Ceny rostou, platy ne. Britští železničáři bouchli do stolu a řekli dost

„Jaké vlaky budou v provozu?“

„Británie se připravuje na cestovní chaos kvůli největší stávce železničářů za několik desítek let.“

I takhle vypadaly pondělní titulky v britských médiích, stávka železničářů se právem stala jedním z hlavních témat dne. V příštích dnech totiž s největší pravděpodobností dojde k zásadnímu výpadku vlakové dopravy napříč Spojeným královstvím – největšímu za posledních třicet let.

Odbory ještě vedou na poslední chvíli rozhovory s vedením železnic, průlom ve vyjednávání však nikdo nečeká. V úterý o půlnoci téměř jistě odstartuje stávka, jež zasáhne miliony lidí zejména v severní a jihozápadní Anglii, Walesu a Skotsku. Pro představu: třeba právě ve Skotsku bude ve dnech stávky zrušeno 90 procent vlakové dopravy, varoval dopravce ScotRail.

Do práce nepřijdou – v úterý, čtvrtek a sobotu – desítky tisíc železničních pracovníků, od průvodčích až po údržbáře. Kromě nich se do úterní stávky zapojí i pracovníci londýnského metra.

Lidé pracující pro britského národního železniční dopravce Network Rail i další společnosti se pro několikadenní stávku rozhodli z několika důvodů: jejich platy navzdory inflaci nerostou, naopak čelí hrozbě snižování stavů a špatným pracovním podmínkám. Stávkováním tak chtějí dosáhnout „spravedlnosti“, jak uvedla odborová organizace RMT.

Lídr RMT Mick Lynch varoval, že stávky se budou konat tak dlouho, klidně i několik dalších měsíců, dokud pracovníci nedosáhnou požadovaných změn.

„To je směšné, nemůžeme tu mít půlroční stávku. Země se sotva začala stavět zpátky na nohy po pandemii covidu-19,“ komentoval předseda Network Railway Peter Hendy v rozhovoru pro rozhlasovou stanici LBC s tím, že se společnost soustředí na to, aby celou záležitost vyřešila ještě dřív, než pracovníci stávky zahájí. „Pak už to bude jen těžší,“ konstatoval.

Vyjednat požadované změny není jen tak – náměstek ministerstva financí Simon Clarke vyzval k tomu, aby se k obtížnosti takových rozhovorů přistupovalo realisticky. „Vůbec nechceme, aby v tom pokračovali, uvědomuji si, že to přivodí trápení milionům lidí, což je mi velice líto,“ uvedl Clarke. Vyloučil také přímé zapojení členů vlády do rozhovorů.

Zatímco konzervativci ve vládě chtějí nechat jednání na odborech a železničních společnostech, britské opozice se takový postoj nepozdává. Podle labouristů, kteří mají politickou podporu odborů, naopak distanc kabinetu rozhovory ztěžuje.

„Bez nich (vlády) u jednání je nemožné se posunout kupředu, protestní akce jsou tedy nevyhnutelné,“ řekla v pondělí ráno stínová ministryně dopravy Louise Haighová pro BBC Radio 4.

Jednou z hlavních příčin nadcházející stávky jsou nízké platy pracovníků působících u železnic. A ačkoliv se ministr dopravy Grant Shapps snaží celý problém shodit ze stolu s tím, že „železniční sektor není špatně placený“, není to tak jednoduché.

Třeba strojvedoucí, jak konzervativci připomínají, si ročně přijdou na bezmála 59 200 liber (přes 1,7 milionu korun), což je málem dvakrát víc než zdravotní sestry a skoro čtyřikrát víc než pracovníci v pečovatelských domech. Jenomže: strojvedoucí berou obvykle nejvyšší plat z železničních pracovníků, mají navíc i vlastní odborovou organizaci Aslef. A ta se stávky neúčastní.

Kdo do protestu naopak jde, jsou úklidoví pracovníci, průvodčí, členové železničních stravovacích zařízení a další. Například průvodčí si podle údajů, které BBC poskytlo ministerstvo dopravy, vydělají 33 tisíc liber ročně, tedy zhruba 950 tisíc korun. To je o něco málo více, než kolik činí roční hrubý výdělek na Ostrovech.

Důvodem ke stávkování jsou proto podle oficiálního vyjádření odborové organizace RMT stagnující platy či jejich snižování. Stejně jako fakt, že tisíce lidí od železnice přišly o práci.

Stávky přicházejí v době krize, která způsobuje nárůst životních nákladů. Náměstek Clarke se už dříve nechal slyšet, že „nelze očekávat, že výše platů udrží krok s rostoucími životními náklady“. V posledních měsících se v médiích objevovaly zprávy o tom, že senioři raději, než aby platili vysoké částky za energie, jezdí celý den v prostředcích hromadné dopravy, kde je teplo.

Krize má značný dopad i na duševní zdraví britské populace. Podle zpravodajské stanice Sky News zaznamenaly takto zaměřené neziskové organizace nárůst počtu klientů. A to právě kvůli tomu, že se lidé s krizí nezvládají vyrovnat.

„Pracuji nejvíc, jak mohu, měla bych být schopná si dovolit žít, ale nejde to,“ uvedla dvaačtyřicetiletá pečovatelka Susan, které po zaplacení základních výdajů zbývá každý měsíc jen pár liber na život.

Miliony Britů si nemohou dovolit pravidelný přísun jídla, informoval už v polovině května list The Times. Takový závěr vyšel z průzkumu charitativní organizace Food Foundation, která jej provedla na více než desítce tisíc lidí. Stejně jako narostly ceny energií, rostou i ceny jídla – v květnu čelilo podle Timesů potravinové nejistotě o 57 procent lidí více než v únoru.

Kvůli rostoucím nákladům a stagnujícím platům proto stávkováním vyhrožují i další sektory – například učitelé, zdravotníci, lidé ze státní správy i poštovních úřadů a mnoho dalších. Třeba právě školské odbory prohlásily, že pokud jim do středy neschválí zvýšení platu, připojí se k železničářům a začnou stávkovat.