Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před sto lety – 25. dubna 1925 – dorazila do sovětského Kyrgyzstánu první skupina Čechů a Slováků, kteří přijeli budovat komunistickou společnost a nový svět.
Osadníci, mezi kterými byl také tehdy tříletý Alexander Dubček s rodiči, budovali ve středoasijské stepi továrny a domy. Jejich družstvo neslo název Interhelpo.
Idealisté ale brzy narazili na problémy. Někteří se vrátili kvůli neexistující lékařské péči a tvrdým podmínkám. Někteří z těch, kteří vydrželi, skončili v sovětských lágrech nebo dokonce na popravišti.
O osudech této komunity natáčel nedávno přímo v Kyrgyzstánu filmový štáb projektu Gulag.cz, kterému šéfuje Štěpán Černoušek.
„Češi a Slováci tam budovali základní infrastrukturu, ale jako lidé jiné národnosti pak poutali pozornost sovětských represivních orgánů,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Ve čtvrtek 24. dubna má film Pohřbené naděje premiéru v pražském kině Aero.
Když dnes člověk přiletí do Kyrgyzstánu, najde tam po tolika letech něco, co československé nadšené budovatele socialismu připomíná?
Když vystoupí z letiště v metropoli Biškeku a jede taxíkem do centra, ta hlavní široká ulice se jmenuje ulice Julia Fučíka. On sám nebyl součástí Interhelpa, ale čtyřikrát se tam podíval a napsal o tom články. Je zajímavé, že kult Julia Fučíka v Kyrgyzstánu přetrvává i dávno po skončení komunismu a Kyrgyzové ho vnímají jako pozitivní osobu. A to i ti, kteří nejsou nostalgičtí po časech Sovětského svazu.
Na tuto ulici navazuje další, která se jmenuje Interhelpo. Když jsme se náhodně ptali lidí, co to je, mnozí věděli, že to je spojené s Čechy a Slováky a také to vnímají vesměs pozitivně. Po Češích a Slovácích v Biškeku zůstalo několik staveb. V jejich škole, kterou si tehdy postavili, se učí děti se zdravotním a mentálním postižením. Klub, který postavili, slouží k různým kulturním a tanečním akcím.
Češi a Slováci se podíleli na výstavbě celých čtvrtí. Jedna z nich se jmenuje Dělnická čtvrť, a to byl v té době takzvaný projekt ideálního města. Když se podíváte na mapu, má ta čtvrť pozoruhodný kruhový půdorys.
Dá se říci, že Češi a Slováci v Kyrgyzstánu budovali základy moderní infrastruktury?
Určitě ano. Stavěli koželužny, textilní továrny, různé průmyslové objekty. Kyrgyzstán byl na tehdejší poměry velmi zaostalý. Odhadujeme na základě historických průzkumů, že na přelomu 20. a 30. let vytvářeli čeští a slovenští osadníci zhruba dvacet procent HDP sovětského Kyrgyzstánu.
Čeští a slovenští osadníci, kteří odjeli budovat komunismus do Kyrgyzstánu.
Kdy a proč nastal zlom, že sovětské úřady proti nim začaly jít a skončilo to vězením a popravami?
Ve třicátých letech. Češi a Slováci tam přijeli ve čtyřech velkých transportech v letech 1925, 1926, 1928 a 1932. V polovině třicátých let se politika dost změnila. Když tam přijely první skupiny, ještě platila takzvaná Nová ekonomická politika, neboli NEP. Ta umožňovala samostatné hospodaření, sovětský režim toleroval kultury a jazyky jednotlivých republik. Pak naopak začala rusifikace a režim už nechtěl tolerovat samostatnost družstva Interhelpo, že fungovalo jako komuna.
Už v roce 1932 úřady Interhelpo rozbily na několik menších družstev a postupně dosazovaly do vedení své prověřené funkcionáře. Oficiálně na papíře zrušily Interhelpo v roce 1943, ale už vlastně nefungovalo několik let předtím. Továrny a díly postavené Čechy a Slováky fungovaly dál, ale už ne pod hlavičkou družstva.
Ti Češi a Slováci, kteří skončili v gulazích nebo na popravišti, byli odsouzení jako špióni?
Zdůvodnění byla různá. Největší vlna represí je postihla v letech 1937 a 1938, v době známé jako Velký teror. Režim pronásledoval příslušníky různých národností a během této špionománie se zaměřil i na Interhelpo.
Soudili je i za údajné ekonomické zločiny, defraudace, za rozkrádání majetku. S naší expedicí jsme se dostali i do místního archivu sovětské tajné služby KGB, přestože je zavřený. Ale jeden známý historik nám předal informace o 24 perzekvovaných Čechoslovácích. Celkem známe jména 53 odsouzených do vězení nebo popravených, ale to číslo není konečné. Víme o více než dvaceti popravených, ale bádání je velmi obtížné, protože v Kyrgyzstánu se o těchto věcech a zločinech z minulosti příliš nemluví. A jak říkám, archivy KGB jsou nedostupné.
Lidé, kteří tam tehdy z Československa jeli, byli vesměs levicoví idealisté, kteří věřili v myšlenky komunismu?
Převážně ano. Rozhodně důvody k odjezdu měli převážně ekonomické. Kdyby se jim tehdy v Československu dařilo a měli by dobře placenou práci, asi by se nevydali na druhý konec světa do úplně neznámých končin. Před sto lety opravdu skoro nikdo nevěděl, jak to v Kyrgyzstánu vypadá.
Nicméně ideologie hrála velkou roli, většinou šlo o dělníky a řemeslníky. Družstvo bylo navázané na Komunistickou stranu Československa, většina členů Interhelpa patřila ke straně. Vlivným iniciátorem celého projektu byl Rudolf Mareček, který žil nějakou dobu v Sovětském svazu a dostal tam vlastně za úkol přispět k obnově zaostalých oblastí Sovětského svazu. S tímto úkolem se vrátil do Československa a organizoval Interhelpo.
Je ale třeba říci, že dost Čechů a Slováků se třeba po roce vrátilo, protože v tamních podmínkách a bez lékařské péče nechtěli dál žít. A dětská úmrtnost v jejich komunitě byla také dost vysoká. Zdaleka ne každý tam vydržel.
Štáb Gulag.cz při práci na filmu Pohřbené naděje v Kyrgyzstánu. Vlevo Štěpán Černoušek.
Jaké byly další osudy agitátora a organizátora Rudolfa Marečka? Skončil také v gulagu?
Mareček se vydal do Ruska ještě na sklonku carovy vlády, utekl tam před mobilizací do rakousko-uherské armády. Dostal se na území dnešního Kazachstánu a přidal se k bolševikům. Založil první hospodářskou komunu u jezera Issyk-kul v Kyrgyzstánu. V roce 1920 ho bolševici poslali do Číny, aby přemluvil k návratu uprchlé Kyrgyze, kteří utekli před carskými odvody do ruské armády. A on skutečně tisíce lidí přiměl k návratu.
Pak jel do Československa zakládat Interhelpo. Později odjel do Moskvy a v Kyrgyzstánu pak se synem Bořivojem zakládali sovětský alpinismus. Chodil po horách a mapoval pohoří Ťan-šan.
Z jeho vlastního vyprávění vyplývá, že jej ve třicátých letech zajala sovětská policie NKVD, vyslýchala ho a mučila. Ale jeho komunistické přesvědčení to zřejmě nezlomilo a v srpnu 1968 jednoznačně podporoval sovětskou invazi do Československa. Zemřel někdy v sedmdesátých letech.
Jak si máme vlastně představit současný Kyrgyzstán? Jako zemi, kde soupeří o vliv Rusko, Čína a Turecko?
Ekonomicky je znát velký vliv Číny. Investuje tam, jsou tam všelijaké billboardy s nápisy, jako děkujeme Číně, na silnicích je dost čínských elektromobilů. Ale na první pohled samozřejmě nelze nevidět ani ruský vliv, protože třeba Biškek je vyloženě město sovětského typu a zůstalo tam mnoho komunistických symbolů. Soch Lenina, srpů a kladiv a podobných věcí. To je velký rozdíl oproti Kazachstánu nebo Uzbekistánu, kde se těchto symbolů zbavili.
V Kyrgyzstánu je přece jen stále přítomná nostalgie po sovětských časech, lidé si s érou Sovětského svazu spojují rozvoj a výstavbu.
