Článek
Když Edita Hrdá před pár lety pracovala na vysokém postu v Evropské službě pro vnější činnost, tedy diplomatické službě EU a zástupci členských států schvalovali sankce proti jedné ze středoamerických zemí, protáhla se jednání skoro na jeden rok. Loni, během českého předsednictví, kdy už Hrdá šéfovala české zastupitelské misi v Bruselu, se jedna část protiruských sankcí stihla domluvit a odsouhlasit za pouhé čtyři dny.
Uvedený rozdíl demonstruje, jak schvalovací procesy v Unii, dlouho proslulé svojí zdlouhavostí a těžkopádností, v posledních letech zrychlily, začaly fungovat mnohem pružněji a praktičtěji.
Jednání zástupců sedmadvaceti států, Evropské komise a parlamentu jsou z podstaty dál složité, ale dvě za sebou následující krize - koronavirová pandemie a válka na Ukrajině - zkrátka donutily Evropany nalézat kompromisy o poznání svižněji, dosvědčuje Edita Hrdá v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Mnozí čtenáři asi nevědí, v čem je vaše pozice specifická, v čem se liší od klasických velvyslanců…
Stálý zástupce je nejvyšším státním úředníkem, který reprezentuje Českou republiku v EU. Zasedá ve výboru stálých zástupců, který se nazývá Coreper II (zavedená zkratka z francouzského názvu Comité des répresentants permanents, vedle něj fungují ještě Coreper I a další výbory - pozn. red.), spolu se šéfy státních zastoupení ostatních členských států připravuje jednání pro premiéry a ministry. Zároveň řídí svůj tým stálého zastoupení, který bývá celkem velký. V našem případě je to v současnosti kolem 130 lidí. Některé srovnatelně velké země ale mají ještě více lidí.
Redakční kolegyně Tereza Šídlová v nedávném komentáři upozornila na nízký počet velvyslankyň v české diplomacii. Brusel je ale v tomto ohledu výjimkou - hned na třech velvyslaneckých postech na Stálém zastoupení České republiky při EU jsou ženy…
Jen bych upřesnila, že jsme celkem čtyři v hodnosti velvyslance a z toho jsou tři velvyslankyně, máme tedy v týmu i jednoho muže. Samozřejmě jsme to neplánovali. Výběrová řízení na takto exponovaná místa se neřídí tím, jestli je uchazeč muž, nebo žena, řídí se kvalitou. Například paní Lucie Šestáková byla dlouhá léta úřednicí, která se zabývala Evropskou unií, a tvrdě odpracovala naše předsednictví na pozici Mertens, neboli pravé ruky velvyslance Coreper I (výbor stálých zástupců členských států, který se zabývá hlavně hospodářskými a sociálními otázkami - pozn. red.). Vyhrála výběrové řízení, protože v dané materii byla nejlepší.
Edita Hrdá
Edita Hrdá, česká velvyslankyně při EU.
- Velvyslankyně, stálá představitelka ČR při EU.
- Na ministerstvo zahraničních věcí nastoupila v roce 1992. Byla českou velvyslankyní v Argentině a Paraguay, v letech 2006–2010 působila jako vrchní ředitelka sekce ministra a ředitelka kabinetu ministra zahraničních věcí ČR, následně byla stálou představitelkou ČR v OSN v New Yorku.
- Na konci roku 2015 se stala vrchní ředitelkou pro Ameriku Evropské služby pro vnější činnost, tedy nejvýše postavenou zástupkyní ČR v rámci Evropské služby pro vnější činnost od jejího založení v roce 2010.
- Jako velvyslankyně ve funkci vedoucí Stálého zastoupení ČR při EU a stálé představitelky ČR ve výboru Coreper II působí od října 2020.
Má žena ve velvyslanecké funkci těžší pozici než muž?
Myslím si, že ne. Záleží vždycky na konkrétní osobnosti a situaci. Někdy má trochu výhodu muž, někdy má trochu výhodu žena. Třeba už jen v tom, že vás jako první pustí do dveří, nebo když jako první podáváte ruku. Jsou momenty, kdy se ženské a mužské myšlení trochu liší. Když se pak ve správnou chvíli potkají, může vzniknout jiný, lepší výsledek. Smíšené, vybalancované kolektivy mohou být efektivnější.
V srpnu zemřel jeden z našich nejuznávanějších diplomatů, vrchní ředitel bezpečnostní a multilaterální sekce na Ministerstvu zahraničí Martin Povejšil, který byl také jedním z vašich předchůdců v Bruselu. Jak velká ztráta je to z vašeho pohledu?
Česká diplomacie přišla o svého špílmachra. Evropská diplomatická scéna pak přišla o jasný, zásadový a respektovaný hlas ze střední Evropy. Obojí se bude nahrazovat velmi těžko. Po lidské stránce je to ztráta ještě těžší. Martin byl jedním z třicátníků, kteří nastoupili do Černínského paláce začátkem 90. let, tedy v době, kdy ten palác byl plný lidí, o kterých jsme nevěděli, co si opravdu myslí. On věděl, že názory se formují v debatách. Věděl, že diplomacie se musí dělat s rozvahou a velkým nadhledem. Věděl také, že dobrá diplomacie je v době digitálních médií vlastně nepopulární, protože nemá schopnost generovat tři senzace denně. Mně osobně hrozně moc chybí.
České předsednictví v EU ve druhém pololetí 2022 si vysloužilo celkem dobrá hodnocené. Sklízíme z toho nějaké plody?
I více než půl roku po skončení našeho předsednictví si všichni pamatují, že bylo úspěšné. Z našeho pohledu dopadlo mnohem lépe, než jsme očekávali. Naše slovo je bráno daleko více vážně, ví se, že máme dobrou expertizu a analýzu. Velmi jsme byli oceňováni za to, že jsme vedli jednání férově, že jsme se snažili o co nejširší kompromis.
Projevuje se to i tím, že ti nejlepší z kolegů dostávají nabídky pro práci v evropských institucích.
Více o českém předsednictví
Lidé, kteří jsou v tuzemsku zodpovědní za evropskou politiku, jsou stejně dobří jako špičkoví diplomaté a úředníci z Německa, Dánska nebo Francie, říká novinář.
Jedno jméno možná stojí za zmínku. Náš diplomat Tomáš Šindelář získal nedávno post zástupce ředitele týmu pro přípravu sankcí v Evropské službě pro vnější činnost (ESVA), tedy v unijní diplomatické službě.
Je to obrovský úspěch. Tomáš Šindelář je náš expert par excellence na sankční režimy. Stál za vyjednáváním během celého našeho předsednictví, když se v noci a o víkendech dolaďovaly sankce a sankční seznamy spolu s kolegy z generálního sekretariátu a z komise. Byl mou velkou oporou a jsem velmi ráda, že takoví lidé nacházejí uplatnění v evropských institucích.
Když hovoříme o sankcích a jejich náročném schvalování, nedlouho před ruskou invazí na Ukrajinu se EU musela popasovat s jinou mimořádnou a zatěžkávací agendou, pandemií covid-19. Zjednodušil se nějak pod tlakem těchto krizí způsob rozhodování v Unii, který zvnějšku působil dost těžkopádně?
Covid-19 a ruská agrese Evropskou unii změnily. Přestal jistý druh rétorických cvičení, práce se velmi zracionalizovala. Je zřetelné, že jednání jsou vedena myšlenkou, že se opravdu chceme domluvit.
Druhý rozdíl je, že se adekvátně mění pracovní metody, ať už je to používání videokonferencí, nebo systém přijímání rozhodnutí formou písemného schvalování. Obojí je praxe, která se zavedla během pandemie a zůstala. Obecně se také hodně zrychlily procedury. Protiruské sankce jsme přijímali v rekordním čase. V jednom případě to za našeho předsednictví trvalo čtyři dny. Před lety, když jsem nastoupila do evropské diplomatické služby a chtěli jsme schválit sankční režim pro jednu středoamerickou zemi, nám to trvalo skoro rok.
O kterých protiruských sankcích bylo jednání nejsložitější?
Věcně určitě o ropě a plynu, ve všech záležitostech kolem energetiky. U jmenných seznamů bylo občas složité dokladování. U některých osob trvalo zařazování na sankční seznam velmi dlouho, protože chyběla správná argumentace nebo důkazy, které by uspěly před soudem.
Narážíte na případ Prigožinovy matky, která byla po rozhodnutí soudu ze sankčního seznamu odstraněna?
To jsem zrovna neměla na mysli. Prostě zdůvodnění a doložení, proč se jich mají týkat sankce, bylo u některých lidí někdy hodně těžké.
O sankcích
Belgie se bije za obchod s ruskými diamanty, řecké tankery převážejí ruskou ropu a Francie a další země stále dovážejí ruský uran pro výrobu jaderné energie. Protiruské sankce zavedené EU mají zkrátka řadu výjimek.
Co se na schůzích stálých zástupců dojedná, už se následně příliš nemění. Je to tak?
My řešíme věci, které jsme schopni domluvit na naší úrovni. Důležitá politická jednání, politická rozhodnutí, se dělají na úrovni ministrů, případně premiérů. V naší debatě se tříbí názory, jsme jakýmsi završením pracovního procesu. Potkávají se u nás všechna témata, hovoří se o tom, jestli jsme schopni se domluvit, nebo jestli bude zapotřebí nějaké další jednání.
Když se nějaké téma vyhrotí na politické úrovni, přenáší se napětí i do jednání stálých zástupců?
Pociťujeme to, ale ne na mezilidské úrovni. Každý z nás reprezentuje svůj stát a hájí národní zájmy své země. Pokud jsou naše národní zájmy jiné než ostatních států, musíme správně argumentovat. Jsou momenty, kdy to tak je a my nemůžeme ustoupit. Debaty jsou ale vysoce profesionální, slušné, velmi málokdy jsou vyhrocené nebo emotivní.
Jaké máte vztahy třeba se zástupcem Maďarska, které si v EU vysloužilo pověst zlobivého dítěte - i díky zdržování některých protiruských sankcí?
Jak už jsem řekla, lidské vztahy se rozhodně nezhoršují, problémy odosobňujeme. Je ale pravda, že v některých momentech jsou kolegové z Polska a Maďarska trochu osamoceni. Ale to může postihnout i jiné země včetně nás. My jsme takovou zkušenost měli během pandemie covidu, když se přerozdělovaly vakcíny. Bylo to složité. Tehdy jsem zažila zasedání, které skutečně nebylo příjemné.
Můžete být konkrétnější?
Z dnešního pohledu to už zní trochu paradoxně. Jednali jsme kolem Velikonoc a plánovali rozdělování vakcín, které budou vyrobeny během podzimu. Bylo to emotivní, situace vypadala kriticky a vakcíny byly zapotřebí. A upřímně, bylo to o tom, kdo urve víc.
V červnu příštího roku se bude volit do Evropského parlamentu. Do té doby by se mělo na unijní úrovni přijmout několik důležitých návrhů. Očekáváte, že volby jejich schvalování ztíží?
Některé členské státy budou v některých tématech určitě ve větším stresu, než kdyby volby proběhly později. Legislativní cyklus skončí na jaře příštího roku. To, co se do té doby neschválí, možná nakonec vůbec nebude. Úkolem dvou předsednictví - současného španělského a nadcházejícího belgického je, aby se pokud možno co nejvíce legislativních návrhů dojednalo a uzavřelo. Některá témata jsou jednoduchá a všichni je chtějí mít rychle za sebou, ale některá jsou složitá a potřebujeme získat nějaký prostor, aby se více blížily řešením, která nám vyhovují. Každému přitom vyhovuje trochu něco jiného, takže to může být dramatické. Těch kritických témat zase ale není až tak moc.
Křehká dohoda o migraci
Přečtěte si analýzu toho, proč je dohoda o nové migrační politice EU důležitá a co ji může ohrozit.
Projde podle vás do eurovoleb definitivně migrační reforma?
Migrace pravděpodobně bude volebním tématem. Ukazuje se to už nyní. Na posledním jednání premiérů v Bruselu prapůvodně ani nebyla na programu a debata o migraci nakonec zdržela celé jednání. Na jednu stranu se debatovalo o tom, co potřebují jižní státy, na druhou stranu co zažívají východní státy s příchodem ukrajinských uprchlíků. Takové tříbení názorů trvá dlouho. V evropských volbách bude migrace rezonovat i proto, že jednotlivé legislativní texty migračního paktu jsou v různých fázích projednávání Evropským parlamentem. Vůbec přitom nevíme, jestli s poslanci dojdeme k nějaké dohodě, protože jeho pozice je hodně jiná než ta, na které se shodly členské státy.
Usiluje Česko v migračním balíčku o nějaké změny?
Jsou tam texty, na kterých jsme se v Radě ještě nedomluvili. Je pravda, že jeden, o kterém se nyní momentálně jedná, je pro nás složitý.
O co konkrétně jde?
Je to jistý systém chování - reakce v případě, že nastane migrační vlna. Jak máme jednat v takové krizové situaci. Nám na tom v zásadě vadí, že organizovaná migrace, tedy to, co se děje na hranici mezi Polskem a Běloruskem, se nebere dostatečně vážně a rovnocenně s jakoukoli jinou migrací. Tam se zatím opravdu neshodneme. Existuje skupina zemí, které nesouhlasí s tím, co španělské předsednictví navrhuje. Od doby našeho předsednictví se text posunul směrem, který nám úplně nevyhovuje. Máme na to poměrně zásadní názor a v případě, že by se debaty nevyvíjely pro nás příznivým směrem, budeme proti.
Máme spojence?
Máme. Španělské předsednictví dalo text na program zasedání Coreperu II už v červenci. Několikrát jsme o tom jednali a debata nedopadla dobře. Když se zkoušelo, jak by dopadlo hlasování, bylo nás dost na blokační menšinu.
