Češka se rozhodla zůstat v Súdánu, popisuje útěk na venkov

Súdánská armáda a polovojenské jednotky RSF vyhlásily v pondělí večer příměří. Třídenní klid zbraní, v platnosti od pondělní půlnoci, oznámil po usilovném vyjednávání americký ministr zahraničí Antony Blinken.

Zprávy od zahraničních zpravodajů přímo z místa nicméně uvádějí, že se místo ticha rozléhaly hlavním městem Chartúmem střelba a výbuchy i v úterý ráno. Zpravodajka Al-džazíry Hiba Morganová například ze súdánské metropole informovala o probíhajících bojích v severní části města, kde se nachází prezidentský palác. Svědectví o násilných střetech přinesla na základě výpovědí místních i britská BBC.

Obyvatelé Chartúmu proto dále po tisících prchají za hranice metropole, aby násilí přečkali na venkově. Nebo, pokud mají tu možnost, za hranicemi.

Odjet z města se před několika dny rozhodla i Češka Zdena Hasanová s dalšími členy rodiny. V Súdánu žije už desítky let. Přestože tu zažila několik pokusů o převrat, ten aktuální je podle jejích slov nejnásilnější a nejintenzivnější.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy například popsala, jak na území Chartúmu vypadaly první dny po 15. dubnu (den, kdy boje propukly, pozn. red.) a jak náročné bylo se za hranice města dostat.

Je tomu jedenáct dnů, co vypukly nepokoje v Súdánu a tvrdé boje probíhají především v metropoli Chartúm. Vybavujete si první moment, kdy vám došlo, že se děje něco nezvyklého?

Ano. Bylo to v sobotu (15. dubna) velmi brzy ráno. Slyšeli jsme střelbu, která nás vzbudila, ale byla někde v dálce. I tak to ale bylo neobvyklé.

Zapnuli jsme televizi, kde hlásili, že došlo k ozbrojenému konfliktu mezi příslušníky súdánské armády a polovojenskými milicemi RSF.

Neshody mezi armádním lídrem a hlavou státu Abdalem Fattáh Burhánem a vůdcem RSF Muhammadem Hamdan Dagalem přezdívaným „Hamedti“ existovaly už delší dobu, ale obě strany je ventilovaly pouze skrze diskuze.

Nikdo z nás neočekával, že by mohlo dojít k otevřenému a ozbrojenému konfliktu.

Jak vypadaly vaše první dny po začátku konfliktu? Zahraniční média přicházela se svědectvími místních, kteří popisovali nedostatek potravin nebo zásob vody.

První dny byly pro část obyvatel velmi těžké. Začaly se objevovat problémy s elektřinou a v okrajových oblastech začala docházet voda. První dva nebo tři dny skoro nefungovaly obchody, až na pekárny – aspoň v naší části Chartúmu.

Nicméně naštěstí byl poslední týden Ramadánu a většina lidí se od východu do západu slunce postila a nepohybovala se venku. Navíc byl víkend a silnice byly v podstatě prázdné – s menším počtem aut, než kdyby byl pracovní den. I proto tolik lidí neutrpělo zranění.

Obětí i zraněných ale dramaticky přibývá. Podle nedělních dat súdánského ministerstva zdravotnictví ostřelování a bombardování zabilo minimálně 420 lidí a zranilo jich přes 3700. Boje probíhají přímo ve městě mezi civilisty. Jak vypadala situace v okolí vašeho bydliště?

Slýchávali jsme střelbu, ale žádné vojáky jsme neviděli. Boje probíhaly dál od naší čtvrti.

I tak jste se nicméně s rodinou rozhodla po pár dnech z Chartúmu odjet. Proč?

Především proto, že se blížil konec Ramadánu a zároveň svátky Íd al-fitr, což je v Súdánu velká rodinná událost. Řekli jsme si, že odjedeme k rodině mého zetě jižně od Chartúmu a tady pobudeme.

Teď už jsme si ale pronajali vlastní malý byt, kde všichni přečkáváme.

Jaká byla cesta?

Odjeli jsme z města 19. dubna. O den dříve, což bylo úterý, nám totiž došla voda, a navíc přestala téct v celé čtvrti. S elektřinou jsme problém neměli a telefony také i přes občasné výpadky fungovaly.

Když jsme vyjeli z Chartúmu, na okraji města jsme museli projet checkpointem drženým milicemi RSF. Musím ale říct, že byli (vojáci) v podstatě slušní. Nechovali se agresivně. Zeptali se nás, kam jedeme, a auta nechávali projet téměř hned.

Problémem bylo palivo. Jak benzín, tak diesel zkrátka nejsou. V prvních dnech konfliktu se totiž paliva skoro vůbec nerozvážela. Po cestě jsme tak museli zastavovat a shánět benzín na černém trhu, což se nám nakonec dařilo. Byl ale několikanásobně dražší než na benzínce.

Nakonec vše dopadlo dobře a my jsme dojeli za částí rodiny asi 200 kilometrů od Chartúmu.

Po cestě jsme na žádné příslušníky RSF nenarazili, ale naopak jsme míjeli projíždějící konvoj jednotek súdánské armády. To samo o sobě ukazuje, že se lídr RSF Hamedti snaží soustředit své síly především v Chartúmu.

Jak vypadá život v místě, kde pobýváte?

Probíhá normálně. Ulice jsou plné lidí, obchody jsou večer osvětlené. Místní sedí v kavárnách, popíjejí kafe, dávají si zmrzlinu. Život mimo Chartúm je v podstatě normální.

S rodinou se tu cítíme v bezpečí. Téměř bez potíží máme elektřinu, vodu a jediné, co chybí, jsou ta paliva. Zásoby totiž ještě nedorazily na benzinové pumpy.

Internet máme nepravidelně. Dnes například (Seznam Zprávy hovořily s paní Zdenou Hasanovou v pondělí, pozn. red.) internet nefungoval od půlnoci až do dvou hodin odpoledne.

Jak získáváte o aktuální situaci informace?

Především přes velké zpravodajské servery – i ty zaměřené na dění v arabském světě. Ráda bych ještě řekla, že velké problémy jsou především v nemocnicích. Například ze zhruba 80 nemocnic v Chartúmu, ať už těch veřejných, nebo soukromých, jich nefunguje skoro 60.

Lékaři a sestry se nemohou dostat do nemocnic, protože na silnicích není běžný provoz a jsou nebezpečné. Dochází také léky a vypadává elektřina. Dopadá to nejvíce na lidi s chronickými nemocemi nebo na zraněné.

Zdravotní péče je teď mnohem horší než za normální situace, což vnímám jako daleko větší problém než chybějící vodu nebo elektřinu v domácnostech.

Co plánujete dále?

Odjedeme na delší dobu mimo Súdán. Mám vnuky, kteří by měli pokračovat ve studiu. Takže ano, odjedeme, ale na jak dlouho dobu nevím. Zaleží, jak se situace vyvine.

Súdán nicméně zažívá politickou nestabilitu již několik let. Pokusy o převrat proběhly v roce 2019 i 2021. V čem je ten letošní jiný?

Neřekla bych, že jde přímo o převrat, ale o otevřený ozbrojený konflikt mezi dvěma skupinami. Rozdíl je v tom, že ty předchozí (převraty) byly v podstatě klidné. Armádní seskupení proti sobě sice bojovala, ale střelba se odehrávala především v armádních prostorách a místní na to nedopláceli.

Byl vyhlášený třeba zákaz vycházení na pár dnů, ale v podstatě byl klid.Tentokrát se bohužel konflikt odehrává přímo ve městě, které je plné lidí. Proto bylo dost lidí zastřeleno nebo utrpěli především střelná zranění.

Tenhle konflikt je daleko horší než jakýkoliv předtím.

Jak se podle vás bude situace dále vyvíjet?

Z mého pohledu je jediná možnost: že se obě strany domluví. Také je nutné, aby mezinárodní společenství přitlačilo na oba vojenské lídry. Pokud nejsou schopni se bavit dohromady, musí hovory moderovat prostředník. Jinou možnost nevidím.