Ukrajinský analytik popisuje skutečné ztráty

Ukrajinská protiofenziva nejde tak rychle, jak mnozí pozorovatelé předpokládali. To, co vidíme na frontě, se nejčastěji popisuje jako tzv. opotřebovávací válka.

Dojem pomalého postupu však může být klamný, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy uznávaný ukrajinský bezpečnostní a politický analytik Oleksandr Kovalenko. „Současná ofenziva mi začíná velmi připomínat svým vývojem loňskou operaci v Chersonské oblasti. Podle mě reálně největší aktivita přijde v průběhu dvou měsíců,“ odhaduje Kovalenko.

Armádě se podle něj podařil znatelný postup, dosáhla druhé ruské obranné linie. Připouští nicméně, že zásadním problémem jsou často skloňovaná rozsáhlá minová pole - Ukrajinci nemají dost techniky na jejich likvidaci.

Analytik v rozhovoru rozebírá, proč podle něj Rusko záměrně válku prodlužuje a jaký vliv to může mít na morálku ukrajinské armády. Část interview jsme věnovali i útokům připisovaným Kyjevu na různá místa na ruském území.

Ukrajinci se po několika měsících útoků dostali zhruba na úroveň první ruské obranné linie. Během akcí navíc ztratili větší část techniky dodané zeměmi NATO pro tuto operaci. Hodně se teď řeší, proč se Ukrajině nepodařilo postoupit víc a co to znamená do budoucna. Měli jsme podle vás všichni až moc velká očekávání?

Podařilo se prolomit jak první linii obrany, tak došlo k průlomu i druhé linie v oblasti mezi Robotyne a Verbove, kde se podařilo vytvořit klín (detailně zde, pozn. red.). Během překonávání první linie působily obzvlášť velké problémy ruské miny. V některý úsecích jich bylo extrémní množství. Rusové zároveň - kromě kladení min - vytvářejí i minové pasti. Vrší například miny na sebe. Odminujete jednu část a mezitím vám druhá vybuchne.

Zároveň chybí odminovací technika jak sovětské výroby, tak i té západní. Zajišťující práce komplikuje i ruské ostřelování. Odminování tak někde probíhá ručně, což je náročné a zdlouhavé.

Současná ofenziva mi začíná velmi připomínat svým vývojem loňskou operaci v Chersonské oblasti. V květnu začala přípravná fáze. Zhruba v červenci vojenské akce zintenzivnily na tzv. shaping operation (podpůrné operace, pozn. red.). To znamená, že se ničí logistické objekty jako sklady, objekty velení, shromaždiště vojáků v týlu nepřítele, radary, dělostřelecká postavení, začalo i ostřelování Antonivského mostu. V listopadu pak došlo k samotnému osvobození Chersonu. A když se podíváme na současnou ofenzivu, probíhá nyní ve zvýšené míře ničení logistických a vojenských objektů. Podle mě reálně největší aktivita přijde v průběhu dvou měsíců.

V rámci Chersonské operace probíhal reálný boj skoro půl roku, takže tady je velká pravděpodobnost, že to bude podobný scénář.

Ohledně zničené západní techniky šly informace hlavně z ruské strany, které často nebyly verifikovány, ověřeny. Ruská propaganda zároveň pracuje na plné obrátky - zničený západní tank natočí z různých úhlů a pak ho vydává za jednotlivé zničené kusy. Přitom jde pořád o jeden stejný tank.

Ukrajinská armáda přišla zhruba o 14 Leopardů a dalších 10 bylo poškozeno, ale v současnosti se už opravují. Ohledně obrněných vozidel Bradley přišla armáda zhruba o 23 kusů a 26 jich je poškozeno, ale půjde to opravit.

Když jste zmínil chersonskou ofenzivu, tak tady byla role min velká a mohla být jedním z hlavních důvodů, proč se Rusku podařil relativně bezbolestný ústup přes Dněpr. Přesto, jak jste zmínil, působí během současné operace miny velké komplikace a zároveň chybí odminovací technika. Ukrajinské velení nepočítalo s takovým množstvím min? Proč se po těchto zkušenostech nezajistil dostatek techniky?

Velení počítalo se silnou a hustou zaminovaností. Když probíhala Chersonská ofenziva na pravém břehu, nebyla minová pole tak hustá jako při současné ofenzivě.

Zároveň – ruská armáda stále vychází ze sovětských modelů a normativů. Ze satelitních snímků bylo jasně vidět, kolik mají zákopů a bunkrů. Oni však svoje sovětské normativy doslova naddimenzovali. Ukrajinské velení sice počítalo s velmi hustou minovou obranou, ale v některých oblastech je to opravdu extremní.

Dá se říct, že se Rusové po dvou předchozích úspěšných ofenzivách trochu „poučili“?

Když se Rusům v loňském roce nepodařilo dobýt Kyjev, pokusili se v oblasti zakopat, ale díky drobným výpadům, diverzním akcím v jejich týlu a špatně nastavené komunikaci se jim to nepodařilo.

Situace na jihu je trochu jiná. Budoval se tam několikastupňový obranný systém. Jejich velení předpokládalo, že Kyjev tímto směrem bude útočit, a ten na to nemohl nijak reagovat. Vědělo se, že Ukrajina bude potřebovat silnou západní podporu od partnerů, a ne vždy byla ta pomoc dynamická a k dispozici v jeden moment.

Také si musíte uvědomit, v jakých reliéfech krajiny samotné boje probíhaly a probíhají. Charkovská oblast je kopcovitá, zatímco na jihu je otevřená - doslova rovina. Je tam i jiné složení půdy, které je citlivé na počasí. Když je relativně hezky, technika projede, ale jakmile přijdou deště, promění se v blátivou krajinu, kde má veškerá technika problémy.

Uvádí se, že nové jednotky vycvičené v zemích NATO měly horší výsledky než staré oddíly. Proč? Co je podle vás problém?

Takto bych o tom nemluvil. V absolutních číslech je sovětské techniky na Ukrajině o hodně více než té západní - a to samé se týká i vojáků. Těch, kteří byli vycvičení na Ukrajině, je prostě více než těch, kteří prošli západním výcvikem. A co je velmi důležité říct: Přestože absolvujete moderní výcvik a osvojíte si taktické úkony, nemůžete se srovnávat s lidmi, kteří prošli bojem. Můžete cvičit, ale zkušenosti z boje nenasimulujete.

Přibývá informací, že ukrajinská armáda stále častěji operuje na levém břehu Dněpru. Uvažuje podle vás velení, že zde otevře další směr ofenzivy? Nebo jde spíš o navázání ruských jednotek, aby se nepřesouvaly na jiné úseky?

Rusové ztratili v bojích o první linii obrany velké množství bojových složek. Zároveň mají problémy s rezervami, a proto je stahují z jiných oblastí. O akcích na levém břehu se mluví už několik měsíců, kdy speciální jednotky vytvoří předmostí a Rusové se je snaží zničit. Řeka zároveň v dané oblastí vytváří velmi komplikovaný terén a rozvinutí ukrajinského útoku by bylo velmi složité.

Zatím dává asi největší smysl vázat v oblasti dostatek ruských sil, které by jinak mohly najít využití jinde na frontě.

Jeden z ukrajinských velitelů v rozhovoru popsal, že mnoho vojáků je unavených a má problém s morálkou. Stále častěji se mluví o demobilizaci nebo výměně personálu. Čím déle bude válka trvat, bude pravděpodobně těchto podnětů přibývat. Jak tomu podle vás předcházet a vojáky motivovat? A není to taktika Ruska, že ukrajinskou armádu opotřebuje?

Rusko už od roku 2014 záměrně válku protahuje, aby unavilo armádu, společnost, ekonomiku a i západní spojence. Příkladem toho jsou místa, která nemají žádný význam, a Rusové tam přesto naženou lidi a bojují o ně. Nehledí vůbec na ztráty, důležité z jejich pohledu je, že to prodlouží válku.

Proto je důležitá rotace ukrajinský jednotek. Ty, které jsou v první linii, mají zhruba po třech měsících dovolenou, když to situace dovolí. Ale samozřejmě to není u všech jednotek stejné. Plus je důležité říct, že jsou ještě jednotky, které jsou předurčeny k hlavnímu úderu. A ty zatím nebyly nasazeny.

Na Seznam Zprávách jsme opakovaně psali o ruské taktice „dvojího úderu“. Zasáhnou cíl, několik minut počkají, než dorazí záchranáři, a pak znovu zasáhnou stejné místo. Zahynulo takto už na 80 zdravotníků a záchranářů. Dá se tomu nějak bránit?

Bohužel ne. Některé střely může zachytit protivzdušná obrana, ale pokud například střílí z protitankových zbraní, nebo z minometu, tak obrana proti tomu není žádná. Může se samozřejmě provést okamžitá dělostřelecká odveta, ale ta nezaručuje, že útočník bude zničen.

V Rusku přibývá dronových útoků, které jsou připisovány Ukrajině. Vaše vláda zařadila ruské veřejné mínění a postoje k válce mezi klíčové oblasti, na které se musí zaměřit, aby tuto válku ukončila. Může tato strategie podle vás Ukrajině skutečně pomoci? Nemůže to naopak mobilizovat ruskou společnost k ještě větší podpoře války?

Prakticky všechny útoky na území Ruska byly vedeny na objekty, které souvisí s válkou na Ukrajině. Dokonce i když mluvíme o budově Moscow City, která byla dvakrát zasažena, sídlily v ní kanceláře ruských ministerstev zapojených do války. Činnost těchto úřadů byla útoky ochromena a přineslo to svůj prospěch. Jakýkoli útok není neopodstatněný a je prospěšný i ve válečné zóně.

A ještě jedna otázka pro české čtenáře: Nedávno se našel v ruském kamikadze dronu český motor. Dá se ruský proces doplňování high-tech vybavení z ciziny vůbec zastavit?

Bohužel je to velmi obtížný úkol. Rusko nyní dostává mnoho náhradních dílů do své techniky pašováním, které je obtížně kontrolovatelné. Na druhou stranu jsou známy firmy a čísla motorů, podle nichž se dá zjistit, komu byly prodány.