Článek
S mladou ženou z jihoukrajinského Chersonu se Seznam Zprávy poprvé spojily letos v květnu. Julija Leoněnková tehdy pracovala jako novinářka v ilegalitě, její rodné město okupovali Rusové, a Julija si proto logicky přála zůstat v anonymitě. Kdyby ji Rusové nebo ukrajinští kolaboranti odhalili, čekalo by ji přinejmenším zatčení, možná i mučení, znásilnění, nebo smrt. Přesto souhlasila s nabídkou psát pro Seznam Zprávy deník z okupovaného města; pro jeho potřeby jsme ji překřtili na Oksanu.
„Teď už jméno napsat můžete, nemyslím, že by Rusové měli ještě příležitost se do Chersonu vrátit,“ říká v rozhovoru, v němž přibližuje své pocity po osvobození rodného města. Nastálo se do něj chce ze současného azylu v Oděse vrátit sice až po konci války, oslavit Nový rok už ale plánuje s rodiči v Chersonu, kam chtějí Ukrajinci obnovit vlakové spojení z Kyjeva.
Jak jste prožívala osvobození vašeho města?
Bylo to velké překvapení. Věděli jsme, že by se to mělo stát brzy, ale netušili jsme, že to bude až tak rychlé. Devátého listopadu večer jsme seděli doma, sledovali zprávy a slyšeli, že se naši vojáci dostávají dál a dál do Chersonské oblasti. Asi ve dvě nebo tři hodiny ráno byly slyšet exploze nedaleko města, kdy vojáci bombardovali ruské pozice na levém břehu Dněpru. V tu chvíli jsme si říkali, že možná další den odpoledne uvidíme ukrajinské vlajky v Chersonu. Asi v 11 hodin dopoledne mi pak přišla zpráva od kamaráda, který je v Nizozemsku. Psal, že je ve spojení se svým sousedem v Chersonu a že má od něj zprávy, že naše armáda vstupuje do města. Nevěděli jsme, jestli je to pravda, o dvě hodiny později jsme už ale viděli, jak obyvatelé Chersonu vyvěšují ukrajinské a unijní vlajky v centru města.
Bylo to neuvěřitelné. Jediný důvod, proč lituji, že jsem z Chersonu odešla, je, že jsem to nezažila na vlastní kůži – jak lidé vytahovali vlajky, křičeli radostí, zpívali naše písničky a vítali ukrajinské vojáky. Bylo to úžasné, celý den jsme radostí plakali. Bylo to úžasné a naše úřady říkají, že v blízké budoucnosti přijdou další dobré zprávy, to je skvělé.
Ruská kapitulace
Co přesně Rusko stažením sil z Chersonu sleduje, zůstává nejasné. Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov a šéf vagnerovců Jevgenij Prigožin rozhodnutí uznale vítají. Populární propagandistické kanály mezitím ruské orgány ostře kritizují.
Jak se mají vaši rodiče a přátelé, kteří v Chersonu zůstali po celou dobu okupace?
Mobilní operátoři už ve městě zřídili několik stanic, kde se můžete dostat na internet a k telefonnímu spojení. Mluvit s otcem se mi ale zatím nepodařilo, i když jsem to zkoušela. Mluvila jsem ale se sestrou a ta říkala, že jsou v pořádku. Nemají ale elektřinu, plyn ani vodu, zkrátka nic. Vodu berou z Dněpru, v obchodech se pak dá koupit balená. Dnes dostali pomoc od vojáků, nějaké deky, svíčky a další věci. Elektřina by měla být nahozena snad během jednoho či dvou týdnů. Rusové vyhodili do povětří elektrické rozvodny, tak je v tuto chvíli těžké říct, jak složité to bude opravit a jak dlouho to bude trvat. Navíc začíná být zima a bez topení je to těžké, zvláště pro staré lidi nebo děti.
Setkali se vaši známí či přátelé s násilím ze strany Rusů? Ukrajinské úřady hovoří o dalších válečných zločinech, mučení, znásilňování… (více zde)
Moji rodiče a přátelé ne, za což jsem moc ráda. Vím ale, že když Rusové našli lidem něco v telefonu, nebo zjistili, že mají proukrajinské názory, unášeli je. O mnoha lidech, kteří v té době zmizeli, se dodnes neví, kde jsou. Jsou i lidé, kteří byli uneseni dvakrát – nejdříve je zatkli, pak propustili, posléze opět zatkli. Moji přátelé sice proukrajinské názory mají, snažili se ale držet se doma a byli opatrní.
Mluví se také o tom, že mnoho míst mohli Rusové zaminovat…
Ano, pracují tam naši pyrotechnici, hlavně v infrastrukturních objektech, zařízeních na elektřinu, vodu a tak dále. Když mohli mnoho budov vyhodit do povětří, určitě je mohli i zaminovat. Někteří lidé, kteří se v Chersonu starají o opravy elektrické sítě, už otevřeli skříňky a našli tam něco, se se podobalo minám. Tak raději skříňky zavřeli a utekli. Kolik je ve městě min, nyní nevím, bude to chtít nějaký čas.
První snímky z osvobozeného Chersonu
Co teď plánujete? Vrátíte se brzy do Chersonu?
Myslím, že teď by to ještě bylo nebezpečné, mohou město kdykoliv bombardovat. Pokud se ale válečná linie ustálí někde dál na levém břehu Dněpru, tak doufám, že ano. Úřady říkají, že chtějí obnovit železniční spojení mezi Chersonem a Kyjevem, snad už během deseti dnů. Doufám, že se dostanu domů na Nový rok, ten bych už chtěla strávit s rodiči, to už snad bude bezpečno.
V jednom z dílů svého deníku pro Seznam Zprávy jste zmínila, že jste se v Oděse vdala. Co teď děláte, pořád jste novinářka?
Pracuji v produkční firmě, která vyrábí videa pro děti na YouTube, já jsem tam zaměstnaná jako video editorka. Můj manžel je v armádě, slouží ale tady v Oděse, proto se do Chersonu neplánujeme vrátit až do doby, dokud neskončí válka. Nechci ho opouštět. Až zvítězíme, tak se vrátíme.
Tohle je Rusko, říkali o Chersonu okupanti. Fotky ukazují, co za sebou nechali:
Na závěr bych se ještě zeptal, zda už teď můžeme odhalit vaši identitu, až dosud jste byla pro naše čtenáře jen „Oksana z Chersonu“…
Ano, teď už to není problém. Nemyslím, že by Rusové měli ještě někdy příležitost se do Chersonu vrátit. Myslím, že v blízké budoucnosti utečou na Krym, a pak snad až do Ruska. Byli ve složité pozici, že teď už máme dost sil na to, abychom je vyhnali z celé Chersonské oblasti, poté i z Krymu a Donbasu a vezmeme si naši zemi, kterou nám ukradli.
Věříte tedy v osvobození celé Ukrajiny včetně Krymu?
Ano. Teď už nejsou tak silní, a pokud to půjde takhle rychle, nebudou mít šanci shromáždit a vycvičit další vojáky. Nevíme, co se stane v zimě… napadne sníh, možná to tak rychlé nebude. Už teď ale slýcháme řadu nepotvrzených zpráv o tom, co se děje na levém břehu Dněpru, že tam naši vojáci osvobodili další vesnice, nebo že se dostali až k moři… tak uvidíme, jak to dopadne. Moc se těšíme na další dobré zprávy!
Oksanin deník
Ukrajinka Julija Leoněnková píše pro Seznam Zprávy o napadení své země.
