí vzpamatuje?

Důležité je, jaká vzejde potom všem izraelská vláda, jaká bude pomoc z Evropy. V Izraeli máte spoustu aktivních lidí a je hrozné, že teď tihle lidé utíkají ze země. Moje vnučka mi řekne: co já tady budu vychovávat děti. Ale odchod taky není východisko. To jsme nechtěli.

Máme se teď dobře a i jinde je dobře, ale za 100 let může přijít nějaký další bláznivý Hitler a zase něco udělat. Izrael musí existovat jako normální stát, nebýt řízen nějakými okultními lidmi. Podívejte se na okolní státy, zvláště na Írán, kde to vedou duchovní, tam se lidé nemají dobře.

Ten útok určitě zanechá stopy, ne na dlouho, ale na věčnost. Ty zničené kibucy, lidé, kteří o někoho přišli, z toho se jen tak nedostanete. Lidé, kteří zažili šoa, se z toho dostali, protože si řekli: stalo se nám, co se stalo, ale my to z těch trosek vybudujeme znova. Ale to, co se stalo teď, je nepochopitelné, to se nemělo stát. To je selhání našeho systému.

Jak vnímáte demonstrace na podporu Palestiny?

Oni chtějí stát a to je normální. My jsme několikrát potkali Palestince, budete se divit, i na lyžích. Normálně jsme se spřátelili a byli jsme týden úplně ti největší přátelé.

V tomto nám musí pomoci svět. Když budou mít svůj stát a armádu, tak nenapadnou Izrael. Já bych chtěla, aby měli svůj stát, ale respektovali nás a uznali. Když jsem byla ještě mladá, tak premiér David Ben Gurion říkal: když Arabové uznají Izrael, bude okamžitě mír. To se bohužel nikdy nestalo. Svět by měl říct, že Palestina bude mít takové území a Izrael takové. A všichni to budeme respektovat.

Po útoku na Izrael se vzedmula vlna nenávisti a antisemitismu, hlavně na sociální sítích. Od lidí, od kterých bychom to neočekávali, najednou zaznívají výzvy ke srovnaní Gazy se zemí, druzí, že za to může Izrael. Máte podobný pocit, vnímáte to?

V určitém směru za to Izrael může, kvůli špatné vládě. Kdyby byl by naživu premiér Jicchak Rabin, tak se určitě tento útok nestal. Mnoho lidí nevidí do nitra toho konfliktu a politiky. Židé mají mnoho tváří, ten náš Izrael je pokrokový, moderní, nábožensky nezatížený a otevřený. Ale je tolik židovských větví. Když vidím například ortodoxní Židy v Berlíně, tak jsem taky antisemita. Nebudu je samozřejmě zabíjet, ale na kafe je nepozvu.

A tihle lidé vyvolávají ten antisemitismus a my tím trpíme. Mluvím v Německu se školáky a jeden z nich se mě zeptal, kolik je takových Židů, jako jste vy. Odpověděla jsem mu, že miliony, tři čtvrtiny Izraele jsou takové. Naše země je otevřená, každý, kdo přijede, je nadšený.

A proč lidé volají po zničení Gazy?

Gaza byla odjakživa zakletá, přicházeli odtamtud vždycky útoky. A Hamás a Islámský džihád si ji přivlastnily i s lidmi. A když nebude existovat, tak co tam bude? Pole? Mně je těch všech normálních lidí líto. Proč Egypt neotevře hranice?

Česko je celkem proizraelské. V čem to podle vás je?

Češi v Izraeli zanechali velkou stopu, podívejte se na Haifu v padesátých letech. Mnoho českých knih se přeložilo do hebrejštiny. Vzpomínám si, jak jsme na první den osvobození Izraele vyvěsili českou a izraelskou vlajku. A sousedé chodili okolo a ptali se, co je to za vlajku.

Ministr zahraničí Jan Lipavský vám udělil cenu Gratias agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí.  Co to pro vás znamená?

Velmi si toho vážím.

A plánujete se do Izraele vrátit?

Samozřejmě! Nevím kdy, ale udělám to. Má tam děti a 15 pravnoučat.

Za nedlouho budete slavit narozeniny, máte nějaké přání?

Aby se to všechno vyřešilo, pustili se zajatci a nemuselo se do Gazy, aby se to třeba vyřešilo bez invaze.