Čeští vědci zjistili, kudy přišel člověk do Evropy. Objev přepisuje historii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejstarší záznam o osídlení člověka vzpřímeného (Homo erectus) na území Evropy lze najít poblíž dnešního ukrajinského města Korolevo a je starý až 1,4 milionu let.

Dokládá to výzkum mezinárodního týmu vědců vedeného Romanem Garbou z Ústavu jaderné fyziky a pražského Archeologického ústavu Akademie věd ČR.

Dosud přitom byla za nejstarší evropskou lokalitu osídlenou tímto zástupcem rodu Homo považována španělská Atapuerca, kde žil až o 200 až 300 tisíc let později.

Studii, která přepisuje historii lidského druhu, publikoval prestižní časopis Nature.

Osídlení v Korolevu v dnešní zakarpatské Ukrajině, nedaleko hranic s Rumunskem a Maďarskem, je podle vědců kromě jiného také nejsevernějším známým místem výskytu člověka vzpřímeného.

Studie podle AV ČR mění pohled na migrační trasy „prvních Evropanů“ a doplňuje chybějící kamínek v mozaice poznání historie osidlování Evropy.

„Náš nejstarší předchůdce (Homo erectus) jako první opustil Afriku před přibližně dvěma miliony let a vydal se na Blízký východ, do Asie a Evropy,“ přibližuje Garba.

„Radiometrické datování prvního osídlení v lokalitě Korolevo zaplňuje nejenom velkou prostorovou mezeru mezi Gruzií (tam je výskyt člověka vzpřímeného doložen už před 1,8 milionu let, pozn. red.) a Španělskem s doposud nejstaršími oblastmi, ale také potvrzuje hypotézu, že první vlna osídlení Evropy pronikla z východu na západ,“ vysvětluje význam objevu.

Do Evropy podle něj lidé přišli koridorem podél Dunaje. Osídlení v Korolevu v době před zhruba 1,4 milionu let spadá do období, které zahrnuje teplejší období tří dob meziledových. Výsledky jsou v souladu s klimatickým modelem obyvatelnosti dané lokality a druhem pylů nalezeným ve stejné kulturní vrstvě.

Stáří samotné lokality vědci určili pomocí datace valounů ze stejné vrstvy, v níž byly nalezeny kamenné nástroje (samotné nástroje jsou z materiálu, který k měření stáří není vhodný). Ty vzhledem k jejich stáří na místě nemohl nechat nikdo jiný než právě Homo erectus, o němž je známo, že žil v období před asi dvěma miliony až zřejmě 108 tisíci let.

„Víme, že vrstva naváté spraše a paleopůd zde dosahuje hloubky až 14 metrů a obsahuje tisíce kamenných nástrojů. Korolevo bylo významným zdrojem suroviny pro jejich výrobu,“ řekl ukrajinský archeolog a spoluautor studie Vitalii Usyk, který se na vykopávkách v Korolevu podílel a nyní pracuje v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně.

Lokalitu podle vědce neobýval jen Homo erectus. Jednalo se nejméně o devět různých paleolitických kultur. Lidé tam žili od nejstaršího věku až do doby před 30 000 lety.

Právě datace kamenných nástrojů byla největší výzvou projektu.

Použita byla metoda datování pomocí kosmogenních nuklidů určením doby uložení. Ta - zjednodušeně řečeno - funguje díky tomu, že v horninách na povrchu země vznikají vlivem kosmického záření specifické látky (v tomto případě tzv. kosmogenní radionuklidy 10Be a 26Al v křemeni), jejichž obsah v dané hornině poté, co je například překryta dalším sedimentem, klesá podle jejich poločasu přeměny.

Zjednodušeně řečeno, ještě víc tedy v sobě můžou horniny mít látky, podle jejichž množství lze „dopočítat“, kdy byly horniny naposledy na povrchu vystaveny působení kosmického záření.

Jde nicméně o složitý mezioborový proces. Další člen týmu Jan Kameník Seznam Zprávám řekl, že datace zahrnovala mimo jiné přípravu křemenného koncentrátu různými fyzikálními a chemickými metodami, jeho rozpuštění v roztoku, chemickou izolaci jednotlivých nuklidů, měření metodou urychlovačové hmotnostní spektrometrie a až pak samotný výpočet. Ten vědci provedli rovnou dvěma metodami, z nichž jedna (označovaná P-PINI zahrnuje matematické modelování metodou Monte Carlo) byla podle dalšího spoluautora Johna Jansenena z Geofyzikálního ústavu AV ČR v archeologii použitá vůbec poprvé.

Samotná lokalita Korolevo, která leží jen asi 150 kilometrů vzdušnou čarou od slovenských Košic, byla objevena v roce 1974 a vzorky použité v této práci byly podle Kameníka odebrány při expedici už v roce 1985. Aktuálně je naleziště přímo v areálu aktivního lomu a podle autorů studie by zasloužilo systematickou ochranu.