Článek
Konzulka Eva Novotná ještě před měsícem vydávala v ukrajinském Lvově víza ukrajinským zájemcům o práci v Česku. Teď, v nové akční „uniformě“ a v oranžové vestě s logem české ambasády, koordinuje pomoc tisícům uprchlíků, kteří z Ukrajiny míří do Česka přímo u hraničního přechodu Medyka.
Podle Novotné dochází k prvnímu zpomalení migrační vlny z válkou sužované země. Vliv na to může mít i počasí, v noci tu padá teplota k minus sedmi stupňům.
Novotná řeší i příběhy Čechů, kteří se vydali na Ukrajinu pomáhat. Podle jejího vyjádření pro Seznam Zprávy se jeden takový dobrovolník momentálně pohřešuje.
„Odjel tam pomáhat a nyní už není na telefonu. Přejel na ukrajinské území už v době bojů, kdy Česká republika vydala oficiální doporučení, aby se na Ukrajinu necestovalo z bezpečnostních důvodů,“ uvedla Novotná. Situace se podle ní řeší i s ukrajinskou policií. Informaci o pohřešovaném Čechovi Seznam Zprávám potvrdila i mluvčí ministerstva zahraničních věcí Lenka Do.
Jak vypadá propojování ukrajinských uprchlíků s českými dobrovolníky, kteří je odvážejí domů do Česka?
Jsme teď v Přemyšlu, patnáct kilometrů od hraničního přechodu Medyka. Přímo tam není žádné zázemí pro uprchlíky, a tak červené autobusy polských hasičů fungují jako shuttle-busy a převáží uprchlíky sem, do areálu bývalého Tesca. Bývalo to obchodní centrum a prostory bývalých obchodů jsou teď přidělené jednotlivým zemím. Každá místnost je označená vlajkou a nápisem, kde se mají sdružovat uprchlíci z Ukrajiny, kteří chtějí pokračovat do dané destinace. Stejně tak všichni dobrovolníci z konkrétních států vědí, do jaké místnosti jít a nabídnout svou pomoc. Pro Česko je to místnost číslo dvě.
Jak toto humanitární centrum funguje?
Tady je veškeré akutní zázemí, může tu člověk přenocovat, je tu teplo, střecha nad hlavou, lidé tu dostanou jídlo i hygienické potřeby. Mohou si tu také dobít telefon, připojit se na wifi a komunikovat se svou rodinou, dát jim o sobě zprávu. To bylo nejdůležitější na začátku, ale pak se začaly objevovat problémy s bezpečnostní.
Jak je tu zajištěna bezpečnost? Jak jsou prověřováni lidé, kteří přijdou a řeknou: „My chceme odvézt maminku s dětmi k nám domů“?
Za těch 14 dní, co tu působíme, se systém velice vyprecizoval. V posledních dnech vzrostl počet bezpečnostních i policejních složek na místě. Když bylo 1. března, bylo vše živelné. Nejdůležitější pro uprchlíky bylo, že se měli kde schovat. Ale pak se také začaly objevovat problémy s bezpečností, hlavně kapsáři.
Odborníci také upozorňují na riziko zneužívání osamělých žen v nouzi v obchodě s lidmi. Objevily se tu takové případy?
Když vidím postup polských úřadů, tak buď už takovou evidenci mají, nebo se jim snaží předcházet.
Jak?
Ukrajinský běženec v zásadě nesmí využít služeb humanitárního centra, dokud se neregistruje jako uprchlík na základě předložení cestovního pasu. Pak dostane náramek s identifikačním číslem. Stejně tak jsou registrovaní všichni dobrovolníci a řidiči, a musí tedy předložit doklady, uvést SPZ auta i telefonní kontakt, pak také obdrží registrační náramek. Až poté dochází v prostorách centra k propojení nabídky a poptávky.
Jak je evidované, kdo koho veze?
Řidič nemůže odjet z parkoviště do té doby, než vyplní svoje nacionále a identifikační čísla uprchlíků. Také tu jsou vylepené základní bezpečnostní pokyny v ukrajinštině, tedy aby kdokoli cestuje s cizím řidičem, si vyfotil SPZ vozidla, tu poslal svým rodinným příslušníkům a prostřednictvím mobilního telefonu sdílel svou polohu, kde se nachází. Tady v Přemyšlu se výrazně bezpečnost zlepšila.
Překvapilo mě, že česká místnost tu je jedna z menších a ještě ji sdílíme s Rakouskem či Švýcarskem. Přitom máme za to, že Česko je jedna z oblíbených cílových destinací ukrajinských uprchlíků.
Mnozí z uprchlíků maí vlastní záchytný bod v České republice, když už tam jdou. U nás v České republice Ukrajinci patří mezi největší národnostní menšiny, máme u nás 250 tisíc Ukrajinců oficiálně. Geograficky jsme si relativně blízko. Dostat se do Prahy je tak snazší než do Madridu. Zaprvé ze strany českých dobrovolníků, kteří nabízí transport, je velká vstřícnost a zadruhé tam často mají Ukrajinci nějaký kontakt.
Tedy méně často potřebují jet do Česka „nablind“?
Transfer třeba do Německa je spíše složitější zorganizovat. Byť nabídka všech států tu je velkorysá. Například sem přijela humanitární organizace ze Švýcarska, která nabídla devadesát míst s vyřízením pobytového oprávnění, práce i ubytování.
Řešíte i nějaké situace s Čechy na Ukrajině?
Ano, nemálo Čechů se rozhodlo spontánně vydat na Ukrajinu pomáhat a nyní řešíme případ pohřešování českého občana. Řešíme to s ukrajinskými policejními složkami. Odjel tam pomáhat a nyní už není na telefonu. Přejel na ukrajinské území už v době bojů, kdy Česká republika vydala oficiální doporučení, aby se na Ukrajinu necestovalo z bezpečnostních důvodů.
Jaký je nejčastější příběh Ukrajinců prchajících před válkou?
Lidé potřebují přečkat někde v bezpečí, ale vždy se chtějí vrátit zpátky, až to situace na Ukrajině dovolí. Mnozí nechtějí mít status uprchlíka, nechtějí jej využívat či zneužívat. Chtějí dočasné zázemí, proto se Česká republika rozhodla udělovat jednoleté vízum tzv. strpění, což jim umožňuje legální pobyt v délce až jednoho roku, se zdravotním pojištěním a s přístupem na pracovní trh.
Jak se mění příliv uprchlíků?
První jeli lidé, kteří byli materiálně zajištění. Byť i v první den, kdy jsme se evakuovali my, byla pětikilometrová fronta na hranici, my jsme projížděli a maminky nás prosily, ať jim odvezeme děti do bezpečí. Nevěděly, jaký bude vývoj. Pak se dala do pohybu východní Ukrajina, to trvalo tři čtyři dny, než se jim podařilo přijet. Podle včerejších dat migrační vlna výrazně zpomalila. Oproti čtvrtku byl pokles až o třicet procent. To bylo i vizuálně registrovatelné.
Čím to je? A je to možné již považovat za trvalý útlum migrace?
Vliv na to může mít počasí, v noci je tu minus sedm stupňů a lidé čekají až sedm hodin, než se jim podaří přejít hranici. Mohou na to mít vliv i politická jednání, všichni sledují, jestli se nenajde jiné než válečné řešení. Podle našich informací se lidé hodně přemisťují do západní Ukrajiny, do oblasti Lvova, a tam vyčkávají. Blízkost hranic s Polskem je v tuto chvíli relativně bezpečná. Od prvopočátku migrační krize dochází tedy k prvnímu zpomalení.
Příběhy lidí se asi opakují, ale řešili jste nějaké speciální situace?
Škála otázek, které řešíme, je opravdu široká. Prchala maminka se synem, který byl na vozíčku, ale ten museli nechat na území Ukrajiny, tak se ptali na možnost zapůjčení vozíku v Česku. Často lidé nemají vyřízené cestovní doklady a cestují jen s vnitřním ukrajinským pasem neboli jejich občanským průkazem.
