Čára za érou Merkelové. Kdo je muž, který převzal vedení CDU?

Jsou to už více než tři roky, co bývalá německá kancléřka Angela Merkelová skončila ve funkci předsedkyně Křesťanskodemokratické unie (CDU). Až donedávna strana pokračovala v jejích šlépějích. Nová, „postmerkelovská“ éra CDU definitivně začala v pondělí, kdy byl jako nový předseda strany potvrzen Friedrich Merz.

Téměř dvoumetrový politik, který je považován za představitele konzervativnějšího proudu v CDU, se v minulosti s Merkelovou, respektive jejími následníky vícekrát neúspěšně střetl.

Merkelová nejprve před téměř dvaceti lety Merze vytlačila z funkce šéfa parlamentní frakce, vzájemné neshody nakonec vyústily až do jeho přesunu do byznysu. Po návratu do politiky v roce 2018 pak Merz ve volbách šéfa CDU dvakrát neuspěl proti kandidátům, které tehdejší kancléřka podporovala. Nejprve prohrál s Annegret Krampovou-Karrenbauerovou a loni s Arminem Laschetem.

Cestu na vrchol Merzovi otevřel teprve historický volební propad CDU v loňských volbách do Spolkového sněmu, po kterém strana musela po šestnácti letech nepřetržitého vládnutí do opozičních lavic. Až tehdy převážil názor, že na další „dědice“ Merkelové by už CDU neměla spoléhat.

O jeho nástupu do čela CDU bylo do značné míry rozhodnuto už v listopadu, kdy se pro něj vyslovila většina členské základny. Na online sjezdu 22. ledna pak Merze podpořilo i k jeho překvapení více než 94 procent delegátů. Ještě o něco lépe pro něj dopadlo potvrzující hlasování poštou, které trvalo do konce ledna – dostal přes 95 procent hlasů.

„Přebíráme CDU v těžké době,“ řekl Merz po oznámení konečných výsledků hlasování, které rozhodlo také o obměně celého vedení strany. Ujišťoval, že křesťanští demokraté neztratili sebevědomí. „CDU je tady, jsme v pohotovosti,“ prohlásil.

Původním povoláním právník, který pochází z lesnatého kraje Sauerland na pomezí Vestfálska a Hesenska, se v CDU angažuje už od mládí. Na rozdíl od Merkelové, která byla jako mladá vědkyně na stáži v Praze a od té doby udržovala přátelské vztahy s českými akademiky, nemá Merz specifický vztah k Česku. Pro středopravicovou vládu Petra Fialy je však ideově určitě bližší než většina politiků ze současné německé trojkoalice sociálních demokratů, zelených a liberálů. Například tím, že není radikálním odpůrcem jaderné energie, nebo aktuálně podporou vývozu německých zbraní na Ukrajinu.

O tom, že CDU skutečně začala psát novou kapitolu, svědčí nejen Merzovo zvolení, ale také přeobsazení celého vedení strany. Nový předseda prozíravě vsadil na nepříliš okoukané mladší tváře, jako je například nový generální tajemník CDU Mario Czaja pocházející z Berlína. Naopak někteří bývalí ministři, kteří působili v posledním kabinetu Merkelové, se nedostali ani do širšího předsednictva.

Zároveň se Merz dohodl na užší spolupráci se šéfem bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU) Markusem Söderem, který míval s Merkelovou i dřívějším vedením sesterské CDU občas napjatější vztahy.

Minulý týden si pak Merz zajistil také další důležitou pozici, která posílí jeho roli opozičního lídra. V polovině února se pro něj uvolní post šéfa společné parlamentní frakce unijních stran CDU/CSU, kterou v současnosti zastává nepříliš výrazný Ralph Brinkhaus. Tomu se z funkce zjevně nechtělo, v předem prohrané bitvě ale nakonec ustoupil.

Zajímavé je v této souvislosti chování samotné Merkelové, která se po prosincovém předání funkce spolkového kancléře Olafu Scholzovi stáhla do ústraní a k CDU se nehlásí. Německá média poukazovala na to, že se bývalá kancléřka nezúčastnila sjezdu strany a nepřijala ani pozvání Merze na společnou večeři bývalých předsedů s novým vedením. Ještě předtím navíc odmítla myšlenku, že by se mohla stát čestnou předsedkyní CDU. „Nešlo vyjádřit odstup jasněji,“ poznamenal k tomu deník Süddeutsche Zeitung.

Zdá se, že mnoho lidí v současné CDU nepociťuje směrem k Merkelové zrovna hluboký vděk. I když na mezinárodní úrovni dosáhla velkého uznání, stranu podle kritiků zanedbávala. V důsledku toho pak unie programově tápe i v klíčových tématech, jako je digitalizace, klima nebo důchody.

Na druhou stranu si Merz podle komentátorů uvědomuje, že nějaké tvrdé účtování se zastánci bývalé kancléřky, tedy spíše umírněným křídlem strany, by od něj bylo krátkozraké. Už na podzim zdůraznil, že nechystá nějakou konzervativní otočku, ale chce dát straně spíše jasný kurs, aby byla srozumitelnější.

Nebude to vůbec snadné, za Merzových předchůdců CDU přišla o důvěru mnoha voličů. „Přesvědčit Němce o tom, že CDU znovu pluje s jasným kursem, je herkulovský úkol, který před Merzem stojí,“ poznamenal list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Poslední průzkumy naznačují, že už samotná volba Merze mohla voliče CDU povzbudit a zafungovat jako odraz ode dna. Podle výsledků pravidelné nedělní ankety institutu Insa pro deník Bild křesťanští demokraté poprvé po více než pěti měsících těsně předstihli vládní SPD. Na druhou stranu, dosažený výsledek 25 procent za někdejšími volebními zisky CDU stále výrazně zaostává.

Nové vedení strany v čele přitom nemá času nazbyt. V letošním roce si otestuje schopnosti hned ve čtyřech volbách do zemských sněmů. Už v březnu přijde první zkouška v malém Sársku, v květnu následuje Šlesvicko-Holštýnsko. Z celostátního hlediska budou významnější následné volby v lidnatých spolkových zemích, v květnu v Severním Porýní-Vestfálsku a v říjnu v Dolním Sasku.

Jednu z výzev, kterou už nové vedení CDU muselo řešit, je vztah ke krajně pravicové Alternativě pro Německo (AfD). Všeobecně se ví, že právě k ní odešla část bývalých voličů CDU, kteří nesouhlasili například se vstřícností Merkelové vůči migrantům. Spolupráce s AfD však zůstává i pro Merze tabu. Projevilo se to i na jeho postoji vůči předsedovi konzervativní platformy Hodnotová unie a členovi CDU Maxovi Ottemu, který minulý týden přijal návrh AfD, aby za ni kandidoval na spolkového prezidenta. Merz se s dosluhujícím vedením CDU shodl na tom, že Otte následkem toho přijde o členství ve straně.