Článek
„Některé dívky si sendvič, který dostanou, schovají a vezmou domů. Chtějí se o něj rozdělit se svými sourozenci. Situace mnoha rodin je opravdu strašná,“ líčí v Jemenu žijící Češka Sabina Addailamyová, která ve městě San’á provozuje jídelnu pro chudé.
Každý den se v ní nají 170 potřebných, jídlo jim zajišťují dárci z Česka. Nezisková organizace Pomůžu, jak můžu, která finance zajišťuje, měla v posledních letech velký plán – kromě jídelny zajišťovat také svačiny pro žačky tamní dívčí školy.
„Ve škole studuje 1800 dívek, jejich situace je ale mnohem horší než ve státní chlapecké škole. Některé dívky chodí na vyučování hladové. Paní ředitelka vyprávěla, že několik z nich při ranním nástupu omdlelo. Nejedly den nebo dva,“ říká Addailamyová. Do školy chodí dívky od šesti do 18 let, slouží tedy i jako obdoba naší střední školy.
Našly cestu, jak dostat platby do Jemenu
Skupina Češek, které postavily neziskovou organizaci Pomůžu jak můžu, připravovala dlouhé měsíce projekt, jak dívkám pomoci.
O podporu požádaly české Ministerstvo zahraničních věcí, kde se však dozvěděly, že Jemen nepatří mezi prioritní země pro českou rozvojovou pomoc. Diplomaté jim nicméně poradili, aby se obrátily na nejbližší české velvyslanectví, protože ambasády mají prostředky na drobné lokální projekty.
Organizace komunikovala s ambasádou v Rijádu, splnit bylo potřeba mnoho podmínek – například založit pobočku organizace i v Jemenu. Vše se postupně dařilo a vyvíjelo dobrým směrem.
„Na začátku roku mi z ambasády z Rijádu volali, že to odsouhlasili, měla jsem hroznou radost. Řekli, že je vše v pořádku a že na začátku března by měly přijít první peníze. Nejdříve měli strach, že peníze nedojdou, já jsem je ale ujistila, že jsme našli cestu a peníze z Česka dojdou za jeden nebo dva dny. Máme tu účet v kuvajtské bance a peníze se musejí poslat přes newyorskou banku, pak problémy nejsou,“ vysvětluje Sabina Addailamyová své zkušenosti s penězi vybíranými pro jídelnu.
Česká pomoc ve válečné zóně
Přečtěte si o situaci v nejchudší arabské zemi i snaze skupiny Češek pomoci tamním nejchudším:
V březnu však peníze od státu nepřicházely. Po necelém měsíci čekání se nezisková organizace obrátila na ambasádu a zjistila, že projekt byl z technických důvodů zastaven.
„Nevím. Proč, říkala jsem si, jestli to nemá něco společného s válkou na Ukrajině,“ spekulovala Addailamyová.
Důvody jsou podle oficiálního prohlášení Černínského paláce trochu jiné. „Projekt byl schválen za podmínky, že to bezpečnostní situace dovolí. Náš zastupitelský úřad v Rijádu, který za projekt zodpovídá, musel přihlédnout ke zhoršení bezpečnostní situace, respektive k válečnému stavu v místě, kvůli kterému není schopen zajistit kontrolu realizace projektu. MZV nicméně podpořilo jak veřejnou sbírku, tak registrační proces organizace Pomůžu, jak můžu v Jemenu,“ napsal úřad na dotaz Seznam Zpráv.
Češky z neziskové organizace byly sice zklamané, odhodlání pomáhat je však neopustilo. Nějaké peníze vybraly mezi sebou a dodávání svačin spustily i navzdory chybějícímu grantu.
„Aspoň něco jsme jim chtěly poskytnout. Začaly jsme v září, máme peníze na čtyři měsíce, děláme svačiny pro 500 dívek denně. Každý den je to jiný druh svačiny, mají tam sýr, vařená vejce, sendviče s fazolemi, džemem, tahini. Celkem pět druhů sendvičů, holky jsou nadšené,“ vypráví Sabina Addailamyová.
Na výše zmíněné čtyři měsíce mají 200 tisíc korun, z nichž platí i pracovní sílu, která zajišťuje nákup pečiva, přináší plynovou bombu, cisternu s vodou a stará se o to, aby vše fungovalo.
Peníze na svačiny stačí v tuto chvíli pouze do ledna, školní rok ale v Jemenu končí až v březnu. Podobně tíživá situace je s penězi na jídelnu, která zajišťuje jídlo pro 25 rodin. Na ni ale, jak Addailamyová doufá, peníze budou: Organizace totiž v těchto dnech rozjela na facebooku charitativní aukci, která by měla na provoz vydělat. Zájemci si v ní mohou nakoupit různé vánoční dárky, ať už jde o knihy, šperky, dekorace, ale třeba i kurzy španělštiny nebo sud piva. Odkaz na aukci najdete zde.
Fakta
Až desetina světové populace by podle OSN brzy mohla trpět potravinovou nouzí. Spojené národy přiznávají, že kvůli turbulentní době se nepodaří vymýtit hladomor do roku 2030, což byl jejich původní záměr.
Příměří nepříměří
Nejchudší arabská země je už osmým rokem ve válečném stavu – proti sobě bojují vládní jednotky s rebely kmene Hútiů. Zatímco vládu podporuje koalice vedená Saúdskou Arábií, na straně Hútiů stojí Írán. Odborníci proto mluví o takzvané proxy válce těchto dvou konkurenčních regionálních mocností.
OSN přitom opakovaně informovala o tom, že válečných zločinů se dopouštějí obě strany.
Letos nicméně svitla naděje, že by konflikt mohl skončit, v dubnu totiž válčící strany podepsaly příměří, které později dvakrát prodloužily (více zde). V říjnu ale skončilo.
Co bude dál, není v tuto chvíli jasné, podle Sabiny Addailamyové ale ani samotné příměří nebylo zcela dodržováno: „Například před třemi měsíci v San’á sestřelili špionážní ozbrojený dron, to bylo jasné porušení podmínek příměří,“ říká o městě, kde žije.
Splněny nebyly ani další podmínky, jako je otevření mezinárodního letiště v témže městě. Otevřeno bylo až za dva měsíce, létat lze navíc jen do Egypta a Jordánska. „Cestující ze San’á musí mít navíc pasy vydané v Adenu na jihu země, to je další komplikace,“ zmiňuje.
Navzdory měsíce trvajícímu příměří razantně vzrostly ceny potravin, které se smějí dovážet jen ze Spojených arabských emirátů nebo Saúdské Arábie.
V San’á i nadále trvá napjatá situace s pohonnými hmotami – lodě přivážející benzin a naftu někdy do přístavu pustí, někdy ne. „Příměří bylo divné, ceny šly nahoru a jinak je tu vesměs stejná situace jako před rokem,“ uzavírá Sabina Addailamyová.
